ŠVÝCARSKÝMI PRAVIDLY K ČESKÉ PROSPERITĚ. Jsme politické hnutí, jehož cílem je zavedení švýcarského politického systému v České republice a následování konzervativní politiky po vzoru Švýcarska.
děkujeme vám za volební výsledek v Ostravě. Oproti loňským volbám do Poslanecké sněmovny, kde jsme získali v Ostravě 0,36% hlasů, jsme letos v komunálních volbách získali 0,88%.
Na získání mandátu to ještě nestačí, ale je vidět, že vaše podpora roste. Děkujeme!
Kdyby podpora Vás voličů rostla takto rychle s každými dalšími volbami, hned v příštích volbách do Poslanecké sněmovny bychom uspěli! Mezitím už by byly jen volby krajské.
Připomeňme si, že problémem voleb stále zůstává nedemokratický volební práh 5% pro získání mandátu (který ve Švýcarsku neexistuje). V loňských sněmovních volbách byl kvůli němu hozen do koše neuvěřitelný 1 milion hlasů! Např. v Ostravě-Jih letos propadlo 15,4% hlasů!
Tento a řadu dalších problémů naší země lze ovšem vyřešit jedním velkým krokem – REVOLUCÍ BEZ REVOLUCE.
Plán Ukrajiny zabavit až 500 miliard dolarů (12 bilionů korun) zmrazených ruských aktiv na financování obnovy země se setkal s pevným odporem Švýcarska, které je hostitelem dvoudenní mezinárodní konference o obnově Ukrajiny.
Švýcarský předseda Vlády Ignazio Cassis tento plán odmítnul s tím, že ochrana vlastnických práv je v liberální demokracii zásadní. Na závěrečné tiskové konferenci zdůraznil vážné pochybnosti o návrzích některých politických představitelů na konfiskaci ruského majetku, protože vytvoří nebezpečný precedens a potřebují konkrétní právní zdůvodnění.
„Vlastnické právo, právo vlastnit majetek, je základní právo, lidské právo,“ řekl v Luganu a dodal, že taková práva mohou být porušována, jako tomu bylo během pandemie, ale pouze dočasně, dokud pro to existuje právní základ.
Dodal: „Musíte zajistit, aby občané byli chráněni před mocí státu. Tomu říkáme liberální demokracie.“ Švýcarsko je jednou z mnoha zemí s přísnými zákony o bankovním tajemství, která není nadšená ze zabavování soukromého majetku pro politické účely. Myšlenka zabavení ruských aktiv naopak v zásadě získala podporu britské ministryně zahraničí Liz Trussové.
Cassis řekl, že je legitimní zmrazit majetek, aby se objasnilo jeho vlastnictví a zda existovala nějaká příčinná souvislost s válkou nebo se zločinem, který byl spáchán, ale je třeba také vzít v úvahu princip proporcionality podle mezinárodního práva.
„Největší pozornost musíme věnovat základním právům jednotlivců, protože nyní můžeme učinit rozhodnutí, které je perfektní pro situaci na Ukrajině, ale vytváříme tím možnost učinit stejné rozhodnutí v mnoha dalších oblastech. Dáváte mnohem více moci státům a berete ji občanům,“ řekl.
Ukrajinský premiér Denys Smihal uznal, že tato konference byla jen začátkem diskuse, ale odmítl ustoupit od myšlenky, kterou na konferenci opakovaně nabízel. „Navrhujeme najít pravidla pro vytvoření národní a mezinárodní legislativy umožňující konfiskaci zmrazeného majetku v případě nevyprovokované agrese,“ řekl.
„My, jako země, která je pod touto nevyprovokovanou agresí, budeme o této možnosti velmi hlasitě mluvit, protože chápeme, že agresor, který zabíjí naše lidi, ničí naši infrastrukturu, naše školy, naše nemocnice, by za to měl zaplatit.“ Uvedl, že po celém světě byla zmrazena ruská aktiva ve výši 300 až 500 miliard dolarů.
Jednání o této otázce se ve švýcarském parlamentu zadrhlo a předseda Vlády Cassis se dostal pod tlak sociálních demokratů, aby zavedl zákony umožňující konfiskaci majetku.
V dubnu švýcarský Státní sekretariát pro ekonomické záležitosti (SECO) oznámil, že zmrazil 9,7 miliardy franků (240 miliard korun) ruských aktiv, ale od té doby byla část těchto peněz uvolněna. Jednou ze sporných otázek je rozsah, v jakém si rodinní příslušníci sankcionovaného oligarchy mohou ponechat majetek ve Švýcarsku.
V březnu vydala průmyslová organizace zastupující švýcarské banky Swiss Bankers Association (SBA) studii, která odhaduje, že na účtech ve Švýcarsku bylo jménem ruských občanů drženo 150 až 200 miliard franků (3,7 až 5 bilionů korun). Na konci loňského roku činila celková hotovost držená jménem zákazníků švýcarskými bankami 7 879 miliard franků (197 billionů korun), z čehož více než polovinu tvořily vklady ze zahraničí, uvádí SBA.
Individuální vlastnická práva jsou zakotvena v článku 26 švýcarské ústavy a „jakékoli omezení základních práv musí být odůvodněno veřejným zájmem“.
Připomeňme si, že v roce 1999 bombardovalo NATO po dobu 78 dnů Jugoslávii. Jugoslávie v devadesátých letech řešila svůj vlastní problém vnitřní bezpečnosti a bombardování NATO by zcela jistě zapadlo do rámce nevyprovokované agrese. Dle wikipedie stálo toto bombardování život zhruba 500 civilistů a škoda činila zhruba 30 mld. dolarů (v přepočtu 1 bilión korun).
Za stejně nevyprovokovanou agresi by nepochybně bylo možné považovat bombardování Libye v roce 2011. Ani tato země nenapadla žádnou jinou zemi ani člena NATO. Nicméně koalice sil vedená NATO Libyi bombardováním zcela rozvrátila a Libye se poté stala vstupní bránou pro africké migranty do Evropy. Nutno dodat, že dle OSN byla Libye hodnocena jako nejrozvinutější země Afriky (měřeno dle úrovně vzdělání, příjmů a délky života obyvatel).
Když už si myšlenka zabavování aktiv za nevyprovokovanou agresi získala podporu britské ministryně zahraničí, připomeňme si něco málo z agresivního jednání Britů v minulosti:
– Z Indie vytvořili Britové násilím svou kolonii, přičemž díky britské koloniální politice zemřely desítky milionů Indů hladem
– Když nizozemští osadníci (Búrové) našli v jižní Africe zlato, přišli si ho Britové vzít násilím. V britských koncentračních táborech zemřelo dle wikipedie 26 000 búrských žen a dětí
– V Keni provozovali Britové de facto gulagy, ve kterých skončilo dle některých zdrojů až 1,5 milionů lidí
– Připomeňme si také, že Britové v Karibiku provozovali plantáže na cukrovou třtinu, kde jako pracovní sílu používali otroky z Afriky
Z výše uvedených důvodů návrhy ukrajinského premiéra zcela jistě nebudou vyslyšeny. Američtí, britští či francouzští oligarchové s jistotou nechtějí přijít o své majetky.
Jako malý stát bychom, stejně jako Švýcarsko nebo Rakousko, měli deklarovat neutralitu a hledět si v prvé řadě vnitřních věcí. Jako stát zůstáváme v rámci Evropy stále druhořadou zemí.
Vyrovnaný rozpočet, stabilita měny, potravinová a energetická soběstačnost, výkonné hospodářství. Těmto tématům je potřeba se věnovat. Zcela jistě bychom neměli hrát mezinárodní mocenské hry na úkor vlastních občanů.
rádi bychom vám tímto poděkovali za vaši přízeň v roce 2021.
Ještě mnoho demokratických práv a principů v naší zemi chybí. Od toho nejdůležitějšího – ústavy schválené lidem (čl. 195 švýcarské ústavy), přes ústavní právo občana na nenarušování jeho tělesného stavu (nikdo nesmí být očkován proti své vůli, čl. 10), povinnost státu hospodařit s vyrovnaných rozpočtem (čl. 126), povinnost parlamentu zajišťovat nezávislost země (čl. 173), povinnost politiků předkládat mezinárodní smlouvy ke schválení lidu (na členství v NATO se nás nikdo ani nezeptal, čl. 140), po pravomoc lidu zrušit rozhodnutí parlamentu (čl. 141). Tyto principy bude obtížné prosadit. I v dalších letech proto budeme potřebovat vaši pomoc.
Hnutí Švýcarská demokracie vzniklo s cílem vyplnit již přes 100 let prázdné místo na české (československé) politické scéně. Cílem hnutí je zavedení švýcarského systému organizace a řízení státu, jehož hlavními pilíři jsou federalismus (decentralizace), nezávislost, ozbrojená neutralita a přímá demokracie. Ty jsou pak doplněny řadou dalších odlišností. Např. v kantonu Zug si občané přímo volí své soudce na časově omezené období. U nás jsou soudci (okresní a krajští) jmenováni prezidentem na časově neomezený mandát.
Hnutí vzniklo převzetím nefungujícího hnutí Zdravé Hradiště dne 6.2.2021. K tomuto kroku vedla covidová situace, kdy sbírání více jak 1000 podpisů (nutných pro založení hnutí u Ministerstva vnitra) v době covidových opatření, se jevilo jako značně zdlouhavé. Během následujících měsíců jsme vyrovnali závazky hnutí Zdravé Hradiště, které neodevzdalo za poslední dva roky auditované účetní závěrky a výroční zprávy, byly mu obstaveny účty a obdrželo od Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran pokuty.
Poté jsme se zúčastnili voleb do Poslanecké sněmovny, kde se nám podařilo postavit a podat kandidátky ve všech krajích. Do mediálního prostoru jsme se dostali až zveřejněním kandidátek zhruba dva měsíce před volbami. Za tuto krátkou dobu jsme pak získali ve volbách 0,31% hlasů (v absolutním počtu 16 823 hlasů). To považujeme za úspěch, protože jsme naším volebním výsledkem přeskočili řadu hnutí a stran, které existují a působí mnohem delší dobu. Výsledky voleb celkové i po krajích jsou k dispozici na stránkách volby.cz.
Na webových stránkách se nám k tomu podařilo publikovat řadu originálních článků a myšlenek, které doporučujeme k přečtení.
Podrobné informace k financování volební kampaně jsou k dispozici na stránkách Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran zde. Výroční finanční zpráva pro Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran je k dispozici zde.
Ing. Tomáš Raždík předseda hnutí Švýcarská demokracie
Vážení členové, příznivci a voliči, moc rádi bychom Vám tímto poděkovali za náš společný výsledek ve volbách. Do mediálního prostoru jsme vstoupili zveřejněním kandidátek na začátku srpna. Po dvou měsících v médiích a zhruba jednomu milionu korun na kampaň lze označit výsledek 0,31% za velmi dobrý. Nezapomeňme, že jiné strany disponovaly 50x větším rozpočtem a 100x delší dobou mediální existence.
V naší kampani zazněly důležité informace, které od nikoho jiného nezazněly, počínaje rozdělením moci ve státě mezi občanem a politikem. Zákon číslo jedna, kterým je vše dáno – ústavu – ve Švýcarsku schvaluje a mění pouze lid. Politici pak na základě pravidel daných ústavou spravují zemi. Pokud se jim něco nepovede, mají švýcarští občané opravný prostředek – mohou v referendu zrušit rozhodnutí parlamentu. V roce 2014 například zrušili záměr nákupu předražených Grippenů. U nás si ústavu politici napsali a schválili sami. Opravný prostředek pro občana neexistuje. Politici si sami píší a schvalují pravidla. To je základ politických a hospodářských problémů naší země.
Ve volbách jsme předložili občanům dokument nesrovnatelný s ničím jiným, co bylo předloženo – ústavu Švýcarské konfederace. Předložili jsme v češtině občanům všechny ústavní zákony špičkově fungující země. Ne beletrii s povídáním o vůdci strany a mlhavými vizemi, předložili jsme fungující principy, které se od našich velmi liší nebo zcela chybí – subsidiarita, federalismus, neutralita.
Stav demokracie v naší zemi zůstává žalostný. Volby jsou jen jedním důkazů. Pokud bychom měli rozdělit 100% odevzdaných hlasů na 200 mandátů, logicky stačí na zisk jednoho mandátu a vstup do sněmovny 0,5% hlasů. Naši politici však nastavili desetinásobně vyšší hranici pro vstup – 5%. Tento limit má údajně zajisťovat politickou stabilitu. Nelze říci, že by naše země byla vyhlášena politickou stabilitou. Ve Švýcarsku tento limit neexistuje a Švýcarsko politickou stabilitou vyhlášeno je. Díky tomuto nesmyslnému limitu bylo v letošních volbách ignorováno 18% zúčastněných voličů, celkem rekordních 970 000 hlasů – více, než kolik činí počet voličů hlavního města Prahy.
Na politické scéně se nic zásadně nezměnilo, došlo pouze k pravidelnému vystřídání levice a pravice. Zásadní systémové změny nikdo nenabízí. Systém se tedy nezmění. Z toho důvodu nelze očekávat ani viditelné změny ve fungování hospodářství. Zhruba za dvě volební období dojde opět ke znechucení voličů a přepólování politického spektra – hra daná ústavou bude pokračovat v nezměněné podobě. Ačkoli je efektivní justice nezbytnou součástí dobře fungujícího hospodářství, je reforma justice v nedohlednu. Přímou volbu soudců a veřejnou diskuzi o fungování naší justice bude i nadále nahrazovat jalová diskuze o demokracii a volbách v USA, Rusku či ve Francii.
Nedemokratické vláčení naší země po světových stranách pokračuje. Po čtyřiceti letech nedemokratického směřování na Východ pokračuje 30 let nedemokratického směřování na Západ. Základním švýcarským principem je, že o mezinárodních smlouvách nerozhodují politici, ale občané. Těm jsou v referendu předložena pro a proti k dané mezinárodní smlouvě. Na základě těch občané rozhodnou. U nás jediné referendum ke světové orientaci (členství v EU) zmanipulovala naše vláda tím, že dala 200 mil. korun na kampaň, která informovala občany pouze o výhodách členství. Nevýhody byly zamlčeny. Ve Švýcarsku by takto neobjektivní referendum zrušil Nejvyšší federální soud. O členství v NATO se s českými občany nikdo ani nabavil a to samé lze očekávat o přijetí EURA. O nás bez nás, to je demokracie na český způsob.
Neutralita a nezávislost zůstávají i nadále ignorovány. Zbytečná ztráta peněz a poškozování dobrého jména naší země účastí na pochybných vojenských misích – Srbsko, Libye, Afganistán – bude i nadále pokračovat. Mise v Afganistánu nás stála 17 mld. korun a vítězem se stal Talibán, který se díky vybavení afgánské armády v hodnotě 80 mld. dolarů stal silnějším, než kdy před tím. Stejně tak pokračuje poškozování potravinové soběstačnosti naší země díky našemu členství v EU. Švýcaři neztrácejí peníze na pochybných zahraničních misích stejně jako si nenechávají ničit svou potravinovou soběstačnost. Vztahy s EU si uspořádali sobě na míru s důrazem na ochranu zemědělského sektoru. Na některé druhy masa, zeleniny a mléčných výrobků uvalili dovozní cla vyšší než 100%. Povinnost chránit neutralitu a nezávislost země je švýcarským politikům nařízena ústavou.
Devastace měny a směřování k celkové ztrátě kontroly měnové politiky. V roce 1993 byl nejmenší mincí 10 haléř, v roce 2008 pak Česká národní banka haléře zcela zrušila a nejmenší mincí se stala koruna. To zhruba odpovídá znehodnocení měny na jednu desetinu za 15 let. Švýcaři mají jednotnou měnu od roku 1850 a dodnes si své rappeny (haléře) nezrušili. Důkazy o dramatickém znehodnocování měny budou nakonec zničeny přijetím EURA. Naši předkové umírali ve dvou světových válkách za to, abychom byli svobodnou zemí, která si vládne sama. Ne proto, abychom byli zemí, kterou řídí cizinci. Ať už z Bruselu (EU) nebo z Frankfurtu nad Mohanem (Evropská centrální banka).
Máme daleko ke stabilnímu a prosperujícímu státu jakým je Švýcarsko, protože nedodržujeme základní logická pravidla, na kterých je švýcarský stát vybudován. Většina občanů bohužel dosud neví, jaká pravidla to jsou. Naším cílem je občany informovat a nabídnout jim řešení. Náš program je program na příštích 100 let. Logické chyby v organizaci a řízení státu, stejně jako jeho demokratický deficit, dříve či později povedou k nutnosti zásadních změn. Lepší systém uspořádání a řízení státu je již naštěstí na stole.
Nyní pokračujeme k dalším, komunálním a senátním volbám. I zde budeme potřebovat Vaši podporu. Ať už přímou jako kandidáti hnutí, nebo nepřímou jako podporovatelé hnutí. Těšíme se na další spolupráci. Jak říká národní motto Švýcarska: „Jeden za všechny, všichni za jednoho.“
S pozdravem
Ing. Tomáš Raždík – předseda hnutí pro rok 2021 Ing. Mgr. Pynelopi Cimprichová – 1. místopředsedkyně hnutí Ing. Luděk Šarman – 2. místopředseda hnutí
