Bitva u Marignana: Důvod 500 let trvající švýcarské neutrality

V listopadu 2016 oslavilo Švýcarsko pět století politiky přísné neutrality. Dokonce i během světových válek dokázalo být Švýcarsko neutrální. Jediným případem, kdy byla neutralita skutečně porušena, bylo období napoleonských válek (1803-1815), ačkoli se Švýcaři v průběhu konfliktu snažili svoji neutralitu zachovat a v roce 1815 ji pevně obnovili.

To znamená, že i když nebudeme počítat celých 500 let, jsou Švýcaři již více než 200 let zcela neutrální, což je působivý úspěch. Proč se však Švýcaři, obávaní kopiníci, kteří byli zvyklí vyhrávat i proti početné přesile, rozhodli usilovat o neutralitu?

Odpověď lze najít v jedné velké bitvě mezi Francouzi a Švýcary, která se odehrála u města Marignano během poslední etapy války Ligy z Cambrai (1508-1516) proti Benátské republice. Švýcaři zažili dlouhou řadu vítězství, kdy obsadili a vydrancovali velkou část severní Itálie, včetně Milána, klíčového přístupového bodu pro nepřátelskou francouzskou armádu.

Francouzská armáda se pod vedením svého nového a mladého krále Františka I. rozhodla překvapit Švýcary nebezpečným pochodem přes dříve nevyužívaný alpský průsmyk a roviny kolem Milána.

Francouzskou královskou armádou početně přečíslení Švýcaři začali nejprve vyjednávat podmínky; dokud se neobjevily švýcarské posily. Posílená švýcarská pěchota se poté vzdala vyjednávání a začala se připravovat na bitvu.

Švýcaři měli k dispozici zhruba 22 000 mužů, přičemž čelili francouzské armádě posílené německými Landsknechty, kopiníky a dělostřelectvem o počtu téměř 40 000 mužů. Švýcary přečíslení příliš nezajímalo, protože zvítězili proti podobnému přečíslení před několika málo lety v bitvě u Novary.

V předvečer bitvy se král František rozhodl uspořádat desítky svých polních děl podél frontových linií ve středu své formace s kavalerií vyloženou na bocích.

Švýcaři se shromáždili do velké pěchotní formace, protože neměli vojensky významnou kavalérii ani dělostřelectvo. Jejich strategií bylo zaútočit přímo na děla, získat je a obratem je použít proti Francouzům. Jakkoli se zdá tento tah odvážný, tato taktika pro ně v minulosti fungovala.

Švýcarský útok nastal těsně před západem slunce a byl tak rychlý, že francouzské dělostřelectvo mělo problémy na útok pěchoty reagovat. Švýcarská pěchota zajala část dělostřelectva a v divokém boji se střetla s Landsknechty.

Tyto dvě skupiny soupeřily o titul nejlepší bojové jednotky v Evropě a za soumraku tvrdě bojovaly. Útoky francouzské kavalérie vedené králem Františkem však pomohly zatlačit Švýcary zpět.

Mnoho důstojníků a šlechticů bojovalo a zemřelo během posledních zběsilých nočních soubojů, než se obě strany na noc stáhly zpět.

Následujícího dne probíhala bitva dle stejného scénáře, švýcarská taktika zůstala stejná. Švýcaři zahájili masivní útok na děla, ale tentokrát byly dělostřelecké posádky připraveny. Francouzské výstřely pronikly těsnými formacemi Švýcarů. Neohrožení Švýcaři však pokračovali v útoku a dostali se až na úroveň děl.

Následoval nelítostný boj s Landsknechty, útoky kavalérie a výstřely kanonů z bezprostřední blízkosti proti téměř nehybné mase disciplinovaných Švýcarů.

Bitva byla vyrovnaná, dokud se na bitevní pole nevydaly s Francouzi spřátelené benátské síly. Jejich útoky z obchvatu po málo krytých bocích nepřítele a početní síla zvrátily situaci a přinutily Švýcary na ústup.

Přetrvávající palba z děl, jezdecké útoky a vyčerpávající boj přišly Švýcary draho. Pravděpodobně ztratili více než polovinu svých mužů, ve srovnání se zhruba 5 000 francouzskými oběťmi.

Výsledkem byl okamžitý mír s Francouzi, jenž přetrval staletí. Smlouva obsahovala doložku „Věčného míru“, která říká, že Francie ani Švýcarsko nikdy nebudou bojovat proti tomu druhému a nikdy se nespojí s nepřáteli toho druhého.

Klauzule o věčném míru přetrvala až do Velké francouzské revoluce a byla porušena ze strany Fancouzů. Švýcarští žoldáci příležitostně bojovali i po bitvě u Marignana, ale spíše výjimečně.

V průběhu staletí se postoj k neutralitě jen upevňoval a nakonec byly přijaty zákony, které švýcarským občanům bojovat v cizích válkách výslovně zakazovaly. V roce 1859 byla občanům Švýcarska zakázána služba u cizích vojsk s výjimkou Vatikánské gardy.

Během druhé světové války Švýcaři sestřelovali a brali do zajetí letouny narušujících jejich vzdušný prostor (v roce 1940 sestřelili 11 letadel Luftwaffe; některé poškozené spojenecké bombardéry se úmyslně vydávaly do švýcarského vzdušného prostoru a nechávaly se zajmout). V dnešní době jsou někteří švýcarští vojáci příslušníky mírových sil, ale to je vše.

Švýcarům se podařilo udržet si neutralitu (mimo napoleonské období) do znační míry i proto, že mají vynikající přirozenou obranu. Horské průsmyky by byly těžkou překážkou i pro moderní invazní armádu.

Švýcaři jsou vzácným příkladem hluboce neutrální země, která je schopna se této politiky držet po celá staletí.

Zdroj: warhistoryonline.com 12.9.2016



STANOVISKO ŠVÝCARSKÉ DEMOKRACIE

Historické a geografické okolnosti pomohly Švýcarsku částečně k úspěchu. Brání nám však v dnešní době nějaké historické a geografické okolnosti vydat se švýcarskou cestou? Myslíte si, že je už nejvyšší čas přejít na švýcarský politický systém a začít se řídit osvědčenou švýcarskou politikou, neutralitou počínaje? My si myslíme, že ano, a to je náš cíl.