Švýcarský frank – nejstabilnější měna

Za nejstabilnější a světovou rezervní měnu je stále oficiálně považován americký dolar.

Věděli jste, že za posledních 50 let ztratil americký dolar oproti švýcarskému franku 76% hodnoty? V roce 1971, v roce, kdy americký dolar přestal být oficiálně krytý zlatem, jste si za 1 dolar mohli koupit 4 švýcarské franky. Dnes si za 1 dolar koupíte už jen 1 frank!

Švýcarský frank byl oficiálně krytý zlatem až do roku 1999 (minimálně ze 40% hodnoty). Byl poslední měnou na světě, která přestala být kryta zlatem. Doufejme, že bude i první měnou, která opět začne být zlatem kryta. Ve Švýcarsku již probíhají iniciativy za opětovné krytí franku zlatem. Ačkoli je Švýcarsko rozlohou až na 132. místě na světě, má 7. největší zásoby zlata na světě.

Co se týká sousedního Německa, to se pyšnilo stabilní německou markou. I ta byla stabilnější než americký dolar. V roce 1971 jste si mohli za 1 dolar koupit 3,6 marky. V roce 1999, kdy v devizové (bezhotovostní) podobě začalo fungovat euro, jste si za jeden dolar mohli koupit už pouze 1,7 marky. Dolar oproti marce ztratil během těchto 28 let 55% své hodnoty.

Mimochodem, věděli jste, že 75% Němců bylo proti zrušení německé marky a 84% si přálo referendum o Maastrichtské smlouvě (vytvoření pevnějšího svazku mezi státy EU)? Níže přikládáme úryvek z knihy Umění vládnout od bývalé britské premiérky Margaret Thatcherové vydané v roce 2002. Thatcherová v knize říká, že je přesvědčena, že: „…země, které se ještě k projektu eura nepřipojily, by udělaly dobře, kdyby zůstaly mimo.“



Pro zajímavost si také připomeňme, jaké měny předcházely euru a zhruba jaký v něm po jeho zavedení měly procentuální podíl. Z 50% procent to byla německá marka a francouzský frank.

Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/European_Currency_Unit


Jak je na tom švýcarský frank oproti všem bývalým evropským měnám tj. oproti euru? Euro začalo existovat v devizové (bezhotovostní) podobě od 1.1.1999. Ve valutách (mincích a bankovkách) začalo fungovat od 1.1.2002. V lednu 2002 jste si mohli koupit za jeden frank 0,68 eura. Dnes si za jeden frank koupíte 0,9 eura. Euro tedy za posledních 19 let ztratilo oproti franku 25% hodnoty.

Kurz švýcarského franku k euru. Zdroj: google.com.


Dobrou zprávou je, že i naše měna je dlouhodobě stabilnější než euro. V roce 2003 jste si mohli pořídit za jednu korunu 0,031 eura. Dnes si za jednu korunu pořídíte 0,038 eura. Euro tedy oproti české koruně ztratilo za posledních 18 let 19% hodnoty.

Kurz české koruny k euru. Zdroj: google.com.



Na závěr by bylo dobré se ohlédnout zpět na kurz české koruny vůči švýcarskému franku. Prvorepublikové Československo se pyšnilo silnou měnou. Dle wikipedie si naši předkové mohli koupit švýcarký frank za zhruba 6,25 koruny a říšskou marku za pouhých 85 haléřů.

Zdroj: Wikipedia.org – První republika




STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

V roce 1919 proběhla v Československu měnová reforma. Důvodem bylo oddělení peněžního oběhu od bývalého Rakouska-Uherska a zavedení České koruny. Kontrola vlastní měny je zásadním prvkem státní suverenity.

Centrální banka má moc řídit celou ekonomiku země. Dnes se někteří chtějí vzdát české koruny ve prospěch eura. Evropská centrální banka sídlí v německém Frankfurtu nad Mohanem. V případě zavedení eura bude mít náš názor váhu jednoho hlasu oproti 19 hlasům ostatních zemí používajících euro.

Myslíte si, že by cizinci v zahraničí neměli řídit ekonomiku naší země? Nebylo to přesně to, proti čemu bojovali a proč umírali naši předkové? Myslíte si, že bychom se měli raději vydat švýcarskou cestou vlastní a velmi stabilní měny? My si myslíme, že ano, a to je náš cíl.



Švýcarská národní banka – čtvrtinová inflace oproti ČR

Islám – Švýcaři zakázali výstavbu minaretů

Zatímco u nás je občanům z úst nejvyšších politiků podsouvána myšlenka, že nejsou kompetentní rozhodovat v referendu, Švýcaři jsou zvyklí chodit k referendu (někdy i 4x ročně) a nejvyšší politiky přímo řídit. Toto ústavní právo mají od roku 1874.

Mimochodem, nekompetentnost rozhodovat v referendu prozatím předvedli pouze naši politici, viz článek EU aneb jak čeští politici 2x nezvládli své první referendum.

S měsíčním předstihem dostávají Švýcaři poštou ke každému referendu informativní brožurku. Většina občanů naší země takovou brožurku nikdy neviděla, a už vůbec ne v češtině. Jednu z těchto brožur jsme pro vás přeložili. Vybrali jsme pro příklad kontroverzní referendum týkající se zákazu výstavby minaretů.

Brožura je přehledně rozdělena. Na přední straně je seznam otázek, o kterých se bude v referendu rozhodovat. Uvnitř je u každé otázky uvedeno, o čem se bude hlasovat, hlasování Poslanecké sněmovny a Senátu na toto téma, text k hlasování, argumenty předkládající strany a argumenty Vlády. Na konci brožury je doporučení Vlády jak hlasovat k jednotlivým otázkám. Níže uvádíme pouze část brožury týkající se zákazu výstavby minaretů.



Jak dopadlo toto referendum? Ačkoli Vláda, Poslanecká sněmovna i Senát doporučili tento návrh odmítnou, Švýcaři rozhodli po svém a návrh schválili převahou 58% hlasů.

Toto rozhodnutí následně vstoupilo v platnost a bylo zapsáno do švýcarské ústavy, viz. obrázek níže.

Článek 72 švýcarské federální ústavy.



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

OSN neváhalo přispěchat s prohlášením, že jde o hanobení náboženství. To ovšem rozhodnutí Švýcarů nezměnilo. Švýcaři jsou obecně nedůvěřiví vůči centralizaci moci a předávání suverenity do rukou cizinců. Členy OSN se stali až v roce 2002, jedenáct let po severní Koreji.

Švýcaři neváhají rozhodnout proti doporučení Vlády a celého parlamentu, nebojí se vzdorovat globalistickým tlakům nadnárodních organizací. Švýcaři jsou suverenní národ. Myslíte, že bychom měli následovat švýcarský vzor? Myslíte, že by nám to pomohlo ke stabilitě a properitě? My si myslíme, že ano, a to je náš cíl.

Náš vzor státního zřízení

Při svém rozpadu v roce 1918 bylo Rakousko-Uhersko tvořeno mnoha územími a státy. Mezi nimi bylo i budoucí Československo a Lichtenštejnsko.

Historická mapa Evropy zobrazující Rakousko-Uhersko.


Obě tyto země byly po rozpadu Rakouska-Uherska v hospodářských problémech, lze říci, že byly chudé. Lichtenštejnsko bylo možná ještě chudší než Československo. V roce 1909 Sitenského Hospodářský naučný slovník uvádí, že kníže musel financovat Lichtenštejnský stát ze svých statků v Čechách a na Moravě. Československo si po rozpadu Rakouska-Uherska vzalo za svůj vzor Francii a USA.



Lichtenštejnsko si vzalo za vzor Švýcarsko. Jak jsou na tom hospodářsky všechny tyto země dnes, o století později?

HDP na obyvatele:
Česká republika ……….. 23 000 amerických dolarů
Francie …………………….. 41 000 amerických dolarů
USA ………………………….. 63 000 amerických dolarů
Švýcarsko ………………… 83 000 amerických dolarů
Lichtenštejnsko ……… 165 000 amerických dolarů
(zdroj: Světová banka prostřednictvím google.com, rok 2020)



STANOVISKO ŠVÝCARSKÉ DEMOKRACIE

Vidíme, že Švýcarsko a Lichtenštejnsko mají nesrovnatelně vyšší HDP na obyvatele a od HDP se pak samozřejmě odvíjí výše platů a životní úroveň občanů. Nezapomeňme také, že Švýcarsko od roku 2003 hospodaří s vyrovnaným rozpočtem a snižuje státní dluh. Lichtenštejnsko pak dokonce žádný státní dluh nemá!

Francie je dnes naopak jednou z nejzadluženějších zemí Evropy a USA dluží dokonce více než celý zbytek světa dohromady. Země, které nám dříve byly vzorem, upadají…

Myslíte si, že bychom měli přehodnotit, které země by nám měly být vzorem? Myslíte si, že Švýcarsko dlouhodobě potvrzuje kvalitu svého politického systému a je zemí, jehož politický systém a principy bychom měli převzít? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl.

Senát není pojistkou demokracie

Ačkoli je to oblíbené zdůvodnění funkce a existence našeho Senátu, senát není pojistkou demokracie. Proč? Pojďme se nejprve podívat, jak je na tom naše země, co se týká demokracie. Stejně jako v případě justice občan nemá mnoho nástrojů nebo měřítek, jak ohodnotit její kvalitu. Pro základní orientaci můžeme použít údaje britského časopisu The Economist.

Zpravodajské oddělení tohoto časopisu od roku 2006 hodnotí demokracii ve 167 zemích světa tzv. Indexem demokracie. Hodnocení je prováděno pomocí šedesáti indikátorů, které jsou rozděleny do pěti různých kategorií měřících volební proces a pluralismus, občanské svobody, fungování vlády, politickou spoluúčast a kulturu. Výsledky za rok 2019 uvádíme níže na obrázku.



Při bližším pohledu na Evropu (viz. obr. níže) zjišťujeme, že Česká republika je zde hodnocena jako kazová (vadná) demokracie. To principu senátu jako pojistky demokracie samozřejmě odporuje. Švýcarsko, které stejně jako my má druhou komoru parlamentu (senát), je naopak v první desítce zemí s nejkvalitnější demokracií. Kazovou demokracií jsou v tomto žebříčku označovány země, které mají svobodné volby a respektují základní lidská práva, nicméně vykazují významné chyby v demokracii.



Pokud tuto mapu Indexu demokracie porovnáme s mapou světa zobrazující státy s jednokomorovým a dvoukomorovým parlamentem (viz. obr. níže), docházíme k zajímavému zjištění. Z prvních deseti nejdemokratičtějších zemí na světě jich šest nemá druhou komoru parlamentu (senát). Mají jednokomorový parlament tj. pouze poslaneckou sněmovnu. Z prvních pěti nejdemokratičtějších zemí na světě nemá senát dokonce ani jedna! Jedná se o Norsko, Island, Švédsko, Nový Zéland a Finsko. To opět principu senátu jako pojistky demokracie odporuje.



Další agumenty proč Senát není pojistkou demokracie uvádí česká wikipedie na stránce o Senátu prvorepublikového Československa. Říká doslova: “…senát spolu se sněmovnou převedl část zákonodárné moci na vládu a prezidenta, čímž uskutečnil přechod od parlamentní demokracie k protofašistickému autoritativnímu režimu…”



Senát je druhou komorou parlamentu. Proč mají některé státy dvě komory parlamentu, zatímco jiné si vystačí s jednou? První komora parlamentu čili Poslanecká sněmovna zastupuje lid a jeho politickou vůli. Druhá komora má smysl v případě federativního uspořádání státu. V tomto případě druhá komora reprezentuje jednotlivé státy a jejich politickou vůli. Stránky švýcarského parlamentu popisují funkci druhé komory parlamentu (Rady států – senátu) stručně a jasně hned v první větě, viz. obrázek níže: “Senát reprezentuje kantony.”



Česká wikipedie na stránce hovořící o Senátu Spojených států amerických popisuje účel amerického senátu takto: “…jeho hlavním úkolem mělo být vyvažovat postavení států bez ohledu na jejich velikost.”


Také švýcarský senát je nastaven tak, že vyvažuje postavení malých kantonů. Nejmenší švýcarský kanton Appenzell-Innerrhoden tvoří pouhé 0,2% švýcarské populace, ale má nárok na jednoho senátora z celkového počtu čtyřicetišesti, t.j. má 2,2% zastoupení v senátu. Největší z kantonů, Curych, tvoří 17% populace, ale má nárok na pouhé dva senátory, t.j. má 4,4% zastoupení v senátu.




STANOVISKO ŠVÝCARSKÉ DEMOKRACIE

Jak jsme psali v článku Federativní uspořádání státu, federativní uspořádání má značné výhody oproti centralizovanému (unitárnímu) státu.

Máme senát a nejsme hodnoceni jako úplná demokracie. Co je tedy opravdovou pojistkou demokracie? Není to třeba skutečně demokratická ústava, právo občanů řídit politiku přímo, právo vetovat zákony, právo navrhovat změny ústavy, právo nařídit revizi ústavy nebo povinnost politiků předkládat důležité mezinárodní smlouvy a změny ústavy ke schválení občanům v referendu? Takové principy jsou uplatňovány ve Švýcarsku.

Myslíte si, že výše popsané principy jsou lepší pojistkou demokracie než senát sám o sobě? A myslíte si, že by pro naši zemi bylo výhodnější zavést federativní uspořádání státu a tím dát senátu skutečný smysl? My si myslíme, že ano, a to je náš cíl.

Justice

Zatímco justice je jednou z nejdůležitějších složek státu a zásadním způsobem ovlivňuje celé hospodářství, občan dnes nemá mnoho nástrojů nebo měřítek, jak ohodnotit její kvalitu. Ani organizace OECD, která obvykle nabízí velké množství kvalitních studií v tomto případě obecné srovnání nenabízí. Níže přikládáme obrázek spokojenosti občanů s justicí publikovaný organizací OECD, data pochází z průzkum organizace Gallup z roku 2018.

Citizen satisfaction with the justice system - OECD : ireland
Spokojenost občanů s justicí dle průzkumu společnosti Gallup z roku 2018. Zdroj: reddit.com



Z žebříčku vyplývá, že naše země se nachází pod průměrem zemí OECD, a že například občané Indonésie nebo Indie jsou více spokojení se svou justicí než občané naší země. Švýcarsko vidíme na špičce žebříčku zemí OECD.

Jiný žebříček hodnocení justice přináší organizace Heritage foundation (viz obrázek níže), která se snaží o komplexní hodnocení všech zemí světa na základě několika desítek faktorů. Dle jejich aktuálního žebříčku se nejefektivnější justicí pyšní Singapur, zatímco naše země není ani v první padesátce z počtu 127 obsazených příček.

Hodnocení justice ve vybraných zemích organizací Heritage foundation za rok 2019.



I zde je Švýcarsko na špičce a nás poráží mnoho zemí. Nejen Indonésie a Indie, ale třeba Tadžikistán, Kazachstán nebo Rumunsko. Srovnejme si naši zemi a okolní státy dle HDP na obyvatele a efektivity justice (skóre dle žebříčku organizace Heritage foundation).

Zdroje: Světová banka prostřednictvím google.com, heritage.org



Vidíme skokový rozdíl v HDP na obyvatele mezi námi a sousedním Německem a Rakouskem. Ne náhodou stejný skokový rozdíl vidíme i v efektivitě justice. Fungující justice a vymahatelnost práva je nezbytná pro dobře fungující hospodářství. Dle zprávy organizace OEDC lepší justice přináší růst investic, konkurenceschopnosti, inovací a celého hospodářství.


Jaké jsou základní rozdíly mezi naší a švýcarskou justicí?

Pokud začneme od nejvyšších soudů, v naší zemi je nejvyšším soudem Ústavní soud. Soudci Ústavního soudu jsou nominováni a (se souhlasem Senátu) jmenováni prezidentem republiky na funkční období 10 let. Ve Švýcarsku je nejvyšším soudem Nejvyšší federální soud. Soudci Nejvyššího federálního soudu jsou nominováni parlamentními politickými stranami a voleni celým parlamentem na funkční období 6 let. V naší zemi mohou soudci vykonávat činnost do věku 70 let. Ve Švýcarsku do věku 68 let.

Dle naší ústavy je Ústavní soud soudním orgánem chrany ústavnosti, tj. chrání neporušování ústavního řádu naší země. To však očividně neznamená, že chrání spravedlnost a zájmy občanů. Příkladem je třeba naše referendum o vstupu do EU, kdy vrcholní politici jednostranně manipulovali občany, aby hlasovali pro vstup do EU. Ústavní soud nezasáhnul. Ve Švýcarsku Nejvyšší federální soud v roce 2019 zrušil platnost referenda z roku 2016, protože se prokázalo, že Vláda neobjektivně informovala voliče.

Článke 83 ústavy České republiky.



Jak je to ostatními soudy? V naší zemi jsou soudci na nižší úrovni nominováni převážně procesem výběrových řízení pořádaných krajskými soudy a následně jsou jmenováni prezidentem na časově neomezené období. Švýcarští kantonální soudci jsou nominován specializovanou komisí či kantonálním parlamentem a jsou voleni buď kantonálním parlamentem nebo přímo lidem na období čtyř až šesti let. V kantonu Appenzell-Innerrhoden je délka mandátu soudce 1 rok, v kantonu Ticino 10 let a v kanton Fribourg je, stejně jako u nás, časově neomezena, zdroj Juditial independence in transition.

Výňatek z Juditial independence in transition.



Přímá volba soudců je běžná v USA. Mimo soudce Nejvyššího soudu a soudce federální je tam takto voleno minimálně 90% soudců. Všimněte si vysoké efektivity americké justice v žebříčku Heritage foundation.

Další rozdíly vidíme i ve Státních zastupitelstvích, které tvoří důležitou součást justice (ačkoli dle naší ústavy je státní zastupitelství součástí moci výkonné). U nás nejvyššího státního zástupce jmenuje vláda na návrh ministra spravedlnosti a je jmenován na dobu časově neurčitou. Ve Švýcarsku je nejvyšší státní zástupce nominován parlamentní Justiční komisí a je volen celým parlamentem na funkční období čtyř let.

Podívejme se ještě na počet profesionálních soudců. K dispozici jsou data Organizace spojených národů (Úřadu pro drogy a kriminalitu) z roku 2013. Ukazují počet profesionálních soudců na sto tisíc obyvatel. Zatímco u nás byl počet profesionálních soudců 28,5, Švýcaři si vystačili s počtem 15,9, viz obrázek níže.

Počet soudců na 100 000 obyvatel v zemích Evropy za rok 2015.




STANOVISKO ŠVÝCARSKÉ DEMOKRACIE

Ve Švýcarsku jsou vrcholní představitelé justice voleni viditelně demokratičtějšími procesy a délky jejich mandátů jsou výrazně kratší. S nižším počtem soudců dosahují výrazně lepších výsledků než naše „nezávislá“ justice. Naše justice hluboce zaostává za západními zeměmi.

Myslíte si, že naše justice má prostor ke zlepšení? Myslíte si, že převzetí švýcarského modelu soudnictví by nám pomohlo posunout se ve světovém žebříčku nahoru nejen co se týká kvality justice, ale pomohlo by i celému hospodářství naší země? My si myslíme, že ano, a to je náš cíl.

Pseudoreferendum o vstupu naší země do EU

Poprvé naši politici selhali již při vzniku našeho státu v roce 1993. Úplně prvním referendem v naší zemi mělo být referendum o schválení ústavy. To se vůbec nekonalo.

Ústava je nejzákladnější dokument, který definuje základní uspořádání státu, základní práva občanů a rozdělení moci ve státě. Ústava je dokument, jehož jedním z hlavních poslání je limitovat moc politiků. To se samozřejmě příliš nehodí politikům s nečistými úmysly. Naši politici si ústavu napsali a schválili sami. To mluví samo za sebe. Zřejmě ne náhodou zapoměli dát do ústavy jakýkoli strop zdanění občanů, povinnost hospodařit s vyrovnaným rozpočtem, právo občanů řídit politiku přímo prostřednictvím referenda, právo občanů nařídit revizi ústavy a mnoho dalšího.

Ve Švýcarsku naopak musí být ústava a její změny vždy předloženy ke schválení lidu. Toto pravidlo je dáno ústavou a jeho původ sahá více jak 200 let do historie. Ústavou bylo referendum (právo lidu zrušit rozhodnutí parlamentu) uzákoněno v roce 1874 a lidová iniciativa (právo lidu měnit ústavu) v roce 1891.

Článek 140 švýcarské ústavy.



Podruhé naši politici selhali při referendu o přistoupení naší země k Evropské unii. Zde nedokázali dodržet základní principy objektivního informování občanů.

V roce 2002 přidělil parlament Ministerstvu zahraničních věcí částku 200 mil. Kč na provedení informativní kampaně k referendu o vstupu do EU. Pro informaci, v poměru k velikosti státního rozpočtu by tato suma dnes odpovídala zhruba částce 435 mil. Kč, přičemž například velikost kampaně do Poslanecké sněmovny je dnes zákonem omezena na 90 mil. Kč.



Jak tato kampaň vypadala? V prvé řadě bylo vytvořeno jednostranně manipulativní logo kampaně. Tím byl žlutý nápis ANO na modrém podkladu, přičemž písmeno O bylo složeno ze žlutých hvězd. Rozhodně to nebyl neutrální nápis jako např. “ROZHODNĚTE”, nebo “PŘIJĎTE ROZHODNOUT”, nebo “EU, ANO ČI NE?”.




Tato kampaň dále pokračovala v nejrůznějších médiích, kde informovala občany výhradně o výhodách členství v EU. Nevýhody byly zamlčeny. Občané se zachovali zodpovědně. Účast byla nadpoloviční 55%, přičemž 77% hlasů bylo pro vstup. Občané bohužel rozhodovali na základě pouhé poloviny informací.

Švýcaři odmítli těsnější vztahy s Evropou několikrát. V roce 1992 odmítli stát se členy Evropského hospodářského prostoru (EHP), a to těsnou většinou hlasů 50,3%. V roce 1997 odmítli lidovou iniciativu o zahájení přístupových jednání s EU většinou 74,1% hlasů. Další podobnou iniciativu odmítli i v roce 2001 převahou 76,8% hlasů.

Zatímco u nás byli občané v referendu informováni neobjektivní jednostrannou kampaní, ve Švýcarsku jsou občanům předkládána pro i proti. Ke každému referendu dostává každý oprávněný volič (i voliči žijící v zahraničí) brožurku, kde jsou popsána pro a proti, argumenty předkládající strany, názor (hlasování) obou komor parlamentu, názor a doporučení Vlády a text k hlasování. Níže přikládáme obrázky z brožurky k referendu z roku 1992 o vstupu Švýcarska do Evropského hospodářského prostoru.



Obsah na první stránce hovoří sám za sebe, říká:
Strana 3 ………….. To nejdůležitější ve zkratce
Strany 4-6 ……… Co je Evropský hospodářský prostor (EHP)
Strana 7 ………….. Rozhodnutí parlamentu o EHP
Strany 8-11 ……… Postoj Vlády
Strany 12-16 ….. Argumenty pro a proti EHP
Strany 17-19 ……. Změny zákonů (Eurolex)
Strany 20-62 ….. Znění smlouvy o EHP

Na stránkách týkajících se pro a proti jsou pak předloženy argumenty k následujícím otázkám: hospodářská izolace Švýcarska, politická izolace Švýcarska, přímá demokracie, federalismus, suverenita, volný pohyb osob, mzdy, nezaměstnanost, nájemné, hypotéky, spotřebitelé, zemědělství a ochrana životního prostředí.



Ačkoli švýcarská Vláda a většina parlamentu byla pro členství v EHP, všichni zůstali objektivní, předložili pro i proti a Švýcaři těsnou většinou toto členství odmítli.

V roce 2019 dokonce Nejvyšší federální soud v Lausanne zrušil platnost referenda z roku 2016, protože bylo prokázáno, že Vláda neposkytla občanům úplné informace.



STANOVISKO ŠVÝCARSKÉ DEMOKRACIE:

Kampaň k našemu vstupu do EU nebyla dle švýcarských standardů zdaleka objektivní. EU se pak od našeho vstupu v roce 2004 zásadně změnila. Z původního záměru čtyř svobod: volného pohybu zboží, služeb, peněz a osob se EU dostala tak daleko, že například žalovala Polsko, kvůli reformě justice nebo naši zemi za nejpřijímání uprchlíků (imigrantů).

Jednotný trh EU (levný dovoz a kvóty) poškozuje naši potravinovou soběstačnost a je neslučitelný s budováním nezávislého státu. S budováním nezávislosti státu je také neslučitelné naše členství v EU. Cizinci v zahraničí nemohou tvořit zákony naší země, stejně jako nemohou hlasovat v našich volbách. Bohužel členstvím v EU jsme to de facto umožnili.

Myslíte si, že by pro nás bylo lepší, kdybychom si uspořádali vstahy s EU jako Švýcaři – prostřednictvím bilaterálních smluv s důrazem na ochranu nezávislosti země? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl.

EU – Švýcaři platí za volný obchod méně než některé členské země EU

Švýcarsko není členem EU. Členství v EU definitivně odmítlo v roce 2016 stažením své žádosti o členství z roku 1992. Součástí Schengenského prostoru je od roku 2008. Vztahy s EU si vyjednalo sobě na míru prostřednictví bilaterálních smluv schválených prostřednictvím referend v letech 2000 a 2005.




Od roku 2008 platí Švýcarsko do EU – lze říci výměnou za volný obchod – 130 milionů franků ročně (čili ekvivalent 130 mil. eur nebo 3,3 mld. Kč). Naše země platí ročně okolo 40 mld. Kč.

Členství v EU s sebou nese i břemeno administrativy, které brzdí ekonomiku. Podle zprávy a pracovního dokumentu Evropské komise z roku 2006 nás toto administrativní břemeno může stát ročně zhruba 3,3% HDP. To by dnes odpovídalo částce zhruba 180 mld. Kč. Stejná zpráva říká, že pokud by se podařilo zredukovat administrativní břemeno o čtvrtinu, mohlo by nás administrativní EU břemeno v roce 2025 stát jen 1,3% HDP. To by dnes odpovídalo částce okolo 70 mld. Kč. Bohužel administrativy EU od té doby spíše přibývá (GDPR atd.). Tato čísla je nutné srovnat s údaji ministerstva financí, podle kterých jsme doposud z EU dostávali jen o 50 miliard více, než kolik jsme do ní ročně odvedli.



Z těchto údajů tak vyplývá, že i přes velké množství peněz z EU v celkovém součtu na našem členství zřejmě proděláváme. Peníze z EU navíc pokřivují tržní prostředí – daně a platby do EU platíme všichni, dotace však dostávají jen někteří (těch 50 mld. Kč navíc, které dostáváme z EU, odpovídá částce 5000 Kč na obyvatele; dostává každý člen vaší rodiny ročně 5000 Kč z EU?). Dotace také vedou k neefektivnímu využívání peněz. Příkladem je třeba Nupharo Park – z fondů EU vybudovaný technologický park v hodnotě 300 mil. Kč, který skončil v úpadku.

Dalším problémem je břemeno samotných EU regulací. Evropská komise raději nespočítala, kolik to členské země stojí. K tomu se přidávají jiné zásadní problémy jako je např. žaloba Evropské komise na naši zemi za nepřijímání uprchlíků (imigrantů).

Níže uvádíme seznam plátců a příjemců EU rozpočtu, zdroj statista.com. Modře jsou vyznačeny státy, které v součtu daly do EU více než kolik dostaly. Červeně jsou vyznačeny státy, které dostaly více než kolik odvedly. Německo v roce 2018 v součtu přispělo částkou 17 213 milionů eur, tj. 17,2 miliardy eur (430 mld. Kč).



Srovnejme si Švýcarsko a některé státy z výše uvedené tabulky podle počtu obyvatel a částky, kterou přispívají do EU:
Dánsko ………. 5,8 mil. obyvatel, 1468 mil. euro
Finsko ……….. 5,6 mil. obyvatel, 679 mil. euro
Irsko ………….. 4,8 mil. obyvatel, 542 mil. euro
Švýcarsko ….. 8,5 mil. obyvatel, cca 130 mil. euro

Velmi zajímavý je i fakt, že nadprůměrně bohaté Lucembursko dostává více než dává! Celkem 1,631 mld. eur, tj. 40 mld. Kč za rok 2018.

Připoměňme si státní dluhy největších přispěvatelů. Naše země vstoupila do EU v roce 2004. Všimněte si, jak se od té doby vyvíjely jejich státní dluhy. Zdroje tradingeconomics.com a bbc.com. Částky se pohybují v řádech milionů milionů tzn. bilionů! Ano, čtete správně, miliony milionů.



Vidíme situaci, kdy jsme dotováni zeměmi, které se výrazně zadlužují. Je to racionální? Je to morální brát dotace od někoho, kdo si na ně musel půjčit? Za pozornost stojí, že dluh Německa začíná zvolna klesat. Německo přijalo v roce 2009 ústavní “dluhovou brzdu” po vzoru Švýcarska. Ta od roku 2016 zavádí pro federální vládu povinnost hospodařit se schodkem rozpočtu maximálně 0,35% HDP.



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

O vztazích s EU by se toho dalo napsat mnoho. Jaký je závěr? Švýcarsko má s EU zajištěno obchod i pohyb pracovních sil, přičemž za to platí ročně pouhých 130 mil. franků (3,3 mld. Kč). Netýká se ho takové břemeno administrativy a regulací. Je osvobozeno od dotací pokřivujících tržní hospodářství, spravedlnost i zdravý rozum. Nepodílí se na nemorálním zadlužování jiných zemí.

Myslíte si, že by pro nás bylo výhodnější nebýt členem EU a vyjednat si vlastní bilaterální smlouvy po vzoru Švýcarska? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl.

Švýcarská národní banka – čtvrtinová inflace oproti ČR

Švýcarská ústava dává jasná a logická pravidla týkající se měny a centrálního bankovnictví.

Članek 99 švýcarské federální ústavy.



Začněme měnou. Česká ústava paradoxně vůbec nedefinuje, kdo je odpovědný za měnu, neobsahuje slovo měna ani výraz měnová politika. Hlavním cílem České národní banky (ČNB) dle naší ústavy není „měnová politika sloužící obecným zájmům země“, jak by se dalo očekávat. Hlavním cílem ČNB je cenová stabilita.

Článek 98 ústavy České republiky.



Pokud vám to zní rozumně vězte, že dle propagandistického článku České národní banky, cenová stabilita znamená neustálou inflaci. Dle Švýcarské národní banky znamená cenová stabilita inflaci pod 2% případně i deflaci.

Pro srovnání níže uvádíme inflaci u nás a ve Švýcarsku od roku 1993, zdroj tradingeconomics.com. Zatímco ve Švýcarsku byla průměrná inflace pod 1%, v naší zemi byla přes 4%. Švýcaři zažili nejvyšší inflaci 4%, my 22%.

Srovnání inflace v České republice (nahoře) a ve Švýcarsku (dole). Zdroj: tradingeconomics.com



Další, čím se naše ústava odlišuje od Švýcarské, je povinnost tvořit zlaté rezervy. Česká ústava na zlaté rezervy nedbá. Nechvalně známým počinem ČNB byl prodej zlatých rezerv. Po rozdělení Československa nám připadlo 70 tun zlata, z nichž dodnes nám zůstalo 8 tun. Švýcarsko má aktuálně 1040 tun zlata (7. nejvyšší zlaté rezervy na světě). ČNB většinu našeho zlata prodala koncem devadesátých let. Od té doby vzrostla cena zlata zhruba šestinásobně. Argumentem pro prodej bylo, že zlato nenese úrok. To je obzvláště směšný argument v dnešní době negativních úroků. Centrální bankéři prokázali, že se tragicky mýlí. Zlato prokázalo, že je nejlepší rezervou. Níže graf ceny zlata, zdroj tradingeconomics.com.

Aktualizace 15. 7. 2020: V červnu 2020, kdy cena zlata dosahuje historického maxima 1800 USD, ČNB přikoupila 1,2 tuny zlata do našich rezerv.

Graf ceny zlata. Zdroj: tradingeconomics.com



Švýcarská ústava dále dává za povinnost rozdělovat zisk národní banky. Česká ústava nic takového nezná. Švýcarská národní banka je akciovou společností. Část jejího zisku (max. do hodnoty 6% základního jmění, obvykle 15 franků na akcii) se rozděluje soukromým vlastníkům akcií a zbytek se dělí mezi federální vládu a jednotlivé kantony (min. 2/3 tj. 67% čistého zisku). Očekávaný zisk SNB za rok 2019 je 49 mld. franků (cca 1,2 bilionu korun).

Mezi další rozdíly mezi naší a švýcarskou národní/centrální bankou patří způsob volby jejích nejvyšších představitelů. Bankovní radu tvoří u nás 7 členů, ve Švýcarsku 11 členů. U nás jsou všichni členové jmenováni prezidentem na období 6 let. Ve Švýcarsku 6 členů jmenuje vláda, 5 jich volí valná hromada akcionářů a jsou jmenováni/voleni na období 4 let.



STANOVISKO ŠVÝCARSKÉ DEMOKRACIE

O centrálním bankovnictví naší země by se toho dalo napsat mnoho. Zjednodušeně lze říct, že napáchalo v naší zemi obrovské škody. Od neschopnosti dohlížet nad finančními trhy a ochránit občany v devadesátých letech, přes prodej zlatých rezerv, inflaci až po devizové intervence.

Myslíte si, že se máme od Švýcarů co učit? Myslíte si, že by nám prospělo převzít švýcarkou legislativu týkající se centrálního bankovnictví počínaje ústavou? My si myslíme, že ano, a to je náš cíl.

Velikost Švýcarska není překážkou, ale výhodou

Mnoho lidí tvrdí, že jako stát jsme příliš malí na to, abychom mohli být nezávislí nebo neutrální. Že sami nemůžeme uspět nebo se ubránit. Že musíme být součástí většího celku jako je Evropská unie nebo Severoatlantická aliance.

Webová stránka thetruesize.com nám dnes dává šanci porovnat velikost zemí v nezkresleném měřítku. Níže přikládáme ke srovnání velikost Švýcarska a naší země.



Švýcaři si z velikosti hlavu nedělají. Nejsou členy EU ani NATO, drží si svou vlastní měnu. Ačkoli jsou, co se týká velikosti, až na 132. místě na světě, pyšní se 20. největší ekonomikou světa měřeno dle velikosti HDP. V přepočtu HDP na obyvatele tvoří špičku světa, kdy jsou v první „pětce“. Zlaté rezervy mají 7. nejvyšší na světě!



STANOVISKO ŠVÝCARSKÉ DEMOKRACIE

Na počátku druhé světové války byl počet obyvatel Švýcarska méně než třetinový oproti Československu (4 miliony oproti 15 milionům). I přesto nehledali Švýcaři spojence a spoléhali pouze sami na sebe. My jsme spoléhali na spojence a ti nás nakonec stejně zradili.

Ano, historické a geografické okolnosti Švýcarsku pomohly k úspěchu, ale brání nám dnes nějaké historické a geografické okolnosti vydat se švýcarskou cestou? Není čas přestat hledat spojence a začít se spoléhat sami na sebe? Začít se chovat jako sebevědomý a nezávislý národ?

Budeme pokračovat v předávání naší suverenity do rukou cizinců v EU? Předáme jim i naši měnu? Budeme spoléhat na cizince v rámci obrany naší země? Necháme si poškozovat potravinou soběstačnost členstvím v EU? Švýcaři nic z toho nedělají.

V roce 1918 jsme bez váhání převzali model řízení státu po vzoru Francouzské republiky a USA. Není, po sto letech, čas zhodnotit výsledky těchto zřízení a vybrat si nějaké lepší? S ohledem na výborné výsledky třeba to Švýcarské? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl.

Kupní síla obyvatel

Společnost Growth From Knowledge je německá společnost zaměřující se na spotřebitelský průzkum. Na základě statistických analýz jednotlivých zemí mimo jiné sestavuje mapy kupní síly obyvatelstva. Ty slouží prodejcům k identifikaci nejlukrativnějších regionů.

Kupní silou je myšleno kolik peněz ročně zbude průměrnému občanovi po zaplacení průměrných daní.

V roce 2018 sestavila GFK tuto mapu pro Evropu. Škála se liší od tmavě modré (nejméně) po tmavě červenou (nejvíce). Na mapě lze stále zřetelně rozlišit hranici bývalého “východního bloku”.



Na špici Evropy je Lichtenštejnsko se 65 000 eur. Následuje Švýcarsko se 40 000 eur. Česká republika je dle barevné škály v dolní třetině (tmavě zelená) pod průměrem, který je 14 000 eur. Data 2019 zde.

Ke zvážení je zde fakt, že první dvě země s nejvyšší kupní silou mají politický systém založený na přímé demokracii a dále, že z prvních pěti “nejbohatších” zemí čtyři nejsou členy EU ani nepoužívají euro. Co se týká HDP na osobu je z evropských zemí s Lichtenštejnskem srovnatelné pouze Monako.



Z mapy vyplývá, že mezi naší zemí a sousedním Rakouskem a Německem je stále skokový rozdíl a velký potenciál k růstu. Ano, v bohatších zemích jsou vyšší náklady na život, ale i po nezbytných výdajích tam zůstává občanům v peněženkách více. Příkladem budiž třeba cena (a kvalita) stejných potravin prodávaných u nás a v Německu, která pravidelně budí rozhořčení občanů.



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Myslíte si, že by zavedení švýcarských politických principů pomohlo naší zemi vyrovnat skokový rozdíl mezi námi, Německem, Rakouskem či dokonce Švýcarskem? My si myslíme, že ano, a to je náš cíl.

„Unus pro omnibus, omnes pro uno“ - „Jeden za všechny, všichni za jednoho“ - národní motto Švýcarska
/** záloha footer řádek 45-63
Švýcarská demokracie Používáme WordPress (v češtině).
*/