Rubrika: Politické principy

První majetkové daně začaly být zaváděny ve feudálních dobách a byly vybírány především za půdu. Majetkovou daň proto platili většinou zemědělci. V moderní době se majetková daň vybírá také z aktiv jako jsou budovy, automobily či lodě. Daň se platí opakovaně z majetku ve vlastnictví fyzických nebo právnických osob.

Vysoké majetkové daně vybírané dnes nejen z pozemků, ale také z budov a konstrukcí mohou odrazovat od investic. Devatenáct z 27 zkoumaných zemí však umožňuje podnikům odečítat daň z nemovitostí nebo pozemků od příjmu právnických osob, což zmírňuje daňové zatížení a vybízí podniky k investování.

Země	Daň vyjádřená v procentu z ceny nemovitosti	Druh daně	Daň je odečitatelná z příjmu právnických osob
Lucembursko (LU)	0.05%	z nemovitosti	ano
Švýcarsko (CH)	0.08%	z nemovitosti	ano
Česká republika (CZ)	0.09%	z nemovitosti	ano
Rakousko (AT)	0.09%	z nemovitosti	ne
Estonsko (EE)	0.13%	pozemková	ne
Turecko (TR)	0.13%	z nemovitosti	ano
Litva (LT)	0.20%	z nemovitosti	ano
Německo (DE)	0.20%	z nemovitosti	ano
Slovensko (SK)	0.22%	z nemovitosti	ano
Norsko (NO)	0.23%	z nemovitosti	ano
Slovinsko (SI)	0.26%	z nemovitosti	ne
Maďarsko (HU)	0.29%	z nemovitosti	ne
Švédsko (SE)	0.35%	z nemovitosti	ano
Finsko (FI)	0.36%	z nemovitosti	ano
Irsko (IE)	0.37%	z nemovitosti	ano
Lotyšsko (LV)	0.41%	z nemovitosti	ano
Portugalsko (PT)	0.43%	z nemovitosti	ano
Španělsko (ES)	0.52%	z nemovitosti	ne
Nizozemsko (NL)	0.53%	z nemovitosti	ano
Belgie (BE)	0.55%	z nemovitosti (a)	ano
Itálie (IT)	0.58%	z nemovitosti	ne
Dánsko (DK)	0.71%	z nemovitosti	ano
Polsko (PL)	0.91%	z nemovitosti	ano
Island (IS)	1.02%	z nemovitosti	ne
Řecko (GR)	1.09%	z nemovitosti	ne
Francie (FR)	1.25%	z nemovitosti	ano
Británie (GB)	1.93%	z nemovitosti	ano

Nejnižší majetkovou daň jako podíl z ceny nemovitosti má Lucembursko, a to 0,05 %. Druhou nejnižší má Švýcarsko, a to 0,08 %. Na třetím místě následuje Česká republika a Rakousko s 0,09 %. Nejvyšší daně z majetku jako podíl z ceny nemovitosti se vyskytují ve Velké Británii (1,93 %), Francii (1,25 %) a v Řecku (1,09 %).

Estonsko je jedinou zemí v této studii, která zdaňuje pouze pozemky, což znamená, že její daň z nemovitostí je nejúčinnější.

Zdroj: taxfoundation.org 6.8.2020



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Ačkoli má Švýcarsko o setinu procenta nižší daň z nemovitosti, je pro úplnost nutno dodat, že se ve Švýcarsku platí například roční daň z motorových vozidel. To, z čeho se daň vypočítává, se dle kantonů liší.

Daň se vypočítává z:	Platí v kantonu
objemu motoru	12 kantonů: Aargau, Fribourg, Glarus, Graubünden, Luzern, Nidwalden, Obwalden, Schaffhausen, Solothurn, Thurgau, Valais, Zug
maximální přípustné váhy vozidla	7 kantonů: Appenzell-Innerrhoden, Appenzell-Ausserrhoden, Bern, Bazilej-venkov, Jura, St. Gallen, Uri
výkonu motoru	1 kanton: Ženeva
výkonu motoru a maximální přípustné váhy vozidla	3 kantony: Schwyz, Ticino, Vaud
objemu motoru a maximální přípustné váhy vozidla	1 kanton: Curych
z váhy prázdného vozidla a emisí CO2	1 kanton: Bazilej-město
z emisí CO2	1 kanton: Neuchâtel

Například kanton Bern vypočítá daň z maximální přípustné hmotnosti vozu. Za prvních 1000 kg hmotnosti si účtuje 240 franků (6000 korun). Každých dalších 1 000 kg je pak zdaněno o 14 % méně než předchozí daňová sazba. Pro srovnání medián měsíční švýcarské mzdy je přes 6 500 franků (150 000 korun).

Je dobrou zprávou, že v některých ukazatelích se blížíme švýcarským standardům. Ať už je to výše daně z nemovitostí nebo např. poměr státního dluhu k HDP. Tyto standardy bychom neměli překračovat.

Přehled smluv Overview of the bilateral agreements (admin.ch)

Dvoustranné dohody do roku 1999
Svobodný obchod
Pojištění
Celní zjednodušení a bezpečnost

Dvoustranné dohody I (1999)
Volný pohyb osob
Technické překážky obchodu TBT
Trhy veřejných zakázek
Zemědělství
Výzkum
Civilní letectví
Pozemní doprava

Dvoustranné dohody II (2004)
Schengen/Dublin
Automatická výměna informací AEOI (bývalá smlouva o zdanění úspor)
Boj proti podvodům
Zpracované zemědělské produkty
Kreativní Evropa
Životní prostředí
Statistiky
Důchody
Vzdělávání, odborné vzdělávání, mládež

Hlavní bilaterální smlouvy s EU prezentace english

Zdroj: admin.ch

Jednotný trh EU je největším hospodářským prostorem na světě. Na papíře zaručuje volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu. Co však jednotný trh přináší Evropanům ve skutečnosti? Komplexní studie německé společnosti Bertelsmann zkoumala dopad vnitřního trhu EU na skutečné příjmy v evropských regionech.

Evropský vnitřního trh zlevňuje obchodování mezi členskými zeměmi, protože odpadají cla a ostatní poplatky. Také pracovní síly a investice se mohou snáze přesouvat tam, kde vynášejí více.

Výsledek

Jednotný trh EU je jedním z největších motorů prosperity v Evropě. Ačkoli některé regiony získávají více než jiné, každý vyhrává – jednotný trh EU v průměru zvyšuje příjmy svých občanů přibližně o 840 eur na osobu a rok. Jednotný trh má ale i zásadní nevýhody.


Evropský trend: střed poráží periferii

Studie zjistila dva hlavní trendy. První: největší užitek nemají největší ekonomiky, ale především relativně malé, ale silné země založené na vývozu. Druhý: země a regiony v geografickém středu Evropy mají z jednotného trhu největší zisk.

Největší příjmy na osobu a zemi získává Švýcarsko (2 900 eur), Lucembursko (2 800 eur) a Irsko (1 900 eur). Belgie, Rakousko a Nizozemsko patří také k nejlepším profitujícím. „Největšími vítězi jsou malé země, které hodně obchodují a mají konkurenceschopné ekonomiky,“ říká Dominic Ponattu, spoluautor studie. „Pro země, jako je Nizozemsko nebo Rakousko, je jednotný trh k nezaplacení, protože mají konkurenceschopná průmyslová odvětví, ale jsou závislé na vývozu s ohledem na jejich malé domácí trhy,“ říká Ponattu. Na druhé straně jsou příjmy z jednotného trhu mnohem nižší v jižní Evropě, částečně proto, že zaostává v konkurenceschopnosti. Například ve Španělsku činí zisk 590 eur na obyvatele a rok, v Portugalsku 500 eur a Řecku 400 eur.

Největšími vítězi jednotného trhu EU jsou tedy malé země, které hodně obchodují a mají konkurenceschopné ekonomiky.

Absolutním vítězem je Švýcarský kanton Curych se ziskem na obyvatele ve výši 3 590 eur. Česká republika pro srovnání získává okolo 600 eur na obyvatele.

Nejnižších zisků na obyvatele z jednotného trhu dosáhli obyvatelé venkovských oblastí ve východní a jižní Evropě. Regiony v Bulharsku, Rumunsku a Řecku jsou regiony s nejnižšími příjmy ve výši 120 eur až maximálně 500 eur. Je však třeba poznamenat, že EU přijímá protiopatření a země jako Bulharsko, Rumunsko a Řecko dostávají značné prostředky z programů v rámci regionální politiky EU.

Zdroje: wikipedia.org, bertelsmann.com 8.5.2019



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Je potvrzeným faktem, že volný obchod přináší hospodářský růst. USA se staly jednou z nejvíce prosperujících zemí v historii. Svou roli v tom nepochybně sehrálo zrušení mezistátních cel a volný vnitrostátní obchod. Stejnou politiku zavedlo i Švýcarsko ve svých počátcích moderního státu (po roce 1848).

Nicméně volný obchod a volný pohyb pracovních sil má i své stinné stránky. Například populace Británie se od roku 2004 zvýšila o 6 milionů (10%). Z velké části díky rozšíření jednotného trhu o země východního bloku. Pro Brity začal být problém zajistit si praktického lékaře nebo školu pro děti. Někteří cizinci pak zásadním způsobem zneužívali sociální systém. Desetiletí před tím zažilo rozvrat zase tradiční britské rybářství, když v roce 1976 otevřela Británie v rámci zavádění jednotného trhu své vody pro konkurenci ze zemí Evropské hospodářské komunity (ta se v roce 1993 stala součástí EU).

Nevýhody nakonec převážily výhody a Británie dne 31. 1. 2020 EU a jednotný trh opustila.

Švýcaři se cestou zcela otevřeného trhu nikdy nevydali. Obchodní podmínky s EU si vyjednali sobě na míru prostřednictvím několika desítek bilaterálních smluv. Své zemědělství si chrání dovozními cly (na některé druhy zeleniny, masa a mléčných výrobků platí cla vyšší než 100%), na pracovníky z EU si stanovili kvóty, přednost na trhu práce pro švýcarské občany ukotvili přímo v ústavě. Možná právě díky tomu profitují z jednotného trhu nejvíce.

Řecko je členem „EU“ již od roku 1981, Portugalsko od roku 1986. V HDP na obyvatele jsou na tom však hůře než my. Členství v EU jim očividně zásadní hospodářský růst nepřináší. Něco podobného lze očekávat i u nás.

Zával legislativy z EU nyní spíše jen „zabetonuje“ státy v jejich hospodářských pozicích. Pokud se chceme posunout dále a dohnat naše západní sousedy Rakousko a Německo (HDP na obyvatele máme proti nim stále poloviční), budeme muset zvolit jinou cestu.

Myslíte si, že je potřeba zcela změnit náš přístup k zahraniční politice, a že by nám v tom mělo být vzorem Švýcarsko? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl.

Podnikající osoby jsou od určitého obratu povinny odvádět daň z přidané hodnoty (DPH) za zboží a služby prodávané konečným spotřebitelům. Administrativní zátěž spojená s placením daně se v jednotlivých zemích výrazně liší. Níže uvedená mapa ukazuje, jak složité či jednoduché je odvádění DPH v evropských zemích.

Nejjednodušší administrativu k DPH v Evropě má Švýcarsko, tam vyžaduje pro středně velké podniky jen 8 hodin ročně, následuje 14 hodin v Estonsku a 22 hodin v Lucembursku. Naproti tomu administrativa k DPH vyžaduje nejvíce času v Bosně a Hercegovině (262 hodin), na Ukrajině (199 hodin) a v Polsku (172 hodin).

Země	Nutný počet hodin za rok
Švýcarsko (CH)	8
Estonsko (EE)	14
Luxembursko (LU)	22
Finsko (FI)	24
Malta (MT)	24
Británie (GB)	25
Španělsko (ES)	26
Irsko (IE)	29
Itálie (IT)	30
Francie (FR)	31
Nizozemsko (NL)	34
Kypr (CY)	34,5
Rakousko (AT)	35
Švédsko (SE)	36
Dánsko (DK)	40
Island (IS)	40
Norsko (NO)	40
Německo (DE)	43
Litva (LT)	43
Severní Makedonie (MK)	44
Bělorusko (BY)	47
Chorvatsko (HR)	52
Moldávie (MD)	55
Rumunsko (RO)	56
Lotyšsko (LV)	66
Řecko (GR)	69
Slovinsko (SI)	69
Belgie (BE)	75
Turecko (TR)	75
Slovensko (SK)	84
Srbsko (RS)	85
Kosovo (XK)	85,5
Albanie (AL)	87
Portugalsko (PT)	90
Maďarsko (HU)	96
Česká republika (CZ)	102
Bulharsko (BG)	161
Černá Hora (ME)	164
Polsko (PL)	172
Ukraina (UA)	199
Bosna and Hercegovina (BA)	262
San Marino (SM*)	–

V průměru v Evropě vyžaduje administrativa k DPH pro středně velké podniky 68 hodin ročně, celosvětový průměr je pak 90 hodin.

Zdroj: taxfoundation.org 11.6.2020



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Jednoduchost by měla být jedním ze základních principů daňové politiky. Daňová složitost – administrativní zátěž podniků na odvádění daní z práce, daně z příjmu právnických osob a DPH je v některých zemích relativně vysoká, v jiných je poměrně nízká. Zjednodušení daňových systémů snižuje administrativní náklady spojené s odváděním daní a uvolňuje zdroje pro produktivnější činnosti.

Myslíte si, že se máme od Švýcarů co učit? Myslíte si, že by nám převzetí švýcarského daňového systému pomohlo k hospodářskému růstu a prosperitě? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl.



Švýcarsko má strop DPH 7,7%

ČR má z EU nařízeno minimum DPH 15%

Protože je Švýcarsko federální stát složený z 26 kantonů, existuje zde 26 různých stavebních zákonů.

Stavební povolení obvykle obdržíte od místního úřadu, kde mají být stavební práce provedeny. Místní úřad spolupracuje s kantonálními úřady a se všemi ostatními, kdo se podílejí na vydání stavebního povolení.


Na co se vztahuje stavební povolení

Ačkoli existuje 26 různých stavebních zákonů, všechny kantony vyžadují stavební povolení pro:

• stavby budov od určité dané velikosti nebo objemu
• demolice budov od určité dané velikosti nebo objemu
• výkopové práce od určitého daného rozsahu
• úpravy stávajících budov určitého daného rozsahu
• změny užívání stávajících budov


Na co se nevztahuje

Stavební povolení se nevyžaduje pro:

• menší budovy, kritéria si stanovují kantony nebo obce
• drobné úpravy stávajících budov, které budovu nemění konstrukčně ani vzhledově
• údržbu budov

Podklady

Všechny kantony vyžadují pro vydání stavebního povolení následující podklady:

• výkresy umístění budovy na pozemku
• výpis z katastru nemovitostí
• podrobné plány a zobrazení vzhledu budovy

v některých případech je nutná další dokumentace:

• fotodokumentace
• model budovy
• statické výpočty
• plná moc, pokud žadatel není vlastníkem dotyčné nemovitosti


Postup

Stavební povolení vydává místní stavební úřad, ten:

• zkoumá žádost o stavební povolení
• v případě potřeby žádá další orgány o povolení
• v případě potřeby požaduje úpravy plánů nebo jiných dokumentů
• předběžně schvaluje žádost a zveřejňuje projekt v úředním věstníku
• poskytuje veřejnosti přístup k celé dokumentaci na určité stanovené období, např. 20 dní
• činí konečné rozhodnutí, schvaluje žádost a uděluje stavební povolení, nebo žádost zamítá

Opravné prostředky

Proti rozhodnutí stavebních úřadů

• o zamítnutí stavebního povolení
• o vydání stavebního povolení (v případě námitek třetí osoby, např. souseda)

se lze odvolat k vyššímu správnímu orgánu. Švýcarský federální zákon stanovuje, že proti rozhodnutí správních orgánů se lze odvolat k soudu. Nejvyšší instancí, ke které se lze odvolat, je švýcarský Nejvyšší federální soud.

Zdroj: building-law.ch 17.3.2021



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Začátkem roku 2020 nás šokovalo hodnocení Světové banky týkající se toho, jak dlouho u nás trvá stavební řízení. Srovnání prováděla Světová banka na příkladu zřízení skladu pro firmu v ekonomicky nejvýznamějším městě země. Ze 185 hodnocených zemí nás Světová banka umístila na 157. místo. Švýcaři skončili na 71. místě.

Příliš volné regulace ovšem mohou působit také negativně – ať už na životní prostředí či kvalitu života obecně. V hodnocení kvality života však Švýcarsko obsazuje nejvyšší příčky.

Myslíte si, že Švýcaři našli vyvážené způsoby, jak regulovat hospodářství k prospěchu všech obyvatel a životnímu prostředí zároveň? Myslíte si, že bychom měli začít přebírat jejich politické principy a zákony týkající se stavebnictví by měly mít přednost? My si myslíme, že ano, a to je náš cíl.

Tzv. zemědělský článek švýcarské ústavy stanovuje, že má stát povinnost zajišťovat, aby zemědělství, prostřednictvím trvale udržitelné a tržně orientované výrobní politiky, přispívalo ke spolehlivému zásobování obyvatelstva potravinami, k ochraně přírodních zdrojů, k péči o krajinu a k decentralizovanému osídlení země.

Protože je pro Švýcary zemědělství a potravinová soběstačnost strategickou součástí státu, může se stát v tomto případě odklonit od zásady hospodářské svobody. Základní princip fungování moderního státu – hospodářská svoboda – je také dán přímo švýcarskou ústavou. Ačkoli tvoří zemědělská půda více jak polovinu rozlohy naší země, naše ústava zemědělství vůbec nezmiňuje.

Dotace

Přímé dotace představují konkrétní podobu pobídek, kterými stát reguluje zemědělství. Odměňují zemědělce za provozování služeb veřejného zájmu a jsou klíčovým prvkem švýcarské zemědělské politiky.

K získání přímé platby, musí zemědělci splňovat dané požadavky, mimo jiné: minimálního množství pracovní síly na farmě, formálního zemědělského vzdělání, výkon alespoň 50% provozu farmy vlastními silami a doložení ekologičnosti výroby.

Dotace se dělí na obecné a ekologické.

Služby poskytované zemědělci v rámci „obecného blaha“ jsou odměňovány prostřednictvím obecných dotací. Jejich cílem je zajistit náležité využití veškeré zemědělské půdy. Zemědělcům v kopcovitých a horských oblastech jsou navíc vypláceny dotace za obtížnější podmínky při hospodaření.

Nad rámec základních ekologických požadavků v zemědělství, za účelem podpory biologické rozmanitosti, snížení negativního dopadu zemědělství na životní prostředí, podpory podmínek příznivých pro zvířata, jakož i za účelem zajištění udržitelného využívání letních pastvin dostávají zemědělci ekologické platby.

Ekologické zemědělství v posledních letech neustále roste. V současné době je více než 12,2% všech švýcarských farem ekologických. Organické produkty tvoří 7,7% celého švýcarského trhu s potravinami.

Švýcarští zemědělci produkují jen 55% potravin konzumovaných ve Švýcarsku (2014). Stát si proto klade za cíl chránit zemědělské odvětví. V roce 2015 federální vláda vynaložila přibližně 4,2% jejího rozpočtu (2,8 miliardy franků, cca 70 miliard korun) na dotace na ochranu zemědělského sektoru a zabezpečení potravinové soběstačnosti země.

V období 2. světové války, v rámci zajištění potravinové soběstačnosti, každá zelená plocha ve Švýcarsku, která se zdála být použitelná, byla zorána a oseta obilím, zeleninou nebo bramborami. Rozloha zemědělské půdy se díky tomu do konce války téměř ztrojnásobila.


Ochrana zemědělského sektoru proti zahraniční konkurenci

Švýcarsko se v minulosti dostalo pod palbu kritiky ze strany Evropské unie a Spojených států amerických za nadměrně ochranářskou zemědělskou politiku.

Světová obchodní organizace (WTO) uvedla, že průměrné švýcarské dovozní clo v roce 2016 bylo 9% ve srovnání s 9,2% v roce 2012. Cla na zemědělské produkty však byla vyšší. V průměru činily v roce 2016 30,8%, zatímco průměr u nezemědělských produktů byl 2,3%. Sazby nad 100% platí pro některé druhy zeleniny, masa a mléčných výrobků.

Zdroje: swissinfo.ch 16.5.2017, admin.ch 27.11.2017 a land_f2f_2016_country_study_switzerland.pdf 30.8.2016



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Zatímco se Švýcaři vydali cestou nezávislosti a ochranou vlastních zájmů, naši politici se vydali cestou podřízenosti zájmům velkých globálních hráčů. V případě zemědělství je často zmiňována třeba likvidace našeho cukrovarnického průmyslu kvótami EU.

Údajným přínosem této politiky měl být hospodářský růst. Prozatím je však náš hospodářský výkon (měřeno v HDP na obyvatele) stále poloviční oproti sousednímu Rakousku i Německu. Oproti Švýcarsku je dokonce čtvrtinový.

Myslíte si, že jsme schopný a pracovitý národ a to hlavní, co nás brzdí, je naše politika? Myslíte si, že by nám převzetí švýcarských politických principů pomohlo hospodářsky dohnat nebo dokonce předehnat naše západní sousedy? My si myslíme, že ano, a to je náš cíl.

26. prosince 1999 se přes Švýcarsko přehnal cyklón Lothar. Vítr vál rychlostí okolo 160 km/h. Na vrcholu hory Säntis (2502 m m.n.), která leží poblíže hranic s Rakouskem, byla naměřena rychlost 229,7 km/h.

Cyklón vyvrátil nebo zlomil zhruba 10 mil. stromů, přibližně 2% všech stromů ve Švýcarsku.

Lothar byl tzv. zimní bouří – větrnou bouří způsobenou nízkým tlakem vzduchu nad Atlantikem a vysokými teplotními rozdíly vzduchu v oblastech rovníku a severního pólu.

„Stromy vylétaly i s kořeny jako šípy 80 metrů do vzduchu a pak padaly na zem. Nikdy předtím jsem nic takového neviděl,“ uvedl lesník Jakob Zaugg pro Swissinfo.

Lothar představuje jakýsi bod obratu v lesnické politice. Přestože Federální úřad pro životní prostředí apeloval na pěstování smíšenějších lesů ještě před Lotharem, většina vlastníků pěstovala téměř výlučně smrky.

Důvodem byly peníze. Smrky rychle rostou a produkují velké množství kvalitního dřeva. Lothar však způsobil, že vlastníci přešli ze dne na den na vládní politiku smíšených lesů.

Až do prvního federálního zákona o lesích z roku 1876 byly švýcarské lesy víceméně vypleněny, protože dřevo bylo zdrojem příjmů.

Švýcarské lesnické zákony jsou staré více než 125 let a posloužily jako vzor pro lesnickou politiku jiných zemí (např. Japonsko). Díky přísným předpisům upravujícím opětovné zalesňování a ochranu lesů je nyní zalesněno 30% Švýcarska.

Pozitivní stránka vichřice

Místa zdevastovaná v roce 1999 vichřicí nyní pokrývají mladé stromy vysoké 10 až 15 metrů. Většinou se jedná o průkopnické druhy jako je vrba, bříza a jasan, dále pak následují druhy, které dominovaly před bouří – vysvětlil švýcarský Federální institut pro výzkum lesů, sněhu a krajiny (WSL).

Na centrální náhorní plošině a v podhůří Alp se rozrostly zejména buky, smrky pak dominují ve vyšších nadmořských výškách. Lesy jsou druhově bohatší než kdy dříve.

„Opět zde rostou klimaticky odolné lesy, kde jsou přítomny i další druhy stromů jako je dub, třešeň a javor norský. Tyto druhy zvládají sucho lépe než buky a smrky,“ uvedl lesnický vědec Peter Brang z WSL.

Dodal, že je ohromující, že katastrofy mohou mít také dlouhodobý stabilizační účinek.

Zdroj: swissinfo.ch 28.4.2003, swissinfo.ch 24.12.2009 a swissinfo.ch 26.12.2019



STANOVISKO ŠVÝCARSKÉ DEMOKRACIE

Katastrofy mohou mít také dlouhodobý stabilizační účinek. Naše moderní politická scéna od roku 1993 je menší katastrofou. Od divoké privatizace, tunelování bank, přes prodej zlatého pokladu za rekordně nízkou cenu, po nevymahatelnost práva a neustále rostoucí státní dluh.

Myslíte si, že bychom se měli zachovat jako Švýcaři v případě lesů? Poučit se z chyb a začít dělat věci jinak? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl. Bohužel naše politická katastrofa možná ještě není dost velká…

Švýcarská politická scéna se vyznačuje především svou stabilitou. Převládají čtyři strany, které jsou ve vládě zastoupeny po celá desetiletí.

Středo-pravá Radikální strana – Liberálové je tradičně vnímána jako blízká podnikatelské komunitě. Stranu založili v roce 1894 stejní muži, kteří se podíleli na vzniku současného Švýcarska v roce 1848. V roce 2009 se strana sloučila se stranou Liberálové. Dnes je čtvrtou největší stranou v Poslanecké sněmovně a druhou největší stranou v Senátu.

Středo-pravá Křesťanskodemokratická strana byla tradičně konzervativní katolickou stranou, ale přesunula se do středu politického spektra. I přes ztrátu voličů v posledních letech se jí podařilo udržet si sílu v parlamentu. Křesťanští demokraté jsou třetí největší stranou v Poslanecké sněmovně a největší stranou v Senátu. V roce 2021 se spojila s Konzervativní demokratickou stranou.

Levicová Sociálně demokratická strana v posledních letech ztratila půdu pod nohama, ale stále je druhou největší stranou v Poslanecké sněmovně a třetí největší v Senátu. Je složena převážně ze zástupců francouzsky mluvících částí Švýcarska a odborových svazů.

Konzervativně pravicová Švýcarská lidová strana je nejvýznamnější změnou na politické scéně od šedesátých let. Je v současnosti největší stranou v Poslanecké sněmovně a čtvrtou největší v Senátu.


Vzestup pravice

V 90. letech se Švýcarská lidová strana prezentovala jako pravicová opoziční strana, což vyjadřovala nesouhlasem s otevřením se Švýcarska mezinárodním organizacím jako je OSN a Evropská unie.

V roce 2008, po sesazení jednoho ze svých ministrů ve Vládě, se strana zřekla dvou svých ministrů. To vedlo k vytvoření nové strany, středopravé konzervativní Demokratické strany.

V roce 2015, díky tvrdému postoji k přistěhovalectví a azylu, zvýšila Švýcarská lidová strana svůj volební zisk z 26,6% na 29,4% a 65 křesel ve sněmovně, což byl nejlepší výsledek švýcarské politické strany v historii.

Radikálové tvrdí, že jsou největší švýcarskou politickou stranou se 120 000 členy, následováni Křesťanskými demokraty se 100 000, Švýcarskou lidovou stranou s 90 000 a Sociálními demokraty s 34 000 členy (údaje z roku 2007). Počet členů však neodráží význam stran v parlamentu.

Téměř 7% Švýcarů je členy politické strany.

Zdroj: swissinfo.ch 1.6.2017



STANOVISKO ŠVÝCARSKÉ DEMOKRACIE

Ve Švýcarsku je zhruba 7% občanů organizováno v politických stranách. U nás je toto číslo pravděpodobně méně než 2%. Téměř polovina Švýcarů se několikrát do roka účastní referenda.

Myslíte si, že by změna politického systému v naší zemi dala lidem chuť více se podílet na správě věcí veřejných? Myslíte si, že by naší zemi přechod na švýcarský politický systém ve všech ohledech pomohl? My si myslíme, že ano, a to je náš cíl.

V souvislosti s kontroverzním referendem o zákazu zahalování obličeje zveřejnil švýcarský veřejnoprávní kanál swissinfo.ch, který je součástí veřejnoprávního rozhlasu, zajímavé informace o četnosti referend a účasti voličů.

Z tabulky je patrné, že referenda Švýcaři pořádají dvakrát až čtyřikrát do roka. Průměrná účast je u voličů žijících ve Švýcarsku 46,2%. U voličů žijících v zahraničí pak 29,3% (aktuálně informace o účasti voličů žijících v zahraničí zveřejňuje pouze 12 z 26ti kantonů).

Jedná se o federální čili celostátní referenda. V tabulce nejsou zahrnuta referenda pořádána na kantonálních a obecních úrovních.

Federální referendum je přijato, pokud je schváleno dvojí nadpoloviční většinou voličů a kantonů.

Ke každému referendu je všem voličům měsíc předem doručena brožurka informující o záměru referenda a obsahující argumenty pro i proti záměru, aby si volič mohl udělat objektivní obrázek o záměru.

V roce 2002 přidělil parlament České republiky našemu Ministerstvu zahraničních věcí částku 200 mil. Kč na provedení informativní kampaně k referendu o vstupu naší země do EU.

Ministerstvo zahraničních věcí pak provedlo informativní kampaň informující občany pouze o výhodách členství v EU, nevýhody byly zamlčeny. Ve Švýcarsku by takto neobjektivní referendum bylo zrušeno Nejvyšším federálním soudem.

Zdroj: swissinfo.ch 9.3.2021



STANOVISKO ŠVÝCARSKÉ DEMOKRACIE

Švýcarsko je hodnoceno jako nejlepší země k životu na světě. Od zbytku světa se odlišuje právě velmi vysokým počtem referend. Je nutno dodat objektivních referend, kdy občané jsou informováni o výhodách i nevýhodách svého rozhodnutí.

Myslíte si, že by nám uzákonění referend po vzoru Švýcarska (s nízkým počtem nutných podpisů, s objektivním informováním veřejnosti a pro politiky závaznými) pomohlo stát se lepší zemí k životu? My si myslíme, že ano, a to je náš cíl.

Občanskou iniciativu zakazující zakrytí obličeje na veřejnosti podpořilo v referendu konaného dne 7.3.2021 51,2% zúčastněných voličů. Volební účast byla 51,4%, což je lehký nadprůměr.

Deset let po celostátním referendu, kterým byla zakázána výstavba minaretů, Švýcarsko doplní svou ústavu o klauzuli zakazující zakrytí tváří (včetně islámské burky a nikábu) na veřejných prostranstvích. Tím se připojí k šesti dalším evropským zemím, které již zahalování obličeje celostátně zakázaly (Belgie 2010, Francie 2010, Bulharsko 2016, Rakousko 2017, Lotyšsko 2017, Dánsko 2018).

Výjimky ze zákona budou zahrnovat zakrytí obličeje z důvodu bezpečnosti, klimatu nebo zdraví – což znamená, že jsou přijatelné ochranné masky nasazené proti Covid-19. Při bohoslužbách budou i nadále povoleny nikáb a burka.

Konečné nedělní výsledky ukázaly, že pouze 6 z 26 kantonů země odmítlo iniciativu, kterou zahájil pravicový Egerkingerův výbor – stejná skupina, která stála za hlasováním o zákazu minaretů v roce 2009.

Vládní neúspěch

Je to teprve po třiadvacáté za 130 let, co byla přijata lidová iniciativa. Naposledy se tak stalo v roce 2014. Švýcarští občané prozatím hlasovali o celkem 219 iniciativách zahájených shromážděním 100 000 podpisů.

Výsledek referenda znamená také úder pro Vládu a parlament. Ti se postavili proti zákazu z důvodu, že je to zbytečné – jednak kvůli nízkému počtu nositelů nikábu v zemi, jednak proto, že všech 26 kantonů může samo ohledně zahalování obličeje vydávat právní předpisy.

V neděli ministryně spravedlnosti Karin Keller-Sutter zopakovala, že zahalování obličeje praktikuje jen „malá“ část (odhadovaná na několik desítek) ze 400 000 muslimů žijících ve Švýcarsku. Rovněž uvítala skutečnost, že se kampaně zúčastnila i muslimská komunita – mimo jiné ve prospěch zákazu.

Keller-Sutter uvedla, že výsledek nevidí jako plošné „hlasování proti muslimům“.


Rozporuplná kampaň

Walter Wobmann z pravicové Švýcarské lidové strany, který předsedal výboru lidové iniciativy za zákaz zahalování obličeje, výsledek uvítal a uvedl, že nejde o pouhou symboliku, jak tvrdí někteří oponenti.

„Zakrytí obličeje je v rozporu s naším hodnotovým systémem,“ řekl Wobmann pro švýcarskou veřejnoprávní televizi SRF. Řekl, že nyní platí jasná pravidla, „… aby lidé věděli, že v naší zemi se ukazuje tvář na veřejnosti“.

Wobmannův stranický kolega Jean-Luc Addor uvedl, že iniciativa uspěla, protože se jí podařilo získat podporu nad rámec pouhých pravicových táborů: pochválil zapojení levicových feministek a progresivních muslimů, z nichž někteří tento zákaz také podpořili.

Addor uvedl, že „někteří muslimové také pochopili, že nikáb je jasným symbolem radikálního islámu“, což představuje výzvu nejen pro „naši civilizaci“, ale také pro samotné muslimy.

Saida Keller-Messahli, zakladatelka Fóra pro progresivní islám a prominentní zastánce zákazu, uvedla, že výsledkem bylo odmítnutí „totalitní ideologie, která v demokracii nemá místo“. Dodala, že si myslí, že výsledek bude „pochopen“ v zahraničí.

Ostatní muslimové a muslimské skupiny nebyli tak optimističtí. Islámská ústřední rada Švýcarska (ICCS) uvedla, že jde o „velké zklamání pro všechny muslimy, kteří se ve Švýcarsku narodili a vyrostli“. Ferah Ulucay, generální tajemník ICCS, uvedl, že hlasování „uspělo v ústavním zakotvení ve Švýcarsku široce rozšířené islamofobie“.

Pro Pascala Gemperliho z Federace islámských organizací ve Švýcarsku bylo hlasování „zaměřeno na konkrétní komunitu, stejně jako u minaretů (v roce 2009)“. Gemperli uvedl, že není jasné, co se bude dít dál, ale že má určité obavy o bezpečnost muslimů v zemi.

Feministické skupiny byly také silně zapojeny do kampaně, přičemž některé vidí v zahalování tváří jako symbol patriarchálního útlaku a jiné se postavily proti zákazu z toho důvodu, že ženám by mělo být umožněno oblékat se, jak se jim líbí.

V reakci na nedělní referendum Tamara Funiciello, známá feministka z levicových Sociálních demokratů, uvedla, že výsledek nebude mít žádný dopad na skutečné problémy jako je sexismus, rasismus a násilí. Je to další příklad toho, že se ženám říká, co mohou a nemohou nosit, řekla.


Připomínka minaretů

Švýcarsko, stejně jako mnoho dalších západoevropských zemí, v posledních desetiletích diskutovalo o tom, jak nejlépe integrovat svou muslimskou komunitu, která podle odhadů tvoří zhruba 5% jeho celkové populace.

V listopadu 2009 převaha 57,5% voličů přijala iniciativu navrženou stejným výborem, který stojí za hlasováním burky – zakázat výstavbu minaretů v celé zemi. Výsledek, který byl v rozporu s předpověďmi průzkumů veřejného mínění, byl pro vládu šokem.

V následujících letech pokračovaly debaty o různých symbolech islámu, včetně burek a nikábů. Dva kantony následně zavedly úplné zákazy zakrývání tváří – St. Gallen a Ticino. Jiné kantony takové návrhy již dříve odmítly.

V jihošvýcarském kantonu Ticino v roce 2016 podpořilo zákaz zahalování obličeje více než 60% populace. Za první tři a půl roku po vstupu zákazu v platnost bylo obviněno celkem 60 osob z porušení tohoto předpisu. Z toho 32 sportovních „chuligánů“ a 28 žen za zahalování obličeje.

Více než polovina švýcarských kantonů již před referendem měla v platnosti předpisy zakazují zahalování obličeje během demonstrací nebo sportovních akcí.

Zdroj: swissinfo.ch 7.3.2021



STANOVISKO ŠVÝCARSKÉ DEMOKRACIE

Ne poprvé rozhodli Švýcaři zcela opačně, než jak doporučovala Vláda. Demokraticky zvolení zastupci občas reprezentují názory zcela opačné než jaké má lid. Švýcaři mají možnost v takových případech převzít řízení země přímo do svých rukou.

Myslíte si, že naši politici v mnoha ohledech neřídí naši zemi dle vůle lidu? Že bychom možnost zasáhnout do politiky přímo využili také? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl.