Je v České republice ohrožena demokracie? (R. Štědroň)

19. ledna 2019 měli v Parlamentních listech anketu – otázku položili tentokrát takovou : Je v České republice ohrožena demokracie?

Jářku ano – dá se odpovědět i na takto položenou otázku. Ale znají všici odpovídající článek 5 současné české ústavy? Vědí, že režim tohoto státu – prý demokracie – je v Česku definován jako soutěž politických stran?

Vědí to všichni, kteří si dovolí odpovědět na takto položenou otázku?

Tvrdím, že to neví.

Pokud nejste členem nějaké strany (proto jsem si ji musel založit – protože to vím), nějakou si nezaložíte, či Vás strana nevezme na svoji kandidátku jako nestraníka – mašinérií stranickou, o které se těm co ve straně nějaké nikdy nebyli – ani nesnilo, pak jste pro tento stát – jen pára nad hrncem (víme všichni jak dopadli oni nezávislí senátoři, kteří si sehnali 1000 podpisů) – v otázce participace na rozhodnutích.

Obecné referendum zde neexistuje, víme všici.

Toho se ti naši partajníci bojí jak čert křiža.

Takže ne demokracie, vážení, ale partajokracie – to je režim tohoto státu, chápete ten rozdíl? Od roku 1993 – roku vzniku jeho – ve sněmovně sedí 3 – 4 strany rozhodující, a ty tu vládnou. Ne lid, ne 8,4 miliónů voličů této země (jistě víte, že senátoři jsou voleni často jen 10 – 20 % voličů příslušného senátního obvodu – přesto je Horní komora našeho parlamentu legitimní, limit pro počet hlasů nutných ke zvolení nikde v ústavě dnešní není, senátor může být zvolen i jen svou rodinou, ústava to nezakazuje a jsme opět u článku 5 – kdo tu vládne, kdo si tvoří zákony v této republice; protože to opět partajokracijní, ne demokratická, česká ústava – umožňuje). Že tu máme cca 230 stran a volič si může vybrat? Že z těch ovšem 230 stran, zhruba 20 stran pobírá ročně od státu (podle počtu voleb v roce) 500 až 900 miliónů korun ročně, zbývajících 210 stran ani korunu – to je rovná soutěž?

Lide – to je rovná soutěž?

Se vzpamatujte s takovýmito otázkami do anket.

Jakým právem strany pobírají prachy ze státního rozpočtu (hlavní, největší příjem těchto zločineckých band) – nu právem článku 5 platné ústavy. Ty strany, které si tento článek vytvořili v roce 1992 (a dodnes tam některé v tom parlamentu sedí) – nezakázaly ústavou dotování politických stran ze státního rozpočtu.

Z mých daní jdou prachy stranám – které jsem nikdy nevolil. Platí to jenom pro mě? No ovšem, že ne. Je toto demokracie?

Takže ta drtivá většina neparlamentních stran v této zemi nebude mít – podle dnešního systému – nikdy šanci se na dotovaná placená zastupitelská místa dostat.

Řešením samozřejmě není kontrola těchto peněz (jak si také vymohly zločinecké jakoby nevládní organizace) zločineckým politickým stranám (musíte znát definici politické strany – je to vždy jen skupina lidí, kteří chtějí moc ve státě; nikoli spravedlnost pro všechny, stát prosazující pravdu, pravdu hledající rozhodováním většiny – přímou demokracií nikoli partajokracií) – ale zákaz dotace ze státního rozpočtu – jakékoli politické straně, jakékoli politické entitě – to by se pak, jémine, soutěžilo.

Dnes jsme bojovníci s dřevěnými meči na koních – proti BVP-čkům, tanků, stihačkám a samopalům. Jsme bez šance – a novelizace poslední, zákona o vzniku politických stran – nás neparlamentní a nekrajské strany totálně bude vyvražďovat.

Zůstanou jenom stávající politické mafie a nové založené dalšími miliardáři.

Jistě chápete, že to není soutěž programů a moudrých hlav – ale peněz protékajících zločineckými masmédii.

My žádné peníze nemáme.

A nechceme. Stát nesmí ze státního rozpočtu dotovat politické strany. Nikoho.

Ale toto musí být v nové ústavě.

My to v návrhu nové ústavy máme.

S pánem bohem

RNDr. Radoslav Štědroň

20. ledna 2019

RNDr. Štědroň je zakladatelem Strany státu přímé demokracie – strany práce. Je autorem knih Svrchovaný stát a veřejné zdroje vydané v roce 2013 a autorem Návrhu České ústavy určeného k dvouleté celorepublikové diskuzi publikovaného v roce 2016.

www.stranaprace.cz