Žijí Švýcaři z obchodu s nacisty a židovských peněz?

Klasickým vysvětlením švýcarské prosperity je tvrzení, že Švýcaři se mají dobře, protože žijí z obchodu s nacisty a z ukradených židovských peněz. Jak to tedy je?

Je pravdou, že jak Švýcarsko (prostřednictvím centrální banky), tak švýcarské společnosti v rámci neutrality obchodovaly s nacistickým Německem.

Švýcarsko (od roku 1942 kompletně obklopené zeměmi Osy) záviselo z poloviny na dovozu potravin a téměř kompletně na dovozu paliv.

Již v dubnu 1939 schválil švýcarský parlament usnesení o zvýšení zemědělské produkce. Friedrich Traugott Wahlen, jako šéf švýcarského federálního úřadu pro výživu v období války, naplánoval takzvanou „zúrodňovací bitvu“.

Švýcaři naopak ovládali důležité transalpské železniční tunely mezi Německem a Itálií a disponovali značnou výrobní kapacitou elektrické energie, která byla relativně v bezpečí před možným leteckým útokem. Nejvýznamnějším švýcarským vývozem během války byly přesné obráběcí stroje, hodinky, drahokamová ložiska (používaná v bombových zaměřovačích), elektřina a mléčné výrobky.

Až do roku 1936 byl švýcarský frank jedinou významnou volně směnitelnou měnou na světě a Spojenci i Němci kupovali velké množství franků od Švýcarské národní banky výměnou za zlato. Stejně tak Švýcarská národní banka vykupovala franky za zlato. Německá měna nebyla v zahraničí během války akceptována jako platidlo.

Po válce Švýcaři zveřejnili, že Německu prodali 1,2 miliardy švýcarských franků výměnou za zlato, ale poznamenali, že se Spojenci obchodovali více než s fašistickou Osou a jen samotné USA nakoupily více franků než Německo.

Nákupy a prodeje švýcarských franků jednotlivými zeměmi a organizacemi od 1. září 1939 do 30. června 1945 (čísla jsou uvedeny v milionech franků). Purchases = nákupy franků, sales = prodeje franků, net = rozdíl. Zdroj Wikipedie


Jak se po válce vypořádalo Švýcarsko se svým obchodem s nacisty a židovskými penězi v bankách?


Poválečné vyrovnání

Hned v roce 1945 švýcarská vláda zkonfiskovala německý kapitál a majetky ve Švýcarsku.

Dne 22. května 1946 uzavřela švýcarská Vláda ve Washingtonu dohodu o předání části zabaveného německého majetku Spojencům. Švýcaři se dále zavázali, že dají 250 miliónů franků ve zlatě na poválečnou rekonstrukci Evropy (uskutečněno 6. června 1947). Druhou smlouvou z roku 1952 se zavázali dát na obnovu Evropy dalších 121,5 mil. franků v hotovosti (uskutečněno 2. dubna 1953). Součet těchto částek by dnes přepočten dle ceny zlata a švýcarského franku odpovídal zhruba 150 mld. korun. Švýcarsko navíc v té době mělo jen zhruba 4,5 mil. obyvatel.

20 Swiss francs (1897-1949) design
Zlatý švýcarský dvacetifrank ražený v letech 1897-1949. Průměr mince 21 mm, ryzost 900/1000, obsah zlata 5,8 g. Zdroj: goldadvert.com


V roce 1952 byl vydán federální zákon, podle něhož měly banky ohlásit majetek, který jim svěřili lidé, o nichž se dalo předpokládat, že se stali obětí nacismu. Objevilo se 9,5 miliónu franků. Přepočteno dle ceny zlata a franku by to dnes odpovídalo částce zhruba 3,8 mld. korun. Tři čtvrtiny dostali přímí dědicové a zůstatek byl rozdělen mezi Švýcarskou federaci židovských obcí a Organizaci pro pomoc uprchlíkům.

V roce 1995 začal jednat Světový židovský kongres (organizace založená v roce 1936 v Ženevě) se švýcarskou vládou a bankami ohledně účtů, které zůstaly od konce 2. světové války nečinné. V USA byla podána řada občanských žalob za navrácení peněz z těchto účtů.


Uzavřená kapitola

Výkonný ředitel Světového židovského kongresu Elan Steinberg v New Yorku prohlásil, že Židům nejde ani tak o peníze, jako o pravdu. „Výsledek celé této záležitosti musí být morální, ne finanční. Hlavním je uzavřít jednu z nejsmutnějších kapitol v dějinách židovství.“

Švýcarské banky UBS a Credit Suisse následně zveřejnily seznam zhruba 2000 jmen neaktivních účtů. V srpnu 1998 byla s těmito bankami podepsána dohoda, ve které souhlasily vyplatit 1,25 mld. švýcarských franků do fondu v USA, který měl následně vyplatit tyto peníze pozůstalým. Tato částka přepočtena dle ceny zlata a franku by dnes odpovídala zhruba 110 mld. korun.

Žádostí přišlo okolo 100 000. Byla ovšem napadena objektivita rozdělování těchto peněz. Proces vyplácení proto začal až v roce 2001 a trval do roku 2013.

Spolu s tím v roce 1997 švýcarská Vláda spolu se Švýcarskou národní bankou vytvořila humanitární fond ve výši 300 mil. franků. Přepočteno dle ceny zlata a franku by to dnes odpovídalo zhruba 24 mld. korun.

Taková jsou stručná fakta o vyrovnání závazků Švýcarů za 2. světovou válku.

Zdroje: snb.ch, wikipedia.org, americanswiss.org, geschichte-schweiz.ch, ihned.cz 8.11.1996 a phdn.org 14.3.2002



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Respektovaná měna a obchody v rámci neutrality mohou být jedním z důvodů, proč Švýcarsko nebylo Německem napadeno. Svou roli nepochybně hrál také hornatý terén, dobře organizovaná obrana a odhodlání Švýcarů se bránit, stejně jako infrastruktura připravená k okamžité destrukci trhavinami.

Švýcaři se dokázali ubránit hned dvěma světovým válkám, absolutistickým monarchiím, nacismu, fašismu i komunismu. Není na čase začít se učit od úspěšných? Začít budovat hluboce demokratický a decentralizovaný stát, respektovanou stabilní měnu, soběstačnou ekonomiku a deklarovat ozbrojenou neutralitu? My si myslíme, že ano, a prosazovat vše výše uvedené je náš cíl.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *