2021 – Ve volbách nevyhrála pětikoalice, volební práh 5% zcela deformuje vůli lidu

Narozdíl od většiny zemí Evropy ve Švýcarsku neexistuje uzavírací klauzule – nesmyslný limit 5% hlasů potřebný pro vstup do Poslanecké sněmovny.

Paragraf 49 volebního zákona České republiky, kterým je nastaven volební práh 5%.



Tento limit má údajně bránit politické nestabilitě. Nelze však říci, že by naše země byla vyhlášená politickou stabilitou (ani ničím jiným). Švýcarsko však politickou stabilitou vyhlášeno je.

Pokud rozdělíme 100% odevzdaných hlasů na 200 mandátů poslanců, vyjde nám, že na zisk jednoho mandátu stačí 0,5% hlasů voličů.

Pokud do výpočtu vstoupí 5% limit, počet mandátů a to, kdo bude vládnou, se dramaticky mění. Pokud sečteme počet hlasů stran v rozmezí 0,5% – 5% zjistíme, že v letošních volbách bylo ignorováno celkem 969 169 hlasů (18% všech voličů, kteří přišli k volbám – více, než kolik činí počet voličů města Prahy). Největší strany naopak dostaly o 37 mandátů více, než jim náleží.



Z tohoto švýcarského i logického pohledu nemá a nemůže mít vládní koalice demokratickou legitimitu.

Pokud přihlédneme k faktu, že samotná naše ústava a její změny nebyly předloženy ke schválení lidu, což je nutnou podmínkou ve Švýcarsku, nemá celé naše státní zřízení demokratickou legitimitu.

Stejně tak nemají z pohledu Švýcarů demokratickou legitimitu naše mezinárodní smlouvy. Ve Švýcarsku musí být mezinárodní smlouvy předloženy ke schválení lidu. Jediné naše referendum o mezinárodních otázkách (členství v EU) zmanipulovala naše vláda kampaní za 200 mil. korun, ve které informovala občany pouze o výhodách členství, nevýhody byly zamlčeny. Takto zmanipulované referendum by ve Švýcarsku zrušil Nejvyšší federální soud. O členství v NATO pak rozhodli politici zcela bez diskuze s občany.

Samostatnou kapitolou je dále neexistence pravomoci občanů vetovat zákon. Švýcaři tuto pravomoc mají. Věděli jste, že v roce 2014 zrušili záměr parlamentu nakoupit předražené Gripeny?

Zdroje: volby.cz 14.10.2021 a zakonyprolidi.cz 14.10.2021



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Naše země ve srovnání se Švýcarskem trpí zásadním demokratickým deficitem. Tento demokratický deficit považujeme za základ politických a hospodářských problémů naší země. Zde leží základ systémové korupce. Před tím, než je možno začít dělat politiku, musí být nastaven spravedlivý demokratický řád země.

Myslíte si, že by zavedení výše uvedených demokratických principů pomohlo i naší zemi k hospodářskému růstu, politické stabilitě a omezení systémové korupce? My si myslíme, že ano a jejich zavedení je náš cíl.

2021 – Zhodnocení výsledku sněmovních voleb

Vážení členové, příznivci a voliči, moc rádi bychom Vám tímto poděkovali za náš společný výsledek ve volbách. Do mediálního prostoru jsme vstoupili zveřejněním kandidátek na začátku srpna. Po dvou měsících v médiích a zhruba jednomu milionu korun na kampaň lze označit výsledek 0,31% za velmi dobrý. Nezapomeňme, že jiné strany disponovaly 50x větším rozpočtem a 100x delší dobou mediální existence.

V naší kampani zazněly důležité informace, které od nikoho jiného nezazněly, počínaje rozdělením moci ve státě mezi občanem a politikem. Zákon číslo jedna, kterým je vše dáno – ústavu – ve Švýcarsku schvaluje a mění pouze lid. Politici pak na základě pravidel daných ústavou spravují zemi. Pokud se jim něco nepovede, mají švýcarští občané opravný prostředek – mohou v referendu zrušit rozhodnutí parlamentu. V roce 2014 například zrušili záměr nákupu předražených Grippenů. U nás si ústavu politici napsali a schválili sami. Opravný prostředek pro občana neexistuje. Politici si sami píší a schvalují pravidla. To je základ politických a hospodářských problémů naší země.

Ve volbách jsme předložili občanům dokument nesrovnatelný s ničím jiným, co bylo předloženo – ústavu Švýcarské konfederace. Předložili jsme v češtině občanům všechny ústavní zákony špičkově fungující země. Ne beletrii s povídáním o vůdci strany a mlhavými vizemi, předložili jsme fungující principy, které se od našich velmi liší nebo zcela chybí – subsidiarita, federalismus, neutralita.

Stav demokracie v naší zemi zůstává žalostný. Volby jsou jen jedním důkazů. Pokud bychom měli rozdělit 100% odevzdaných hlasů na 200 mandátů, logicky stačí na zisk jednoho mandátu a vstup do sněmovny 0,5% hlasů. Naši politici však nastavili desetinásobně vyšší hranici pro vstup – 5%. Tento limit má údajně zajisťovat politickou stabilitu. Nelze říci, že by naše země byla vyhlášena politickou stabilitou. Ve Švýcarsku tento limit neexistuje a Švýcarsko politickou stabilitou vyhlášeno je. Díky tomuto nesmyslnému limitu bylo v letošních volbách ignorováno 18% zúčastněných voličů, celkem rekordních 970 000 hlasů – více, než kolik činí počet voličů hlavního města Prahy.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je obrazek-1.png.



Na politické scéně se nic zásadně nezměnilo, došlo pouze k pravidelnému vystřídání levice a pravice. Zásadní systémové změny nikdo nenabízí. Systém se tedy nezmění. Z toho důvodu nelze očekávat ani viditelné změny ve fungování hospodářství. Zhruba za dvě volební období dojde opět ke znechucení voličů a přepólování politického spektra – hra daná ústavou bude pokračovat v nezměněné podobě. Ačkoli je efektivní justice nezbytnou součástí dobře fungujícího hospodářství, je reforma justice v nedohlednu. Přímou volbu soudců a veřejnou diskuzi o fungování naší justice bude i nadále nahrazovat jalová diskuze o demokracii a volbách v USA, Rusku či ve Francii.

Nedemokratické vláčení naší země po světových stranách pokračuje. Po čtyřiceti letech nedemokratického směřování na Východ pokračuje 30 let nedemokratického směřování na Západ. Základním švýcarským principem je, že o mezinárodních smlouvách nerozhodují politici, ale občané. Těm jsou v referendu předložena pro a proti k dané mezinárodní smlouvě. Na základě těch občané rozhodnou. U nás jediné referendum ke světové orientaci (členství v EU) zmanipulovala naše vláda tím, že dala 200 mil. korun na kampaň, která informovala občany pouze o výhodách členství. Nevýhody byly zamlčeny. Ve Švýcarsku by takto neobjektivní referendum zrušil Nejvyšší federální soud. O členství v NATO se s českými občany nikdo ani nabavil a to samé lze očekávat o přijetí EURA. O nás bez nás, to je demokracie na český způsob.

Neutralita a nezávislost zůstávají i nadále ignorovány. Zbytečná ztráta peněz a poškozování dobrého jména naší země účastí na pochybných vojenských misích – Srbsko, Libye, Afganistán – bude i nadále pokračovat. Mise v Afganistánu nás stála 17 mld. korun a vítězem se stal Talibán, který se díky vybavení afgánské armády v hodnotě 80 mld. dolarů stal silnějším, než kdy před tím. Stejně tak pokračuje poškozování potravinové soběstačnosti naší země díky našemu členství v EU. Švýcaři neztrácejí peníze na pochybných zahraničních misích stejně jako si nenechávají ničit svou potravinovou soběstačnost. Vztahy s EU si uspořádali sobě na míru s důrazem na ochranu zemědělského sektoru. Na některé druhy masa, zeleniny a mléčných výrobků uvalili dovozní cla vyšší než 100%. Povinnost chránit neutralitu a nezávislost země je švýcarským politikům nařízena ústavou.

Devastace měny a směřování k celkové ztrátě kontroly měnové politiky. V roce 1993 byl nejmenší mincí 10 haléř, v roce 2008 pak Česká národní banka haléře zcela zrušila a nejmenší mincí se stala koruna. To zhruba odpovídá znehodnocení měny na jednu desetinu za 15 let. Švýcaři mají jednotnou měnu od roku 1850 a dodnes si své rappeny (haléře) nezrušili. Důkazy o dramatickém znehodnocování měny budou nakonec zničeny přijetím EURA. Naši předkové umírali ve dvou světových válkách za to, abychom byli svobodnou zemí, která si vládne sama. Ne proto, abychom byli zemí, kterou řídí cizinci. Ať už z Bruselu (EU) nebo z Frankfurtu nad Mohanem (Evropská centrální banka).




Máme daleko ke stabilnímu a prosperujícímu státu jakým je Švýcarsko, protože nedodržujeme základní logická pravidla, na kterých je švýcarský stát vybudován. Většina občanů bohužel dosud neví, jaká pravidla to jsou. Naším cílem je občany informovat a nabídnout jim řešení. Náš program je program na příštích 100 let. Logické chyby v organizaci a řízení státu, stejně jako jeho demokratický deficit, dříve či později povedou k nutnosti zásadních změn. Lepší systém uspořádání a řízení státu je již naštěstí na stole.

Nyní pokračujeme k dalším, komunálním a senátním volbám. I zde budeme potřebovat Vaši podporu. Ať už přímou jako kandidáti hnutí, nebo nepřímou jako podporovatelé hnutí. Těšíme se na další spolupráci. Jak říká národní motto Švýcarska: „Jeden za všechny, všichni za jednoho.“



S pozdravem

Ing. Tomáš Raždík – předseda hnutí pro rok 2021
Ing. Mgr. Pynelopi Cimprichová – 1. místopředsedkyně hnutí
Ing. Luděk Šarman – 2. místopředseda hnutí

Kladivo na politiky (P. Havlíček)

Od mládí jsem vnímal svoji zem jako domov, který mě moji rodiče učili milovat i přes to, že jsem vyrůstal v rodině, pro kterou byl minulý režim značně nepřátelský. Rodina mi vštěpovala lásku a úctu k našim předkům, k českému národu a k jeho tradicím. Pozitivně jsem v dětství vnímal konání tradičních kulturních a sportovních aktivit místních spolků a od útlého mládí jsem cítil hrdost, když naši sportovci vítězili a já viděl stoupat naši vlajku a hrát hymnu opěvující naši zemi zaslíbenou. Učili mne, co je naše vlast a čím náš národ v těžkých dobách, kdy Čechům vládli cizí panovníci, a čeština byla potlačována, musel projít. Vždy jsem visel na rtech svých rodičů, prarodičů a učitelů, když vyprávěli o vlastencích, kteří pro svoji vlast ve válkách umírali, neboť cítili odpovědnost za svůj domov, kterým nám Čechy od nepaměti jsou. Pevně mi v srdci utkvěl osud naší inteligence, která byla ze své země vyháněna, perzekuována a popravována. I přes všechna tato příkoří si Češi vždy dokázali vybojovat zpět ztracenou svobodu.

Dnes je ale vše jinak. Vše, co ve mně vzbuzovalo vlasteneckou hrdost, národovectví a patriotismus, je pošlapáváno tzv. „elitami“, které nám diktují, co smíme a co je správné. Opět, jako již mnohokrát v minulosti, přichází plíživá diktatura od samozvaných cizáků, kterým nezáleží na legitimní demokratické vůli národa, ale jen na zájmech bezohledných nadnárodních korporací, které za pomoci zkorumpovaných politicko-byrokratických úředníků nasazují okovy demokracii a svobodě. Nařizují nám, abychom své těžko vydobyté bohatství odevzdali lidem, kteří hospodaří špatně. Opětovně otevíráme náruč těm, kteří náš národ chtěli v minulosti porobit. Setkávám se tváří v tvář s bezohledností zkorumpovaných politiků toužících po moci a bohatství, bez ohledu na to, že jsou bez výjimky placeni penězi, které sami nevydělali. Jsme svědky toho, jak se justice a zákony odcizily lidem a staly se nástrojem politicko-gangsterského zla, který přetváří náš stát k obrazu svému, tak, aby sloužil jim, nikoli národu.

A protože se nemohu smířit s tímto ryze negativním a stále se prohlubujícím vývojem naší země, napsal jsem tuto knihu, která má ve vší nahotě ukázat skutečný obraz všeho, co politický establishment v naší zemi napáchal.

Petr Havlíček

Princip, kterým nám politici ukradli stát

Posés sur un support en bois, quatre exemplaires de la Constitution fédérale suisse dans chacune des langues nationales.
Švycaři přijali novou, zcela revidovanou ústavu v roce 1999. Platit začala od 1. 1. 2000.


Švýcaři se v politice řídí mnoha velmi logickými principy, které u nás zůstávají zcela nepochopeny nebo možná i záměrně ignorovány.

Tím prvním a zcela nejdůležitějším je rozdělení moci ve státě.

Ústava je zákonem číslo jedna. Ústavou je definován stát, ústavou jsou dána práva občanů, ústavou je limitována moc politiků.

Ve Švýcarsku ústavu schvaluje lid v referendu. Politici se pak řídí pravidly danými ústavou. Pokud lid nabude dojmu, že politici jednají protiústavně nebo prostě hloupě, může lid v referendu zrušit rozhodnutí parlamentu.

Pokud to vyžaduje situace, může lid v referendu také navrhnout a schválit změnu ústavy.

Článek 195 švýcarské ústavy.



U nás si politici ústavu napsali a schválili sami. Lid nestanovuje pravidla, kterými se politici musejí řídit. Stanovují si je sami politici. Lid nemá šanci protiústavní nebo hloupá rozhodnutí zrušit.

Pokud to vyžaduje situace, je pouze na politicích, zda změní pravidla daná ústavou.


STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Zatímco Švýcaři drží stát od počátku pevně v rukou, my jsme ho nikdy v rukou nedrželi. Proto ve Švýcarsku politici stát spravují ku prospěchu lidu, zatímco u nás si politici dělají co chtějí, často na úkor obřích ztrát pro lid.

Demokratické volby dávají občanům možnost měnit politiky, nikoli pravidla, kterými se politici řídí. Slovy amerického spisovatele Herberta Marcuseho: „Svobodná volba otrokářů nezruší ani otrokáře ani otroky.

Zde leží základ všech politických problémů v naší zemi. Toto je první a největší problém, který je potřeba napravit. Toto nastavení změnit je náš hlavní cíl.

Z chudobince nejúspěšnější zemí – čtyři pilíře švýcarského státu

Budova švýcarského parlamentu v Bernu. Zdroj: wikipedia.org



Švýcarsko se od většiny států světa odlišuje svým zvláštním uspořádáním a politickým směřováním. Díky nim dosahuje výjimečných výsledků prakticky ve všech oblastech. Jak tyto principy úspěchu definují samotní Švýcaři? Podívejme se do programu největší švýcarské politické strany:

„Švýcarsko, jako malá na zdroje chudá země, se z kdysi evropského chudobince stalo jednou z nejúspěšnějších a nejvíce prosperujících zemí světa. Za to v podstatě vděčí své zvláštní formě státu stojící na nezávislosti, přímé demokracii, neutralitě a federalismu. Ty spojeny dohromady dělají ze Švýcarska jedinečný typ státu. Jsou zárukou svobody a blahobytu. Pouze díky těmto pilířům bylo Švýcarsko schopno dosáhnout a udržet si pozici světového ekonomického lídra. Pouze díky těmto pilířům jsou svoboda a blahobyt zachovávány. Pouze díky těmto pilířům lze realizovat to, co chtějí občané – nikoli politici a státní úředníci.“

Zdroj: svp.ch 2015



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Naše země nestojí ani na jednom z uvedených pilířů. Lze říct, že se jim přímo vyhýbá.

Předávání stále většího podílu moci nad naší zemí do rukou cizinců v EU, odmítání jakékoli formy referenda, zaplétání se do mezinárodních mocenských her a pragocentricky uspořádaný stát. Takto lze definovat čtyři pilíře našeho státu.

Myslíte si, že je potřeba začít budovat náš stát na švýcarských principech? Že i nám přinesou prosperitu a stabilitu? My si myslíme, že ano, a prosazovat tyto principy je náš cíl.

Švýcarsko je celkově zdaněno méně než naše země


Výdaje centrální vlády
Švýcarsko 17,44% HDP (rok 2016)
ČR 32,94% HDP (rok 2016)
https://ourworldindata.org/grapher/total-gov-expenditure-gdp-wdi

Celkové zdanění ekonomiky = výdaje centrální vlády + výdaje municipalit (kantony, kraje, obce)
Švýcarsko 32,7% HDP (rok 2019)
ČR 41% HDP (rok 2019)
https://data.oecd.org/gga/general-government-spending.htm

Je důležité si uvědomit, že i přes velmi nízké zdanění zvládá Švýcarsko ještě snižovat svůj státní dluh, zatímco některým zemím i přes vysoké zdanění státní dluh roste.
https://www.visualcapitalist.com/government-debt-in-2021/

Switzerland General Government Debt


Switzerland General Government Debt
Švýcarsko


Czech Republic Government Debt
Česká republika

Odvolatelnost politiků ve Švýcarsku – využita pouze jednou v roce 1862

Právo na odvolání vlády či parlamentu prostřednictvím referenda existovalo v některých kantonech již od samotného vzniku Švýcarska jako moderního státu v roce 1848. Dále pak bylo zavedeno do několika kantonálních ústav v druhé polovině 19. století v rámci širokého hnutí za demokratickou reformu.

Zatímco jinde na světě lidé o takovémto právu pouze sní, ve Švýcarsku se tento nástroj téměř nikdy nepoužívá. Proč tomu tak je? To vysvětluje Uwe Serdült v práci s názvem „Historie spícího nástroje: Právní normy a praxe odvolatelnosti ve Švýcarsku“.


Uwe Serdült, historik a politolog z Centra
pro přímou demokracii v kantanu Aargau.
www.c2d.ch



Uwe Serdült: „Jedná se o krajní prostředek, který lze použít, když selžou všechny ostatní kontrolní mechanismy.

Právo na odvolání řídících orgánů občany se objevilo mezi polovinou a koncem 19. století během formování moderního národního státu, kdy se Švýcarsko stalo organizovanou a mírumilovnou zemí, jak ji známe dnes.

Po zavedení tohoto práva následovaly další mechanismy, například referendum a lidová iniciativa, které umožňují zrušit přijatý zákon nebo zavést ústavní změnu, aniž by bylo nutné rozpustit vládu nebo parlament.

Dále byla poté zvýšena účinnost soudního systému a přidány různé nástroje odpovědnosti ve veřejných institucích.

Ve Švýcarsku se tak dnes případy týkající se nekompetentnosti nebo korupce politiků řeší hlavně právními prostředky, mediálním tlakem nebo vnitřní reorganizací.“


K jedinému úspěšnému odvolání došlo v roce 1862 a souviselo s antisemitismem

Parlament kantonu Aargau byl liberální a protestantský a chtěl legálně poskytnout půdu, aby umožnil zrovnoprávnění Židů, kterým do té doby bylo povoleno usadit se pouze ve dvou chudých venkovských katolických vesnicích Endingen a Lengnau.

Několik katolických vůdců však spolu s několika protestantskými skupinami zahájilo protestní hnutí a bylo uplatněno právo na odvolání parlamentu. K tomu občané museli shromáždit 6 000 podpisů. Za méně než jeden měsíc jich získali 9 000 a v červenci 1862 podpořilo ukončení mandátu parlamentu 63% zúčastněných. Vláda rezignovala a vyhlásila nové volby.

Synagoga v Endingenu symbolizuje náročný procesu prosazování rovných práv pro židovskou komunitu ve Švýcarsku.



Je důležité si uvědomit, že na rozdíl od situace před rokem 1848, se nepřátelské síly nyní střetly na politické úrovni, ne na bitevním poli.

Právo Židů usadit se kdekoliv ve Švýcarsku bylo uzákoněno v referendu dne 14. ledna 1866, kdy toto rozhodnutí schválilo 53,2% občanů a většina kantonů.

Referendum, jako nástroj ke zrušení federálního zákona nebo nařízení federální Vlády, pak bylo uzákoněno až v roce 1874.


Dnes právo na odvolání politického orgánu platí v 6ti z 26ti kantonů

Kanton Bern: Odvolání kantonální Vlády nebo parlamentu je možné od roku 1846. K zahájení referenda o odvolání je zapotřebí 30 000 podpisů (4% voličů). V roce 1852 došlo k jednomu neúspěšnému pokusu o odvolání Vlády (aféra „Schatzgelder“).

Kanton Schaffhausen: Odvolání kantonální Vlády nebo parlamentu je možné od roku 1876. K zahájení referenda o odvolání je zapotřebí 1 000 podpisů (2% voličů). V roce 2000 došlo k jednomu neúspěšnému pokusu o odvolání Vlády, který byl spuštěn právníkem a kantonálním poslancem Geroldem Meierem.

Kanton Solothurn: Odvolání kantonální Vlády nebo parlamentu je možné od roku 1869. K zahájení referenda o odvolání je zapotřebí 6 000 podpisů (3% voličů). V roce 1995 došlo k jednomu neúspěšnému pokusu o odvolání Vlády a parlamentu (související s bankovním skandálem). Dále proběhly další tři pokusy o odvolání v letech 1887, 1961 a 1973, kdy se však nepodařilo shromáždit potřebný počet podpisů.

Kanton Ticino: Odvolání kantonální Vlády je možné od roku 1892. K zahájení referenda o odvolání je zapotřebí 15 000 podpisů (7% voličů). V roce 1942 došlo k jednomu neúspěšnému pokusu o odvolání. Kromě toho je existuje od roku 2011 právo na odvolání řídících pracovníků obcí. K zahájení referenda o odvolání pracovníků je zapotřebí podpisu 30% voličů. Možnost odvolání obecních řídících pracovníků přijalo 59% voličů v reakci na vnímaný problém hašteření a nefunkční samosprávy.

Kanton Thurgau: Odvolání kantonální Vlády nebo parlamentu je možné od roku 1869. K zahájení referenda o odvolání je zapotřebí 20 000 podpisů (13% voličů). Nebyly provedeny žádné pokusy o odvolání.

Kanton Uri: Odvolání kantonální Vlády nebo parlamentu je možné od roku 1888. Od roku 1979 je k zahájení referenda o odvolání zapotřebí 600 podpisů (3% voličů). Od roku 2011 je navíc možné odvolání rad a zastupitelstev obcí. K zahájení referenda o odvolání je zapotřebí podpisu 10% registrovaných voličů. Nebyly provedeny žádné pokusy o odvolání ani na kantonální, ani na obecní úrovni.


Tři kantony odvolatelnost zrušily

Protože nástroj odvolatelnosti nikdy neměl praktický význam (jediné úspěšné odvolání proběhlo v kantonu Aargau v roce 1862) a ostatní pokusy o odvolání selhaly (obvykle proto, že nebyl shromážděn požadovaný počet podpisů), byl nástroj odvolatelnosti zrušen v průběhu ústavních revizí v kantonech Aargau (1980), Bazilej-venkov (1984) ) a Lucern (2007).

Wikipedie zmiňuje koncept odvolatelnosti politiků ve zhruba dvaceti zemích světa. Zatímco ve Švýcarsku není odvolatelnost politiků téměř využívána, například v USA to je poměrně využívaný nástroj.

Např. v roce 2011 proběhlo ve Spojených státech nejméně 150 odvolání (v 17 státech, nejvíce odvolání proběhlo ve státě Michigan – nejméně 30). Byli odvoláváni senátoři (pouze na státní ne na federální úrovni), rady měst, starostové, vedení škol a v jednom případě státní zástupce.

Historicky byly pokusy o odvolání převážně neúspěšné na státní úrovni. Na komunální úrovni se odvolání používá mnohem častěji a s větším úspěchem.

Zdroje: swissinfo.ch 21.3.2016, en.wikipedia.org, ncsl.org 2.7.2021



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Ačkoli někteří vkládají do odvolatelnosti politiků velké naděje, ve skutečnosti jsou přínosy tohoto nástroje diskutabilní. Obzvláště pokud jsou zavedeny i jiné prvky přímé demokracie jako ve Švýcarsku. To nicméně není důvod odvolatelnost politiků jako jednu z mnoha pojistek proti korupci a neschopnosti politiků nezavést.

Myslíte si, že zavedením odvolatelnosti politiků nic nezkazíme a můžeme tím jen získat? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl.

Sazbu daně z nemovitosti mají Švýcaři nižší než my

První majetkové daně začaly být zaváděny ve feudálních dobách a byly vybírány především za půdu. Majetkovou daň proto platili většinou zemědělci. V moderní době se majetková daň vybírá také z aktiv jako jsou budovy, automobily či lodě. Daň se platí opakovaně z majetku ve vlastnictví fyzických nebo právnických osob.

Vysoké majetkové daně vybírané dnes nejen z pozemků, ale také z budov a konstrukcí mohou odrazovat od investic. Devatenáct z 27 zkoumaných zemí však umožňuje podnikům odečítat daň z nemovitostí nebo pozemků od příjmu právnických osob, což zmírňuje daňové zatížení a vybízí podniky k investování.


ZeměDaň vyjádřená v procentu z ceny nemovitostiDruh daněDaň je odečitatelná z příjmu právnických osob
Lucembursko (LU)0.05%z nemovitostiano
Švýcarsko (CH)0.08%z nemovitostiano
Česká republika (CZ)0.09%z nemovitostiano
Rakousko (AT)0.09%z nemovitostine
Estonsko (EE)0.13%pozemkováne
Turecko (TR)0.13%z nemovitostiano
Litva (LT)0.20%z nemovitostiano
Německo (DE)0.20%z nemovitostiano
Slovensko (SK)0.22%z nemovitostiano
Norsko (NO)0.23%z nemovitostiano
Slovinsko (SI)0.26%z nemovitostine
Maďarsko (HU)0.29%z nemovitostine
Švédsko (SE)0.35%z nemovitostiano
Finsko (FI)0.36%z nemovitostiano
Irsko (IE)0.37%z nemovitostiano
Lotyšsko (LV)0.41%z nemovitostiano
Portugalsko (PT)0.43%z nemovitostiano
Španělsko (ES)0.52%z nemovitostine
Nizozemsko (NL)0.53%z nemovitostiano
Belgie (BE)0.55%z nemovitosti (a)ano
Itálie (IT)0.58%z nemovitostine
Dánsko (DK)0.71%z nemovitostiano
Polsko (PL)0.91%z nemovitostiano
Island (IS)1.02%z nemovitostine
Řecko (GR)1.09%z nemovitostine
Francie (FR)1.25%z nemovitostiano
Británie (GB)1.93%z nemovitostiano
Poznámka: (a) Daň z imputovaného nájemného. Platí pro strojní zařízení.

Zdroj: Výpočty pro studii „Majetková daň jako podíl z ceny nemovitosti“ vycházejí z údajů OECD z roku 2018, „Globální statistika výnosů: 4100 daní z nemovitého majetku,“ naposledy aktualizovaná v červenci 2020, https://stats.oecd.org /Index.aspx?DataSetCode=RS_GBL; z údajů Mezinárodního měnového fondu, „Investiční a kapitálová datová sada: soukromý kapitál (v aktuálních cenách),“ https://www.imf.org/external/np/fad/publicinvestment/#5. Typ daně z nemovitosti a to, zda je odpočitatelná dostupné v PwC, „Worldwide Tax Summaries,“ https://taxsummaries.pwc.com/ (údaje za rok 2020).



Nejnižší majetkovou daň jako podíl z ceny nemovitosti má Lucembursko, a to 0,05 %. Druhou nejnižší má Švýcarsko, a to 0,08 %. Na třetím místě následuje Česká republika a Rakousko s 0,09 %. Nejvyšší daně z majetku jako podíl z ceny nemovitosti se vyskytují ve Velké Británii (1,93 %), Francii (1,25 %) a v Řecku (1,09 %).

Estonsko je jedinou zemí v této studii, která zdaňuje pouze pozemky, což znamená, že její daň z nemovitostí je nejúčinnější.

Zdroj: taxfoundation.org 6.8.2020



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Ačkoli má Švýcarsko o setinu procenta nižší daň z nemovitosti, je pro úplnost nutno dodat, že se ve Švýcarsku platí například roční daň z motorových vozidel. To, z čeho se daň vypočítává, se dle kantonů liší.

Daň se vypočítává z:Platí v kantonu
objemu motoru12 kantonů: Aargau, Fribourg, Glarus, Graubünden, Luzern, Nidwalden, Obwalden, Schaffhausen, Solothurn, Thurgau, Valais, Zug
maximální přípustné váhy vozidla7 kantonů: Appenzell-Innerrhoden, Appenzell-Ausserrhoden, Bern, Bazilej-venkov, Jura, St. Gallen, Uri
výkonu motoru1 kanton: Ženeva
výkonu motoru a maximální přípustné váhy vozidla3 kantony: Schwyz, Ticino, Vaud
objemu motoru a maximální přípustné váhy vozidla1 kanton: Curych
z váhy prázdného vozidla a emisí CO2 1 kanton: Bazilej-město
z emisí CO2 1 kanton: Neuchâtel
Zdroj: comparis.ch


Například kanton Bern vypočítá daň z maximální přípustné hmotnosti vozu. Za prvních 1000 kg hmotnosti si účtuje 240 franků (6000 korun). Každých dalších 1 000 kg je pak zdaněno o 14 % méně než předchozí daňová sazba. Pro srovnání medián měsíční švýcarské mzdy je přes 6 500 franků (150 000 korun).

Je dobrou zprávou, že v některých ukazatelích se blížíme švýcarským standardům. Ať už je to výše daně z nemovitostí nebo např. poměr státního dluhu k HDP. Tyto standardy bychom neměli překračovat.

Poměr státního dluhu k HDP (v procentech HDP). Plnou modrou čarou Švýcarsko, tečkovanou černou čarou Česká republika. Zdroj: tradingeconomics.com

Bilaterální smlouvy Švýcarska s EU


Přehled smluv Overview of the bilateral agreements (admin.ch)

Dvoustranné dohody do roku 1999
Svobodný obchod
Pojištění
Celní zjednodušení a bezpečnost

Dvoustranné dohody I (1999)
Volný pohyb osob
Technické překážky obchodu TBT
Trhy veřejných zakázek
Zemědělství
Výzkum
Civilní letectví
Pozemní doprava

Dvoustranné dohody II (2004)
Schengen/Dublin
Automatická výměna informací AEOI (bývalá smlouva o zdanění úspor)
Boj proti podvodům
Zpracované zemědělské produkty
Kreativní Evropa
Životní prostředí
Statistiky
Důchody
Vzdělávání, odborné vzdělávání, mládež

Hlavní bilaterální smlouvy s EU prezentace english

Zdroj: admin.ch

Z vnitřního trhu EU nejvíce profituje Švýcarsko (které není členem EU)

Jednotný trh EU je největším hospodářským prostorem na světě. Na papíře zaručuje volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu. Co však jednotný trh přináší Evropanům ve skutečnosti? Komplexní studie německé společnosti Bertelsmann zkoumala dopad vnitřního trhu EU na skutečné příjmy v evropských regionech.

Evropský vnitřního trh zlevňuje obchodování mezi členskými zeměmi, protože odpadají cla a ostatní poplatky. Také pracovní síly a investice se mohou snáze přesouvat tam, kde vynášejí více.


Roční přírůstek HDP na obyvatele v důsledku jednotného trhu EU, dle cen roku 2016.

Světle žlutá barva = nejmenší přírůstek (od 120 eur). Tmavě modrá = největší přírůstek (do 3 600 eur).

Kliknutím na obrázek otevřete interaktivní mapu. Švýcarsko, Norsko a Island nejsou členy EU, ale jednotný trh jim přináší víc než průměr EU. Lichtenštejnsko nebylo hodnoceno.



Výsledek

Jednotný trh EU je jedním z největších motorů prosperity v Evropě. Ačkoli některé regiony získávají více než jiné, každý vyhrává – jednotný trh EU v průměru zvyšuje příjmy svých občanů přibližně o 840 eur na osobu a rok. Jednotný trh má ale i zásadní nevýhody.


Evropský trend: střed poráží periferii

Studie zjistila dva hlavní trendy. První: největší užitek nemají největší ekonomiky, ale především relativně malé, ale silné země založené na vývozu. Druhý: země a regiony v geografickém středu Evropy mají z jednotného trhu největší zisk.

Největší příjmy na osobu a zemi získává Švýcarsko (2 900 eur), Lucembursko (2 800 eur) a Irsko (1 900 eur). Belgie, Rakousko a Nizozemsko patří také k nejlepším profitujícím. „Největšími vítězi jsou malé země, které hodně obchodují a mají konkurenceschopné ekonomiky,“ říká Dominic Ponattu, spoluautor studie. „Pro země, jako je Nizozemsko nebo Rakousko, je jednotný trh k nezaplacení, protože mají konkurenceschopná průmyslová odvětví, ale jsou závislé na vývozu s ohledem na jejich malé domácí trhy,“ říká Ponattu. Na druhé straně jsou příjmy z jednotného trhu mnohem nižší v jižní Evropě, částečně proto, že zaostává v konkurenceschopnosti. Například ve Španělsku činí zisk 590 eur na obyvatele a rok, v Portugalsku 500 eur a Řecku 400 eur.

Největšími vítězi jednotného trhu EU jsou tedy malé země, které hodně obchodují a mají konkurenceschopné ekonomiky.

Absolutním vítězem je Švýcarský kanton Curych se ziskem na obyvatele ve výši 3 590 eur. Česká republika pro srovnání získává okolo 600 eur na obyvatele.

Nejnižších zisků na obyvatele z jednotného trhu dosáhli obyvatelé venkovských oblastí ve východní a jižní Evropě. Regiony v Bulharsku, Rumunsku a Řecku jsou regiony s nejnižšími příjmy ve výši 120 eur až maximálně 500 eur. Je však třeba poznamenat, že EU přijímá protiopatření a země jako Bulharsko, Rumunsko a Řecko dostávají značné prostředky z programů v rámci regionální politiky EU.

Bertelsmann je německá soukromá mediální společnost poskytující dále služby v oblasti podnikání a vzdělávání. Založená v roce 1835 působí v asi 50 zemích po celém světě. Vlastní televizní společnost RTL Group, vydavatelství Penguin Random House, časopisy Gruner a Jahr, hudební společnost BMG, společnosti Arvato, Bertelsmann Printing Group, Bertelsmann Education Group a Bertelsmann Investments. V roce 2019 měla společnost 126 000 zaměstnanců a dosáhla tržeb 18,0 miliard EUR (450 mld. korun).



Zdroje: wikipedia.org, bertelsmann.com 8.5.2019



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Je potvrzeným faktem, že volný obchod přináší hospodářský růst. USA se staly jednou z nejvíce prosperujících zemí v historii. Svou roli v tom nepochybně sehrálo zrušení mezistátních cel a volný vnitrostátní obchod. Stejnou politiku zavedlo i Švýcarsko ve svých počátcích moderního státu (po roce 1848).

Nicméně volný obchod a volný pohyb pracovních sil má i své stinné stránky. Například populace Británie se od roku 2004 zvýšila o 6 milionů (10%). Z velké části díky rozšíření jednotného trhu o země východního bloku. Pro Brity začal být problém zajistit si praktického lékaře nebo školu pro děti. Někteří cizinci pak zásadním způsobem zneužívali sociální systém. Desetiletí před tím zažilo rozvrat zase tradiční britské rybářství, když v roce 1976 otevřela Británie v rámci zavádění jednotného trhu své vody pro konkurenci ze zemí Evropské hospodářské komunity (ta se v roce 1993 stala součástí EU).

Nevýhody nakonec převážily výhody a Británie dne 31. 1. 2020 EU a jednotný trh opustila.

Švýcaři se cestou zcela otevřeného trhu nikdy nevydali. Obchodní podmínky s EU si vyjednali sobě na míru prostřednictvím několika desítek bilaterálních smluv. Své zemědělství si chrání dovozními cly (na některé druhy zeleniny, masa a mléčných výrobků platí cla vyšší než 100%), na pracovníky z EU si stanovili kvóty, přednost na trhu práce pro švýcarské občany ukotvili přímo v ústavě. Možná právě díky tomu profitují z jednotného trhu nejvíce.

Článek 121a švýcarské ústavy.



Řecko je členem „EU“ již od roku 1981, Portugalsko od roku 1986. V HDP na obyvatele jsou na tom však hůře než my. Členství v EU jim očividně zásadní hospodářský růst nepřináší. Něco podobného lze očekávat i u nás.

Zával legislativy z EU nyní spíše jen „zabetonuje“ státy v jejich hospodářských pozicích. Pokud se chceme posunout dále a dohnat naše západní sousedy Rakousko a Německo (HDP na obyvatele máme proti nim stále poloviční), budeme muset zvolit jinou cestu.

Myslíte si, že je potřeba zcela změnit náš přístup k zahraniční politice, a že by nám v tom mělo být vzorem Švýcarsko? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl.



„Unus pro omnibus, omnes pro uno“ - „Jeden za všechny, všichni za jednoho“ - národní motto Švýcarska
/** záloha footer řádek 45-63
Švýcarská demokracie Používáme WordPress (v češtině).
*/