Války typu Jugoslávie a Ukrajina se nemusí opakovat, pokud zavedeme lichtenštejnské právo

Válka v Jugoslávii

Připomeňme si vznik válečného konfliktu v Jugoslávii, tak jak jej uvádí wikipedie:

Na začátku 90. let chtělo Kosovo následovat další jugoslávské republiky, které se chtěly odtrhnout od jednotného státu. Proto byla v roce 1990 prohlášena kosovská republika jako sedmá republika SFRJ. Získala i vlastní ústavu, schválenou ve městě Kačanik u makedonských hranic. O rok později vyhlásila kosovská republika nezávislost. V referendu z 30. září 1991 rozhodlo 99 procenta hlasujících o vytvoření samostatného státu[2]. Celý proces byl však podle jugoslávské ústavy nelegální a nezávislé Kosovo nikdo neuznal. …

… Jugoslávská vláda se ve snaze udržet kontrolu nad územím Kosova rozhodla povolat na území autonomní oblasti armádu, která zahájila bojové operace na území celého Kosova. Tato skutečnost však paradoxně vedla k tomu, že více Albánců se postavilo na stranu Kosovské osvobozenecké armády a bojovalo proti jugoslávskému vojsku. …

… Po krachu jednání se kvůli pokračujícím násilným akcím srbské armády NATO rozhodlo pro leteckou kampaň, která byla známá jako tzv. Operace Spojenecká síla, v rámci níž bylo bombardováno území Svazové republiky Jugoslávie. …


NATO bez mandátu OSN bombardovalo Jugoslávii 78 dnů, přičemž zemřelo zhruba 500 civilistů a byly způsobeny škody za zhruba 30 mld. dolarů (700 mld. korun). Poté vznikla republika Kosovo, která sice byla vojensky chráněna, avšak co se týká zákonů a policie, nebyla funkčním státem. Díky tomu se stala významným distributorem zbraní a drog v Evropě. Za bombardování Jugoslávie se srbskému národu v roce 2021 omluvil náš prezident M. Zeman.


Válka na Ukrajině

Velmi podobný scénář se dnes odehrává na Ukrajině, kde nezávislost chtějí Luhanská a Doněcká oblast. Bez mandátu OSN se tentokrát rozhodla zakročit Ruská federace.


Masaryk odsouzen k trestu smrti

Nezapomeňme, že vzniku Československa samozřejmě také předcházely snahy o nezávislost (separatismus). Náš prezident zakladatel T. G. Masaryk byl v roce 1916 v nepřítomnosti ve Vídni odsouzen k trestu smrti za velezradu Rakouska-Uherska.


Občanská válka v USA

I hlavní vzor západních zemí, USA, si prošly své období separatismu, které bylo potlačeno násilně. Ve válce „Severu“ proti odtržení „Jihu“ zemřely zhruba 2% tehdejší populace USA. Na samotném počátku vzniku USA pak stála válka za nezávislost nad Británií, která stála obě strany desítky tisíc životů.


Násilnosti na civilistech v Katalánsku

V roce 2017 jsme byli svědky násilností páchaných na Kataláncích, kteří chtěli nezávislost na Španělsku. Španělská policie rozbíjela dveře volebních místností, zabavovala volební urny a střílela po občanech gumové projektily, aby jim zabránila demokraticky vyjádřit svůj názor. Zraněno bylo přes 800 lidí.


Řešení

Motivy, proč vládní režimy usilují za každou cenu udržet obyvatele/území proti jejich vůli ve státě, mohou být různé. Enormní množství peněz z daní a pravomoc o nich rozhodovat bude zřejmě hlavním motivem.

Elegantní a demokratické řešení tohoto problému nabízí ústava Lichtenštejnska. Řešení je vskutku prosté. Obce mají ústavou (čl. 4, bod 2) dáno právo na vystoupení ze státu a rozhoduje se o tom hlasem většiny občanů dané obce.


Článek 4 ústavy Lichtenštejnského knížectví

PŘEKLAD BODU 2): Jednotlivé obce mají právo vystoupit ze státu. O zahájení procesu vystoupení rozhoduje většina občanů dané obce, kteří mají právo volit. Proces vystoupení je upraven zákonem, případně smlouvou. V druhém případě se po ukončení jednání v obci uskuteční druhé hlasování (o znění smlouvy).




STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Je pravdou, že ke skutečné demokracii máme nejen my, ale většina zemí světa ještě hodně daleko. Připomeňme si sněmovní volby roku 2021, ve kterých byl do koše hozen téměř milion hlasů voličů. Připomeňme si, že ani po třiceti letech nemáme ústavní zákon o celostátním referendu, na který máme dle ústavy nárok (čl. 21, bod 1, listiny zákl. práv a svobod). Připomeňme si, že referendum o vstupu do EU zmanipulovala naše vláda. Připomeňme si, že naše ústava nebyla schválena občany a není na požádání občanů revidovatelná, což je zcela v rozporu s demokratickými principy Švýcarska.

Myslíte si, že by zavedení tohoto principu do budoucna zabránilo dalším válkám? Myslíte si, že by ústava moderního demokratického státu měla mimo jiné dávat občanům/obcím právo vystoupit ze státu? My si myslíme, že ano.

79% Rakušanů si přeje zachovat neutralitu Rakouska (inspirovanou Švýcarskem)

Po 2. světové válce bylo Rakousko podobně jako Německo rozděleno do spojeneckých okupačních zón – americké, britské, francouzské a sovětské. Stejně tak byla rozdělena Vídeň, až na centrální první obvod, který spravovaly všechny čtyři velmoci společně.

Poválečné rozdělení Rakouska do okupačních zón, zdroj: Wikimedia Commons

https://ct24.ceskatelevize.cz/sites/default/files/styles/scale_1180/public/2453447-vienna_allied_sectors_1945-1955.png?itok=YWZUGW6W
Poválečné okupační zóny Vídně, zdroj: Wikimedia



V souvislosti s rozbíhající se studenou válkou získávaly na důležitosti především strategické zájmy, a tím i zájem na „udržení“ Rakouska. Západní spojenci i Sovětský svaz tak dlouho blokovali obnovení jeho suverenity.

Příznivější situace nastala až po Stalinově smrti a příměří v korejské válce. Sovětský svaz však podmínil svůj souhlas se znovuobnovením rakouské suverenity přijetím neutrality. V té viděl záruku, že nedojde k opakování anšlusu a toho, že se Rakousko nestane členem NATO.

V dubnu 1955 proto zamířila rakouská delegace do Moskvy na jednání, jehož výsledkem bylo takzvané moskevské memorandum. Rakousko v něm předjímá svou budoucí neutralitu „podle švýcarského vzoru“ a souhlasí s tím, že zaplatí Sovětům odstupné za jejich nároky na bývalý říšský majetek. Moskva zase podepsala, že do konce roku stáhne z Rakouska svá vojska.

Američané, Britové a Francouzi se nároků na bývalý říšský majetek vzdali.


Federální ústavní zákon z 26. října 1955 o neutralitě Rakouska

Poslanecká sněmovna rozhodla:

Článek I
(1) Za účelem trvalého zajištění své nezávislosti na vnějším světě a za účelem zajištění nedotknutelnosti svého území vyhlašuje Rakousko dobrovolně svou trvalou neutralitu. Rakousko ji bude udržovat a bránit všemi prostředky, které má k dispozici.
(2) Za účelem zajištění těchto cílů nevstoupí Rakousko v budoucnu do žádných vojenských aliancí a nedovolí na svém území zřizovat vojenské základny cizích států.

Článek II.
Prováděním tohoto federálního ústavního zákona je pověřena federální Vláda.



Den vyhlášení neutrality 26. říjen je v Rakousku státním svátkem a neutralita, původně nijak zvlášť chtěný důsledek kompromisu v zájmu obnovy suverenity, se stala trvalou součástí rakouské identity.

Jak v roce 2003, tak v roce 2011 uvedlo v průzkumu 70% Rakušanů, že by jejich země měla dál na své neutralitě trvat.

Mezi obyvatelstvem podpora neutrality stoupá. Na podzim roku 2019 se pro její zachování vyjádřilo dokonce 79% oslovených. Podíl těch, kteří by upřednostnili zapojení do mezinárodního bezpečnostního systému, klesl na 17%.

Rakousko je stejně jako Švýcarsko či Ruská federace členem programu NATO Partnerství pro mír a kooperuje s aliancí v Kosovu či Afghánistánu. Zapojuje se také do mírových misí OSN. V roce 1991 v době války v Perském zálivu povolilo přes své území převoz válečného materiálu, naopak neumožnilo přelet amerických letounů během války v Iráku v roce 2003.

Neutralitu v roce 2022 deklaruje řada zemí světa, nejdéle však Švýcarsko. V Evropě deklaruje neutralitu Švýcarsko (1815), Švédsko (1834), San Marino (1862), Lichtenštejnsko (1868), Vatikán (1929), Irsko (1939), Rakousko (1955), Finsko (1956), Malta (1980), Moldavsko (1994), Srbsko (2007) a Ukrajina (2010).

Zajímavým případem je Kostarika, která deklarovala neutralitu tím, že v roce 1949 ústavou zakázala profesionální armádu.


Zdroje: ct24.ceskatelevize.cz 15.5.2020, derstandard.at 19.11.2019, en.wikipedia.com 19.2.2022



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

V naší zemi je neutralita de facto zakázáné téma a nikdy se veřejně nediskutuje. Údajně kvůli jednoznačné ruské hrozbě (od Ruska mimochodem odebíráme zhruba 50-60% ropy a 70-90% zemního plynu). Nejsme ohroženi Ruskem více než sousední Rakousko (pokud vůbec), které však deklaruje neutralitu a v obraně spoléhá pouze samo na sebe. Proč bychom nemohli my…

Členy NATO jsme se stali bez veřejné diskuze. To by se ve Švýcarsku nemohlo stát. Nejen kvůli tomu, že Švýcarsko deklaruje neutralitu, ale také proto, že mezinárodní smlouvy musí být předkládány ke schválení lidu v referendu.

V roce 1999 bombardovalo NATO bez mandátu OSN Jugoslávii, připravilo o život zhruba 500 civilistů a způsobilo škody za zhruba 30 mld. dolarů. Nově vzniklé Kosovo se pak stalo centrem pro distribuci drog v Evropě, kdy dle odhadů distribuovalo až 40% heroinu prodávaného v Evropě a Severní americe.

V roce 2011 pak aliance vedená NATO bombardovala Libyi, kterou v té době OSN hodnotilo jako nejrozvinutější zemi Afriky (z pohledu vzdělání, příjmů a délky dožití občanů). Svržení režimu uvedlo zemi do takového stavu, že v roce 2018 kancelář OSN pro lidská práva informovala, že popravy, mučení a obchod s otroky přetrvávají. K tomu se Libye stala bránou pro masovou imigraci do Evropy.

Chceme podporovat další pochybný útočný konflikt daleko za hranicemi naší země? Nebo chceme raději budovat silnou sebeobranu?

Po porážce napoleonskými vojsky počátkem devatenáctého století se Švýcaři poučili a soustředili se na budování lepší obranyschopnosti státu. Dobře připravení se pak o století později ubránili v obou světových válkách. Myslíte si, že by naší zemi lépe vyhovoval švýcarský obranný model neutrality a domobrany podpořené profesionální armádou? My si myslíme, že ano, a jeho zavedení je náš cíl.


Švýcarsko – nejnižší inflace v Evropě

SCHWEIZERISCHE NATIONALBANK – Švýcarská národní banka v Bernu.


Fiskální politika

Švýcarsko těží z promyšlené a rozumné fiskální politiky. Přestože vláda vysoce podporuje sektory negativně postižené pandemií – zejména cestovní ruch, pohostinství a osobní služby – ponechala si část své fiskální palebné síly v rezervě.

Deficit státního rozpočtu tak byl pouze 2,2% v roce 2020 a 2% v roce 2021. Pro srovnání v roce 2021 činil deficit USA 12,4%, v ČR cca 7%.

Státní dluh Švýcarska v roce 2021 skončil na úrovni 42,7 % HDP ve srovnání se 133% v USA a cca 41% v ČR (v roce 2019 před koronavirovou krizí činil státní dluh ČR 30,3%).

Očekává se, že inflace, která v roce 2021 dosáhla 0,6%, zůstane stejná po celý rok 2022. V roce 2021 dosáhla inflace výše 7% v USA a 6,6% v ČR.

Švýcarská centrální banka nemusí zvyšovat úrokové sazby, zatímco americká centrální banka tak nyní musí učinit, aby obnovila cenovou stabilitu a udržela důvěryhodnost.


Energetická politika

Významným faktorem úspěchu Švýcarska je jeho energetická politika. Země má to štěstí, že ačkoli je chudá na fosilní paliva, je bohatá na vodu. Výsledkem je, že 55% domácí výroby elektřiny je z vodních zdrojů. Co je důležité, Švýcarsko si také udrželo 35% podíl na výrobě z jaderné energie doplněné o 5% z ostatních obnovitelných zdrojů. Riziko energetické krize je ve Švýcarsku pod kontrolou.

Energetická krize je hrozbou spíše jinde v Evropě a v USA. Klíčovou prioritou by zde mělo být přehodnocení optimálního energetického mixu jednotlivých zemí pro udržení stabilních a konkurenceschopných cen elektřiny.


Inflace v Evropě ke konci roku 2021 dle webu tradingeconomics.com


Zdroje: swissinfo.ch 4.1.2022, swissinfo.ch 18.1.2022, tradingeconomics.com 29.1.2022, reuters.com 13.6.2021, cs.wikipedie.org 29.1.2022 a ct24.ceskatelevize.cz 6.1.2022



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE:

Dle webu tradingeconomics.com je Švýcarsko aktuálně zemí s nejnižší inflací v Evropě. Na prvních příčkách je spolu s Lichtenštejnskem, které je se Švýcarskem v měnové unii a jako měnu používá Švýcarský Frank.

Švýcarsko se jako ve většině žebříčků hodnocení kvality státu i zde drží na předních příčkách. Naše země se jako obvykle ztrácí v šedém průměru.

Výjimečný systém uspořádání a řízení státu přináší Švýcarům výjimečné výsledky.

Švýcarsko není členem EU ani NATO. Drží si vlastní měnu. Stát je hluboce decentralizovaný. Ačkoli je Švýcarsko menší zemí než my, je federací 26 ministátů. Ústavou je dán princip subsidiarity – nic, co je možné vykonat na nižší politické úrovni, nesmí být přenášeno na vyšší úroveň. Švýcarům k efektivnímu řízení státu stačí pouhých 7 ministerstev, my jich máme 14. Ústava dává Vládě a parlamentu povinnost zajišťovat nezávislost země. Stát musí hospodařit s vyrovnaným rozpočtem (mimo výjimečných událostí jako je právě Covid). Daně mají ve Švýcarsku ústavní stropy (DPH 7,7%) a pravomoc státu je vybírat je dokonce dočasná a musí být občany pravidelně prodlužována v referendu. V referendu mohou občané také zrušit rozhodnutí parlamentu. Občané si také např. volí soudce ve volbách (kanton Zug).

Principy fungování švýcarského státu jsou od principů fungování našeho státu zcela odlišné. Stejně tak jsou zcela odlišné i naše hospodářské výsledky. HDP na obyvatele máme ve srovnání se Švýcarskem pouze čtvrtinové. Myslíte si, že by nám přechod na švýcarský systém uspořádání a řízení státu pomohl k úspěchu? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl. Je potřeba se učit od úspěšných.

Výroční zpráva 2021



Vážení členové, příznivci a voliči,

rádi bychom vám tímto poděkovali za vaši přízeň v roce 2021.

Ještě mnoho demokratických práv a principů v naší zemi chybí. Od toho nejdůležitějšího – ústavy schválené lidem (čl. 195 švýcarské ústavy), přes ústavní právo občana na nenarušování jeho tělesného stavu (nikdo nesmí být očkován proti své vůli, čl. 10), povinnost státu hospodařit s vyrovnaných rozpočtem (čl. 126), povinnost parlamentu zajišťovat nezávislost země (čl. 173), povinnost politiků předkládat mezinárodní smlouvy ke schválení lidu (na členství v NATO se nás nikdo ani nezeptal, čl. 140), po pravomoc lidu zrušit rozhodnutí parlamentu (čl. 141). Tyto principy bude obtížné prosadit. I v dalších letech proto budeme potřebovat vaši pomoc.

Hnutí Švýcarská demokracie vzniklo s cílem vyplnit již přes 100 let prázdné místo na české (československé) politické scéně. Cílem hnutí je zavedení švýcarského systému organizace a řízení státu, jehož hlavními pilíři jsou federalismus (decentralizace), nezávislost, ozbrojená neutralita a přímá demokracie. Ty jsou pak doplněny řadou dalších odlišností. Např. v kantonu Zug si občané přímo volí své soudce na časově omezené období. U nás jsou soudci (okresní a krajští) jmenováni prezidentem na časově neomezený mandát.

Hnutí vzniklo převzetím nefungujícího hnutí Zdravé Hradiště dne 6.2.2021. K tomuto kroku vedla covidová situace, kdy sbírání více jak 1000 podpisů (nutných pro založení hnutí u Ministerstva vnitra) v době covidových opatření, se jevilo jako značně zdlouhavé. Během následujících měsíců jsme vyrovnali závazky hnutí Zdravé Hradiště, které neodevzdalo za poslední dva roky auditované účetní závěrky a výroční zprávy, byly mu obstaveny účty a obdrželo od Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran pokuty.

Poté jsme se zúčastnili voleb do Poslanecké sněmovny, kde se nám podařilo postavit a podat kandidátky ve všech krajích. Do mediálního prostoru jsme se dostali až zveřejněním kandidátek zhruba dva měsíce před volbami. Za tuto krátkou dobu jsme pak získali ve volbách 0,31% hlasů (v absolutním počtu 16 823 hlasů). To považujeme za úspěch, protože jsme naším volebním výsledkem přeskočili řadu hnutí a stran, které existují a působí mnohem delší dobu. Výsledky voleb celkové i po krajích jsou k dispozici na stránkách volby.cz.

Na webových stránkách se nám k tomu podařilo publikovat řadu originálních článků a myšlenek, které doporučujeme k přečtení.

Podrobné informace k financování volební kampaně jsou k dispozici na stránkách Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran zde. Výroční finanční zpráva pro Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran je k dispozici zde.

Ing. Tomáš Raždík
předseda hnutí Švýcarská demokracie

Švýcaři v referendu schválili “covidové pasy”, rozhodovala však i finanční pomoc

V tomto hlasování, jednom z nejžhavějších za poslední roky, byla vysoká účast 66%. Ve Švýcarsku je plně proočkovano asi 67 % populace, což je zhruba 70% oprávněných voličů.


V referendu konaném v neděli 28.11.2021 jasná většina Švýcarů podpořila vládní politiku ohledně koronaviru. Pro schválení novely covidového zákona hlasovalo 62% voličů.

„V konečném důsledku je to další potvrzení pozice vlády,“ řekl Urs Bieri z gfs.bern, soukromého institutu pro výzkum v oblasti politiky a komunikace. Bieri uvedl, že zatímco kampaň byla vyhrocená více než v červnu, voliči se rozhodovali na základě své „každodenní zkušenosti“. Názory občanů vycházely z jejich názoru na užitečnost očkování a certifikátu, nikoli z toho, jaké politické skupiny co říkají, řekl.

Na tiskové konferenci v Bernu ministr vnitra Alain Berset uvedl, že výsledek umožní vládě „pokračovat ve svém úsilí proti pandemii“ – zejména v podpoře jednotlivců a podniků, které se potýkají s problémy. Poukázal také na „nepříjemnou“ vyhlídku, kterou přináší nová varianta Omicron.

V pátek 26.11.2021 bylo v zemi hlášeno 8 032 nových případů Covid-19, což je o 50% více než na začátku minulého týdne.

Výsledky hlasování v referendu. Pro bylo 24 z 26 kantonů Švýcarska. Proti byly pouze kantony Schwyz a nejmenší kanton Appenzell-Innerrhoden.



Tábor odpůrců mezitím z velké části řekl, že i když bude akceptovat výsledek, nezmění svůj odpor k certifikátu Covid a k tomu, co obecně považuje za přehnanou vládní moc.

„Demokratický proces byl respektován, ale zákon je stále protiústavní,“ prohlásila Michelle Caillerová z organizace„Přátelé ústavy“, jedné z několika skupin, které na začátku tohoto roku shromáždily 187 000 podpisů k vyvolání referenda (potřeba je 50 000).

Josef Ender, mluvčí skupiny odpůrců proticovidových opatření ze středního Švýcarska, uvedl, že vysoká účast „ukazuje, že vypsání referenda bylo správné rozhodnutí“. Švýcarskému veřejnoprávnímu rozhlasu SRF dále řekl, že výsledek referenda byl částečně výsledkem taktiky vlády, která se dle něho v posledních týdnech zdržela zavedení nových omezení, aby si neznepřátelila voliče.

Zdroje: swissinfo.ch 28.11.2021



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Na jaře 2020 schválila švýcarská Vláda balíček nouzových opatření týkajících se Covid-19. Nouzová opatření Vlády však musí do šesti měsíců potvrdit parlament. Parlament tato opatření potvrdil tzv. covidovým zákonem ze září 2020.

Švýcaři však mají ústavou dané právo zrušit v referendu rozhodnutí parlamentu (naše ústava nám toto právo nedává). K tomu je zapotřebí nasbírat 50 000 podpisů do 100 dnů od schválení zákona. Podpisy byly sesbírány a v červnu 2021 občané převahou 60,2% proticovidová opatření schválili. Mezitím byl ovšem covidový zákon novelizován.

Občané znovu sesbírali podpisy a rozhodovalo se o zrušení změn covidového zákona. Změny zákona zaváděly jak tzv. „covid pasy“ (nutnost předložení dokladu o očkování, prodělání nemoci nebo negativního testu), tak finanční pomoc firmám, živnostníkům, pořadatelům akcí a dalším postiženým proticovidovými opatřeními.

Právě finanční pomoc v řádech miliard franků byla pravděpodobně jedním a hlavních důvodů, proč Švýcaři rozhodli pro schválení změn covidového zákona. Nehlasovalo se o covidových pasech samotných. V takovém případě by mohl být výsledek značně odlišný.

Stále platí čl. 10 bod 2) švýcarské ústavy. Občané mají právo na nenarušování tělesného stavu (naše ústava nám toto právo nedává), čili nikdo nesmí být očkován proti své vůli.


Švýcarská ústava dává občanům rozsáhlá práva, mimo jiné právo zrušit rozhodnutí parlamentu a právo na nenarušování tělesného stávu. Myslíte si, že bychom i my měli mít taková práva, jaká mají Švýcaři? My si myslíme, že ano a jejich zavedení je náš cíl. Je potřeba přijmout novou ústavu.

Potřebují soudci více nezávislosti?

Podnikatel Adrian Gasser je jedním z hlavních bojovníků za to, aby byli federální soudci určováni losem. V pozadí bedny s podpisy za vyvolání referenda.



28. listopadu 2021 budou švýcarští voliči hlasovat v referendu o změně ústavy. Cílem změny je učinit soudce nezávislejšími na politické moci. Lidová iniciativa (návrh občanů na změnu ústavy) požaduje, aby byli federální soudci nominováni odbornou komisí na základě jejich kvalifikace a následně vybíráni losem. Federální soudci by navíc již nemuseli být znovu voleni, ale měli by zůstat ve funkci až do věku 70 let. Parlament by je mohl odvolat pouze v případě vážného porušení úředních povinností nebo nemoci.

V současnosti jsou švýcarští federální soudci voleni parlamentem každých šest let. Parlament se snaží mezi soudci udržet politické zastoupení odpovídající zastoupení politických stran v parlamentu. Federální soudci jsou členy politických stran. Po zvolení musí soudce straně odevzdávat část peněz – tzv. mandátovou daň, která je světově ojedinělá a je pro strany důležitým zdrojem příjmů.

V roce 2018 Rady států proti korupci (GRECO – jedna z organizací Rady Evropy) prohlásila, že postup ve Švýcarsku je „neslučitelný s principy moderní demokracie“. Zpráva kritizovala skutečnost, že soudci odvádějí část svého platu do vlastní stranické pokladny. Od roku 1943 nebyl jmenován jediný soudce, který by nebyl spojen s politickou stranou.

Iniciativa za nezávislost soudců, kterou spustil milionářský podnikatel Adrian Gasser, by nahradila současný systém systémem, v němž by se soudci losovali. Zastánci změn tvrdí, že právníci by měli mít přístup k těmto vysokým funkcím pouze na základě zásluh, i když nemají politické vazby.


Hlavní argumenty proti iniciativě

Odpůrcům iniciativy se návrh zdá příliš extrémní. Podle názoru většiny poslanců funguje stávající systém dobře a volba soudců parlamentem dává procesu demokratickou legitimitu. Jak to ve zkratce řekl jeden zákonodárce: „demokracie je lepší než loterie“. Odpůrci se také domnívají, že dnes může parlament při volbě soudců zohlednit kritéria jako věk, pohlaví a původ, a tím zaručit širokou společenskou rovnováhu při výkonu spravedlnosti.

Zdroje: swissinfo.ch 13.11.2021 a swissinfo.ch 21.10.2021



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Politické strany ve Švýcarsku narozdíl od našich nedostávají peníze ze státního rozpočtu. Jen v roce 2019 si naše politické strany přišly ze státní pokladny na 559 milionů korun.

Švýcarsko nemá ústavní soud. O tom, zda politici nejednají v rozporu s ústavou či jednají nepřiměřeně k požadovaným cílům státu, rozhoduje lid tím, že může v referendu zrušit rozhodnutí parlamentu. My takové právo dané ústavou nemáme. Máme naopak ústavní soud s patnácti soudci, které jmenuje prezident se souhlasem Senátu na období 10 let. Ústavní soud nás stojí okolo 240 milionů korun ročně, čili zhruba 16 milionů korun na jednoho soudce ročně.

Soudci švýcarského Nejvyššího federálního soudu mají politické vazby, to jim však očividně nebrání ve výkonu spravedlnosti. V roce 2016 proběhlo ve Švýcarsku referendum o rodině, ve kterém Vláda neposkytla voličům úplné informace. Toto referendum v roce 2019 zrušil Nejvyšší federální soud v Lausanne. U nás v roce 2003 proběhlo referendum o vstupu do EU, ve kterém vláda zmanipulovala voliče kampaní za 200 milionů korun, kdy jim předložila pouze výhody členství v EU, nevýhody byly zamlčeny. Toto referendum zůstává dodnes v platnosti.

Státní moci – výkonná, zákonodárná a soudní – mají být nepochybně odděleny. O časově neomezeném mandátu soudců lze ovšem pochybovat. Ve stávajícím švýcarském systém justice jsou soudci jak na federální úrovni (38 soudců), tak na kantonální úrovni (zhruba 1300 soudců), voleni na časově omezený mandát. Jedinou vyjímku tvoří kanton Fribourg, kde jsou soudci voleni na časově neomezené období. U nás je na časově neomezené období jmenována prezidentem většina soudců (aktuáně okolo 3000 soudců) mimo soudců Ústavního soudu (15 soudců, období 10 let) a vybraných soudců Nejvyššího, Vrchních, krajských a okresních soudů (období 7 až 10 let).

Práce justice by nepochybně měla být pravidelně diskutována při volbách soudců a nejhorší soudci by neměli být znovu zvoleni. Místo toho nás naše média zahlcují informacemi o práci a volbách zahraničních ústavních činitelů, aniž bychom na jejich volbu měli jakýkoli vliv (volby amerického prezidenta atd.).

Zatímco efektivita naší justice dosahuje světově jen šedého průměru, švýcarská justice je jednou z nejlepších na světě.

Myslíte si, že by volba soudců na časově omezené období, a to buď politiky nebo přímo lidem, pomohla ke zlepšení fungování naší justice? My si myslíme, že ano a zavedení časově omezeného mandátu soudců je náš cíl.

Zákon o CO2 poražen v referendu

Odpůrci zákona argumentovali, že nový zákon nepomůže životnímu prostředí, protože Švýcarsko je zodpovědné pouze za 0,1 % globálních emisí CO2.



Švýcarský plán dodržovat Pařížskou dohodu o změně klimatu narazil na překážku, protože těsná většina voličů odmítla zákon o omezení skleníkových plynů. Zákon o CO2 v neděli 13.6.2021 odmítlo 51,6 % voličů.

Negativní výsledek představuje pro zemi, která je neúměrně zasažena změnou klimatu, velké rozrušení. Teploty ve Švýcarsku rostou zhruba dvakrát rychleji než je celosvětový průměr a hrozí, že jeho alpské ledovce do konce století zmizí.

„Ne má důsledky,“ řekla ministryně životního prostředí Simonetta Sommaruga. „Nyní bude obtížné dosáhnout klimatických cílů.“ Švýcarsko ale Pařížskou dohodu neopouští, řekla. Výsledek popírá politický trend ve Švýcarsku, kde se podobně jako v jiných částech Evropy prosadila Strana zelených. V rámci systému přímé demokracie byly 13.6.2021 poraženy také dvě další iniciativy vedené ekologickými zájmy.

„Ropné a plynárenské společnosti a jejich lobby… vyhrály,“ napsala Strana zelených v prohlášení. „To výrazně zpomaluje ochranu klimatu.“

Zákon o CO2, který byl založen na zásadě, že „znečišťovatel platí“, byl výsledkem širokého kompromisu a dlouhého boje v parlamentu. Počáteční průzkumy veřejného mínění naznačovaly, že zákon o CO2 má silnou podporu veřejnosti (60 %), ale tábor „Ne“ získal v posledních týdnech před hlasováním významnou podporu.

Výsledky referenda ze dne 13.6.2021. Modrá barva ukazuje kantony, které hlasovaly pro. Nejvíce hlasů pro bylo v kantonu Ženeva 61,4%. Hnědá barva ukazuje kantony, které hlasovaly proti. Nejvíce hlasů proti bylo v kantonu Schwyz 65,5%.



Pro návrh hlasovaly městské kantony včetně Basileje, Curychu a Ženevy. Celkem 21 z 26 kantonů však zákon odmítlo.

Finanční argumenty odpůrců zákona mají zásluhu na obratu karet v období poznamenaném koronavirovou krizí. Emocionální debata o iniciativách proti pesticidům možná odvedla pozornost od klimatických úvah, říkají pozorovatelé.

Občanský výbor „Ne zákonu o CO2“ vyjádřil radost z výsledku. „Ano tomuto zákonu by vedlo k obrovské finanční zátěži pro obyvatelstvo a k nesmírnému nárůstu byrokracie,“ uvedl výbor v prohlášení. Zastánci návrhu zákona označili výsledek jako „černý den ochrany klimatu“.


Těžké rozhodování

V souladu s pařížskou dohodou chce Švýcarsko být do roku 2050 klimaticky neutrální. O tom, jak toho nejlépe dosáhnout, se však vedou vášnivé diskuse. Prvním krokem bylo přepracování zákona o CO2 ve snaze snížit do roku 2030 národní emise skleníkových plynů na 50 % úrovně z roku 1990. Bez něj jsou šance Švýcarska na splnění uhlíkové neutrality pochybné.

Vládní strategie získala podporu všech politických stran kromě pravicové Švýcarské lidové strany (SVP). Zákon o CO2 zaváděl různá opatření zaměřená na silniční vozidla, leteckou dopravu, průmyslové emise a renovaci budov.

Cílem bylo omezit negativní dopady změny klimatu. Ne všichni ale byli o přínosech přesvědčeni a odpůrcům se podařilo nasbírat dostatek podpisů k vypsání referenda na toto téma. Ke kritikům patřila ropná lobby, majitelé domů, automobilové asociace a GastroSuisse, zastřešující organizace cateringového průmyslu. Dodatečné daně považovali za příliš vysoké a nespravedlivé, protože část populace nemá jinou možnost než použít auto.

I když kritici uznávali realitu změny klimatu, pochybovali, zda je zákon o CO2 tím nejvhodnějším prostředkem ke zmírnění jejích dopadů. Tvrdili také, že Švýcarsko nebude mít zásadní vliv na globální klimatické změny, protože pokud jde o snižování emisí CO2, mají největší vliv Čína a Spojené státy.

Někteří klimatičtí aktivisté zákon také odmítli, protože podle nich nezašel dostatečně daleko.

Zastánci argumentovali tajícími ledovci, vyšší frekvencí vln veder a sucha a rostoucí intenzitě přírodních katastrof. „Bez nového zákona o CO2 riskujeme roky stagnace klimatické politiky,“ varovali zastánci zákona včetně Swisscleantech, Swissmem, Švýcarské asociace měst a Climate Alliance.

Během referendové kampaně se 160 ze 200 švýcarských poslanců postavilo společně pro „Ano“ a prohlásilo, že zákon o CO2 je „schůdný, rozumný a nezbytný“. Více než 90 organizací občanské společnosti a 200 společností rovněž propagovalo tento zákon.

Pro zastánce byl návrh zákona po tvrdé parlamentní debatě „dobrým kompromisem“. Hlavní švýcarské strany vyjádřily zklamání nad výsledkem referenda. „Argumenty o nákladech pro domácnosti zjevně zavážily,“ řekla Cristina Gaggini ze Švýcarské obchodní federace (Economiesuisse). Řekla, že by se v budoucnu měl klást větší důraz na pobídky, než na zvyšování daně z CO2. Sommarugaová uvedla, že bude spolupracovat s parlamentem, aby zjistila, které prvky zákona zůstávají životaschopné. Ministryně také oznámila, že vláda brzy schválí návrh zákona o rozšíření obnovitelných zdrojů energie.

Zdroj: swissinfo.ch 13.6.2021



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Ledovce nepochybně tají. Tají však již 23 000 let. Před 23 000 lety vrcholila poslední doba ledová. Na Skandinávii ležel 2 km tlustý ledovec, celé Polsko bylo pod ledem, v Británii končil ledovec u Londýna, šumavská jezera vyhloubil ledovec. Francie byla z největší části polární tundrou, kde nerostly stromy.

Před 10 000 lety tento ledovec roztál. To zaznamenala nejen Bible jako potopu Světa. Vliv člověka byl na to naprosto nulový. Astronomické cykly Země a Slunce hrají nejzásadnější roli v oteplování, které nemůžeme vzdorovat. Za posledních 450 000 let se vystřídala doba ledová 5x. Šílenství okolo CO2 vniklo poté, co vědci na Antarktidě navrtali led jezera Vostok a zjistili, že se historicky pohybovalo množství CO2 ve vzduchu okolo 250 molekul CO2 na milion částic vzduchu, zatímco dnes je to 400 molekul. S velkou pravděpodobností množství CO2 ve vzduchu roste, protože se nemá kam ukládat. Za posledních 200 let přišla naše planeta o více jak 50% lesů.

Švýcaři zrušili novelu zákona o CO2 díky tomu, že mohou v referendu vetovat rozhodnutí parlamentu. K tomu je potřeba do 100 dnů od rozhodnutí parlamentu (schválení nebo novelizace zákona) nasbírat 50 000 podpisů. Toto právo je dáno švýcarskou ústavou. V roce 2014 Švýcaři například zrušili záměr nákupu předražených Gripenů.

Naše ústava nám možnost vetovat rozhodnutí parlamentu nedává. Myslíte si, že by mám možnost vetovat zákony pomohla stát se stabilnější a bohatší zemí? My si myslíme, že ano a zavést „lidové veto“ je náš cíl.

O covidovém zákonu a „covidových pasech“ rozhodnou Švýcaři v referendu

Bedny s podpisovými archy za vyvolání referenda. Organizátoři tvrdí, že se jim podařilo nasbírat 186 000 podpisů. To je téměř čtyřnásobek počtu, který je potřeba.



Na jaře 2020 schválila švýcarská Vláda balíček osmnácti nouzových proticovidových opatření, které zahrnovaly např. povinnost nošení roušek, zákaz pořádání hromadných akcí, zavírání některých obchodů či omezení pohybu přes hranice. Dle švýcarských zákonů musí nouzová opatření Vlády do šesti měsíců potvrdit Parlament. Ten tak učinil v září 2020.

V rámci švýcarského systému přímé demokracie však mohou občané rozhodnutí parlamentu (zákon) vetovat v celostátním referendu, pokud se do 100 dnů od jeho schválení Parlamentem podaří občanům shromáždit nejméně 50 000 podpisů.

Několik občanských výborů, včetně Přátel ústavy, shromáždilo přes 90 000 podpisů a vynutilo tak referendum. To se konalo 13.6.2021. V tomto referendu 60,2% voličů opatření daná zákonem schválilo. Švýcaři tak byli prvním národem na světě, který o covidových opatřeních rozhodnul v referendu.

Výsledky referenda ze dne 13.6.2021. Nejvíce hlasů pro bylo v kantonu Vaud (tmavě modrá barva, 70,2%). Nejméně hlasů pro bylo v kantonu Appenzell Innerrhoden (tmavě hnědá barva, 39,2%).



Protože byl covidový zákon mezitím novelizován, mohou o něm Švýcaři opět rozhodnout v referendu.

Několika občanským výborům, mezi které patří skupina „Volba v očkování“ a sdružení „Přátelé ústavy“, která stála za květnovým hlasováním, se podařilo shromáždit dostatek podpisů k vynucení dalšího referenda. Potřebných 50 000 podpisů údajně nasbírali během tří týdnů, což je podle nich rekord švýcarské přímé demokracie. Celkem prý vybrali okolo 186 000 podpisů.

Podpisy byly předány k ověření Federálnímu kancléřství 8. července 2021. Referendum se bude konat 28. listopadu 2021.

Bude to podruhé za méně než šest měsíců, kdy švýcarský lid vynese svůj verdikt nad stejným zákonem – poprvé v historii švýcarské přímé demokracie.

Demonstrace konaná 11.9.2021 v Lucernu proti covidové politice Vlády.



Kritika covidové zákona směřuje proti rozšíření pravomocí Vlády a zejména proti certifikátu Covid-19.

Stejně jako minule měla kampaň za referendum tóny obecného protestu proti Vládní politice, kdy aktivisté tvrdili, že výkonný orgán převzal příliš mnoho moci a „promrhal více než 130 miliard franků z peněz daňových poplatníků“ (zhruba 3 bilióny korun – HDP Švýcarska je zhruba 17 bilionů korun, HDP ČR je zhruba 5 bilionů korun).

Odpůrci opatření tvrdí, že certifikát, který bude vyžadován pro mezinárodní cesty, pro vstup na hromadné akce a možná i pro další sociokulturní aktivity (od 13. září je povinný pro vstup do vnitřních prostor), diskriminuje neočkované lidi.

„Závislost účasti ve společnosti na tom, zda jste či nejste očkováni, je protiústavní, zavrženíhodná a neospravedlnitelná jakoukoli bezprostřední hrozbou“, říkají účastníci kampaně za referendum.

Zdroje: swissinfo.ch 18.4.2021, swissinfo.ch 13.6.2021, swissinfo.ch 8.7.2021 a swissinfo.ch 18.10.2021



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE:

Švýcaři mají pojistku proti tomu, aby stát jednal nepřiměřeně, jednal v rozporu s ústavou (Švýcarsko nemá ústavní soud) nebo jednal pod vlivem lobystů – lid může v referendu zrušit přijatý zákon. V roce 2014 tak Švýcaři například zrušili rozhodnutí parlamentu nakoupit předražené Gripeny.

Myslíte si, že by taková pojistka pomohla i nám stát se špičkovou prosperující zemí? My si myslíme, že ano a zavedení lidového veta je náš cíl.

2021 – Ve volbách nevyhrála pětikoalice, volební práh 5% zcela deformuje vůli lidu

Narozdíl od většiny zemí Evropy ve Švýcarsku neexistuje uzavírací klauzule – nesmyslný limit 5% hlasů potřebný pro vstup do Poslanecké sněmovny.

Paragraf 49 volebního zákona České republiky, kterým je nastaven volební práh 5%.



Tento limit má údajně bránit politické nestabilitě. Nelze však říci, že by naše země byla vyhlášená politickou stabilitou (ani ničím jiným). Švýcarsko však politickou stabilitou vyhlášeno je.

Pokud rozdělíme 100% odevzdaných hlasů na 200 mandátů poslanců, vyjde nám, že na zisk jednoho mandátu stačí 0,5% hlasů voličů.

Pokud do výpočtu vstoupí 5% limit, počet mandátů a to, kdo bude vládnou, se dramaticky mění. Pokud sečteme počet hlasů stran v rozmezí 0,5% – 5% zjistíme, že v letošních volbách bylo ignorováno celkem 969 169 hlasů (18% všech voličů, kteří přišli k volbám – více, než kolik činí počet voličů města Prahy). Největší strany naopak dostaly o 37 mandátů více, než jim náleží.



Z tohoto švýcarského i logického pohledu nemá a nemůže mít vládní koalice demokratickou legitimitu.

Pokud přihlédneme k faktu, že samotná naše ústava a její změny nebyly předloženy ke schválení lidu, což je nutnou podmínkou ve Švýcarsku, nemá celé naše státní zřízení demokratickou legitimitu.

Stejně tak nemají z pohledu Švýcarů demokratickou legitimitu naše mezinárodní smlouvy. Ve Švýcarsku musí být mezinárodní smlouvy předloženy ke schválení lidu. Jediné naše referendum o mezinárodních otázkách (členství v EU) zmanipulovala naše vláda kampaní za 200 mil. korun, ve které informovala občany pouze o výhodách členství, nevýhody byly zamlčeny. Takto zmanipulované referendum by ve Švýcarsku zrušil Nejvyšší federální soud. O členství v NATO pak rozhodli politici zcela bez diskuze s občany.

Samostatnou kapitolou je dále neexistence pravomoci občanů vetovat zákon. Švýcaři tuto pravomoc mají. Věděli jste, že v roce 2014 zrušili záměr parlamentu nakoupit předražené Gripeny?

Zdroje: volby.cz 14.10.2021 a zakonyprolidi.cz 14.10.2021



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Naše země ve srovnání se Švýcarskem trpí zásadním demokratickým deficitem. Tento demokratický deficit považujeme za základ politických a hospodářských problémů naší země. Zde leží základ systémové korupce. Před tím, než je možno začít dělat politiku, musí být nastaven spravedlivý demokratický řád země.

Myslíte si, že by zavedení výše uvedených demokratických principů pomohlo i naší zemi k hospodářskému růstu, politické stabilitě a omezení systémové korupce? My si myslíme, že ano a jejich zavedení je náš cíl.

2021 – Zhodnocení výsledku sněmovních voleb

Vážení členové, příznivci a voliči, moc rádi bychom Vám tímto poděkovali za náš společný výsledek ve volbách. Do mediálního prostoru jsme vstoupili zveřejněním kandidátek na začátku srpna. Po dvou měsících v médiích a zhruba jednomu milionu korun na kampaň lze označit výsledek 0,31% za velmi dobrý. Nezapomeňme, že jiné strany disponovaly 50x větším rozpočtem a 100x delší dobou mediální existence.

V naší kampani zazněly důležité informace, které od nikoho jiného nezazněly, počínaje rozdělením moci ve státě mezi občanem a politikem. Zákon číslo jedna, kterým je vše dáno – ústavu – ve Švýcarsku schvaluje a mění pouze lid. Politici pak na základě pravidel daných ústavou spravují zemi. Pokud se jim něco nepovede, mají švýcarští občané opravný prostředek – mohou v referendu zrušit rozhodnutí parlamentu. V roce 2014 například zrušili záměr nákupu předražených Grippenů. U nás si ústavu politici napsali a schválili sami. Opravný prostředek pro občana neexistuje. Politici si sami píší a schvalují pravidla. To je základ politických a hospodářských problémů naší země.

Ve volbách jsme předložili občanům dokument nesrovnatelný s ničím jiným, co bylo předloženo – ústavu Švýcarské konfederace. Předložili jsme v češtině občanům všechny ústavní zákony špičkově fungující země. Ne beletrii s povídáním o vůdci strany a mlhavými vizemi, předložili jsme fungující principy, které se od našich velmi liší nebo zcela chybí – subsidiarita, federalismus, neutralita.

Stav demokracie v naší zemi zůstává žalostný. Volby jsou jen jedním důkazů. Pokud bychom měli rozdělit 100% odevzdaných hlasů na 200 mandátů, logicky stačí na zisk jednoho mandátu a vstup do sněmovny 0,5% hlasů. Naši politici však nastavili desetinásobně vyšší hranici pro vstup – 5%. Tento limit má údajně zajisťovat politickou stabilitu. Nelze říci, že by naše země byla vyhlášena politickou stabilitou. Ve Švýcarsku tento limit neexistuje a Švýcarsko politickou stabilitou vyhlášeno je. Díky tomuto nesmyslnému limitu bylo v letošních volbách ignorováno 18% zúčastněných voličů, celkem rekordních 970 000 hlasů – více, než kolik činí počet voličů hlavního města Prahy.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je obrazek-1.png.



Na politické scéně se nic zásadně nezměnilo, došlo pouze k pravidelnému vystřídání levice a pravice. Zásadní systémové změny nikdo nenabízí. Systém se tedy nezmění. Z toho důvodu nelze očekávat ani viditelné změny ve fungování hospodářství. Zhruba za dvě volební období dojde opět ke znechucení voličů a přepólování politického spektra – hra daná ústavou bude pokračovat v nezměněné podobě. Ačkoli je efektivní justice nezbytnou součástí dobře fungujícího hospodářství, je reforma justice v nedohlednu. Přímou volbu soudců a veřejnou diskuzi o fungování naší justice bude i nadále nahrazovat jalová diskuze o demokracii a volbách v USA, Rusku či ve Francii.

Nedemokratické vláčení naší země po světových stranách pokračuje. Po čtyřiceti letech nedemokratického směřování na Východ pokračuje 30 let nedemokratického směřování na Západ. Základním švýcarským principem je, že o mezinárodních smlouvách nerozhodují politici, ale občané. Těm jsou v referendu předložena pro a proti k dané mezinárodní smlouvě. Na základě těch občané rozhodnou. U nás jediné referendum ke světové orientaci (členství v EU) zmanipulovala naše vláda tím, že dala 200 mil. korun na kampaň, která informovala občany pouze o výhodách členství. Nevýhody byly zamlčeny. Ve Švýcarsku by takto neobjektivní referendum zrušil Nejvyšší federální soud. O členství v NATO se s českými občany nikdo ani nabavil a to samé lze očekávat o přijetí EURA. O nás bez nás, to je demokracie na český způsob.

Neutralita a nezávislost zůstávají i nadále ignorovány. Zbytečná ztráta peněz a poškozování dobrého jména naší země účastí na pochybných vojenských misích – Srbsko, Libye, Afganistán – bude i nadále pokračovat. Mise v Afganistánu nás stála 17 mld. korun a vítězem se stal Talibán, který se díky vybavení afgánské armády v hodnotě 80 mld. dolarů stal silnějším, než kdy před tím. Stejně tak pokračuje poškozování potravinové soběstačnosti naší země díky našemu členství v EU. Švýcaři neztrácejí peníze na pochybných zahraničních misích stejně jako si nenechávají ničit svou potravinovou soběstačnost. Vztahy s EU si uspořádali sobě na míru s důrazem na ochranu zemědělského sektoru. Na některé druhy masa, zeleniny a mléčných výrobků uvalili dovozní cla vyšší než 100%. Povinnost chránit neutralitu a nezávislost země je švýcarským politikům nařízena ústavou.

Devastace měny a směřování k celkové ztrátě kontroly měnové politiky. V roce 1993 byl nejmenší mincí 10 haléř, v roce 2008 pak Česká národní banka haléře zcela zrušila a nejmenší mincí se stala koruna. To zhruba odpovídá znehodnocení měny na jednu desetinu za 15 let. Švýcaři mají jednotnou měnu od roku 1850 a dodnes si své rappeny (haléře) nezrušili. Důkazy o dramatickém znehodnocování měny budou nakonec zničeny přijetím EURA. Naši předkové umírali ve dvou světových válkách za to, abychom byli svobodnou zemí, která si vládne sama. Ne proto, abychom byli zemí, kterou řídí cizinci. Ať už z Bruselu (EU) nebo z Frankfurtu nad Mohanem (Evropská centrální banka).




Máme daleko ke stabilnímu a prosperujícímu státu jakým je Švýcarsko, protože nedodržujeme základní logická pravidla, na kterých je švýcarský stát vybudován. Většina občanů bohužel dosud neví, jaká pravidla to jsou. Naším cílem je občany informovat a nabídnout jim řešení. Náš program je program na příštích 100 let. Logické chyby v organizaci a řízení státu, stejně jako jeho demokratický deficit, dříve či později povedou k nutnosti zásadních změn. Lepší systém uspořádání a řízení státu je již naštěstí na stole.

Nyní pokračujeme k dalším, komunálním a senátním volbám. I zde budeme potřebovat Vaši podporu. Ať už přímou jako kandidáti hnutí, nebo nepřímou jako podporovatelé hnutí. Těšíme se na další spolupráci. Jak říká národní motto Švýcarska: „Jeden za všechny, všichni za jednoho.“



S pozdravem

Ing. Tomáš Raždík – předseda hnutí pro rok 2021
Ing. Mgr. Pynelopi Cimprichová – 1. místopředsedkyně hnutí
Ing. Luděk Šarman – 2. místopředseda hnutí