ŠVÝCARSKÝMI PRAVIDLY K ČESKÉ PROSPERITĚ. Jsme politické hnutí, jehož cílem je zavedení švýcarského politického systému v České republice a následování konzervativní politiky po vzoru Švýcarska.
Indikátor kvality silnic je jednou ze složek indexu globální konkurenceschopnosti, který každoročně zveřejňuje Světové ekonomické fórum (WEF). Představuje hodnocení kvality silnic v dané zemi na základě údajů z WEF Executive Opinion Survey, dlouhodobého a rozsáhlého průzkumu, který se opírá o názory více než 14 000 vedoucích firem ve 144 zemích. Skóre indikátoru kvality silnic je založeno pouze na jedné otázce. Respondenti mají ohodnotit silnice v zemi, kde působí, na stupnici od 1 (nedostatečně rozvinuté) do 7 (rozsáhlé a efektivní podle mezinárodních standardů). Jednotlivé odpovědi jsou agregovány, aby se vytvořilo skóre země.
Ačkoli může být uvedené hodnocení značně subjektivní, něco zřejmě vypovídá. Podobně jako ve většině měřítek zůstáváme v rámci Evropy i světa druhořadou zemí. Co se týká nezaměstnanosti, jsme však paradoxně jeden z nejpracovitějších národů v Evropě.
Nezaměstnanost v Evropě v roce 2022 (v procentech), zdroj: Eurostat.
Jak je možné, že v zemi vzdálené pouhých 300 km od té naší, takřka vše funguje výrazně lépe? Třicet let měníme politiky, ale naše výsledky se nemění. Není čas přemýšlet nad celkovou změnou systému po vzoru Švýcarka? My si myslíme, že ano.
Digitální způsoby platby se během pandemie Covid rozmohly, ale někteří říkají, že hotovost je stále králem, „cash is king“.
Švýcaři budou pravděpodobně hlasovat o změně ústavy za zachování peněz a bankovek, kterou zahájilo švýcarské libertariánské hnutí (Mouvement libertaire suisse).
„Hotovost je svoboda,“ tvrdí příznivci iniciativy, a to z ní činí „absolutní prioritu Švýcarska“. Hnutí se obává úplné digitalizace peněžních transakcí. Snaží se zabránit zrušení hotovosti prostřednictvím změny ústavy tak, aby Švýcarsko mělo vždy dostatek peněz a bankovek v oběhu. Navrhují také, že jakýkoli krok ke zrušení hotovosti by musel schválit lid a kantony.
Švýcarský politický systém se vyznačuje velmi vysokou mírou spoluúčasti občanů na řízení státu. Jedním z pilířů švýcarské přímé demokracie je tzv. lidová iniciativa, která umožňuje občanům navrhnout úplnou nebo částečnou změnu ústavy. Aby byla iniciativa platná, musí během 18 měsíců získat alespoň 100 000 podpisů občanů. Poté jde k celostátnímu hlasování.
Libertariánské hnutí zatím sesbíralo více než 157 000 podpisů, uvedl v neděli švýcarsko-německý list NZZ am Sonntag. Z toho více než 111 000 již bylo ověřeno.
Autoři iniciativy mají obavy z rozšíření elektronických transakcí a obávají se, že hotovost bude nakonec zrušena. Považují tento trend za ohrožení svobody a zvýšení možnosti sledování občanů.
K nejen naší měně by se toho dalo říct hodně a je to spíše smutný příběh.
Co se týká omezování plateb v hotovosti, tak bezpochyby probíhá. Již dlouhou dobu je omezení plateb v hotovosti nařízeno přímo zákonem (zákon č. 254/2004). Platby větší než 270 000 korun nesmí být provedeny v hotovosti. Dochází i ke snižování limitu. Dříve byl limit 350 000 Kč. Cílem má být omezení daňových úniků a působení proti trestné činnosti. Zadlužovat naše děti biliony korun (tj. nesplatitelným dluhem) je legální, ale zaplatit za auto v hotovosti je nelegální, protože by teoreticky mohly uniknout daně? Dodnes nemáme zákon o hospodaření s vyrovnaným rozpočtem.
Naši předci odvedli velký kus práce v oddělení peněžního oběhu od bývalého Rakouska Uherska a měli i snahu zavádět zlatý standard v letech 1928 -1932, viz stříbrné oběhové mince 5, 10 a 20 Kčs.
Během první republiky jsme se pyšnili silnou měnou. Jedna Říšská Marka stála v roce 1932 85 haléřů a Švýcarský Frank byl za zhruba 6 korun. Dnes je následovníkem Marky Euro za cenu 25 Kč a Švýcarský Frank stojí zhruba stejně.
Našim předkům se podařilo vytvořit i zlatý poklad. Po rozdělení Československa nám z něj připadlo zhruba 70 tun zlata, které z velké části (zhruba 60 tun) prodala národní banka na konci devadesátých let s argumentem, že zlato nenese úrok. Cena zlata od té doby vzrostla zhruba 6x. Nutno dodat, že zlatý poklad tvořily nejen surové slitky, ale také mince značné sběratelské hodnoty.
V šedesátých letech byl nejmenší raženou mincí 1 haléř. V roce 1993 byl nejmenší mincí 10 haléř. V roce 2008 národní banka haléře zrušila a nejmenší mincí se tak stala 1 koruna (měna ztratila hodnotu a za haléře se již prakticky nedalo nic koupit). To zhruba odpovídá znehodnocení měny na jednu desetinu za 15 let a znehodnocení měny na jednu setinu za období zhruba 45 let.
Zde je namísto hodnoty měny a inflaci potřeba nazývat věci pravými jmény a hovořit o poločasu rozpadu měny. U radioaktivních prvků dochází k jejich postupnému rozpadu, který se vyjadřuje poločasem rozpadu. Poločas rozpadu se počítá ze vstupního hodnoty, času a aktuální hodnoty. Pokud stejný vzorec použijeme pro naši měnu a její znehodnocení v letech 1993 – 2008 zjistíme, že poločas rozpadu české koruny je zhruba 4,5 roku. Pokud bychom použili hodnoty znehodnocení měny od šedesátých let do roku 2008, je poločas rozpadu koruny zhruba 6,8 roku.
Česká koruna ztrácí polovinu své hodnoty za méně než deset let. Někteří neinformovaní občané a nechápaví politici to bohužel vykládají jako růst platů, či růst cen nemovitostí.
V roce 1993 byl průměrný plat zhruba 5000 korun. Pár s průměrným platem si mohl dovolit uživit dvě děti, koupit si dům a auto a zajet si na dovolenou. Dnes je průměrný plat zhruba 8x vyšší (stejně jako je množství peněz v oběhu zhruba 8x vyšší). Může si dnes pár s průměrným platem dovolit živit 16 dětí, utáhne 8 hypoték, vlastní 8 aut a jede 8x ročně na dovolenou? Asi ne.
V roce 1993 byl celý státní rozpočet 350 mld. korun. Dnes se jen schodek státního rozpočtu (peníze, které si každý rok půjčujeme) pohybuje okolo 400 mld. korun (v roce 2021 činil schodek 420 mld. korun!!!).
A zde se dostáváme k tomu, k čemu vlastně tištění peněz (znehodnocování měny) v prvé řadě slouží. K financování státního dluhu. Nikdo není tak hloupý, aby půjčoval biliony korun insolvetním organizacím jako je Česká republika nebo třeba USA. A tak si peníze tiskneme sami. Aby to nebylo tak okaté, tak to děláme zkratkou naokolo. Národní banka vytiskne peníze, pak je za nějaký úrok, po většinu času něco blízko 0%, půjčí bankám, a ty je pak půjčí státu za 4% úrok.
Aby byla celá situace ještě absurdnější, národní banka používá vytištěné peníze a znehodnocování měny ještě k jedné věci. Aby z České republiky udělala levnou pracovní sílu pro zahraniční majitele firem. Za vytištěné peníze skupuje Eura a jiné měny (nazývá to devizovými intervencemi). Menší množství cizí měny v oběhu zvyšuje její hodnotu a zároveň více natištěných korun v oběhu snižuje hodnotu koruny. Zahraniční majitelé firem se radují. Zboží vyrobené v ČR prodají ve své zemi za stejnou cenu, ale díky pro ně lepšímu kurzu nám za to zaplatí méně. Máme v podstatě nejnižší nezaměstnanost z celé Evropy. Pracujeme nejvíce z Evropy, ale nebohatneme a zadlužujeme se.
Nezaměstnanost v Evropě v roce 2022. Zdroj statista.com
Dobrou zprávou je, že cizí měny skoupené za vytištěné koruny nikam nezmizely, stále je máme. Kde? Na základě smlouvy o fungování Evropské unie jsou tyto peníze drženy v Evropské centrální bance ve Frankfurtu nad Mohanem. Kolik peněz tam máme? Aktuálně dle České národní banky 3 biliony korun!
Pokud máte pochyby o fungování našeho stávajícího měnového systému, je zde další dobrá zpráva. Celý měnový systém můžeme spolu s řadou dalších věcí změnit jedním velkým krokem. A to přijetím nové ústavy ve které nastavíme nová pravidla týkající se národní banky a měny. Myslíte si, že je nejvyšší čas na změnu? My si myslíme, že ano.
Švýcarsko bylo kdysi chudobincem Evropy a roku 1847 skončilo v občanské válce. Na obrázku bitva u Meierskappel 23. listopadu 1847 (barevná litografie, Heinrich Jenny). Poté se však Švýcarům podařilo nastavit výjimečný politický systém, který je přivedl takřka ve všech měřítcích k nadprůměrnému úspěchu.
Volba prezidenta České republiky obnáší řadu absurdit. Nejprve občané stráví obří množství času sběrem podpisů na petici za kandidaturu nějaké osobnosti.
Některým se nepodaří nasbírat minimum 50 000 podpisů a práce na sesbírání třeba 45 000 tisíc podpisů tak vyjde zcela vniveč. Takto to dopadlo např. v případě prof. Turánka. 45 000 podpisů rovná se nula podpisů. To je politická matematika v ČR.
Jiní nasbírají požadované množství podpisů s rezervou, ale kandidát odstoupí. Odstoupila např. Ing. Vitásková se 65 000 podpisy. Obří množství práce a nadějí vniveč.
Jiní nasbírají požadované množství podpisů s velkou rezervou. Nicméně Ministerstvo vnitra rozhodne, že neuzná každý třetí podpis a kandidát má smůlu. To se stalo např. Karlu Janečkovi. 74 000 podpisů mu ministerstvo seškrtalo na 48 000 a měl smůlu. Podobně na tom byl T. Březina.
Zde je nutno dodat, že ačkoli je požadováno enormní množství 50 000 podpisů, úředníci je všechny nekontrolují. Kontrolují jen malý vzorek a podle něj pak hodnotí zbytek podpisů. Zjevně nerovný boj systému proti občanům.
Aby byla celá situace ještě absurdnější, někteří se práci s podpisy zcela vyhnou. Pokud máte podporu nějaké strany či senátorů, stačí vám podpis pouhých 20ti poslanců nebo 10ti senátorů. Zjevně nerovný boj poslanců a senátorů proti zbytku republiky, ačkoli máme dle ústavy být republikou rovnoprávných občanů. Asi by bylo divné, kdyby pro poslance a senátory neplatila předepsaná rychlost v obci nebo mohli chytat ryby bez rybářského lístku. V případě volby prezidenta ovšem rovnoprávnost občanů neplatí.
Absurdity dále pokračují ve veřejném informačním prostoru, kde namísto veřejné diskuze probíhá souboj médií s cílem ovládnout masy. Je poměrně nepřehlédnutelné, koho prefereruje a proti komu stojí např. portál Seznam a řada dalších.
Samotní kandidáti pak úroveň diskuzí dále snižují tím, že si dělají kampaň na dehonestování protikandidátů.
Česká televize pak nezvládá plnit funkci nestranného média. Po přenosu vystoupení prezidentských kandidátů z jejich volebních štábů následuje přenos ze studia ČT, kde nám jakýsi analytik říká, co si vlastně máme myslet.
ČT pak šíří zásadní dezinformaci, že jsme demokratický stát, a to jak z úst reportérů, tak z úst předsedy Vlády. Připomeňme si, že v posledních sněmovních volbách byl hozen do koše neuvěřitelný jeden milion hlasů, čili každý pátý hlas. To se děje díky umělému volebnímu prahu 5%, který Švýcaři nemají. Díky němu bylo ukradeno 37 mandátů a rozdělily si je velké strany a koalice. Země, kde se hází do koše hlas každého pátého voliče, zjevně není demokratická. Vládní pětikoalice nemá demokratickou legitimitu a nereprezentuje vůli většiny voličů.
V diskuzích zazní mnoho, kromě toho důležitého. V kolika diskuzích zaznělo, že prezident, nejvyšší politik státu, dle ústavy není z výkonu své funkce zodpovědný? A v kolika diskuzích zaznělo, že Švýcaři jsou takřka ve všech měřítcích na světové špičce a přitom prezidenta nemají?
To, že je nakonec národ kvůli protichůdným kandidátům zcela rozdělen a lidé se v některých případech doslova nenávidí, už je jen hořkou třešničkou na dortu.
Omezení moci politiků
Švýcarsko bylo kdysi chudobincem Evropy, ze kterého lidé odcházeli, a které se ocitlo v občanské válce. Změnou politického systému v 19. století se však Švýcarsko dokázalo vyšvihnout takřka ve všech měřítcích na světovou špičku.
Jedním z hlavních principů, na kterých Švýcarsko stojí, je zásadní omezení moci politiků.
Věděli jste, že ústavu ve Švýcarsku schvaluje a mění pouze lid a politici už jen vykonávají to, co je dáno ústavou? U nás si politici ústavu napsali a schválili sami. Sami si napsali a schválili pravidla hry.
Věděli jste, že Švýcaři mohou v referendu zrušit rozhodnutí Vlády či parlamentu? U nás nic takového nepřipadá v úvahu.
Věděli jste, že švýcarský stát má ústavou danou povinnost hospodařit s vyrovnaným rozpočtem? Nás a naše děti stát neustále zadlužuje (průměrnou rychlostí 80 mld. Kč ročně).
Věděli jste, že ve Švýcarsku mají daně ústavou dané stropy? Např. DPH 7,7%! Nás politici mohou danit neomezeně. DPH máme 21% přičemž z EU máme dokonce nařízenu minimální sazbu DPH 15%!
Když už probíhaly debaty o superhrubé mzdě, věděli jste, že Švýcarsko je poslední zemí v Evropě, kde není dovoleno, aby byly daně zaměstnancům automaticky strhávány ze mzdy?
Věděli jste, že pravomoc švýcarského státu vybírat daně (daně z příjmu a DPH) je dokonce pouze dočasná a musí být pravidelně prodlužována občany v referendu?
Věděli jste, že smlouvy o přistoupení k mezinárodním organizacím schvaluje ve Švýcarsku lid, ne politici? Nedůvěřiví Švýcaři se např. členy OSN stali až 10 let po Severní Koreji!
A věděli jste, že Švýcaři nechtěli v počátcích budování moderního státu koncentrovat příliš mnoho moci v rukou jediného člověka a prezidenta tak de facto nemají?
Osoba označována za švýcarského prezidenta má dle ústavy jedinou funkci: předsedat Vládě, a to na období pouhého jednoho roku, přičemž nesmí být zvolen 2x po sobě. Švýcaři pak dokonce nepoužívají ani slovo Vláda. Ve Švýcarsku je tato organizace nazývána Rada a jak bylo uvedeno výše, občanům nevládne, neboť občané mohou v referendu její rozhodnutí zrušit.
STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE
Obří množstí času a práce je tráveno prezidentskými volbami a volbou osoby, bez které se Švýcaři docela dobře obejdou.
Národ je zcela rozdělen volbou osoby, bez které se Švýcaři docela dobře obejdou.
Náš stát je od počátku špatně nastaven. Proto nemáme výsledky. Ústava, zákon číslo jedna, kterým je dáno nastavení a fungování celého státu, obsahuje zásadní nedostatky. „Správných“ prezidentů už jsme vystřídali několik a stále zůstáváme druhořadou zemí. Lidovou definicí šílenství je dělat stále to samé a očekávat jiný výsledek. Pokud chceme lepší výsledky, pokud chceme skutečnou změnu, je potřeba změnit systém tj. ústavu.
Za pět let budeme prožívat opět to samé. Rozčarování z jednání prezidenta a stavu naší země. Stále budeme v rámci Evropy i světa druhořadou zemí. Dokud nezměníme systém, nic se zásadně nezmění.
Na první pohled vypadají USA a Švýcarsko jako dvě velmi odlišné země. Zpětný pohled na jejich společnou historii však přináší několik překvapení. Ukazuje, jak úzce spolu politické systémy obou zemí souvisí.
Od roku 1648, kdy Švýcarská konfederace začala fungovat jako suverénní federace států a Velká Británie založila své kolonie na východním pobřeží Severní Ameriky, si osobnosti z politiky, obchodu i kultury na obou stranách Atlantiku vyměňovaly myšlenky, tam a zpět.
Skepse vůči Rousseauově suverenitě lidu
Pro americké intelektuální elity v 17. a 18. století byla vůdčím principem anglická tradice, tj. myšlenky relativní svobody a parlamentního systému. Vedle anglického filozofa Johna Locka (1632-1704) a Francouze Montesquieua (1689-1755) s formováním politických debat nabývaly na významu další postavy evropského osvícenství. To platí zejména pro představitele frankofonní švýcarské školy přirozeného práva (École romande du droit naturel), jakými byli Jean-Jacques Burlamaqui (1694-1748) a Emer de Vattel (1714-1767).
Vliv Švýcara Jeana-Jacquese Rousseaua (1712-1778) s jeho pojetím suverenity lidu byl však omezený. Skepse vůči vůli lidu a přílišné rovnosti se později projevila ve federální ústavě USA zavedením systému volitelů při volbě prezidenta. Otcové zakladatelé byli obecně opatrní vůči „lidu“. Systém, který navrhli, tedy zajišťoval, že volitelé budou moci zvrátit výsledky přímé prezidentské volby v případě, že by se masy nechaly unést svými emocemi a chtěly dosadit na úřad nesprávného prezidenta, úskočného svůdce lidu.
Švýcarská škola přirozeného práva
Představitelé frankofonní švýcarské školy přirozeného práva se zabývali především bojem za moderní formu přirozeného práva, což je termín, který v podstatě znamená, že každý člověk má od narození určitá přirozená práva. Tyto myšlenky zasely semena věku osvícenství ve Švýcarsku a vyvrcholily zásadními debatami o lidských a občanských právech, stejně jako o základním demokratickém řádu. Učení frankofonní švýcarské školy přirozeného práva hrálo důležitou roli v severoamerickém hnutí za nezávislost a v americké revoluci. Američtí ústavní otcové Thomas Jefferson, James Madison a John Adams studovali díla představitelů této školy a přijali moderní principy přirozeného práva. Ty pak byly vyjádřeny v deklaraci nezávislosti USA ze dne 4. července 1776:
„Považujeme za samozřejmé pravdy, že všichni muži jsou stvořeni si sobě rovni, že jsou obdařeni svým Stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, mezi která náleží právo na život, svobodu a usilování o osobní spokojenost.“
Moderní přirozené právo vyjadřuje také první písemná deklarace základních práv na světě. Listina základních práv státu Virginie ze dne 12. června 1776 v článku 1. říká:
„Všichni muži jsou od přírody stejně svobodní a nezávislí a mají daná nezcizitelná práva, kterých, když vstoupí do stavu společnosti, nemohou být, ani jejich potomstvo, žádným způsobem připraveni nebo zbaveni; jmenovitě užívání si života a svobody, včetně prostředků k nabývání a vlastnění majetku, a hledání a nacházení štěstí a bezpečí.“
Článek 2. říká:
„Veškerá moc je vložena v lid a vychází z lidu, úředníci a soudci jsou správci a služebníci a jsou lidu vždy k dispozici.“
Poprvé hovořily USA ve vztahu ke Švýcarsku jako o „sesterské republice“ na konci 18. století během války za nezávislost vůči Britům. Srovnávaly se v té době se Švýcarskem, které (ve zidealizované podobě) v jinak monarchistické Evropě tvořilo federativní stát.
Uspořádání Evropy na počátku roku 1789. Červeně monarchie, modře republiky, zeleně církví ovládané oblasti, fialově Polsko-Litevská stavovská monarchie (právo volit má pouze šlechta). Zdroj: Wikipedie.
Americká revoluce jako impuls pro francouzskou a helvétskou revoluci
Francouzská revoluce převzala poselství americké ústavy svým „Déclaration des droits de l’homme et du citoyen“ (Deklarací práv člověka a občana) ze dne 6. srpna 1789. V článku 1 prohlašuje za základ moderní přirozené právo:
„Čl. 1. Lidé se rodí a zůstávají svobodní a rovní si v právech.“
V článku 6 se francouzští ústavní otcové odvolávají na Rousseauův koncept suverenity lidu:
„Čl. 6. Zákon je vyjádřením obecné vůle (volonté générale). Všichni občané mají právo se osobně nebo prostřednictvím svých zástupců podílet na jeho vytváření.“
Během francouzské revoluce byly předloženy návrhy ústav, které obsahovaly nástroje přímé demokracie, a které se staly důležitými referenčními body pro vývoj ve Švýcarsku. Prozatím však ne pro vývoj v USA. Krátké období Helvetské republiky (1798-1803), poháněné politickou praxí americké a francouzské revoluce, položilo základy pro další demokratické debaty ve Švýcarsku.
Kresba z časopisu The Cosmopolitan, č. XV/3 (červenec 1893). Švýcarka (stojící na skále v kroji) doporučuje referendum svým sestrám USA, Německu, Francii a Velké Británii (zleva doprava).
Ústava USA jako vzor pro švýcarskou federální ústavu
Švýcarská federální ústava z roku 1848 dále začleňovala klíčové prvky federální ústavy USA z let 1787/89. Stejně jako v USA (Bill of Rights – prvních 12 dodatků americké ústavy přijatých v letech 1791-1804) byla základní lidská práva zakotvena přímo ve švýcarské federální ústavě. Švýcarská ústava po vzoru USA zavedla také rozdělení/oddělení státních mocí na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní.
Moc výkonná
Švýcarsko se však narozdíl od USA rozhodlo nevložit rozsáhlou moc do rukou jediného člověka – prezidenta.Namísto toho byla výkonná moc rozdělena mezi sedm osob. V USA je výkonná moc (prezident) volena nepřímo. Lid volí kandidáty, ale konečný výběr prezidenta je v rukou výše zmíněných volitelů. Prezidentem se tak může stát osoba, která nedostala nejvíce hlasů od voličů.
Ve Švýcarsku volí výkonnou moc (sedm členů federální rady (Vlády)) celý parlament (na společném jednání obou komor). Z hlediska složení Švýcarské federální rady (Vlády) bylo vždy prioritou zastoupení různých jazykových částí země a různých regionů. Postupem času byly prolomeny nároky liberálů na výhradní zastoupení a do federální rady (Vlády) se tak dostali konzervativní i sociálně demokratičtí politici. Vrcholem tohoto vývoje je tzv. „magická formule“ z roku 1959. Jde o nepsané rozdělení míst ve federální radě (Vládě) mezi politiky různých stran a jazykových regionů, které lze ji označit za vzor úspěchu.
Moc zákonodárná
Zákonodárný orgán ve Švýcarsku tvoří Národní rada (Poslanecká sněmovna) a Rada států (Senát). Ty jsou kopií amerického dvoukomorového systému. Impuls k tomuto konceptu vzešel od nejvýznamnějšího švýcarského filozofa 19. století Ignaze Paula Vitala Troxlera (1780-1866). Když byla švýcarská ústava revidována v roce 1848, Troxlerovy myšlenky se staly rozhodujícími v diskusích o federálních institucích. Dlouhodobě prosazoval koncepci federálního státu s dvoukomorovým systémem po vzoru USA. Práce, kterou na toto téma napsal, „Die Verfassung der Vereinigten Staaten Nordamerikas als Musterbild der schweizerischen Bundesreform“ (Ústava Spojených států Severní Ameriky jako vzor švýcarské federální reformy), se pravděpodobně dostala na jednání příslušné komise prostřednictvím některého z jeho bývalých studentů.
Myšlenka se stala skutečností a Troxler tak zanechal ve švýcarském federálním státním systému „stopu“ USA. Zavedením poměrného volebního systému pro Národní radu (Poslaneckou sněmovnu) v roce 1919 kupředu směřující Švýcarsko posílilo pluralismus politických stran a tím i demokracii. V USA k tomuto kroku dodnes nedošlo. Většinový volební systém je hlavním důvodem toho, proč v USA vládnou pouze dvě strany.
Propagační pohlednice pro zavedení systému poměrného zastoupení, kolem roku 1910. Majorz – většinový systém. Proporz – poměrný systém. Zdroj: Švýcarské národní muzeum.
V případě systému poměrného zastoupení postupuje do komory parlamentu z každého volebního obvodu více kandidátů a tím i více stran (poměrně, podle toho, kolik procent hlasů získaly ve volbách). V případě většinového volebního systému postupuje do komory parlamentu z každého volebního obvodu pouze jeden kandidát (ten, který získal nejvíce hlasů). Obvykle tak uspěje kandidát jedné ze dvou nejsilnějších politických stran.
Tento systém je používán v USA i v UK (Spojeném království Velké Británie a Severního Irska). V roce 2015 získala Skotská národní strana ve volbách do House of Commons (Poslanecké sněmovny UK, která má 650 křesel) 4,7% hlasů a 56 křesel. Strana UKIP získala 12,6% hlasů, ale díky většinovému volebnímu systému získala pouze jediné křeslo! Ačkoli byla s 12,6% třetí nejvolenější stranou v UK, zastoupení ve sněmovně získala jen 0,15%.
Politický systém USA (tenké šipky označují právo vetovat rozhodnutí).
Politický systém Švýcarska (tenká šipka označuje právo vetovat rozhodnutí). Švýcaři mohou přímo měnit ústavu (lidová iniciativa) nebo zrušit rozhodnutí parlamentu (referendum).
Moc soudní
Členy Nejvyššího soudu USA, tedy vrcholné členy moci soudní, jmenuje prezident se souhlasem Senátu. Jsou jmenováni na doživotní mandát. Švýcarsko zvolilo jiný přístup. Členy Nejvyššího federálního soudu jmenuje na základě stranického poměrného zastoupení celý parlament (na společném jednání obou komor). Jmenováni jsou na období šesti let.
Jak již bylo uvedeno, američtí ústavní otcové byli skeptičtí vůči myšlenkám Švýcara Jean-Jacquese Rousseaua a odmítli jeho koncept suverenity lidu. Z tohoto důvodu byli obezřetní vůči jakýmkoli dalším formám účasti obyvatel na rozhodování. V USA převládl lockovský liberalismus a anglická tradice. Koncem 19. století se však Švýcarsko opět stalo důležitým zdrojem myšlenek pro USA, zejména co se týká přímé demokracie.
Lidové hnutí v USA volá po přímé demokracii jako ve Švýcarsku
Poté, co Švýcarsko zavedlo na federální úrovni v roce 1874 referendum (právo lidu zrušit rozhodnutí parlamentu) a v roce 1891 ústavní iniciativu (právo lidu přímo měnit ústavu), stal se tento přímý demokratický model předmětem intenzivní diskuse v USA. Lidové hnutí v USA ke konci 19. století zdůrazňovalo spojitost ústavního vývoje Švýcarska a USA a požadovalo více přímé demokracie po švýcarském vzoru.
Lidové hnutí v USA v té době představovali především zástupci zemědělského Středozápadu, kteří se snažili omezit sílící moc velkého byznysu a bank. V roce 1892 byla v USA založena Lidová strana. Se svými požadavky na větší politickou účast lidu a oslabení „velkého byznysu“ se politika strany shodovala se zájmy mnoha Američanů. Ve volbách v roce 1892 strana dosáhla značného úspěchu a hrozila demontáží systému dvou stran v USA, který byl založen na většinovém volebním systému. Když se však v roce 1896 Lidová strana rozhodla vytvořit koalici s Demokratickou stranou, rychle ztratila vliv.
Na základě veřejné debaty o přímé demokracii ve Švýcarsku zavedla v následujících letech téměř polovina států USA nějakou formu referenda a iniciativy. K zavedení přímé demokracie na federální úrovni však v USA dodnes nedošlo.
Mnoho občanů se brání přijetí švýcarského modelu řízení státu s odkazem na to, že není český. Očividně si neuvědomují, že nejsme vynálezci demokracie, státního zřízení republika, trojího dělení moci ve státě ani řady dalších politických principů. Vše jsme převzali ze zahraničí. Československá prvorepubliková ústava byla inspirována ústavou USA. Drtivá většina občanů vůbec netuší, že i samotní Švýcaři základ řízení státu převzali ze zahraničí. Chytře si ho však dále vylepšili.
Není po více jak sto letech od vzniku Československa, s ohledem na výsledky našeho státu, nejvyšší čas přejít na lépe fungující model? My si myslíme, že ano.
Budou Švýcaři uvězněni za to, že vytápěli své domovy nad 19 °C?
Jako by prudce rostoucí ceny energií lidem ve Švýcarsku nedělaly už tak dost starostí, k tomu nyní přichází fáma, že dostanou pokutu – a dokonce i půjdou do vězení – pokud si nastaví termostat nad 19 °C.
Stejně jako mnoho jiných zemí se i Švýcarsko připravuje na možný nedostatek energií, jakmile začnou chladnější měsíce. Jeden návrh zveřejněný úředníky v Bernu na konci srpna, co dělat v případě vážného nedostatku zemního plynu, vyvolal fámu, která obletěla celý svět.
„Koluje takový zvláštní příběh, že Švýcarsko bude pokutovat a dokonce posílat lidi do vězení za to, že budou vytápět své domovy na více než 19 °C,“ napsal jeden čtenář swissinfo.ch. „Je to pravda?“
Mnoho médií tuto informaci čerpalo ze švýcarského bulvárního deníku Blick, který 6. září zveřejnil zprávu, která začíná řádky: „V nouzi platí: méně topit. A energetičtí hříšníci by se měli bát. Porušení vyhlášky o plynu se trestá odnětím svobody a pokutami.“
Markus Spörndli, mluvčí Ministerstva pro ekonomické záležitosti, vzdělávání a výzkum, který je citován v Blick, řekl swissinfo.ch, že příběh byl některými nepochopen nebo nesprávně interpretován. Nikomu v zemi nehrozí, že by dostal trest za vytápění domu. Opatření jsou stále v jednání.
„Ve Švýcarsku momentálně není nedostatek elektřiny ani zemního plynu,“ napsal v e-mailu. „Neexistují proto žádná platná omezení nebo zákazy využívání energie, které by mohly být porušeny.“
„Plynová vyhláška, o které se Blick zmínil, je ve skutečnosti součástí návrhu čtyřfázového plánu, který Bern navrhuje, aby se vypořádal s nedostatkem plynu, který podle úředníků nelze tuto zimu vyloučit vzhledem ke geopolitické situaci“. Jednalo se pouze o návrh vyhlášky, který byl rozeslán ke konzultaci v tomto znění:
Nařízení o zákazu a omezení používání plynu ze dne … NÁVRH Z 31.08.2022
Švýcarská Vláda na základě čl. 31 odst. 1 a 2 písm. a a čl. 57 odst. 1 zákona o národním zásobování ze dne 17. června 2016stanovuje:
čl. 1 Zákazy použití odst. 1) Používání potrubního zemního plynu a potrubních plynů z obnovitelných zdrojů (metan) je zakázáno pro:
A. výrobu tepla a přípravu teplé vody: 1. v nevyužívaných budovách nebo jejich částech, 2. v budovách nebo jejich částech, které se nevyužívají denně, v době, kdy se nepoužívají, 3. pro bazény a koupaliště, wellness bazény a koupele, parní lázně a sauny;
B. provoz: 1. sálavých topidel, 2. teplovzdušných clon, 3. plynových ohňů, zejména v krbech a plynových grilech nebo pro dekorativní účely, 4. vysokotlakých čističů, 5. teplovzdušných stanů; C. dodatečné spalování netoxických a neznečišťujících výfukových plynů a odpadního vzduchu.
odst. 2) Zákazy v odstavci 1 se nevztahují na systémy, budovy a jejich technická zařízení, pokud je výroba tepla plynem nezbytně nutná k ochraně před jejich poškozením mrazem a vlhkostí.
čl. 2 Omezení použití odst. 1) Je-li výroba tepla pokryta převážně plynem nebo sítí dálkového vytápění na plyn, mohou být vnitřní místnosti vytápěny maximálně na 19 stupňů Celsia.
odst. 2) Je-li výroba teplé vody pokryta převážně použitím plynu, nesmí být voda ohřívána na více než 60 stupňů Celsia.
odst. 3) Odstavce 1 a 2 se nevztahují na: a. nemocnice; b. chirurgické místnosti pro lékařská ošetření; c. porodnice; d. domovy důchodců a pečovatelské služby.
čl. 3 Kontrola Dodržování omezení a zákazů kontrolují kantony.
čl. 4 Provedení Za realizaci této vyhlášky odpovídá Energetický odbor.
čl. 5 Vstup v platnost odst.) 1 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem …….. v … hodin. odst.) 2 Platí do 30. dubna 2023
Pokud by se vláda někdy rozhodla v tomto plánu pokračovat, limit na vytápění by nemusel být nutně implementován hned – pokud vůbec, protože přijatá opatření by závisela na závažnosti situace. Druhým krokem by bylo vyzvat obyvatele, aby snížili spotřebu, například ztlumením termostatu. Pouze v případě, že by se situace nezlepšila, by úřady přistoupily ke třetímu kroku, který zahrnuje povinnost spotřebitelů – počínaje veřejnými budovami a kancelářemi, a poté v případě potřeby i domácnostmi – omezit vytápění na 19 °C. Toto pravidlo by se vztahovalo pouze na místa vytápěná plynem. Domácnosti dle vlády spotřebovávají ve Švýcarsku více než 40 % zemního plynu, takže toto omezení by mohlo mít dopad na celkovou spotřebu. Dodržování nařízení je proto důležitou záležitostí. Teoreticky jsou možné sankce v případě vážného nedostatku plynu, řekl Spörndli.
Individuální sledování obyvatel není možné
Zákon o národním zásobování, který by sloužil jako právní základ pro navrhované nařízení, stanovuje pokuty v rozmezí od 30 do 3 000 CHF za den (od 750 Kč do 75 000 Kč) za porušení nařízení. Jak však vysvětlil Spörndli, proces udělování takových pokut by byl těžkopádný. Úřady by musely posuzovat každý případ individuálně, protože tyto sankce podle zákona nejsou správními pokutami, které může policie jednoduše udělit, jako například za dopravní přestupky.
„Sledování porušování nařízení by proto bylo komplikované,“ řekl. „V každém případě nejsou přísné kontroly proveditelné ani žádoucí.“
Pokud by úřady někdy udělily pokutu za porušení pravidel vytápění, soudce by mohl považovat částku 30 CHF (750 Kč) za přiměřenou výši pokuty, ale pokuta 3 000 CHF (75 000 Kč) by nebyla považována za přiměřenou tomuto činu, řekl Spörndli. Pokud jde o uvěznění, i když je to také teoreticky možné, soudce by pravděpodobně toto nepovažoval za přiměřené.
Pokud by omezení vytápění domů někdy vstoupilo v platnost, mluvčí uvedl, že pravděpodobný scénář je, že většina lidí by se jím řídila, stejně jako většina lidí dodržela opatření jako je sociální distancování nebo práce z domova na vrcholu pandemie Covid-19. „Ve Švýcarsku věříme, že lidé budou dodržovat zákony,“ řekl.
Verdikt:
Nepravda. Švýcarské úřady nepokutují ani nevězní lidi za to, že si vytápějí své domovy nad 19 °C, protože v současnosti není nedostatek plynu a neexistuje žádné omezení na vytápění. Návrh zavést omezení je stále v diskuzi. Platilo by pouze v případě vážného nedostatku zemního plynu. Pokuty jsou teoreticky možné, ale úřady by je těžko udělovaly. Uvěznění je vysoce nepravděpodobné.
K očkování je potřeba dodat, že švýcarská ústava dává občanům právo na nenarušování tělesného stavu (čl. 10, odst. 2)), což znamená, že nikdo nesmí být očkován proti své vůli. Toto právo by nepochybně mělo být i součástí ústavy České republiky.
Děkujeme za možnost vystoupit v rádiu Universum! Je potřeba hovořit o tom, jak funguje jedna z nejúspěšnějších zemí Evropy i světa. Je potřeba se učit od úspěšných…
děkujeme vám za volební výsledek v Ostravě. Oproti loňským volbám do Poslanecké sněmovny, kde jsme získali v Ostravě 0,36% hlasů, jsme letos v komunálních volbách získali 0,87%.
Na získání mandátu to ještě nestačí, ale je vidět, že vaše podpora roste. Děkujeme!
Kdyby podpora Vás voličů rostla takto rychle s každými dalšími volbami, hned v příštích volbách do Poslanecké sněmovny bychom uspěli! Mezitím už by byly jen volby krajské.
Připomeňme si, že problémem voleb stále zůstává nedemokratický volební práh 5% pro získání mandátu (který ve Švýcarsku neexistuje). V loňských sněmovních volbách byl kvůli němu hozen do koše neuvěřitelný 1 milion hlasů! Např. v Ostravě-Jih letos propadlo 15,4% hlasů!
Tento a řadu dalších problémů naší země lze ovšem vyřešit jedním velkým krokem – REVOLUCÍ BEZ REVOLUCE.
Benjamin Franklin, otec zakladatel Spojených států amerických, které se v roce 1848 staly vzorem státního zřízení Švýcarska.
Celý stát a dlouhou řadu špatných zákonů (= problémů) můžeme změnit jedním velkým krokem. Zcela nepřekvapivě tato možnost není NIKDY a NIKDE diskutována.
Tento krok je v podstatě velmi jednoduchý. Jedná se o PŘIJETÍ NOVÉ ÚSTAVY. Ústava je zákon číslo jedna, kterým je dáno nastavení celého státu, a který je nadřazen všem ostatním zákonům.
Pokud novou ústavou nastavíme nová pravidla, ve stejném okamžiku se stanou špatné zákony či jejich části neplatnými a zároveň budou politici nuceni vytvořit nové (dobré) zákony. Lhůty pro vytvoření nových zákonů budou stanoveny přímo v ústavě, v kapitole přechodných ustanovení.
Nadřazenost ústavy
Princip nadřazenosti ústavy musí být v ústavě výslovně uveden, aby ho pochopili i méně chápaví politici. Volby totiž, jak víme, nejsou test inteligence ani vědomostní test (do parlamentu může projít v podstatě kdokoli, kdo splňuje tři podmínky: je občan ČR, má předepsaný věk a není zbaven svéprávnosti). Velmi výstižně definuje princip nadřazenosti ústava Jihoafrické republiky (článek 2, kapitola 1).
2. Nadřazenost ústavy Tato ústava je nejvyšším zákonem republiky; zákon nebo jednání, které je s ní v rozporu, je neplatné a povinnosti jí uložené, musí být naplněny.
Pokud ovšem někdo začne hovořit o změně ústavy, vynoří se učenci a začnou veřejnost přesvědčovat o dvou věcech: Že naše ústava je dobrá, a že ústava musí být co nejstručnější. Nic ovšem není dále od pravdy.
Naše ústava obsahuje vyložené nesmysly
Například, že člen Poslanecké sněmovny může být členem Vlády. Nejenže není možné pro běžného smrtelníka vykonávat dvě tak náročné funkce najednou, ale zcela to odporuje principu dělby moci ve státě. Moc zákonnodárná (Poslanecká sněmovna) má být oddělena od moci výkonné (Vlády). Ve Švýcarsku je toto samozřejmostí.
Mezi další nesmysly patří, že Poslanecká sněmovna může většinou poslanců přehlasovat Senát. To dělá ze Senátu zcela nesmyslnou komoru. Pokud má mít parlament dvě komory, pak musí být rovnocenné. Tak je to samozřejmě ve Švýcarsku.
To, že dle naší ústavy prezident není z výkonu své funkce zodpovědný, už ani není třeba komentovat.
Stručná ústava umožňuje politikům, dělat si co chtějí
Co není jasně dáno ústavou, politici dělat nebudou. Např. hospodařit s vyrovnaným rozpočtem. Švýcaři toto mají ošetřeno čl. 126 ústavy.
O energetice není v naší ústavě ani slovo. Švýcarská ústava naopak energetice věnuje hned tři články (čl. 89, čl. 90, čl. 91), kde mimo jiné dává politikům za úkol zajišťovat dostatečné, rozmanité, bezpečné a hospodárné dodávky energie!
A co není ústavou jasně zakázáno, politici naopak dělat budou. Např. uzavírat bez souhlasu občanů vojenské pakty. Viz naše členství v NATO. Politici rozhodli o nás bez nás. Dle čl. 140 švýcarské ústavy o přistoupení Švýcarska k organizacím kolektivní bezpečnosti může rozhodnout pouze lid v referendu.
Pokud to není jasně zakázáno, politici mohou např. cenzurovat nepohodlné weby…
Jak dál?
Je potřeba začít pracovat na nové ústavě. Vzorem a základem by nepochybně měla být ústava Švýcarska, která byla plně revidována a přijata v roce 1999. Jedná se tedy o velmi moderní ústavu (nejstarší ústavou na světě naopak zůstává ústava USA). Švýcaři zvládli nastavit stát a jeho politický režim špičkovým způsobem. Tomu odpovídají i špičkové výsledky Švýcarska.
Švýcarská ústava nám dává i návod, jaké základní principy má ústava splňovat: musí být demokratická, musí být na požádání občanů revidovatelná a musí být schválena lidem v referendu. Z pohledu Švýcarů naše ústava nesplňuje ani jeden z těchto požadavků!
Základní materiál je již na stole, švýcarská ústava je ke stažení zde. Novou ústavou pak můžeme snadno formovat stát k obrazu svému.
Nechceme, aby politické strany dostávaly peníze ze státního rozpočtu. Ročně se jedná o půl až jednu miliardu korun! Politických stran se týká čl. 137 švýcarské ústavy (ve Švýcarsku mimochodem strany peníze od státu nedostávají).
Čl. 137 švýcarské ústavy
Článek tedy doplníme o odstavec číslo 2, který bude znít zhruba takto: Příspěvky z veřejných zdrojů politickým stranám a hnutím jsou zakázány.
Dále máme problém s volebním systémem, konkrétně s volebním prahem 5%, díky kterému byl v posledních sněmovních volbách hozen do koše neuvěřitelný 1 milion hlasů. Ve Švýcarsku volební práh neexistuje, aniž by to bylo dáno ústavou, nicméně my toto budeme muset politikům dát příkazem. Volby do Poslanecké sněmovny jsou upraveny čl. 149 švýcarské ústavy.
Tento článek bychom tedy doplnili o odstavec č. 5, který by zněl zhruba následovně: Procentuelní volební práh omezující získání mandátu poslance je zákázán.
Švýcarský model řízení státu
Výše popsaný postup je v podstatě to, co zásadně odlišuje Švýcarsko od ostatních zemí. Lid ústavou stanovuje pravidla (ústavu schvaluje a mění pouze lid hlasováním u urny) a politici už jen vykonávají to, co je dáno ústavou. Návrh lidu na změnu ústavy nazývají lidovou iniciativou. K vyvolání lidové iniciativy je potřeba nasbírat 100 000 podpisů ve lhůtě 18 měsíců.
Pro případ, že by politici i v souladu s ústavou našli způsob, jak jednat proti zájmu veřejnosti, mají Švýcaři pojistku. Hlasováním u urny mohou zrušit rozhodnutí parlamentu. Tento proces nazývají referendum. K vyvolání referenda je potřeba nasbírat 50 000 podpisů do 100 dnů od zveřejnění rozhodnutí parlamentu.
Revolučních změn můžeme dosáhnout, aniž by k tomu byla potřeba revoluce. Napadá vás něco konkrétního, co byste doplnili do ústavy vy? Napište to, prosím, do komentářů.
Plán Ukrajiny zabavit až 500 miliard dolarů (12 bilionů korun) zmrazených ruských aktiv na financování obnovy země se setkal s pevným odporem Švýcarska, které je hostitelem dvoudenní mezinárodní konference o obnově Ukrajiny.
Švýcarský předseda Vlády Ignazio Cassis tento plán odmítnul s tím, že ochrana vlastnických práv je v liberální demokracii zásadní. Na závěrečné tiskové konferenci zdůraznil vážné pochybnosti o návrzích některých politických představitelů na konfiskaci ruského majetku, protože vytvoří nebezpečný precedens a potřebují konkrétní právní zdůvodnění.
„Vlastnické právo, právo vlastnit majetek, je základní právo, lidské právo,“ řekl v Luganu a dodal, že taková práva mohou být porušována, jako tomu bylo během pandemie, ale pouze dočasně, dokud pro to existuje právní základ.
Dodal: „Musíte zajistit, aby občané byli chráněni před mocí státu. Tomu říkáme liberální demokracie.“ Švýcarsko je jednou z mnoha zemí s přísnými zákony o bankovním tajemství, která není nadšená ze zabavování soukromého majetku pro politické účely. Myšlenka zabavení ruských aktiv naopak v zásadě získala podporu britské ministryně zahraničí Liz Trussové.
Cassis řekl, že je legitimní zmrazit majetek, aby se objasnilo jeho vlastnictví a zda existovala nějaká příčinná souvislost s válkou nebo se zločinem, který byl spáchán, ale je třeba také vzít v úvahu princip proporcionality podle mezinárodního práva.
„Největší pozornost musíme věnovat základním právům jednotlivců, protože nyní můžeme učinit rozhodnutí, které je perfektní pro situaci na Ukrajině, ale vytváříme tím možnost učinit stejné rozhodnutí v mnoha dalších oblastech. Dáváte mnohem více moci státům a berete ji občanům,“ řekl.
Ukrajinský premiér Denys Smihal uznal, že tato konference byla jen začátkem diskuse, ale odmítl ustoupit od myšlenky, kterou na konferenci opakovaně nabízel. „Navrhujeme najít pravidla pro vytvoření národní a mezinárodní legislativy umožňující konfiskaci zmrazeného majetku v případě nevyprovokované agrese,“ řekl.
„My, jako země, která je pod touto nevyprovokovanou agresí, budeme o této možnosti velmi hlasitě mluvit, protože chápeme, že agresor, který zabíjí naše lidi, ničí naši infrastrukturu, naše školy, naše nemocnice, by za to měl zaplatit.“ Uvedl, že po celém světě byla zmrazena ruská aktiva ve výši 300 až 500 miliard dolarů.
Jednání o této otázce se ve švýcarském parlamentu zadrhlo a předseda Vlády Cassis se dostal pod tlak sociálních demokratů, aby zavedl zákony umožňující konfiskaci majetku.
V dubnu švýcarský Státní sekretariát pro ekonomické záležitosti (SECO) oznámil, že zmrazil 9,7 miliardy franků (240 miliard korun) ruských aktiv, ale od té doby byla část těchto peněz uvolněna. Jednou ze sporných otázek je rozsah, v jakém si rodinní příslušníci sankcionovaného oligarchy mohou ponechat majetek ve Švýcarsku.
V březnu vydala průmyslová organizace zastupující švýcarské banky Swiss Bankers Association (SBA) studii, která odhaduje, že na účtech ve Švýcarsku bylo jménem ruských občanů drženo 150 až 200 miliard franků (3,7 až 5 bilionů korun). Na konci loňského roku činila celková hotovost držená jménem zákazníků švýcarskými bankami 7 879 miliard franků (197 billionů korun), z čehož více než polovinu tvořily vklady ze zahraničí, uvádí SBA.
Individuální vlastnická práva jsou zakotvena v článku 26 švýcarské ústavy a „jakékoli omezení základních práv musí být odůvodněno veřejným zájmem“.
Připomeňme si, že v roce 1999 bombardovalo NATO po dobu 78 dnů Jugoslávii. Jugoslávie v devadesátých letech řešila svůj vlastní problém vnitřní bezpečnosti a bombardování NATO by zcela jistě zapadlo do rámce nevyprovokované agrese. Dle wikipedie stálo toto bombardování život zhruba 500 civilistů a škoda činila zhruba 30 mld. dolarů (v přepočtu 1 bilión korun).
Za stejně nevyprovokovanou agresi by nepochybně bylo možné považovat bombardování Libye v roce 2011. Ani tato země nenapadla žádnou jinou zemi ani člena NATO. Nicméně koalice sil vedená NATO Libyi bombardováním zcela rozvrátila a Libye se poté stala vstupní bránou pro africké migranty do Evropy. Nutno dodat, že dle OSN byla Libye hodnocena jako nejrozvinutější země Afriky (měřeno dle úrovně vzdělání, příjmů a délky života obyvatel).
Když už si myšlenka zabavování aktiv za nevyprovokovanou agresi získala podporu britské ministryně zahraničí, připomeňme si něco málo z agresivního jednání Britů v minulosti:
– Z Indie vytvořili Britové násilím svou kolonii, přičemž díky britské koloniální politice zemřely desítky milionů Indů hladem
– Když nizozemští osadníci (Búrové) našli v jižní Africe zlato, přišli si ho Britové vzít násilím. V britských koncentračních táborech zemřelo dle wikipedie 26 000 búrských žen a dětí
– V Keni provozovali Britové de facto gulagy, ve kterých skončilo dle některých zdrojů až 1,5 milionů lidí
– Připomeňme si také, že Britové v Karibiku provozovali plantáže na cukrovou třtinu, kde jako pracovní sílu používali otroky z Afriky
Z výše uvedených důvodů návrhy ukrajinského premiéra zcela jistě nebudou vyslyšeny. Američtí, britští či francouzští oligarchové s jistotou nechtějí přijít o své majetky.
Jako malý stát bychom, stejně jako Švýcarsko nebo Rakousko, měli deklarovat neutralitu a hledět si v prvé řadě vnitřních věcí. Jako stát zůstáváme v rámci Evropy stále druhořadou zemí.
Vyrovnaný rozpočet, stabilita měny, potravinová a energetická soběstačnost, výkonné hospodářství. Těmto tématům je potřeba se věnovat. Zcela jistě bychom neměli hrát mezinárodní mocenské hry na úkor vlastních občanů.
