Sklizeň brambor u budovy parlamentu – švýcarská bitva za potravinovou soběstačnost

Sklizeň brambor u budovy švýcarského parlamentu v Bernu v roce 1944. Fotografický archiv: Photopress Archive / Keystone


Přídělový systém

Během druhé světové války byla dostupnost jídla omezená a úřady usilovaly o jeho spravedlivé rozdělení pomocí přídělového systému. Každá osoba měla povoleno nakupovat pouze určité množství potravin a zboží denní potřeby. Aby bylo možné toto kontrolovat, byly zavedeny měsíční přídělové známky. Lze však pochybovat, zda byl přídělový systém skutečně spravedlivý – kompletní oběd v restauraci byl ceněn dvěma chlebovými známkami, což odpovídalo množství dvou kilogramů chleba. Mnoho farmářů také nebylo příliš disciplinovaných. Jídlo se z farem dostávalo přímo příbuzným a dobrým známým, kteří takto obcházeli přídělový systém.

Na množství zboží denní spotřeby byly zavedeny kvóty:

– cukr, těstoviny, luštěniny, rýže, pšenice a kukuřice, mouka, oves a výrobky z ječmene, máslo, jedlé tuky, potravinářské oleje (od 30. října 1939)
– textil, obuv, mýdlo, prací prostředky (od 1. prosince 1940)
– káva, čaj, kakao (od 31. května 1941)
– sýr (od 31. srpna 1941)
– vejce a výrobky z vajec (od 3. prosince 1941)
– čerstvé mléko (od 1. ledna 1942: dospělí 5 dl denně, děti 7 dl denně: od 1. listopadu 1942)
– maso (od března 1942)
– med, marmeláda, konzervované ovoce (od 4. května 1942)
– čokoláda (od června 1943)

Alpské zemědělství se specializuje na produkci mléka, sýrů a masa. Je to dáno tím, že jediné, co lze pěstovat ve vyšších alpských oblastech, je tráva. Maso nikdy nebylo cenově dostupné jako běžný produkt pro nižší třídy. To vysvětluje, proč začalo být maso přidělováno až relativně pozdě v roce 1942. Zatímco některé základní produkty jakou je např. rýže, nelze ve Švýcarsku pěstovat vůbec, jiné, jako je pšenice, kukuřice, tuk a olej, je potřeba dovážet ve velkém množství. To vysvětluje, proč byly tyto výrobky přidělovány jako první.

Denní dávka chleba činila pouze 225 g (od října 1942 do února 1944), později pak 250 g (od 1. března 1944, avšak za podmínky přidávání bramborové mouky). Pekaři museli chléb skladovat po dobu 24 hodin po upečení, později dokonce 48 hodin. Chuť k jídlu měla být potlačena přirozeným způsobem, bramborový chléb po tomto období zakysal. Pořekadlo „starý chleba není tvrdý – žádný chleba je tvrdý“ si starší Švýcaři stále pamatují.

„Zúrodňovací bitva“

K dispozici nebylo také mnoho jiných výrobků, např. výrobky z gumy. Pneumatiky na jízdní kola byly například vyráběny z korku. Traktory byly přebudovávány na pohon dřevoplynem. Benzín pro automobily byl k dispozici pouze v nezbytně nutných případech týkajících se lékařské péče. Od přídělového systému bylo možné úplně upustit až 1. července 1948, tedy více než tři roky po skončení války.

Již v dubnu 1939 schválil švýcarský parlament usnesení o zvýšení zemědělské produkce. Friedrich Traugott Wahlen, jako šéf švýcarského federálního úřadu pro výživu v období války, naplánoval takzvanou „zúrodňovací bitvu“.

Sklizeň obilí v Bellevue, poblíže centra Curychu, za 2. světové války.


Každá zelená plocha, která se zdála být použitelná, byla zorána a oseta obilím, zeleninou nebo bramborami. Rozloha zemědělské půdy se díky tomu do konce války téměř ztrojnásobila. Stupeň potravinové soběstačnosti vzrostl z 52% v roce 1939 na 59% (ve srovnání s předválečnou spotřebou). Avšak vzhledem k omezení spotřeby, dané přídělovým systémem, vzrostla potravinová soběstačnost na 80%. I tak se tedy 20% potravin muselo dovážet.

Zboží jako kovy, guma, uhlí a všechny druhy paliv musely být dováženy téměř úplně, protože ve Švýcarsku neexistují žádné významné zdroje potřebných surovin.

Zdroj: history-switzerland.geschichte-schweiz.ch 24.1.2021



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

I dnes si Švýcaři chrání potravinovou soběstačnost. Na některé druhy zeleniny, masa a mléčných výrobků jsou například uvalena dovozní cla vyšší než 100%. V roce 2015 federální vláda vynaložila přibližně 4,2% jejího rozpočtu (2,8 miliardy franků, cca 70 miliard korun) na dotace na ochranu zemědělského sektoru a zabezpečení potravinové soběstačnosti země.

V současné době je také 12,2% všech švýcarských farem ekologických. Organické produkty tvoří 7,7% celého švýcarského trhu s potravinami.

Myslíte si, že i v oblasti zemědělství se máme od Švýcarů co učit? Že bychom měli budovat soběstačnější a ekologičtější zemědělství? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl.

2 komentáře u „Sklizeň brambor u budovy parlamentu – švýcarská bitva za potravinovou soběstačnost“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *