
Volba prezidenta České republiky obnáší řadu absurdit. Nejprve občané stráví obří množství času sběrem podpisů na petici za kandidaturu nějaké osobnosti.
Některým se nepodaří nasbírat minimum 50 000 podpisů a práce na sesbírání třeba 45 000 tisíc podpisů tak vyjde zcela vniveč. Takto to dopadlo např. v případě prof. Turánka. 45 000 podpisů rovná se nula podpisů. To je politická matematika v ČR.
Jiní nasbírají požadované množství podpisů s rezervou, ale kandidát odstoupí. Odstoupila např. Ing. Vitásková se 65 000 podpisy. Obří množství práce a nadějí vniveč.
Jiní nasbírají požadované množství podpisů s velkou rezervou. Nicméně Ministerstvo vnitra rozhodne, že neuzná každý třetí podpis a kandidát má smůlu. To se stalo např. Karlu Janečkovi. 74 000 podpisů mu ministerstvo seškrtalo na 48 000 a měl smůlu. Podobně na tom byl T. Březina.
Zde je nutno dodat, že ačkoli je požadováno enormní množství 50 000 podpisů, úředníci je všechny nekontrolují. Kontrolují jen malý vzorek a podle něj pak hodnotí zbytek podpisů. Zjevně nerovný boj systému proti občanům.
Aby byla celá situace ještě absurdnější, někteří se práci s podpisy zcela vyhnou. Pokud máte podporu nějaké strany či senátorů, stačí vám podpis pouhých 20ti poslanců nebo 10ti senátorů. Zjevně nerovný boj poslanců a senátorů proti zbytku republiky, ačkoli máme dle ústavy být republikou rovnoprávných občanů. Asi by bylo divné, kdyby pro poslance a senátory neplatila předepsaná rychlost v obci nebo mohli chytat ryby bez rybářského lístku. V případě volby prezidenta ovšem rovnoprávnost občanů neplatí.
Absurdity dále pokračují ve veřejném informačním prostoru, kde namísto veřejné diskuze probíhá souboj médií s cílem ovládnout masy. Je poměrně nepřehlédnutelné, koho prefereruje a proti komu stojí např. portál Seznam a řada dalších.
Samotní kandidáti pak úroveň diskuzí dále snižují tím, že si dělají kampaň na dehonestování protikandidátů.
Česká televize pak nezvládá plnit funkci nestranného média. Po přenosu vystoupení prezidentských kandidátů z jejich volebních štábů následuje přenos ze studia ČT, kde nám jakýsi analytik říká, co si vlastně máme myslet.
ČT pak šíří zásadní dezinformaci, že jsme demokratický stát, a to jak z úst reportérů, tak z úst předsedy Vlády. Připomeňme si, že v posledních sněmovních volbách byl hozen do koše neuvěřitelný jeden milion hlasů, čili každý pátý hlas. To se děje díky umělému volebnímu prahu 5%, který Švýcaři nemají. Díky němu bylo ukradeno 37 mandátů a rozdělily si je velké strany a koalice. Země, kde se hází do koše hlas každého pátého voliče, zjevně není demokratická. Vládní pětikoalice nemá demokratickou legitimitu a nereprezentuje vůli většiny voličů.
V diskuzích zazní mnoho, kromě toho důležitého. V kolika diskuzích zaznělo, že prezident, nejvyšší politik státu, dle ústavy není z výkonu své funkce zodpovědný? A v kolika diskuzích zaznělo, že Švýcaři jsou takřka ve všech měřítcích na světové špičce a přitom prezidenta nemají?
To, že je nakonec národ kvůli protichůdným kandidátům zcela rozdělen a lidé se v některých případech doslova nenávidí, už je jen hořkou třešničkou na dortu.
Omezení moci politiků
Švýcarsko bylo kdysi chudobincem Evropy, ze kterého lidé odcházeli, a které se ocitlo v občanské válce. Změnou politického systému v 19. století se však Švýcarsko dokázalo vyšvihnout takřka ve všech měřítcích na světovou špičku.
Jedním z hlavních principů, na kterých Švýcarsko stojí, je zásadní omezení moci politiků.
Věděli jste, že ústavu ve Švýcarsku schvaluje a mění pouze lid a politici už jen vykonávají to, co je dáno ústavou? U nás si politici ústavu napsali a schválili sami. Sami si napsali a schválili pravidla hry.
Věděli jste, že Švýcaři mohou v referendu zrušit rozhodnutí Vlády či parlamentu? U nás nic takového nepřipadá v úvahu.
Věděli jste, že švýcarský stát má ústavou danou povinnost hospodařit s vyrovnaným rozpočtem? Nás a naše děti stát neustále zadlužuje (průměrnou rychlostí 80 mld. Kč ročně).
Věděli jste, že ve Švýcarsku mají daně ústavou dané stropy? Např. DPH 7,7%! Nás politici mohou danit neomezeně. DPH máme 21% přičemž z EU máme dokonce nařízenu minimální sazbu DPH 15%!
Když už probíhaly debaty o superhrubé mzdě, věděli jste, že Švýcarsko je poslední zemí v Evropě, kde není dovoleno, aby byly daně zaměstnancům automaticky strhávány ze mzdy?
Věděli jste, že pravomoc švýcarského státu vybírat daně (daně z příjmu a DPH) je dokonce pouze dočasná a musí být pravidelně prodlužována občany v referendu?
Věděli jste, že smlouvy o přistoupení k mezinárodním organizacím schvaluje ve Švýcarsku lid, ne politici? Nedůvěřiví Švýcaři se např. členy OSN stali až 10 let po Severní Koreji!
A věděli jste, že Švýcaři nechtěli v počátcích budování moderního státu koncentrovat příliš mnoho moci v rukou jediného člověka a prezidenta tak de facto nemají?
Osoba označována za švýcarského prezidenta má dle ústavy jedinou funkci: předsedat Vládě, a to na období pouhého jednoho roku, přičemž nesmí být zvolen 2x po sobě. Švýcaři pak dokonce nepoužívají ani slovo Vláda. Ve Švýcarsku je tato organizace nazývána Rada a jak bylo uvedeno výše, občanům nevládne, neboť občané mohou v referendu její rozhodnutí zrušit.
STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE
Obří množstí času a práce je tráveno prezidentskými volbami a volbou osoby, bez které se Švýcaři docela dobře obejdou.
Národ je zcela rozdělen volbou osoby, bez které se Švýcaři docela dobře obejdou.
Náš stát je od počátku špatně nastaven. Proto nemáme výsledky. Ústava, zákon číslo jedna, kterým je dáno nastavení a fungování celého státu, obsahuje zásadní nedostatky. „Správných“ prezidentů už jsme vystřídali několik a stále zůstáváme druhořadou zemí. Lidovou definicí šílenství je dělat stále to samé a očekávat jiný výsledek. Pokud chceme lepší výsledky, pokud chceme skutečnou změnu, je potřeba změnit systém tj. ústavu.
Za pět let budeme prožívat opět to samé. Rozčarování z jednání prezidenta a stavu naší země. Stále budeme v rámci Evropy i světa druhořadou zemí. Dokud nezměníme systém, nic se zásadně nezmění.
Je to tak. Dokud neskončí straničení, lépe nebude!! Vládnout má lid se stejnými právy a povinnostmi prostřednictvím všelidového hlasování!
Zdravím pane Tomáši a přeposílám, ať se daří! Pavel V. MOST
Děkuji za poučný článek. Pohled je sice správný, ale značně zjednodušující. Prameny současného úspěchu je nutno hledat hlouběji než v roce 1848 – přijetí ústavy dle amerického vzoru, ale s pokročilejším obsahem a následnými vylepšeními. Švýcarská suverenita pramení ze systému rozhodování v obcích na tradičních obecních shromážděních. Suverénem a nejvyšším orgánem jsou přítomní občané a nikoliv zastupitelé či starosta. Tato tradice sahá do hluboké historie a zřejmě souvisí s geografickými podmínkami – horalové v Alpách mají tvrdou náturu a lepší možnosti se ubránit nátlaku zvenčí.
Ještě si dovolím malou polemiku ohledně terminologie. Švýcaři se dobře obejdou i bez osoby sestavující vládu – nemají tedy premiéra. Nejsilnější parlamentí strany delegují do vlády své zástupce, a není jich 14 ale jen 7 včetně prezidenta (Bundespräsident) a víceprezidenta – tyto na rok parlamentem volené osobnosti pro čistě reprezentační účely jsou ve Švýcarsku titulovány dle amerického vzoru. Toto bychom měli ctít, stejně jako Němcům neupíráme jejich označení premiéra – spolkový kancléř (Bundeskanzler), kterého mimochodem mají i ve Švýcarsku – jen náplň činnnosti je odlišná (podpora prezidenta a organizace činnosti vlády).
Pro upřesnění výše uvedeného přikládám odkazy na oficiální stránky aktuálně úřadujícího švýcarského prezidenta, víceprezidentky a kancléře:
(1) Volba spolkové (vice)prezidentky nebo spolkového (vice)prezidenta
WAHL DER BUNDESPRÄSIDENTIN ODER DES BUNDESPRÄSIDENTEN
https://www.parlament.ch/de/%C3%BCber-das-parlament/archiv/wahlen-im-rueckblick/praesidentenwahlen
Spolková prezidentka nebo spolkový prezident stejně jako viceprezidentka nebo viceprezident Spolkové rady (švýcarské vlády) jsou voleni Sjednoceným spolkovým shromážděním (společné zasedání obou komor parlamentu) ze členů Spolkové rady jednotlivě a po sobě na dobu jednoho roku. Opětovné zvolení na následující rok je vyloučeno. Platí nepsané pravidlo, že člen resp. členka Spolkové rady, kteří byli zvoleni za viceprezidentku nebo viceprezidenta, jsou voleni v následujícím roce do funkce spolkového prezidenta nebo prezidentky, přičemž se dbá na princip seniority . Tyto volby se konají vždy ve středu druhého týdne zimního zasedání parlamentu.
Pro rok 2023 byli zvoleni:
– Alain Berset, spolkový prezident, viceprezident v roce 2022
– Viola Amherd, spolková viceprezidentka
(2) Alain Berset – vedoucí Federálního departementu vnitra
Das Eidgenössische Departement des Innern (EDI)
https://www.admin.ch/gov/de/start/departemente/departement-des-innern-edi.html
Švýcarské ministerstvo vnitra (EDI) se zabývá především důchodovým zabezpečením a zdravotnictvím. Řídí jej od počátku roku 2012 Alain Berset (již 20 let), uváděný v místním tisku také jako švýcarský ministr zdravotnictví.
Pozn: ve funkci švýcarského prezidenta zahajoval letošní jednání Světového ekonomického fóra v Davosu, přičemž kritizoval stále se zvyšující nerovnost ve smyslu rostoucího nebezpečí pro demokratické instituce.
(3) Walter Thurnherr – Spolkový kancléř švýcarské vlády
Bundeskanzler Walter Thurnherr
https://www.bk.admin.ch/bk/de/home/bk/bundeskanzler-walter-thurnherr.html
Nevidím se jako osmý člen Spolkové rady, spíše jako nejvyšší úředník. Má moc je omezena. Ale disponuji jistým vlivem. Mohu zprostředkovávat nebo řídit, koordinuji a předkládám návrhy.