Žijí Švýcaři z obchodu s nacisty a židovských peněz?

Klasickým vysvětlením švýcarské prosperity je tvrzení, že Švýcaři se mají dobře, protože žijí z obchodu s nacisty a z ukradených židovských peněz. Jak to tedy je?

Je pravdou, že jak Švýcarsko (prostřednictvím centrální banky), tak švýcarské společnosti v rámci neutrality obchodovaly s nacistickým Německem.

Švýcarsko (od roku 1942 kompletně obklopené zeměmi Osy) záviselo z poloviny na dovozu potravin a téměř kompletně na dovozu paliv.

Již v dubnu 1939 schválil švýcarský parlament usnesení o zvýšení zemědělské produkce. Friedrich Traugott Wahlen, jako šéf švýcarského federálního úřadu pro výživu v období války, naplánoval takzvanou „zúrodňovací bitvu“.

Švýcaři naopak ovládali důležité transalpské železniční tunely mezi Německem a Itálií a disponovali značnou výrobní kapacitou elektrické energie, která byla relativně v bezpečí před možným leteckým útokem. Nejvýznamnějším švýcarským vývozem během války byly přesné obráběcí stroje, hodinky, drahokamová ložiska (používaná v bombových zaměřovačích), elektřina a mléčné výrobky.

Až do roku 1936 byl švýcarský frank jedinou významnou volně směnitelnou měnou na světě a Spojenci i Němci kupovali velké množství franků od Švýcarské národní banky výměnou za zlato. Stejně tak Švýcarská národní banka vykupovala franky za zlato. Německá měna nebyla v zahraničí během války akceptována jako platidlo.

Po válce Švýcaři zveřejnili, že Německu prodali 1,2 miliardy švýcarských franků, ale poznamenali, že se Spojenci obchodovali více než s fašistickou Osou a jen samotné USA nakoupily více než Německo.

Nákupy a prodeje švýcarských franků jednotlivými zeměmi a organizacemi od 1. září 1939 do 30. června 1945 (čísla jsou uvedeny v milionech franků). Purchases = nákupy franků, sales = prodeje franků, net = rozdíl. Zdroj Wikipedie


Jak se po válce vypořádalo Švýcarsko se svým obchodem s nacisty a židovskými penězi v bankách?


Poválečné vyrovnání

Hned v roce 1945 švýcarská vláda zkonfiskovala německý kapitál a majetky ve Švýcarsku.

Dne 22. května 1946 uzavřela švýcarská Vláda ve Washingtonu dohodu o předání části zabaveného německého majetku Spojencům. Švýcaři se dále zavázali, že dají 250 miliónů franků ve zlatě na poválečnou rekonstrukci Evropy (uskutečněno 6. června 1947). Druhou smlouvou z roku 1952 se zavázali dát na obnovu Evropy dalších 121,5 mil. franků v hotovosti (uskutečněno 2. dubna 1953). Součet těchto částek by dnes přepočten dle ceny zlata a švýcarského franku odpovídal zhruba 150 mld. korun. Švýcarsko navíc v té době mělo jen zhruba 4,5 mil. obyvatel.

20 Swiss francs (1897-1949) design
Zlatý švýcarský dvacetifrank ražený v letech 1897-1949. Průměr mince 21 mm, ryzost 900/1000, obsah zlata 5,8 g. Zdroj: goldadvert.com


V roce 1952 byl vydán federální zákon, podle něhož měly banky ohlásit majetek, který jim svěřili lidé, o nichž se dalo předpokládat, že se stali obětí nacismu. Objevilo se 9,5 miliónu franků. Přepočteno dle ceny zlata a franku by to dnes odpovídalo částce zhruba 3,8 mld. korun. Tři čtvrtiny dostali přímí dědicové a zůstatek byl rozdělen mezi Švýcarskou federaci židovských obcí a Organizaci pro pomoc uprchlíkům.

V roce 1995 začal jednat Světový židovský kongres (organizace založená v roce 1936 v Ženevě) se švýcarskou vládou a bankami ohledně účtů, které zůstaly od konce 2. světové války nečinné. V USA byla podána řada občanských žalob za navrácení peněz z těchto účtů.


Uzavřená kapitola

Výkonný ředitel Světového židovského kongresu Elan Steinberg v New Yorku prohlásil, že Židům nejde ani tak o peníze, jako o pravdu. „Výsledek celé této záležitosti musí být morální, ne finanční. Hlavním je uzavřít jednu z nejsmutnějších kapitol v dějinách židovství.“

Švýcarské banky UBS a Credit Suisse následně zveřejnily seznam zhruba 2000 jmen neaktivních účtů. V srpnu 1998 byla s těmito bankami podepsána dohoda, ve které souhlasily vyplatit 1,25 mld. švýcarských franků do fondu v USA, který měl následně vyplatit tyto peníze pozůstalým. Tato částka přepočtena dle ceny zlata a franku by dnes odpovídala zhruba 110 mld. korun.

Žádostí přišlo okolo 100 000. Byla ovšem napadena objektivita rozdělování těchto peněz. Proces vyplácení proto začal až v roce 2001 a trval do roku 2013.

Spolu s tím v roce 1997 švýcarská Vláda spolu se Švýcarskou národní bankou vytvořila humanitární fond ve výši 300 mil. franků. Přepočteno dle ceny zlata a franku by to dnes odpovídalo zhruba 24 mld. korun.

Taková jsou stručná fakta o vyrovnání závazků Švýcarů za 2. světovou válku.

Zdroje: snb.ch, wikipedia.org, americanswiss.org, geschichte-schweiz.ch, ihned.cz 8.11.1996 a phdn.org 14.3.2002



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Respektovaná měna a obchody v rámci neutrality mohou být jedním z důvodů, proč Švýcarsko nebylo Německem napadeno. Svou roli nepochybně hrál také hornatý terén, dobře organizovaná obrana a odhodlání Švýcarů se bránit, stejně jako infrastruktura připravená k okamžité destrukci trhavinami.

Švýcaři se dokázali ubránit hned dvěma světovým válkám, absolutistickým monarchiím, nacismu, fašismu i komunismu. Není na čase začít se učit od úspěšných? Začít budovat hluboce demokratický a decentralizovaný stát, respektovanou stabilní měnu, soběstačnou ekonomiku a deklarovat ozbrojenou neutralitu? My si myslíme, že ano, a prosazovat vše výše uvedené je náš cíl.

Přispělo Švýcarsko k prodloužení války?

Zatímco uzavření švýcarských hranic uprchlíkům získalo během války velkou pozornost nejen v samotném Švýcarsku, zdá se, že v šedesátých letech a v poslední době se zájem USA soustřeďuje na vypleněná aktiva, zlato a zejména na prodloužení války.

Zjištění mezinárodní komise odborníků

Obvinění vznesené proti Švýcarsku, že přispělo k prodloužení války, a tím i k utrpení s ní spojenému, ​​bylo velmi emociální. Bylo vzneseno během války … a pak znovu v předmluvě ke zprávě Eizenstat z roku 1997. Teorie, která tvrdí, že služby, vývoz a půjčky poskytované Švýcarskem do značné míry ovlivnily průběh války, však nemohla být doložena.

Více než s celkovou „bezvýznamností“ švýcarského vývozu a finančních služeb, to souvisí s obřím ekonomickým rozměrem této války a rozmanitými činiteli, které určovaly válečnou ekonomiku a vývoj událostí na frontě. Strategické bombardování, bitevní taktika zúčastněných stran, komunikační systémy a propagandistická válka – to vše jsou důležité faktory, na které Švýcarsko nemohlo mít žádný, nebo alespoň žádný přímý, významný vliv.

Dodávky zbraní ani financování dodávek strategických surovin tedy neměly žádný prokazatelný vliv na trvání války. Komise nenašla žádné důkazy, které by to naznačovaly. V některých oblastech byly předpokládané účinky podpory poskytnuté Německu přímo vyvráceny. Švýcarští výrobci kuličkových ložisek byli horlivými dodavateli, ale v žádném případě nemohli kompenzovat ztráty způsobené spojeneckým bombardováním.

Nelze ani vyvodit závěr, že bez Švýcarska by válka skončila dříve, a to vzhledem k rezervám, které zůstaly v německé ekonomice a odhodlání Německa bojovat až do hořkého konce. To neznamená, že přístup ke švýcarské měně a velkorysé půjčky poskytované pro určité oblasti německé válečné ekonomiky neměly žádný význam. … Německé Clodiusovo memorandum z června 1943 uvádělo, že dodávky válečného materiálu ze Švýcarska představovaly pouze 0,5% německé výroby.


(Nezávislá komise expertů: Švýcarsko – druhá světová válka, závěrečná zpráva, str. 518, údaj 0,5% je uveden podle německé verze zprávy, str. 543)

Abychom těmto závěrům porozuměli, je důležité si uvědomit, že:

– Švýcarsko je velmi malá země (během druhé světové války měla pouze 4 miliony obyvatel), stejně tak i jeho výrobní kapacita. A to navzdory vynikajícím výsledků v některých oblastech, které mohou falešně zakrývat jejich kvantitativní význam.
– Množství válečného materiálu použitého ve druhé světové válce Německem i Spojenci bylo obrovské. Výrobní kapacita kontinentální Evropy v oblasti s více než 50násobkem obyvatel Švýcarska, byla pod německou kontrolou až do roku 1944.
– Švýcarsko nemá ložiska surovin.
– Odhodlání bojovat, dokud jedna nebo druhá strana tuto válku nevyhraje, bylo ze strany německých stranických a vojenských vůdců ještě nekompromisnější než ze strany Britů. Druhá světová válka byla obrovskou bitvou o suroviny a němečtí představitelé by se nevzdali kvůli malým omezením v dodávkách zbraní.

Nedatovaná fotografie švýcarských vojáků.


Jiné zhodnocení odborníka

„Ze všech neutrálních zemí má Švýcarsko největší právo na výjimku. Bylo jedinou mezinárodní silou spojující škaredě rozvrácené národy s námi. Co na tom záleží, zda by nám dokázalo poskytnout obchodní výhody, které bychom chtěli, nebo jich dalo příliš mnoho Němcům, aby přežilo. Bylo demokratickým státem, který si za svou svobodu stál sám uprostřed svých hor a v myšlení, navzdory rase, byl převážně na naší straně.“
Winston Churchill 3. 12. 1944, britský válečný předseda vlády

Zdroj: history-switzerland.geschichte-schweiz.ch 2004



STANOVISKO ŠVÝCARSKÉ DEMOKRACIE

V roce 1938 nás zradil Západ (Mnichovská dohoda), roce 1968 nás zradil Východ (Varšavská smlouva). Máme nějakou záruku, že nebudeme zrazeni i do budoucna? Nejsou vojenské pakty právě to, co nás ohrožuje? Nezajistí nám větší bezpečí vyhlášení neutrality – deklarace, že nebudeme s nikým proti nikomu? Není na čase začít se po vzoru Švýcarska spoléhat hlavně sami na sebe? My si myslíme, že ano, a to je náš cíl.

POZN.: Sousední Rakušané vojenskou neutralitu po vzoru Švýcarska vyhlásili v roce 1955. Vyhlášení neutrality předcházelo jednání se SSSR a západními mocnostmi.

Volební právo žen až od roku 1971?

Švýcarský plakát z roku 1966 k referendu o zavedení volebního práva žen, které se konalo v kantonu Basilej-město. Volební právo žen bylo v tomto referendu schváleno převahou 57% hlasů.



Navzdory demokratické tradici bylo Švýcarsko jednou z posledních zemí v Evropě, která dala ženám volební právo.

V roce 1868 skupina žen z kantonu Curych poprvé požádala o volební právo žen na federální (celostátní) úrovni. Iniciativa byla v mnoha kantonech odmítnuta.

K uskutečnění ústavních změn vyžaduje jedinečný švýcarský systém přímé demokracie celostátní referendum. Švýcarské ženy tedy musely čekat, až se jim muži rozhodnou volební právo přiznat.

Švýcarský plakát z roku 1966 podporující zavedení volebního práva žen v kantonu Basilej-město.



První federální hlasování o volebním právu žen proběhlo v roce 1959 a bylo odmítnuto 67% voličů. Ženy musely čekat až do 7. února 1971, kdy jim konečně bylo toto právo na federální (celostátní) úrovni uděleno.

První kantony, které ženám umožnily hlasovat (na kantonální úrovni), byly Vaud a Neuchâtel v roce 1959. Největším „opozdilcem“ se stal kanton Appenzell Innerrhoden, který dal ženám právo hlasovat až v roce 1990.

Zdroj: swissinfo.ch 26.2.2016



STANOVISKO ŠVÝCARSKÉ DEMOKRACIE

Zavedení volebního práva žen až v roce 1971 je častou kritikou Švýcarska. Mnoho lidí si ovšem neuvědomuje, že od roku 1971 mají švýcarské ženy naopak větší volební a hlasovací práva než většina mužů a žen na světě.

Od roku 1971 mohou Švýcarky hlasovat o zrušení zákona, o revizi či změně ústavy a v některých kantonech přímo volí soudce.

Kritikové také zapomínají dodat, že Švýcaři své ženy provedli bezpečně dvěma světovými válkami a dali jim zemi, která je pravidelně hodnocena jako nejlepší k životu na světě.

Myslíte si, že si zasloužíme stejná volební a hlasovací práva, jaká mají Švýcarky již padesát let? My si myslíme, že ano a jejich zavedení je náš cíl.

Žije Švýcarsko z bank?

Klasickým vysvětlením švýcarské prosperity je jeho bankovní sektor – “Švýcarsko žije z bank”. Je toto často opakované tvrzení pravdivé? Dle článku internetového serveru swissinfo.ch, švýcarského veřejnoprávního informačního média, v roce 2014 finanční sektor ve Švýcarsku zaměstnával pouhých 5,8% pracovních sil. Pro srovnání ve stejné době finanční sektor v Singapuru zaměstnával 6,7% pracovních sil a v USA 5%.

Procento pracovních sil zaměstnaných ve finančním sektoru dle vybraných zemí.



Dále pak v roce 2014 finanční sektor ve Švýcarsku tvořil 10,5% hrubého domácího produktu. Pro srovnání v Irsku nebo Austrálii tvořil okolo 8% HDP.

Podíl finančního sektoru na HDP dle vybraných zemí.



V článku je následně diskutován i způsob výpočtu podílu finančního sektoru na HDP. V grafu byla použita horní hranice odhadu. Dolní hranice by mohla být blízko 6%. Hlavní rozpor zde vyvolává otázka, zda by se platby pojistek vůbec měly počítat do HDP.

Odhady podílu finančních aktivit na HDP jsou sporné. Uvedené údaje jsou horními odhady, někteří považují přidanou hodnotu finančních institucí na HDP Švýcarska za blížší 6% než 11% (podobně jako ve stavebnictví). OSN, OECD, Eurostat a Evropská banka vytvořily společnou pracovní skupinu pro určení nové metody měření podílu finančních aktivit na HDP. Hlavním sporem jsou platby pojistného, které zjevně představují důležitou část výnosů bank. Někteří tvrdí, že nepřináší žádnou hodnotu k HDP a nemělo by se s nimi počítat.


Zdroj: swissinfo.ch 18.9.2014



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

S ohledem na výše uvedená čísla očividně nelze říct, že švýcarská prosperita stojí na finančním sektoru. Principy, díky kterým je Švýcarsko tak prosperující, se skrývají jinde. Naším cílem je ukázat kde.