Švýcarská demokracie

Jako ve většině hlavních ukazatelů – od efektivity justice, HDP na obyvatele, výše platů, kupní síly obyvatel, stability měny, obranyschopnosti, kvality silnic, kvality demokracie, kvality života obyvatel, politické stability atd. – i co se týká hospodářské svobody, se Švýcarsko pravidelně umísťuje na prvních místech.

Organizace Heritage foundation je americká nezisková společnost, která již od roku 1995 hodnotí úroveň hospodářské svobody ve většině zemí světa. Hodnocení probíhá dle čtyř hlavních kategorií, které v sobě zahrnují dalších několik desítek indikátorů.

Hlavními hodnotícími kategoriemi jsou:

– právní stát (majetková práva, efektivita justice, nezkorumpovanost vlády)
– velikost vlády (daňové břemeno, výše vládních výdajů, finanční stabilita)
– efektivita regulací (podnikatelská svoboda, zaměstnanecká svoboda, měnová svoboda)
– otevřenost trhu (tržní svoboda, svoboda investic, finanční svoboda)

Na základě těchto kritérií jsou pak jednotlivé státy obodovány v rozmezí hodnot 0 až 100 a zařazeny do pěti kategorií hospodářské svobody:

100 – 80 svobodné
79 – 70 většinově svobodné
69 – 60 středně svobodné
59 – 50 většinově nesvobodné
40 – 0 utlačované

Z celkem 184 hodnocených zemí je jich hospodářsky svobodných překvapivě málo. Pravidelně se v této kategorii umísťuje jen zhruba 5 států. Singapore, Švýcarsko, Irsko, Taiwan a Nový Zealand.

USA, sesterská republika Švýcarska a stát tradičně považovaný za zemi svobody, je dnes již ve druhé kategorii (stejně jako ČR).

Zdroj: heritage.org 2023, en.wikipedia.org 2023



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Česká republika, jako takřka ve všech žebříčcích, zůstává v i hospodářské svobodě druhořadou zemí. Švýcarsko je naopak v hospodářské svobodě na špičce. Hospodářská svoboda je i jedním z hlavních pilířů úspěchu Švýcarska.

Zavedení referenda (změnou ústavy v roce 1874) vedlo ve Švýcarsku ke zhroucení oligarchie známé jako „Escherův systém“.

V článku Černý trh s bílým práškem jsme psali o tom, jak se již v devatenáctém století stalo Švýcarsko hlavním producentem umělého sladidla Sacharin, jehož výrobu se podařilo cukrovarnickým lobby v řadě zemí zakázat.

Ze Západu, který se snaží tvářit jako demokratický a svobodný, přichází omezování hospodářské svobody ve všech směrech.

Jak jsme psali zde, na dostavbu plynovodu Nordstream uvalily USA sankce, na které doplatila i švýcarská firma, jejíž loď pokládala potrubí na mořské dno. Aby se vyhla sankcím, práce ukončila. Sankce byly uvaleny na civilní energetický projekt, čímž byla poškozena jak hospodářska svoboda, tak energetická bezpečnost v Evropě.

Pod tlakem EU, USA a UK došlo i k většinovému zrušení bankovního tajemství ve Švýcarsku. Bankovní tajemství Švýcaři obětovali výměnou za svobodu obchodu, jinak by na ně byly uvaleny snakce. Pokud má být argumentem pro zrušení bankovního tajemství zamezení daňových úniků a praní špinavých peněz, připomeňme si, že USA rozvážejí po světě doslova na paletách miliardy dolarů v hotovosti. Jen do Iráku docestovalo zhruba 12 mld. dolarů v hotovosti, bez řádné kontroly nad tím, kdo peníze dostal a za co je utratil.

Nejen Švýcarsko ukazuje, že hospodářství může být svobodné. Myslíte si, že by nám hospodářska svoboda pomohla k hospodářskému růstu, zvýšení životní úrovně a je potřeba ji zavést? My si myslíme, že rozhodně ano.

Indikátor kvality silnic je jednou ze složek indexu globální konkurenceschopnosti, který každoročně zveřejňuje Světové ekonomické fórum (WEF). Představuje hodnocení kvality silnic v dané zemi na základě údajů z WEF Executive Opinion Survey, dlouhodobého a rozsáhlého průzkumu, který se opírá o názory více než 14 000 vedoucích firem ve 144 zemích. Skóre indikátoru kvality silnic je založeno pouze na jedné otázce. Respondenti mají ohodnotit silnice v zemi, kde působí, na stupnici od 1 (nedostatečně rozvinuté) do 7 (rozsáhlé a efektivní podle mezinárodních standardů). Jednotlivé odpovědi jsou agregovány, aby se vytvořilo skóre země.

Zdroj: theglobaleconomy.com



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE:

Ačkoli může být uvedené hodnocení značně subjektivní, něco zřejmě vypovídá. Podobně jako ve většině měřítek zůstáváme v rámci Evropy i světa druhořadou zemí. Co se týká nezaměstnanosti, jsme však paradoxně jeden z nejpracovitějších národů v Evropě.

Jak je možné, že v zemi vzdálené pouhých 300 km od té naší, takřka vše funguje výrazně lépe? Třicet let měníme politiky, ale naše výsledky se nemění. Není čas přemýšlet nad celkovou změnou systému po vzoru Švýcarka? My si myslíme, že ano.

Švýcaři budou pravděpodobně hlasovat o změně ústavy za zachování peněz a bankovek, kterou zahájilo švýcarské libertariánské hnutí (Mouvement libertaire suisse).

„Hotovost je svoboda,“ tvrdí příznivci iniciativy, a to z ní činí „absolutní prioritu Švýcarska“. Hnutí se obává úplné digitalizace peněžních transakcí. Snaží se zabránit zrušení hotovosti prostřednictvím změny ústavy tak, aby Švýcarsko mělo vždy dostatek peněz a bankovek v oběhu. Navrhují také, že jakýkoli krok ke zrušení hotovosti by musel schválit lid a kantony.

Švýcarský politický systém se vyznačuje velmi vysokou mírou spoluúčasti občanů na řízení státu. Jedním z pilířů švýcarské přímé demokracie je tzv. lidová iniciativa, která umožňuje občanům navrhnout úplnou nebo částečnou změnu ústavy. Aby byla iniciativa platná, musí během 18 měsíců získat alespoň 100 000 podpisů občanů. Poté jde k celostátnímu hlasování.

Libertariánské hnutí zatím sesbíralo více než 157 000 podpisů, uvedl v neděli švýcarsko-německý list NZZ am Sonntag. Z toho více než 111 000 již bylo ověřeno.

Autoři iniciativy mají obavy z rozšíření elektronických transakcí a obávají se, že hotovost bude nakonec zrušena. Považují tento trend za ohrožení svobody a zvýšení možnosti sledování občanů.

Zdroj: swissinfo.ch 5.2.2023



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE:

K nejen naší měně by se toho dalo říct hodně a je to spíše smutný příběh.

Co se týká omezování plateb v hotovosti, tak bezpochyby probíhá. Již dlouhou dobu je omezení plateb v hotovosti nařízeno přímo zákonem (zákon č. 254/2004). Platby větší než 270 000 korun nesmí být provedeny v hotovosti. Dochází i ke snižování limitu. Dříve byl limit 350 000 Kč. Cílem má být omezení daňových úniků a působení proti trestné činnosti. Zadlužovat naše děti biliony korun (tj. nesplatitelným dluhem) je legální, ale zaplatit za auto v hotovosti je nelegální, protože by teoreticky mohly uniknout daně? Dodnes nemáme zákon o hospodaření s vyrovnaným rozpočtem.

Naši předci odvedli velký kus práce v oddělení peněžního oběhu od bývalého Rakouska Uherska a měli i snahu zavádět zlatý standard v letech 1928 -1932, viz stříbrné oběhové mince 5, 10 a 20 Kčs.

Během první republiky jsme se pyšnili silnou měnou. Jedna Říšská Marka stála v roce 1932 85 haléřů a Švýcarský Frank byl za zhruba 6 korun. Dnes je následovníkem Marky Euro za cenu 25 Kč a Švýcarský Frank stojí zhruba stejně.

Našim předkům se podařilo vytvořit i zlatý poklad. Po rozdělení Československa nám z něj připadlo zhruba 70 tun zlata, které z velké části (zhruba 60 tun) prodala národní banka na konci devadesátých let s argumentem, že zlato nenese úrok. Cena zlata od té doby vzrostla zhruba 6x. Nutno dodat, že zlatý poklad tvořily nejen surové slitky, ale také mince značné sběratelské hodnoty.

V šedesátých letech byl nejmenší raženou mincí 1 haléř. V roce 1993 byl nejmenší mincí 10 haléř. V roce 2008 národní banka haléře zrušila a nejmenší mincí se tak stala 1 koruna (měna ztratila hodnotu a za haléře se již prakticky nedalo nic koupit). To zhruba odpovídá znehodnocení měny na jednu desetinu za 15 let a znehodnocení měny na jednu setinu za období zhruba 45 let.

Zde je namísto hodnoty měny a inflaci potřeba nazývat věci pravými jmény a hovořit o poločasu rozpadu měny. U radioaktivních prvků dochází k jejich postupnému rozpadu, který se vyjadřuje poločasem rozpadu. Poločas rozpadu se počítá ze vstupního hodnoty, času a aktuální hodnoty. Pokud stejný vzorec použijeme pro naši měnu a její znehodnocení v letech 1993 – 2008 zjistíme, že poločas rozpadu české koruny je zhruba 4,5 roku. Pokud bychom použili hodnoty znehodnocení měny od šedesátých let do roku 2008, je poločas rozpadu koruny zhruba 6,8 roku.

Česká koruna ztrácí polovinu své hodnoty za méně než deset let. Někteří neinformovaní občané a nechápaví politici to bohužel vykládají jako růst platů, či růst cen nemovitostí.

V roce 1993 byl průměrný plat zhruba 5000 korun. Pár s průměrným platem si mohl dovolit uživit dvě děti, koupit si dům a auto a zajet si na dovolenou. Dnes je průměrný plat zhruba 8x vyšší (stejně jako je množství peněz v oběhu zhruba 8x vyšší). Může si dnes pár s průměrným platem dovolit živit 16 dětí, utáhne 8 hypoték, vlastní 8 aut a jede 8x ročně na dovolenou? Asi ne.

V roce 1993 byl celý státní rozpočet 350 mld. korun. Dnes se jen schodek státního rozpočtu (peníze, které si každý rok půjčujeme) pohybuje okolo 400 mld. korun (v roce 2021 činil schodek 420 mld. korun!!!).

A zde se dostáváme k tomu, k čemu vlastně tištění peněz (znehodnocování měny) v prvé řadě slouží. K financování státního dluhu. Nikdo není tak hloupý, aby půjčoval biliony korun insolvetním organizacím jako je Česká republika nebo třeba USA. A tak si peníze tiskneme sami. Aby to nebylo tak okaté, tak to děláme zkratkou naokolo. Národní banka vytiskne peníze, pak je za nějaký úrok, po většinu času něco blízko 0%, půjčí bankám, a ty je pak půjčí státu za 4% úrok.

Aby byla celá situace ještě absurdnější, národní banka používá vytištěné peníze a znehodnocování měny ještě k jedné věci. Aby z České republiky udělala levnou pracovní sílu pro zahraniční majitele firem. Za vytištěné peníze skupuje Eura a jiné měny (nazývá to devizovými intervencemi). Menší množství cizí měny v oběhu zvyšuje její hodnotu a zároveň více natištěných korun v oběhu snižuje hodnotu koruny. Zahraniční majitelé firem se radují. Zboží vyrobené v ČR prodají ve své zemi za stejnou cenu, ale díky pro ně lepšímu kurzu nám za to zaplatí méně. Máme v podstatě nejnižší nezaměstnanost z celé Evropy. Pracujeme nejvíce z Evropy, ale nebohatneme a zadlužujeme se.

Dobrou zprávou je, že cizí měny skoupené za vytištěné koruny nikam nezmizely, stále je máme. Kde? Na základě smlouvy o fungování Evropské unie jsou tyto peníze drženy v Evropské centrální bance ve Frankfurtu nad Mohanem. Kolik peněz tam máme? Aktuálně dle České národní banky 3 biliony korun!

Pokud máte pochyby o fungování našeho stávajícího měnového systému, je zde další dobrá zpráva. Celý měnový systém můžeme spolu s řadou dalších věcí změnit jedním velkým krokem. A to přijetím nové ústavy ve které nastavíme nová pravidla týkající se národní banky a měny. Myslíte si, že je nejvyšší čas na změnu? My si myslíme, že ano.

Na první pohled vypadají USA a Švýcarsko jako dvě velmi odlišné země. Zpětný pohled na jejich společnou historii však přináší několik překvapení. Ukazuje, jak úzce spolu politické systémy obou zemí souvisí.

Od roku 1648, kdy Švýcarská konfederace začala fungovat jako suverénní federace států a Velká Británie založila své kolonie na východním pobřeží Severní Ameriky, si osobnosti z politiky, obchodu i kultury na obou stranách Atlantiku vyměňovaly myšlenky, tam a zpět.


Skepse vůči Rousseauově suverenitě lidu

Pro americké intelektuální elity v 17. a 18. století byla vůdčím principem anglická tradice, tj. myšlenky relativní svobody a parlamentního systému. Vedle anglického filozofa Johna Locka (1632-1704) a Francouze Montesquieua (1689-1755) s formováním politických debat nabývaly na významu další postavy evropského osvícenství. To platí zejména pro představitele frankofonní švýcarské školy přirozeného práva (École romande du droit naturel), jakými byli Jean-Jacques Burlamaqui (1694-1748) a Emer de Vattel (1714-1767).

Vliv Švýcara Jeana-Jacquese Rousseaua (1712-1778) s jeho pojetím suverenity lidu byl však omezený. Skepse vůči vůli lidu a přílišné rovnosti se později projevila ve federální ústavě USA zavedením systému volitelů při volbě prezidenta. Otcové zakladatelé byli obecně opatrní vůči „lidu“. Systém, který navrhli, tedy zajišťoval, že volitelé budou moci zvrátit výsledky přímé prezidentské volby v případě, že by se masy nechaly unést svými emocemi a chtěly dosadit na úřad nesprávného prezidenta, úskočného svůdce lidu.


Švýcarská škola přirozeného práva

Představitelé frankofonní švýcarské školy přirozeného práva se zabývali především bojem za moderní formu přirozeného práva, což je termín, který v podstatě znamená, že každý člověk má od narození určitá přirozená práva. Tyto myšlenky zasely semena věku osvícenství ve Švýcarsku a vyvrcholily zásadními debatami o lidských a občanských právech, stejně jako o základním demokratickém řádu. Učení frankofonní švýcarské školy přirozeného práva hrálo důležitou roli v severoamerickém hnutí za nezávislost a v americké revoluci. Američtí ústavní otcové Thomas Jefferson, James Madison a John Adams studovali díla představitelů této školy a přijali moderní principy přirozeného práva. Ty pak byly vyjádřeny v deklaraci nezávislosti USA ze dne 4. července 1776:

Moderní přirozené právo vyjadřuje také první písemná deklarace základních práv na světě. Listina základních práv státu Virginie ze dne 12. června 1776 v článku 1. říká:

„Všichni muži jsou od přírody stejně svobodní a nezávislí a mají daná nezcizitelná práva, kterých, když vstoupí do stavu společnosti, nemohou být, ani jejich potomstvo, žádným způsobem připraveni nebo zbaveni; jmenovitě užívání si života a svobody, včetně prostředků k nabývání a vlastnění majetku, a hledání a nacházení štěstí a bezpečí.“

Článek 2. říká:

„Veškerá moc je vložena v lid a vychází z lidu, úředníci a soudci jsou správci a služebníci a jsou lidu vždy k dispozici.“

Poprvé hovořily USA ve vztahu ke Švýcarsku jako o „sesterské republice“ na konci 18. století během války za nezávislost vůči Britům. Srovnávaly se v té době se Švýcarskem, které (ve zidealizované podobě) v jinak monarchistické Evropě tvořilo federativní stát.

Americká revoluce jako impuls pro francouzskou a helvétskou revoluci

Francouzská revoluce převzala poselství americké ústavy svým „Déclaration des droits de l’homme et du citoyen“ (Deklarací práv člověka a občana) ze dne 6. srpna 1789. V článku 1 prohlašuje za základ moderní přirozené právo:

„Čl. 1. Lidé se rodí a zůstávají svobodní a rovní si v právech.“

V článku 6 se francouzští ústavní otcové odvolávají na Rousseauův koncept suverenity lidu:

„Čl. 6. Zákon je vyjádřením obecné vůle (volonté générale). Všichni občané mají právo se osobně nebo prostřednictvím svých zástupců podílet na jeho vytváření.“

Během francouzské revoluce byly předloženy návrhy ústav, které obsahovaly nástroje přímé demokracie, a které se staly důležitými referenčními body pro vývoj ve Švýcarsku. Prozatím však ne pro vývoj v USA. Krátké období Helvetské republiky (1798-1803), poháněné politickou praxí americké a francouzské revoluce, položilo základy pro další demokratické debaty ve Švýcarsku.

Ústava USA jako vzor pro švýcarskou federální ústavu

Švýcarská federální ústava z roku 1848 dále začleňovala klíčové prvky federální ústavy USA z let 1787/89. Stejně jako v USA (Bill of Rights – prvních 12 dodatků americké ústavy přijatých v letech 1791-1804) byla základní lidská práva zakotvena přímo ve švýcarské federální ústavě. Švýcarská ústava po vzoru USA zavedla také rozdělení/oddělení státních mocí na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní.

Moc výkonná

Švýcarsko se však narozdíl od USA rozhodlo nevložit rozsáhlou moc do rukou jediného člověka – prezidenta. Namísto toho byla výkonná moc rozdělena mezi sedm osob. V USA je výkonná moc (prezident) volena nepřímo. Lid volí kandidáty, ale konečný výběr prezidenta je v rukou výše zmíněných volitelů. Prezidentem se tak může stát osoba, která nedostala nejvíce hlasů od voličů.

Ve Švýcarsku volí výkonnou moc (sedm členů federální rady (Vlády)) celý parlament (na společném jednání obou komor). Z hlediska složení Švýcarské federální rady (Vlády) bylo vždy prioritou zastoupení různých jazykových částí země a různých regionů. Postupem času byly prolomeny nároky liberálů na výhradní zastoupení a do federální rady (Vlády) se tak dostali konzervativní i sociálně demokratičtí politici. Vrcholem tohoto vývoje je tzv. „magická formule“ z roku 1959. Jde o nepsané rozdělení míst ve federální radě (Vládě) mezi politiky různých stran a jazykových regionů, které lze ji označit za vzor úspěchu.


Moc zákonodárná

Zákonodárný orgán ve Švýcarsku tvoří Národní rada (Poslanecká sněmovna) a Rada států (Senát). Ty jsou kopií amerického dvoukomorového systému. Impuls k tomuto konceptu vzešel od nejvýznamnějšího švýcarského filozofa 19. století Ignaze Paula Vitala Troxlera (1780-1866). Když byla švýcarská ústava revidována v roce 1848, Troxlerovy myšlenky se staly rozhodujícími v diskusích o federálních institucích. Dlouhodobě prosazoval koncepci federálního státu s dvoukomorovým systémem po vzoru USA. Práce, kterou na toto téma napsal, „Die Verfassung der Vereinigten Staaten Nordamerikas als Musterbild der schweizerischen Bundesreform“ (Ústava Spojených států Severní Ameriky jako vzor švýcarské federální reformy), se pravděpodobně dostala na jednání příslušné komise prostřednictvím některého z jeho bývalých studentů.

Myšlenka se stala skutečností a Troxler tak zanechal ve švýcarském federálním státním systému „stopu“ USA. Zavedením poměrného volebního systému pro Národní radu (Poslaneckou sněmovnu) v roce 1919 kupředu směřující Švýcarsko posílilo pluralismus politických stran a tím i demokracii. V USA k tomuto kroku dodnes nedošlo. Většinový volební systém je hlavním důvodem toho, proč v USA vládnou pouze dvě strany.

V případě systému poměrného zastoupení postupuje do komory parlamentu z každého volebního obvodu více kandidátů a tím i více stran (poměrně, podle toho, kolik procent hlasů získaly ve volbách). V případě většinového volebního systému postupuje do komory parlamentu z každého volebního obvodu pouze jeden kandidát (ten, který získal nejvíce hlasů). Obvykle tak uspěje kandidát jedné ze dvou nejsilnějších politických stran.

Tento systém je používán v USA i v UK (Spojeném království Velké Británie a Severního Irska). V roce 2015 získala Skotská národní strana ve volbách do House of Commons (Poslanecké sněmovny UK, která má 650 křesel) 4,7% hlasů a 56 křesel. Strana UKIP získala 12,6% hlasů, ale díky většinovému volebnímu systému získala pouze jediné křeslo! Ačkoli byla s 12,6% třetí nejvolenější stranou v UK, zastoupení ve sněmovně získala jen 0,15%.

Moc soudní

Členy Nejvyššího soudu USA, tedy vrcholné členy moci soudní, jmenuje prezident se souhlasem Senátu. Jsou jmenováni na doživotní mandát. Švýcarsko zvolilo jiný přístup. Členy Nejvyššího federálního soudu jmenuje na základě stranického poměrného zastoupení celý parlament (na společném jednání obou komor). Jmenováni jsou na období šesti let.

Jak již bylo uvedeno, američtí ústavní otcové byli skeptičtí vůči myšlenkám Švýcara Jean-Jacquese Rousseaua a odmítli jeho koncept suverenity lidu. Z tohoto důvodu byli obezřetní vůči jakýmkoli dalším formám účasti obyvatel na rozhodování. V USA převládl lockovský liberalismus a anglická tradice. Koncem 19. století se však Švýcarsko opět stalo důležitým zdrojem myšlenek pro USA, zejména co se týká přímé demokracie.


Lidové hnutí v USA volá po přímé demokracii jako ve Švýcarsku

Poté, co Švýcarsko zavedlo na federální úrovni v roce 1874 referendum (právo lidu zrušit rozhodnutí parlamentu) a v roce 1891 ústavní iniciativu (právo lidu přímo měnit ústavu), stal se tento přímý demokratický model předmětem intenzivní diskuse v USA. Lidové hnutí v USA ke konci 19. století zdůrazňovalo spojitost ústavního vývoje Švýcarska a USA a požadovalo více přímé demokracie po švýcarském vzoru.

Lidové hnutí v USA v té době představovali především zástupci zemědělského Středozápadu, kteří se snažili omezit sílící moc velkého byznysu a bank. V roce 1892 byla v USA založena Lidová strana. Se svými požadavky na větší politickou účast lidu a oslabení „velkého byznysu“ se politika strany shodovala se zájmy mnoha Američanů. Ve volbách v roce 1892 strana dosáhla značného úspěchu a hrozila demontáží systému dvou stran v USA, který byl založen na většinovém volebním systému. Když se však v roce 1896 Lidová strana rozhodla vytvořit koalici s Demokratickou stranou, rychle ztratila vliv.

Na základě veřejné debaty o přímé demokracii ve Švýcarsku zavedla v následujících letech téměř polovina států USA nějakou formu referenda a iniciativy. K zavedení přímé demokracie na federální úrovni však v USA dodnes nedošlo.

Zdroj: nationalmuseum.ch 20.1.2021 a eda.admin.ch 17.5.2018



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DMEOKRACIE

Mnoho občanů se brání přijetí švýcarského modelu řízení státu s odkazem na to, že není český. Očividně si neuvědomují, že nejsme vynálezci demokracie, státního zřízení republika, trojího dělení moci ve státě ani řady dalších politických principů. Vše jsme převzali ze zahraničí. Československá prvorepubliková ústava byla inspirována ústavou USA. Drtivá většina občanů vůbec netuší, že i samotní Švýcaři základ řízení státu převzali ze zahraničí. Chytře si ho však dále vylepšili.

Není po více jak sto letech od vzniku Československa, s ohledem na výsledky našeho státu, nejvyšší čas přejít na lépe fungující model? My si myslíme, že ano.

Budou Švýcaři uvězněni za to, že vytápěli své domovy nad 19 °C?

Jako by prudce rostoucí ceny energií lidem ve Švýcarsku nedělaly už tak dost starostí, k tomu nyní přichází fáma, že dostanou pokutu – a dokonce i půjdou do vězení – pokud si nastaví termostat nad 19 °C.

Stejně jako mnoho jiných zemí se i Švýcarsko připravuje na možný nedostatek energií, jakmile začnou chladnější měsíce. Jeden návrh zveřejněný úředníky v Bernu na konci srpna, co dělat v případě vážného nedostatku zemního plynu, vyvolal fámu, která obletěla celý svět.

„Koluje takový zvláštní příběh, že Švýcarsko bude pokutovat a dokonce posílat lidi do vězení za to, že budou vytápět své domovy na více než 19 °C,“ napsal jeden čtenář swissinfo.ch. „Je to pravda?“

Mnoho médií tuto informaci čerpalo ze švýcarského bulvárního deníku Blick, který 6. září zveřejnil zprávu, která začíná řádky: „V nouzi platí: méně topit. A energetičtí hříšníci by se měli bát. Porušení vyhlášky o plynu se trestá odnětím svobody a pokutami.“

Markus Spörndli, mluvčí Ministerstva pro ekonomické záležitosti, vzdělávání a výzkum, který je citován v Blick, řekl swissinfo.ch, že příběh byl některými nepochopen nebo nesprávně interpretován. Nikomu v zemi nehrozí, že by dostal trest za vytápění domu. Opatření jsou stále v jednání.

„Ve Švýcarsku momentálně není nedostatek elektřiny ani zemního plynu,“ napsal v e-mailu. „Neexistují proto žádná platná omezení nebo zákazy využívání energie, které by mohly být porušeny.“

„Plynová vyhláška, o které se Blick zmínil, je ve skutečnosti součástí návrhu čtyřfázového plánu, který Bern navrhuje, aby se vypořádal s nedostatkem plynu, který podle úředníků nelze tuto zimu vyloučit vzhledem ke geopolitické situaci“. Jednalo se pouze o návrh vyhlášky, který byl rozeslán ke konzultaci v tomto znění:


Nařízení o zákazu a omezení používání plynu ze dne … NÁVRH Z 31.08.2022

Švýcarská Vláda na základě čl. 31 odst. 1 a 2 písm. a a čl. 57 odst. 1 zákona o národním zásobování ze dne 17. června 2016 stanovuje:

čl. 1 Zákazy použití
odst. 1) Používání potrubního zemního plynu a potrubních plynů z obnovitelných zdrojů (metan) je zakázáno pro:

A. výrobu tepla a přípravu teplé vody:
1. v nevyužívaných budovách nebo jejich částech,
2. v budovách nebo jejich částech, které se nevyužívají denně, v době, kdy se nepoužívají,
3. pro bazény a koupaliště, wellness bazény a koupele, parní lázně a sauny;

B. provoz:
1. sálavých topidel,
2. teplovzdušných clon,
3. plynových ohňů, zejména v krbech a plynových grilech nebo pro dekorativní účely,
4. vysokotlakých čističů,
5. teplovzdušných stanů;

C. dodatečné spalování netoxických a neznečišťujících výfukových plynů a odpadního vzduchu.

odst. 2) Zákazy v odstavci 1 se nevztahují na systémy, budovy a jejich technická zařízení, pokud je výroba tepla plynem nezbytně nutná k ochraně před jejich poškozením mrazem a vlhkostí.

čl. 2 Omezení použití
odst. 1) Je-li výroba tepla pokryta převážně plynem nebo sítí dálkového vytápění na plyn, mohou být vnitřní místnosti vytápěny maximálně na 19 stupňů Celsia.

odst. 2) Je-li výroba teplé vody pokryta převážně použitím plynu, nesmí být voda ohřívána na více než 60 stupňů Celsia.

odst. 3) Odstavce 1 a 2 se nevztahují na:
a. nemocnice;
b. chirurgické místnosti pro lékařská ošetření;
c. porodnice;
d. domovy důchodců a pečovatelské služby.

čl. 3 Kontrola
Dodržování omezení a zákazů kontrolují kantony.

čl. 4 Provedení
Za realizaci této vyhlášky odpovídá Energetický odbor.

čl. 5 Vstup v platnost
odst.) 1 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem …….. v … hodin.
odst.) 2 Platí do 30. dubna 2023


Pokud by se vláda někdy rozhodla v tomto plánu pokračovat, limit na vytápění by nemusel být nutně implementován hned – pokud vůbec, protože přijatá opatření by závisela na závažnosti situace. Druhým krokem by bylo vyzvat obyvatele, aby snížili spotřebu, například ztlumením termostatu. Pouze v případě, že by se situace nezlepšila, by úřady přistoupily ke třetímu kroku, který zahrnuje povinnost spotřebitelů – počínaje veřejnými budovami a kancelářemi, a poté v případě potřeby i domácnostmi – omezit vytápění na 19 °C. Toto pravidlo by se vztahovalo pouze na místa vytápěná plynem. Domácnosti dle vlády spotřebovávají ve Švýcarsku více než 40 % zemního plynu, takže toto omezení by mohlo mít dopad na celkovou spotřebu. Dodržování nařízení je proto důležitou záležitostí. Teoreticky jsou možné sankce v případě vážného nedostatku plynu, řekl Spörndli.


Individuální sledování obyvatel není možné

Zákon o národním zásobování, který by sloužil jako právní základ pro navrhované nařízení, stanovuje pokuty v rozmezí od 30 do 3 000 CHF za den (od 750 Kč do 75 000 Kč) za porušení nařízení. Jak však vysvětlil Spörndli, proces udělování takových pokut by byl těžkopádný. Úřady by musely posuzovat každý případ individuálně, protože tyto sankce podle zákona nejsou správními pokutami, které může policie jednoduše udělit, jako například za dopravní přestupky.

„Sledování porušování nařízení by proto bylo komplikované,“ řekl. „V každém případě nejsou přísné kontroly proveditelné ani žádoucí.“

Pokud by úřady někdy udělily pokutu za porušení pravidel vytápění, soudce by mohl považovat částku 30 CHF (750 Kč) za přiměřenou výši pokuty, ale pokuta 3 000 CHF (75 000 Kč) by nebyla považována za přiměřenou tomuto činu, řekl Spörndli. Pokud jde o uvěznění, i když je to také teoreticky možné, soudce by pravděpodobně toto nepovažoval za přiměřené.

Pokud by omezení vytápění domů někdy vstoupilo v platnost, mluvčí uvedl, že pravděpodobný scénář je, že většina lidí by se jím řídila, stejně jako většina lidí dodržela opatření jako je sociální distancování nebo práce z domova na vrcholu pandemie Covid-19. „Ve Švýcarsku věříme, že lidé budou dodržovat zákony,“ řekl.


Verdikt:

Nepravda. Švýcarské úřady nepokutují ani nevězní lidi za to, že si vytápějí své domovy nad 19 °C, protože v současnosti není nedostatek plynu a neexistuje žádné omezení na vytápění. Návrh zavést omezení je stále v diskuzi. Platilo by pouze v případě vážného nedostatku zemního plynu. Pokuty jsou teoreticky možné, ale úřady by je těžko udělovaly. Uvěznění je vysoce nepravděpodobné.

Zdroj: swissinfo.ch 13.9.2022