Legenda o Williamu Tellovi – rovnice svobody

Žádný jiný Švýcar není tak známý jako Wilhelm (William) Tell, který dle legendy sestřelil jablko z hlavy svého syna. Švýcarským národním hrdinou se stal díky německému básníkovi Friedrichovi von Schillerovi a jeho dramatu Wilhelm Tell.

Dnes obrázek Williama Tella nese na zadní straně švýcarská mince v nominální hodnotě 5 franků (125 korun). Ačkoli existují oprávněné pochybnosti o tom, zda William Tell vůbec žil, samotná legenda Williama Tella však měla obrovský vliv na historii Švýcarska i historii jiných zemí.

5 Franc 1922 Switzerland Silver | Prices & Values Divo-393
Švýcarská pětifranková mince se za posledních 100 let téměř nezměnila.


Tellova kaple

Tellova kaple se nachází poblíže města Sisikon v kantonu Uri. Místní tradice říká, že první kaple byla postavena v roce 1388 v místě, kde prý William Tell utekl z lodi správce Gesslera.

Tellova kaple na pohlednici.


Nejstarší dokumenty zmiňující tuto kapli však pocházejí až z let 1516/1530. Tellova kaple se od 16. století stala poutním místem. Současná kaple byla postavena v roce 1879. Vnitřek kaple je vyzdoben čtyřmi freskami Ernsta Stückelbergera z Basileje. Tyto fresky zobrazují legendu o Williamu Tellovi.

První freska

Správce Albrecht Gessler v městečku Altdorf (kanton Uri), zastupující hraběte Habsburka ve středním Švýcarsku, požaduje, aby všichni pozdravili klobouk na tyči. William Tell spolu se synem míjí tyč s kloboukem, aniž by ho pozdravili. Správce se rozzuří natolik, že oba odsoudí k trestu smrti. Tellovi však dává šanci (ačkoli to byla vlastně jasná vražda), že pokud sestřelí kuší z chlapcovy hlavy jablko, dostanou oba milost.

O Tellovi bylo známo, že je výborný střelec. K šípu založenému v kuši si připravil ještě druhý, ale jablko sestřelil už první ranou. Správce se Tella ptá, proč si vzal dva šípy. Tell odpovídá, že kdyby syna zabil, druhý šíp by patřil správci. Správce se rozzuří k nepříčetnosti, slib propuštění nedodrží, dává Tella zatknout a chce ho lodí odvézt na svůj hrad.


Druhá freska

William Tell je zatčen a uvězněn v řetězech. Správce odjíždí lodí po jezeře Lucern ke svému zámku v Küssnachtu. Bouře způsobená teplým větrem (v tomto regionu není neobvyklá) přivádí správcovu družinu do obtíží. Nechávají tedy Williama Tella, který zná jezero lépe, aby řídil loď. William Tell směruje člun k malé ploché skále. U té popadá svou kuši a vyskakuje z lodi. Nohou odtlačuje loď zpět do vln.


Třetí freska

Později, v lesním úvozu, zabijí William Tell tyrana Gesslera kuší.


Čtvrtá freska

Na horské louce Rütli si nakonec William Tell a zástupci kantonů Uri, Schwyz a Unterwalden přísahají věrnost v boji proti Habsburkům.


Švýcarské spříseženectví

V němčině se Švýcarsko oficiálně nazývá „Schweizerische Eidgenossenschaft“ – Švýcarské spříseženectví. Oficiálním mottem Švýcarska je latinské „Unus pro omnibus, omnes pro uno.“ – Jeden za všechny, všichni za jednoho.

Revoluce

William Tell byl velmi populární během francouzské revoluce (1789) a stal se oficiálním symbolem na pečeti revoluční Helvétské republiky během francouzské okupace (1798 – 1803).

Dokonce i revoluční Rusové 19. století a španělští republikáni 20. století se odkazovali na Williama Tella.

Známka švýcarské kvality

Tellova kuše byla používána také jako známka kvality pro švýcarské výrobky. Toto označení se zrodilo během druhé světové války. V 70. letech, během studené války, ztrácela duchovní obrana na své síle a s ní také potichu vymizela známka s kuší.


Jak získat svobodu?

William Tell reprezentuje švýcarské spřísežence. Myslí si, že je ospravedlnitelné zabít tyrana, když tyran ve své svévoli vyžaduje nelidské činy. Svoboda je považována za absenci tyranie a útlaku. Toto je však jen polovina řešení problému svobody. Je dobře známo, že osvobozenecké hnutí francouzské revoluce (a od té doby mnoho dalších) bylo utopeno v chaosu anarchie a teroru – protože druhá polovina řešení nebyla důkladně domyšlena.

Druhá polovina problému svobody spočívá v nutnosti vytvořit stabilní řád, který dává práva a rovné příležitosti všem. Skutečnou svobodu lze tedy realizovat – i když se to může jevit jako paradox – pouze tehdy, pokud přijmeme omezení individuální svobody. Moje svoboda musí být omezena, pokud je v rozporu se svobodou ostatních.

Když Friedrich Schiller a dnešní konzervativní stoupenci svobody zastoupení Williamem Tellem vidí pouze takzvaná dědičná práva staré Švýcarské konfederace proti hrabatům a správcům a právo na odpor proti tyranii, obětují skutečnou svobodu.

Skutečnou svobodu lze získat pouze společně s jejími sestrami – rovností a solidaritou. Pokud se kdokoli pokusí oddělit svobodu od ostatních dvou, svoboda bude ztracena. Stabilní a spravedlivá rovnováha, která dává skutečné příležitosti méně silným, je klíčovým prvkem moderního, liberálního a demokratického státu. Ve státě stojícím na ústavě není nikdo oprávněn domáhat se spravedlnosti se zbraní v ruce jako William Tell.

Zdroj: history-switzerland.geschichte-schweiz.ch 1.2.2021

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *