Nejsmutnější kámen na světě – Lucernský lev


Po několik století sloužili mladí švýcarští muži, zejména z centrálního Švýcarska, francouzským králům a italským vévodům jako nájemní vojáci – žoldáci. Během francouzské revoluce, v roce 1792, se jednotka více jak 900 žoldnéřů ze Švýcarska pokusila bránit krále proti Montagnardům během jejich útoku na Tuilerijský palác.

Zobrazení útoku na Tuilerijský palác malířem Jeanem Duplessis-Bertauxem.


Z těchto žoldnéřů bylo okolo 600 pobito v boji a dalších 160 pak zemřelo ve vězení. Vytesaná přímo do stěny bývalého pískovcového lomu v Luzernu, připomíná dnes jejich konec socha umírajícího lva.

Královské zvíře umírá ležíc na oštěpu a štítu, který nese symboly francouzské monarchie. Nad truchlivým výjevem lva je nápis „HELVETIORUM FIDEI AC VIRTUTI“, což je latinský výraz „Na památku věrnosti a statečnosti Švýcarů“. Pod výklenkem je seznam jmen některých zemřelých důstojníků.


Pomník měří pozoruhodných deset metrů na šířku a šest metrů na výšku. Navrhl jej dánský sochař Bertel Thorvaldsen a vytesal jej v letech 1820-1821 sochař Lukas Ahorn.

V cestopisu „A Tramp Abroad (Tramp v zahraničí)“ z roku 1880 popsal známý americký spisovatel Mark Twain tento pomník jako „nejsmutnější a nejdojemnější kámen na světě“.

Služba u cizích vojsk, s výjimkou vatikánské gardy (Papežské švýcarské gardy), byla občanům Švýcarska zakázána federálním zákonem v roce 1859.

Zdroj: atlasobscura.com 25.1.2021



STANOVISKO ŠVÝCARSKÉ DEMOKRACIE

Dle průzkumů veřejného mínění je pro Švýcary neutralita jednou z největších předností Švýcarska.

Jak Švýcaři získali neutralitu? Po porážce u italského Marignana v roce 1515 se Švýcaři vzdali snahy rozšiřovat své území. V celoevropském konfliktu třicetileté války 1618-1638 pak zůstali většinově neutrální. Po napoleonských válkách 1803-1815 následoval Vídeňký kongres, kde si Švýcaři neutralitu záměrně vyjednali. Následoval zákaz služby u cizích vojsk v roce 1859. Neutralitu nařizuje ústava z roku 1874 stejně jako revidovaná ústava z roku 1999.

Prozatím přišlo za hranicemi naší země o život 30 vojáků. Máme nějakou záruku, že nás neobětují naši vlastní spojenci jako v roce 1938, nebo nás vojensky neobsadí jako v roce 1968? Myslíte si, že by pro naši zemi bylo lepší, kdybychom se vydali cestou neutrality, vlastního svědomí a armády organizované po švýcarském vzoru? My si myslíme, že ano, a to je náš cíl.

Sklizeň brambor u budovy parlamentu – švýcarská bitva za potravinovou soběstačnost

Sklizeň brambor u budovy švýcarského parlamentu v Bernu v roce 1944. Fotografický archiv: Photopress Archive / Keystone


Přídělový systém

Během druhé světové války byla dostupnost jídla omezená a úřady usilovaly o jeho spravedlivé rozdělení pomocí přídělového systému. Každá osoba měla povoleno nakupovat pouze určité množství potravin a zboží denní potřeby. Aby bylo možné toto kontrolovat, byly zavedeny měsíční přídělové známky. Lze však pochybovat, zda byl přídělový systém skutečně spravedlivý – kompletní oběd v restauraci byl ceněn dvěma chlebovými známkami, což odpovídalo množství dvou kilogramů chleba. Mnoho farmářů také nebylo příliš disciplinovaných. Jídlo se z farem dostávalo přímo příbuzným a dobrým známým, kteří takto obcházeli přídělový systém.

Na množství zboží denní spotřeby byly zavedeny kvóty:

– cukr, těstoviny, luštěniny, rýže, pšenice a kukuřice, mouka, oves a výrobky z ječmene, máslo, jedlé tuky, potravinářské oleje (od 30. října 1939)
– textil, obuv, mýdlo, prací prostředky (od 1. prosince 1940)
– káva, čaj, kakao (od 31. května 1941)
– sýr (od 31. srpna 1941)
– vejce a výrobky z vajec (od 3. prosince 1941)
– čerstvé mléko (od 1. ledna 1942: dospělí 5 dl denně, děti 7 dl denně: od 1. listopadu 1942)
– maso (od března 1942)
– med, marmeláda, konzervované ovoce (od 4. května 1942)
– čokoláda (od června 1943)

Alpské zemědělství se specializuje na produkci mléka, sýrů a masa. Je to dáno tím, že jediné, co lze pěstovat ve vyšších alpských oblastech, je tráva. Maso nikdy nebylo cenově dostupné jako běžný produkt pro nižší třídy. To vysvětluje, proč začalo být maso přidělováno až relativně pozdě v roce 1942. Zatímco některé základní produkty jakou je např. rýže, nelze ve Švýcarsku pěstovat vůbec, jiné, jako je pšenice, kukuřice, tuk a olej, je potřeba dovážet ve velkém množství. To vysvětluje, proč byly tyto výrobky přidělovány jako první.

Denní dávka chleba činila pouze 225 g (od října 1942 do února 1944), později pak 250 g (od 1. března 1944, avšak za podmínky přidávání bramborové mouky). Pekaři museli chléb skladovat po dobu 24 hodin po upečení, později dokonce 48 hodin. Chuť k jídlu měla být potlačena přirozeným způsobem, bramborový chléb po tomto období zakysal. Pořekadlo „starý chleba není tvrdý – žádný chleba je tvrdý“ si starší Švýcaři stále pamatují.

„Zúrodňovací bitva“

K dispozici nebylo také mnoho jiných výrobků, např. výrobky z gumy. Pneumatiky na jízdní kola byly například vyráběny z korku. Traktory byly přebudovávány na pohon dřevoplynem. Benzín pro automobily byl k dispozici pouze v nezbytně nutných případech týkajících se lékařské péče. Od přídělového systému bylo možné úplně upustit až 1. července 1948, tedy více než tři roky po skončení války.

Již v dubnu 1939 schválil švýcarský parlament usnesení o zvýšení zemědělské produkce. Friedrich Traugott Wahlen, jako šéf švýcarského federálního úřadu pro výživu v období války, naplánoval takzvanou „zúrodňovací bitvu“.

Sklizeň obilí v Bellevue, poblíže centra Curychu, za 2. světové války.


Každá zelená plocha, která se zdála být použitelná, byla zorána a oseta obilím, zeleninou nebo bramborami. Rozloha zemědělské půdy se díky tomu do konce války téměř ztrojnásobila. Stupeň potravinové soběstačnosti vzrostl z 52% v roce 1939 na 59% (ve srovnání s předválečnou spotřebou). Avšak vzhledem k omezení spotřeby, dané přídělovým systémem, vzrostla potravinová soběstačnost na 80%. I tak se tedy 20% potravin muselo dovážet.

Zboží jako kovy, guma, uhlí a všechny druhy paliv musely být dováženy téměř úplně, protože ve Švýcarsku neexistují žádné významné zdroje potřebných surovin.

Zdroj: history-switzerland.geschichte-schweiz.ch 24.1.2021



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

I dnes si Švýcaři chrání potravinovou soběstačnost. Na některé druhy zeleniny, masa a mléčných výrobků jsou například uvalena dovozní cla vyšší než 100%. V roce 2015 federální vláda vynaložila přibližně 4,2% jejího rozpočtu (2,8 miliardy franků, cca 70 miliard korun) na dotace na ochranu zemědělského sektoru a zabezpečení potravinové soběstačnosti země.

V současné době je také 12,2% všech švýcarských farem ekologických. Organické produkty tvoří 7,7% celého švýcarského trhu s potravinami.

Myslíte si, že i v oblasti zemědělství se máme od Švýcarů co učit? Že bychom měli budovat soběstačnější a ekologičtější zemědělství? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl.

Deset nejvýznamnějších událostí v historii Švýcarska

Moderní Švýcarsko nevzniklo za den, trvalo mu to staletí.


Švýcarsko, jak ho známe dnes, se vyvíjelo v průběhu několika staletí a vzniklo z volného spolku nezávislých politických splečenství. Centralizovanějším federálním státem se stalo relativně nedávno. Zde je deset klíčových dat a událostí, které zformovaly dnešní Švýcarsko.

1291 – Podpis Federální charty, nejstaršího ústavního dokumentu Švýcarska. Legenda říká, že šlechta kantonů Uri, Schwyz a Unterwalden ve středním Švýcarsku podepsala smlouvu, kterou si slíbila vzájemnou ochranu proti vnějšímu nepříteli. Ve skutečnosti byla tato smlouva jednou z několika smluv tohoto druhu a byla podepsána na počátku 14. století. Přestože neexistují fyzické důkazy o existenci smlouvy z roku 1291, je toto datum považováno za rok vzniku Švýcarska.

1499 – Konfederace získává výslovné právo spravovat své politické záležitosti poté, co ve švábské válce porazila habsburského císaře Maximiliána I.

1648 – Vestfálská smlouva ukončuje třicetiletou válku a obsahuje zvláštní ustanovení o Švýcarsku, které proces zahájený v roce 1499 potvrzuje. Touto smlouvou evropské mocnosti uznávají Švýcarskou konfederaci jako samostatný stát.

1803 – Vnitřní nepokoje a četné pokusy o státní převraty vedou Napoleona k vydání „zákona o vyjednávání“, který končí Helvétskou republiku a obnovuje nezávislost kantonů. Napoleonem zavedená „vertikální mocenská struktura“ byla nestabilní a křehká, a proto byla zrušena a nikdy se nevrátila. To byl počátek vzniku současného švýcarského politického systému, který zůstává nejstabilnějším na světě.

1815 – Konec napoleonských válek. Evropské mocnosti mají zájem na uznání a udržení samostatného a neutrálního Švýcarska, aby byla zajištěna neutralita strategických alpských průsmyků. Švýcarská nezávislost a neutralita jsou evropskými mocnostmi formálně uznány na Vídeňském kongresu.

1848 – Švýcarská 27denní občanská válka. Švýcarsko se poté transformuje z volného svazku států (konfederace) na federální stát a to formou přijetí nové ústavy. Všechna omezení volného obchodu a pohybu osob jsou zrušena. Je zavedeno všeobecné volební právo, ale pouze pro muže.

1874 – První úplná revize nové federální ústavy a zavedení nástrojů přímé demokracie (právo na vyvolání referenda umožňujícího občanům vyjádřit svůj názor na jakékoli nařízení vydané parlamentem a vládou) vede ke zhroucení oligarchie známé jako „Escherův systém“. Stavba železničních tunelů Gotthard a Simplon. Vzestup mezinárodního cestovního ruchu.

1918 – Zdánlivá revoluce ve Švýcarsku. Politické neshody vedly ke generální stávce v Curychu. Její vedoucí představitelé (Oltenův výbor) požadují přijetí zásady proporcionality ve volbách do Poslanecké sněmovny (které se konaly v roce 1919), volebního práva žen (to bylo zavedeno až v roce 1971), 48hodinového pracovního týdne a starobního a invalidního pojištění. Vláda mobilizuje armádu a stávku potlačuje.

1939 – Velká výstava (zvaná Landi 39) v Curychu, která má demonstrovat odpor proti hitlerovskému Německu. Švýcarské německé dialekty se používají jako politický nástroj k distancování řečníků od nacistického Německa. Toto období je vrcholem politického a kulturního hnutí zvaného „intelektuální obrana národa“.

1978 – Vznik nejmladšího kantonu Jura. Po žhářských útocích, dlouhém procesu vzájemných kompromisů a po několika referendech se politicky oddělilo území, jenž bylo dříve součástí kantonu Bern. Jako poslední se ke kantonu Jura připojila „bernská“ obec Moutier, a to prostřednictvím referenda, které se konalo 18. června 2017.

Zdroj: swissinfo.ch 29.2.2020



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Vertikální mocenskou strukturu ve spojení s nedostatkem demokracie považujeme za největší nebezpečí pro občana. Po vzoru Švýcarska (a také sousedního Německa a Rakouska) prosazujeme zavedení federativního uspořádání státu. Za samosprávné jednotky na úrovni kantonů navrhujeme současné kraje – po vzoru Švýcarska s možností je dělit nebo slučovat prostřednictvím referenda.

Tři pilíře švýcarského důchodového systému

S prodlužující se délkou života a klesají porodností mají důchodové systémy potíže.


Vláda a parlament ve Švýcarsku se přou ohledně reforem důchodového systému v zemi. Jak funguje švýcarský důchodový systém?

První pilíř

Tvoří ho státní penzijní fond, který se skládá z různých pojistných systémů jako je OASI (hlavní důchodový fond), pojištění pro případ invalidity a pojištění pro případ nezaměstnanosti. OASI a pojištění pro případ invalidity jsou povinné pro všechny obyvatele Švýcarska.

Muži ve věku 65 let a ženy ve věku 64 let mají nárok na starobní důchod. Platby mohou být zahájeny o jeden nebo dva roky dříve, ale v tomto případě se výše důchodu snižuje. Platby lze také odložit o jeden rok až pět let, což přináší naopak navýšení plateb – v závislosti na počtu odložených měsíců. V některých případech mohou příjemci starobního důchodu převést důchod na dítě a/nebo na svého manžela/manželku.

Druhý pilíř

Je založen na zaměstnaneckých penzijních fondech a úrazovém pojištění. Zaměstnanci, kteří vydělávají více než 21 150 franků (529 000 korun) ročně, jsou automaticky pojištěni v penzijním fondu druhého pilíře. Penzijní fond a úrazové pojištění jsou povinné pro všechny zaměstnance již více než 25 let. Osoby samostatně výdělečně činné se mohou připojit dobrovolně. V kombinaci s příjmy z prvního pilíře může člověk očekávat, že po odchodu do důchodu bude dostávat přibližně 60% svého posledního platu, aby si mohl udržet svou životní úroveň.

Třetí pilíř

Je soukromá, individuální možnost, kterou mohou zaměstnanci využít k dorovnání ke zbytku svého bývalého příjmu, na který se nevztahují první dva pilíře. Tyto fondy jsou rovněž chráněny zákonem a často nabízejí daňové výhody. Obvykle mají podobu důchodového spořícího účtu (s daňovými úlevami) nebo flexibilního spořicího účtu (málo případných daňových úlev).

Tři pilíře švýcarského důchodového systému.


Švýcarská populace však stárne, stejně jako v mnoha jiných západních zemích. Stále více lidí vstupuje do důchodu a díky prodlužující se délce života je na něm závislá déle, zatímco do systému přispívá méně lidí v produktivním věku.

Parlament v současné době diskutuje o reformách, včetně plánu na zvýšení důchodového věku žen ze 64 na 65 let a snížení konverzního poměru použitého pro výpočet výplaty důchodu z druhého pilíře.

Zdroj: swissinfo.ch 1.3.2017

Švýcarsko je jednou z nejméně zdaněných zemí v Evropě


Švýcarsko vybírá daně na třech úrovních – federální (celostátní), kantonální a komunální (obecní) úrovni, přičemž kantony si stanovují své vlastní sazby. Celková daňová zátěž je ve Švýcarsku obecně nižší než ve většině Evropy a zemí OECD.

https://www.oecd.org/tax/tax-policy/tax-as-percentage-of-gdp-oecd.png
Zdanění zemí OECD vyjádřené v procentech HDP.
Zdroj: https://www.oecd.org/economy/revenue-statistics-2522770x.htm


Občanům Švýcarska a cizincům s povolením k pobytu typu C (dlouhodobý pobyt) nejsou daně strhávány automaticky ze mzdy a každý rok musí vyplnit a podat daňové prohlášení. Výše daně se odvíjí od vydělané částky a velikosti majetku.

Průvodce k podání daňových přiznání ve Švýcarsku je k dispozici na stránkách Švýcarské konfederace ch.ch.

Zahraničním pracovníkům bez povolení C jsou daně sráženy přímo z jejich mzdy. Každý, kdo vydělá více než 17 000 franků (425 000 korun) ročně, je povinen zaplatit federální daň.

Medián švýcarské měsíční mzdy přesahuje 6 500 franků (160 000 korun)

Sazby jsou odstupňovány podle úrovně příjmů a majetku, jakož i rodinného stavu. Manželské páry v současné době platí více než nesezdané páry, což chce švýcarská Vláda změnit.

Federální daňová správa nabízí více informací a online daňovou kalkulačku, která poskytuje obecný odhad výše daně, kterou je dotčená osoba povinna zaplatit. Ta se odvíjí od kantonu, ve kterém má dotčená osoba bydliště. Například při ročním platu 100 000 franků (2 500 000 korun) se kantonální sazby mohou pohybovat od méně než 8% (kanton Zug) do téměř 25% (kanton Bazilej město).

Portál ch.ch také nabízí užitečný přehled různých dalších druhů daní vybíraných ve Švýcarsku – z vozidel, z aktiv, nemovitostí, z domácích zvířat atd.

Sazby daně z příjmů právnických osob jsou v současné době aktuálním tématem. Nad sazbami udržují kontrolu kantony, což znamená, že ve Švýcarsku platí různé úrovně sazeb.

Z celkovémo množství daní pouze zhruba jednu třetinu přerozděluje centrální vláda.

Díky federativnímu uspořádání, podobně jako v USA nebo Německu, funguje ve Švýcarsku systém daňové konkurence, který přirozeně snižuje daně.

Vzhledem k tomu, že Švýcarsko umožňuje jiné sazby pro zahraniční firmy, vyvíjí mezinárodní společenství tlak na přepracování a tzv. „harmonizaci“ systému. Jeden takový návrh byl voliči odmítnut v únoru 2017. S cílem vyhovět mezinárodním požadavkům na odstranění zvláštních daňových slev pro zahraniční společnosti při zachování atraktivity Švýcarska jako destinace s nízkými daněmi pro všechny společnosti, byl návrh v přepracované verzi voliči přijat v květnu 2019.

Zdroj: swissinfo.ch 18.9.2018 a swissinfo.ch 12.3.2019



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Po vzoru Švýcarské konfederace prosazujeme zavedení federativního uspořádání státu a s ním související daňové samosprávy (zavedení vnitrostátní konkurence přirozeně snižující daně).

Subsidiarita – princip v ČR neznámý

Švýcaři si potrpí na jiný způsob zdaňování než zbytek Evropy

Federální, kantonální a komunální daně jsou vyměřovány z daňového přiznání deklarovaného samotnými daňovými poplatníky.


Od 1. ledna 2019 je Švýcarsko jedinou zemí v Evropě, kde se daně zaměstnanců nestrhávají přímo z jejich mezd. Přes četné parlamentní iniciativy Švýcarsko ještě není připraveno zavést srážkovou daň.

Švýcarští daňoví poplatníci a cizinci, kteří jsou držiteli povolení k pobytu typu C (dlouhodový pobyt), musí každý rok podávat daňové přiznání, ze kterého se vypočítává jejich daň. Švýcarská federální struktura funguje tak, že daňoví poplatníci platí daň na federální (celostátní), kantonální a komunální (obecní) úrovni. Federální daň je přímá daň vybíraná kantony jménem Švýcarské konfederace.

Obecně je možné platit kantonální a komunální daně ve splátkách v průběhu daného roku. Počet splátek se mezi jednotlivými kantony liší. Některé kantony stanovují měsíční zálohy, jiné dávají možnost zaplatit vše najednou. Na konci daňového roku vypočítá finanční správa konečnou výši daně a posuzuje, zda zálohy byly dostatečné ke krytí daně či nikoli.

Výjimky

Příjmy cizinců bez povolení typu C podléhají srážkové dani. Jejich zaměstnavatel odečítá daně přímo z jejich měsíčního platu a tuto částku odvádí finačnímu uřadu. Avšak ve většině kantonů, kde jsou zaměstnáni francouzští přeshraniční pracovníci (s výjimkou Ženevy), mají tito pracovníci povinnost přiznat a zaplatit daně v zemi svého bydliště, takže jejich příjmy nepodléhají srážkové dani. Francouzský stát poté převádí část získaných daní do švýcarských kantonů a obcí, ve kterých tito dojíždějící pracují.

Odmítání změn

V minulém století se drtivá většina průmyslových zemí přesunula z takzvaného systému deklaratorních daní do systému srážkových daní. V Evropě bylo v této oblasti průkopníkem Německo, které tento systém přijalo již v roce 1925.

Do 1. ledna 2019 jen dvě země v Evropě nezvedly systém srážkových daní – Francie a Švýcarsko. Francie však 1. ledna 2019 přešla na nový systém, tato reforma se neobešla bez velkých obtíží. Švýcarští zaměstnanci zůstávají nyní jedinými na kontinentu, jejichž výplatní pásky nejsou snižovány o daň z příjmu.

V posledních letech bylo předloženo několik parlamentních iniciativ s cílem zavést ve Švýcarsku srážkovou daň – naposledy na podzim roku 2018. Švýcarská Vláda však tento návrh opět odmítla.

Argumentem vlády je, že srážková daň by představovala nadměrnou administrativní zátěž pro firmy, daňové poplatníky a správce daně, zejména pokud pracoviště a bydliště zaměstnance nejsou ve stejném kantonu.

Daňové nedoplatky

V nedávno zveřejněné studii exekutorské agentury Intrum se Švýcarsko umístilo na evropském kontinentu hned druhé za Řeckem, co se týká daňových nedoplatků. Daňové pohledávky jsou uváděny jako hlavní důvod exekucí ve Švýcarsku.

Přímé a automatické odpočty daně ze mzdy by tento problém do značné míry vyřešily, tvrdí příznivci systému srážkové daně. Daňoví poplatníci by přesně věděli, kolik peněz mají k dispozici, aniž by se museli starat o své daňové přiznání.

Ze srážkových daní by podle nich měli prospěch ti daňoví poplatníci, kteří si plní své občanské finanční závazky, a v konečném důsledku by to vedlo ke snížení daňových ztrát státu.

Zdroj: swissinfo.ch 3.12.2018 a swissinfo.ch 14.1.2019



STANOVISKO ŠVÝCARSKÉ DEMOKRACIE

Tento systém zdaňování považujeme za jeden z mnoha důvodů, proč Švýcarsko zůstává jednou z nejméně zdaněných zemí v Evropě, kterou lze nejlépe charakterizovat jako „stát v rukou občanů, ne občané v rukou státu“.

Myslíte si, že by zavedení švýcarských politických principů pomohlo i naší zemi k větší prosperitě? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl.

Koupě nemovitosti ve Švýcarsku

House in Lugano, Ticino, Switzerland 1
Vila Floridiana ve městě Lugano v italsky mluvícím kantonu Ticino. Vila byla vybudována koncem 19. století a je aktuálně k prodeji za 28 milionů franků (700 mil. korun).


Cizinec může ve Švýcarsku jednoduše investovat tak, že si tam koupí nemovitost určenou k rekreaci, založí firmu nebo nakoupí akcie. Zde je pár věcí, které byste měli vědět.

Zatímco země jako USA, Británie a Španělsko zaznamenaly v posledních letech pokles cen nemovitostí, švýcarský trh zaznamenal nadprůměrný růst.

„Kollerův zákon“ omezuje, za jakých podmínek mohou cizinci koupit nemovitost ve Švýcarsku. Její vlastnictví samo o sobě nedává majiteli právo na povolení k pobytu ve Švýcarsku. Povolení ke koupi a registrace nemovitosti se vyřizují na kantonální úrovni.

Financování k nákupu je obvykle k dispozici, obvykle v rozsahu 60–80% z ceny nemovitosti. Úrokové sazby jsou často nízké na úrovni 4% nebo méně a v poslední době se dokonce dostaly do negativního teritoria. Kupující musí počítat s tím, že zaplatí náklady na uzavření obchodu a různé daně a poplatky za dokončení transakce a registraci nemovitosti u úřadů.

Koupě rekreační nemovitosti

Cizinci si mohou koupit nemovitosti k rekreaci, ale potřebují k tomu zvláštní povolení. Platí několik pravidel. Obydlí musí být na místě určeném kantonálními orgány jako plocha určená k rekreaci, zde vstupují do hry kvóty. Kantony a obce mohou přidat svá vlastní omezení, například umožnit cizincům nakupovat pouze nemovitosti, které jsou již ve vlastnictví cizinců.

Rekreační nemovitosti nelze pronajímat dlouhodobě, ale pouze krátkodobě. Byty se službami musí být k dispozici příslušnému majiteli hotelu pro provoz hotelu, zejména v hlavní sezóně. Lidová iniciativa (návrh občanů na změnu ústavy) v roce 2011 omezila výstavbu rekreačních nemovitostí.

Obecně platí, že čistá podlahová plocha (která zahrnuje místnosti jako kuchyň, hala, toaleta, krytý bazén, sauna a hobby prostory, ne však balkóny, schodiště, sklep a podkroví) nesmí přesáhnout 200 m², celková plocha nemovitosti pak nesmí přesáhnout 1 000 m². U větší ploch do 250 m² a 1 500 m² celkem, je nutné prokázat jejich potřebu. Větší plochy jsou povolovány pouze ve výjimečných případech.

A konečně je obecně zakázáno mít v rodině více než jeden rekreační dům. Pokud kupující rekreačního domu nebo bytu se službami, jeho manžel/manželka, registrovaný partner/partnerka nebo dítě mladší 18 let již rekreační nemovitost ve Švýcarsku vlastní, může být povolení k nákupu uděleno pouze za předpokladu, že tato nemovitost bude prodána před zápisem jiné do katastru. To platí i pro nemovitosti určené k trvalému bydlení.

Koupě nemovitosti k trvalému bydlení

Cizinci ze třetích států (mimo EU nebo EFTA) s bydlištěm ve Švýcarsku, kteří nejsou držiteli povolení typu C (trvale sídlící cizinec – obvykle více než 5 let), si mohou koupit rodinný dům (pro jednu rodinu) nebo byt pro potřebu vlastního bydlení v místě jejich skutečného pobytu, aniž by museli získat povolení. Totéž platí pro nákup stavebních pozemků, ale stavba musí začít do jednoho roku od koupě. V obou případech musí kupující bydlet v nemovitosti a nemůže ji pronajmout, a to ani částečně.

V červnu 2016 Spojené království hlasovalo v referendu pro odchod z Evropské unie. Během jednání zůstává členem EU. Poté není dosud vyjasněno (rok 2018), jak Brexit ovlivní britské občany, kteří chtějí žít ve Švýcarsku.

Obecně neexistují žádná omezení, jak velká může být obytná plocha, ale kupující si může zakoupit pouze jednu obytnou jednotku. Nemůže být však neomezeně velká, aby nedocházelo k nákupu čistě pro investiční účely. Pokud velikost nemovitosti přesahuje více než 3 000 m², do prodeje vstupuje katastr nemovitostí a posuzuje, zda povolí nákup nemovitosti.

Pokud se vlastník nemovitosti určené k trvalému bydlení přestěhuje, není nucen nemovitost prodat. Vlastník ji může nadále používat jako rekreační nemovitost, nebo ji dokonce pronajmout třetím osobám. Majitel si také může koupit nový dům v novém místě bydliště, aniž by musel prodat první. Kupující, který však nemá v úmyslu trvale žít v této druhé nemovitosti, porušuje zákon. Změna místa bydlení pouze za účelem nákupu několika bytů bez povolení je přísně zakázána. V takových případech mohou úřady donutit kupujícího zpětně požádat o povolení pro další nemovitosti nebo dokonce nařídit zrušení prodeje.

Lidé ze zemí Evropské unie nebo států EFTA

Ti, kteří dojíždějí přes hranice za prací do Švýcarska s povolením G (cizinec dojíždějící přes hranici za prací), si mohou bez povolení koupit nemovitost k bydlení v oblasti svého pracoviště. Kupující musí obývat rezidenci tak dlouho, dokud v této oblasti pracuje jako přeshraniční dojíždějící. Kupující ji nemůže pronajmout, ani částečně, a katastr nemovitostí zpravidla neprovede transakci okamžitě, pokud plocha nemovitosti přesahuje 1 000 m². V tomto případě odkáže kupujícího k příslušnému autorizačnímu orgánu, který nákup posoudí.

Stavba na nezastavěném pozemku

Obecně je nutné povolení k nákupu nezastavěného pozemku v obytných, průmyslových nebo obchodních zónách. V určitých případech takové povolení není potřeba – nemovitost k trvalému bydlení, k rekreačnímu bydlení, stálá provozovna. Přesto platí určitá pravidla, například, že stavební práce musí začít přibližně do jednoho roku. Informace pro cizince o koupi nemovitosti ve Švýcarsku jsou k dispozici na Federálním soudním úřadu.

Zdroj: swissinfo.ch 23.8.2018 a jamesedition.com 6.12.2020

Švýcaři nemají povinné očkování

Evropské fórum pro dobrovolnost v očkování (EFVV) se sídlem v Lucembursku vypracovalo zajímavou mapu Evropy ukazující, jaké povinnosti ohledně očkování platí v zemích Evropy.

Ve Švýcarsku, které obecně preferuje svobodu před regulacemi (dle organizace Heritage.org je např. dlouhodobě jednou z nejsvobodnějších ekonomik Evropy) je očkování dobrovolné. Naše země se naopak nachází na úplně opačném konci žebříčku s povinným, důsledně vymáhaným, očkováním.

Povinnost očkování v Evropě. Zdroj: http://efvv.eu/map-of-vaccination-status-by-country/



V roce 2013 odhlasovali Švýcaři v referendu federální zákon (pro bylo 59% zúčastněných voličů), který, mimo jiné, umožňuje státu v případě epidemie nařídit povinné očkování pro určité skupiny osob. Informační brožurka k tomuto referendu, ze září 2013, říká následující:

Současný zákon o epidemii umožňuje kantonům stanovit povinné očkování. Tato možnost je v novém zákoně přísně omezena. Kantony budou moci stanovit povinné očkování pouze v případě, že je vážně ohroženo veřejné zdraví a obyvatelstvo nelze chránit jinými opatřeními. Kromě toho může být povinnost uložena pouze pro přesně definované skupiny lidí – například pro zaměstnance novorozeneckého oddělení nemocnice za účelem ochrany zdraví kojenců a matek. Nikdo však nemůže být očkován proti své vůli.

Regulace na národní úrovni


Pokud se nebezpečná nemoc rychle šíří, jsou nutná celostátní opatření. To je jediný způsob, jak zabránit, aby onemocnělo nebo dokonce zemřelo větší množství lidí. Pokud by bylo nutné jednat na národní úrovni, mohla by nyní Vláda po konzultaci s kantony stanovit povinné očkování pro určité skupiny lidí. Taková výjimečná situace nikdy předtím nenastala. Kromě toho stále platí: Nikdo nesmí být očkován bez jeho souhlasu.

Odmítnutí státem nařízeného očkování by znamenalo pouze zákaz vykonávat určitá povolání. I v době součané koronavirové krize je Švýcarsko spíše umírněné, co se týká restrikcí, viz:

Švýcarsko odmítá pokračování plošné karantény

V naší zemi je naopak nařízeno očkovat 9 vakcín a neočkované děti mají zakázán přístup do jeslí a školek. Stránky EFVV však odkazují na přelomové rozhodnutí našeho ústavního soudu z ledna 2016, který umožňuje odmítnout očkování nejen z náboženských důvodů, ale i z důvodu svobody svědomí.



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Myslíte si, že bychom se měli vydat (nejen v očkování) cestou větší svobody občanů? Že by očkování mělo být dobrovolné? Že by stát mohl nařídit povinnost očkování, ale pouze v krajním případě, pro vybrané skupiny osob a odmítnutí očkování by znamenalo pouze zákaz vykonávat povolání? My si myslíme, že to jsou rozumně nastavená pravidla a je naším cílem prosazovat jejich zavedení v naší zemi.

Ochrana alpského regionu – nákladní automobily musí být přepravovány po železnici

Iniciativa (návrh na změnu ústavy), kterou voliči schválili před 25 lety, zavedla přepravu nákladních vozidel po železnici ve snaze omezit transalpský provoz.



Již před 25 lety schválili švýcarští voliči „alpskou iniciativu“, jejímž cílem bylo přesunout přepravu zboží přes Alpy ze silnice na železnici. Cíle však zdaleka nejsou naplněny. V únoru 1994 hlasovalo pro přijetí této iniciativy 52% voličů.

Článek 84 švýcarské federální ústavy.


Příliš mnoho zboží stále překračuje Alpy na nákladních automobilech místo ve vlacích. V roce 2018 projelo Alpami celkem 941 000 nákladních vozidel. Zákonný limit je 650 000.

Švýcarská veřejnoprávní televize (SRF) požádala Ministerstvo životního prostředí, dopravy, energetiky a telekomunikací (pozn. překl.: jedná se o jedno ministerstvo, Švýcarsko má celkem pouze 7 ministerstev, ČR jich má 14) o vysvětlení tohoto nedostatku. Zdá se, že jedním z hlavních důvodů pro nesplnění cílů je to, že ještě není vybudována potřebná železniční infrastruktura. Na konci roku 2020 bude otevřen jeden z hlavních tunelů – Ceneri, což by mělo situaci zlepšit.

Za účelem dobudování železniční sítě a pokrytí výpadku příjmů v důsledku demografického poklesu je DPH ve Švýcarsku dočasně zvýšeno ze 6,5 na 7,7% s platností do prosince 2027.

Článek 130 švýcarské federální ústavy. DPH a daně z přímu mají ve Švýcarsku ústavou stanovené stropy. Případnou změnu DPH tzn. změnu ústavy musí schválit občané a kantony dvojí nadpoloviční většinou. V ČR ústavní stropy daní neexistují.


Vláda v tiskové zprávě rovněž viní sousední Německo a Itálii, a to za zpoždění ve výstavbě potřebných železničních cest.

Zdroj: swissinfo.ch 30.3.2019 a swissinfo.ch 13.11.2019

Den vzniku moderního Švýcarska

Světelná projekce švýcarského umělce Gerryho Hofstettera na hradu Chillon v kantonu Vaud.



Vzestup Švýcarska jako moderního státu začal 12. září 1848 přijetím federální ústavy, a to v reakci na 27denní občanskou válku. Do té doby bylo Švýcarsko volným svazkem kantonů (konfederací, bez centrální vlády). Ačkoli je dnes Švýcarsko federací, v názvu si ponechalo původní název Švýcarská konfederace.

Nová federální ústava byla silně ovlivněna ústavou Spojených států a myšlenkami francouzské revoluce. Během následujících desetiletí však byla několikrát pozměněna.

Nová federální ústava dala poprvé vzniknout švýcarskému občanství. Do té doby existovalo občanství pouze kantonální, to zůstává dodnes.

Byla zřízena federální centrální vláda. V určitých oblastech, kde to bylo výhodné v rámci celku, se kantony vzdaly části svých svrchovaných práv a delegovaly je na centrální vládu. Zbytek práv si ponechaly.

Parlament byl navržen dvoukomorový. Senát dostal za úkol reprezentovat kantony, bez ohledu na velikost populace. Každý kanton tak byl zastoupen dvěma senátory (v té době měl 44 členů). Poslanecká sněmovna dostala za úkol reprezentovat lid. Počet poslanců byl dán poměrem jeden poslanec na každých 20 000 občanů. Poslanci byli voleni na období tří let.

Členové kantonálních parlamentů, kteří pracovali na federální ústavě, nechtěli vložit příliš mnoho výkonné moci do rukou jednoho člověka. Hlavou státu proto ustanovili sedmičlennou vládu. Z ní je každoročně volen na období jednoho roku předseda, jehož postavení je popisováno jako „první mezi rovnými“. V zahraničí je mylně vnímán jako prezident Švýcarska.

Federální soud se skládal z jedenácti členů volených na tři roky Parlamentem. Federální soud se omezoval hlavně na občanskoprávní spory týkající se konfederace, ale řešil také politické zločiny velkého rozsahu. Řešení ústavních otázek bylo vyhrazeno Parlamentu.

V roce 1850 byla zavedena jednotná měna, která nahradila kantonální měny a byla zrušena všechna cla mezi kantony.

V roce 1854 byly pod federální správu převedeny vybrané silnice a kanály.

V roce 1855 byl v Curychu otevřen Federální polytechnický institut (federální technická vysoká škola).

V roce 1859 byla zakázána občanům Švýcarska služba u cizích vojsk s výjimkou Vatikánské gardy.

V roce 1868 byl zaveden metrický systém, který byl v roce 1875 prohlášen za povinný a univerzální.

V roce 1874 byla zrevidována federální ústava a bylo zavedeno fakultativní referendum. Na požádání 30 000 občanů (dnes 50 000) nebo 8 kantonů musely být federální zákony předloženy ke schválení popř. zamítnutí občanům. Na kantonální úrovni bylo fakultativní referendum většinově zavedeno mezi lety 1848 a 1874.

V roce 1891 byla uzákoněna lidová iniciativa – referendum umožňující, na žádost 50 000 občanů (dnes 100 000), navrhovat a schvalovat lidu částečné změny federální ústavy (dnes i celkovou revizi). Zároveň byla zavedena povinná školní docházka, kterou dostaly, avšak pod dohledem konfederace, na starost kantony.

Švýcarský hodinářský průmysl má svůj počátek v 18. století, ale vzkvétat začal až během 19. století, kdy přeměnil vesnici La Chaux-de-Fonds na průmyslové centrum.

Bankovnictví začalo být významnou součástí švýcarské ekonomiky po založení Union Bank of Swiss v roce 1862 a Swiss Bank Corporation v roce 1872.

„Zlatý věk alpinismu“ v 50. až 60. letech 20. století položil základy moderního odvětví cestovního ruchu.

Za svůj Národní den však Švýcaři považují 1. srpen. Historicky v tento den v roce 1291 vznikla koalice prvních třech kantonů Schwyz, Uri a Unterwalden proti Svaté říši římské.

Zdroj: en.wikipedia.org a admin.ch



STANOVISKO ŠVÝCARSKÉ DEMOKRACIE

Švýcaři se inspirovali v USA a dále pak přidávali k jejich systému vlastní prvky, kterými tento systém ještě více stabilizovali. Mimo celostátního referenda, práva občanů vetovat zákony či nařídit kompletní revizi ústavy, Švýcarsko například nemá prezidenta.

Švýcaři se nenechali polapit do pasti prázdných tvrzení o tom, že mají jinou kulturu a nemohou převzít jiný systém.

Myslíte si, že by převzetí švýcarských politických principů a systému pomohlo i naší zemi k větší stabilitě a prosperitě? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl.