Země, kde je nejlepší se narodit

EIU – zpravodajské oddělení britského časopisu The Econom sestavuje nevšední žebříček hodnocení zemí. Na základě deseti faktorů hodnotí výhledy zemí do budoucna a podle dosaženého skóre sestavuje žebříček, ve které z nich je nejlepší se narodit.

Hodnotící faktory se různí od subjektivních (průzkumy veřejného mínění) po objektivní (HDP na obyvatele). Žebříček z roku 1988 hodnotil i faktory jako nedostatek kultury či nudnost dané země.

Tento žebříček není zcela jistě dokonale přesný, ale poskytuje alespoň orientační ohodnocení kvality života v jednotlivých zemích.



Letmý pohled na žebříček ukazuje, že Švýcarsko zná recept na úspěch. Naše země, ačkoli není propadák, má prostor ke zlepšení.

Myslíte si, že by zavedení švýcarských politických principů pomohlo naší zemi k růstu v tomto žebříčku? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl.

Poloprofesionální parlament

Vrcholní politici na částečný úvazek. Tak lze charakterizovat švýcarský parlament. Dle průvodce Švýcarskou konfederací z roku 2018 (viz. obrázek níže, vydává ho švýcarské Federální kancléřství) pouhých 18% členů Poslanecké sněmovny a 40% členů Senátu vykonávalo tuto funkci na plný úvazek.


Parlament se schází 4x do roka na třítýdenní jednání. Jednání jsou veřejná. Alespoň 1x ročně je uspořádáno společné jednání Poslanecké sněmovny a Senátu. Při tomto jednání je volen předseda a místopředseda konfederace na období dalšího roku popř. jsou voleni federální soudci, státní zástupci atd.

V průvodci je možné se dočíst, že roční odměna řadového poslance je 26 000 franků. Na poměry naší země slušná částka, nicméně s ohledem na průměrný švýcarský plat 6 000 franků to odpovídá čtyřem měsícům práce za průměrnou mzdu. Z této částky je dále odečtena daň z příjmu a sociální a zdravodní pojištění.



K tomu má poslanec nárok na 33 000 franků ročně na asistenty a hmotné výdaje. Dále pak na příplatky za jednání parlamentu, komisí, na dopravu, za vedoucí funkce atd. (příplatky nepodléhají zdanění). V součtu dostává člen švýcarského parlamentu za svou práci zhruba dvojnásobek průměrného platu. To stačí k tomu, aby Švýcarsko bylo jednou z nejlepších zemí k životu na světě.



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Díky federativnímu uspořádání, kdy velké množství úkolů zůstává v rukou jednotlivých států, není švýcarský parlament ani jeho řadový člen zahlcen tolika činnostmi jako ten náš a ani nedrží v rukou takovou moc.

HDP na obyvatele naší země je čtvrtinové oproti Švýcarsku. Podobně je to s platy. Takový je výsledek práce našich plně profesionálních politiků. Myslíte si, že naši politici dělají více škody než užitku? Myslíte si, že federativní uspořádání státu a poloprofesionální parlament by pomohl k prosperitě i naší zemi? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl.

Zdanění práce ve Švýcarsku je nižší než v ČR

Naše země je nechvalně známá pro výši zdanění práce, která patří mezi nejvyšší na světě. Vysoké zdanění práce je nevýhodné v mnoha směrech. Naše ekonomika tím ztrácí.

Oproti tomu Švýcarsko má dlouhodobě jedno z nejnižších zdanění práce ze zemí OECD. Nižší než USA, které byly v minulosti symbolem kapitalismu a nízkých daní.


Zdroj: oecd.org 2017 a 2021



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Koluje mnoho mýtů o tom, proč je Švýcarsko tak úspěšné. Faktem zůstává, že Švýcarsko má nízké daně. Mezi lety 2017 – 2019 bylo dokonce na EU seznamu daňových rájů, protože bylo možné se přes Švýcarsko vyhnout některým daním.

Nízké daně jsou součástí hospodářské svobody. Hospodářská prosperita je přímo úměrná hospodářské svobodě. To dokládají mnohé studie. Švýcarsko pouze potvrzuje tento princip.

Myslíte si, že by naší zemi pomohly k prosperitě nižší zdanění práce a větší hospodářská svoboda? My si myslíme, že ano, a to je náš cíl.

Švýcaři mohou zakázat státu vybírat DPH a daň z příjmu

Přechodná ustanovení švýcarské ústavy říkají následující:



Tato, pro občany naší země těžko uvěřitelná ustanovení, vysvětluje anglická wikipedie na stránce o daňovém systému Švýcarska. Říká následující, viz. obrázek níže:

“Švýcarsko je unikátní mezi moderními suverenními státy v tom, že pravomoc vybírat daně je omezena trváním a rozsahem. Ústava stanovuje horní limit pro federální daně a říká, že pravomoc je vybírat vyprší v roce 2020. Obnovení této pravomoci vyžaduje dodatek ústavy, který musí být schválen v referendu dvojí většinou, většinou občanů a většinou kantonů. Pokud by obnovení této pravomoci v referendu nebylo schváleno (prozatím proběhlo obnovení 6x od roku 1958), Švýcarská konfederace by se reálně mohla rozpadnout z důvodu nedostatku finančních prostředků. Všechny pokusy odstranit tato omezení dodatkem ústavy, který by dával federální vládě stálou pravomoc vybírat daně, byly odmítnuty v parlamentu nebo – ne méně než 5x – v referendu, naposledy v roce 1991.”



V březnu 2018 bylo uspořádáno referendum o prodloužení pravomoci švýcarské vlády vybírat přímé daně a DPH a to do konce roku 2035. Tento návrh schválilo 84% voličů při 52% účasti.

Koluje mnoho mýtů o tom, proč je Švýcarsko tak prosperující. Švýcarsko však pouze potvrzuje princip, který je dlouho znám – od Magny Charty, přes americkou deklaraci nezávislosti, až dodnes – limitovaná vláda. Vláda Švýcarska je limitovaná, disponuje omezeným množstvím peněz a pravomocí, je podřízena občanům a nemá prostor zneužívat svou moc.

Švýcarsko reprezentuje stát v rukou občanů, zatímco naše země a téměř celý zbytek světa reprezentuje občany v rukou státu.

Myslíte si, že stát by měl být v rukou občanů a ne naopak? Myslíte si, že by naší zemi pomohla k prosperitě stejná ústavní omezení centrální vlády? My si myslíme, že ano, a to je i naším cílem.

Švýcarsko nemá minimální mzdu

Švýcarsko nemá na celostátní úrovni minimální mzdu. Prozatím pouze čtyři z 26 kantonů, které tvoří Švýcarsko, zavedly minimální mzdu. Jedná se o kantony Neuchâtel, Jura, Ticino a Ženeva. Ty tvoří celkem 13% švýcarské populace. Prvnímu zavedení minimální mzdy předcházelo šest let soudních sporů a proběhlo až v roce 2017.

Plošné zavedení minimální mzdy odmítli Švýcaři v roce 2014 v referendu o změně ústavy (lidová iniciativa). Proti bylo 76,3% hlasů. Navrhovaná výše minimální mzdy byla 22 franků na hodinu.

Švýcarsko zůstává jednou z nemnoha evropských zemí, které preferují svobodné tržní vyjednávání mezd před centrálním plánováním. Těmi zbývajícími jsou Island, Norsko, Dánsko, Švédsko, Finsko, Rakousko, Itálie a Kypr.



Švýcaři dosáhli špičky v životní úrovni bez potřeby zavedení minimální mzdy. Evropu tvoří 50 států, bez minimální mzdy je jich pouhých 9. Z deseti nejbohatších států Evropy (dle HDP na obyvatele) jich však celých 6 nemá minimální mzdu. Myslíte si, že minimální mzda ekonomice spíše pomáhá, nebo spíše škodí?



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Myslíte si, že by naší zemi pomohlo zvýšit životní úroveň, kdybychom upřednostnili tržní hospodářství před centrálním plánováním? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl.

Subsidiarita – princip v ČR neznámý

Jedním ze základních principů, kterými se Švýcarsko řídí, je subsidiarita. Tento princip je ukotven hned na začátku švýcarské ústavy. Česká ústava tento princip vůbec nezná.


Co toto slovo přesně znamená? Vezměme si na pomoc Oxfordský slovník. Ten říká: “Princip, podle kterého by centrální autorita neměla být příliš silná a měla by řídit pouze ty věci, které nelze řídit na lokální úrovni.”


Webové stránky Švýcarské konfederace popisují tento princip takto: “Na základě principu subsidiarity nic, co může být provedeno na nižší politické úrovni, nesmí být prováděno na vyšší politické úrovni.”


Je to princip, díky kterému si centrální moc ve státě nemůže uzurpovat/nárokovat příliš mnoho pravomocí nebo dokonce všechny. Princip, díky kterému centrální moc zůstává limitovaná a nehrozí přerůst v obří neefektivní centrální plánování nebo v totalitu.

Co konkrétně to znamená v praxi? Třeba, že více jak 50% peněz z daní ve Švýcarsku (viz. níže CH) se vybere a utratí na úrovni jednotlivých států a obcí a vůbec se nedostane do rukou centrální vlády. U nás (CZ) je to pouze okolo 20%. Omezené množství peněz v rukou centrálních politiků omezuje i pokušení k plýtvání a korupci.


Pokud jste si všimli Německa (DE), i to má v legislativě ukotven princip subsidiarity. Vedlejším produktem svobodného výběru většiny daní na lokální úrovni je vznik daňové konkurence uvnitř státu – vzniká mechanismus přirozeně snižující daně. Díky své malé velikosti, rozdělení na ještě menší státy (kantony) a principu subsidiarity je švýcarská ekonomika dlouhodobě jednou z nejméně zdaněných v Evropě. V procentu HDP výrazně méně než Německo. Srovnejte si níže Švýcarsko (CH) s ostatními zeměmi, obzvláště se sousední Francií (FR).


Subsidiarita zajišťuje několik zásadních věcí. Centrální vláda zabezpečuje pouze nezbytné funkce. Je velmi těžké celý stát zkorumpovat. Vzniká mechanismus přirozeně snižující daně. Ekonomika není bržděna nadměrným zdaněním.

Myslíte si, že by naší zemi prospělo, kdyby se řídila principem subsidiarity stejně jako Švýcarsko? My si myslíme, že ano, a to je i naším cílem.

Oddělenost státních mocí – u nás pokulhává

Francouzský soudce a filosof Charles Montesquieu ještě před vznikem Francouzské republiky, v knize O duchu zákonů (1748), navrhnul, aby moc státu byla rozdělena na tři nezávislé složky, které se budou vzájemně kontrolovat. To by mělo vést k rovnováze a zabránit tomu, že jedna z mocí bude silnější na úkor ostatních a dojde k jejímu zneužití. Tato myšlenka ovlivnila mnoho ústav, včetně té naší.

Moc zákonodárná – parlament – reprezentuje (má reprezentovat) vůli občanů, tvoří zákony.
Moc výkonná – vláda a prezident – realizuje zákony, zajišťuje jejich vymáhání, zastupuje stát navenek.
Moc soudní – soudy – vykládá zákony a vynáší rozsudky.

Zatímco ve Švýcarsku je tento princip striktně dodržován, u nás je dodržován pouze částečně. Dle české ústavy mohou poslanci parlamentu, čili členové moci zákonodárné, být zároveň členy Vlády, tj. být členy moci výkonné. To princip dělby moci ve státě přímo popírá. V současné době zastává 6 z 15ti členů Vlády také funkci poslance. Švýcarská ústava toto nepřipouští.

Článek 144 švýcarské ústavy.




STANOVISKO ŠVÝCARSKÉ DEMOKRACIE

V případě naší země se dosud nepodařilo nastavit nejzákladnější princip fungovaní moderního státu – oddělení státních mocí. Problémem zůstávají i obří prezidentské amnestie, které ve Švýcarsku také nejsou možné.

Myslíte si, že by naší zemi prospělo, kdyby i u nás platila neslučitelnost funkce člena Vlády s jinými funkcemi a státní moci tak byly skutečně odděleny? My si myslíme, že ano, a to je náš cíl.

Česká ústava nesplňuje tři ze třech požadavků, které Švýcaři na ústavu kladou

Švýcarská ústava klade požadavky na ústavy kantonů a sama takové požadavky splňuje. Každá kantonální ústava musí být demokratická, musí být schválena občany a musí být na přání občanů revidovatelná.

Článek 51 švýcarské federální ústavy.


1) Ústava musí být demokratická. Švýcarská ústava, kromě všeobecného volebního práva a dvoukomorového parlamentu, nabízí ještě tři velmi silné demokratické nástroje: povinné referendum, volitelné referendum a lidovou iniciativu. Česká ústava nic takového nenabízí.

Článek 140 švýcarské federální ústavy.
Článek 141 švýcarské federální ústavy.
Článek 138 švýcarské federální ústavy.
Článek 139 švýcarské federální ústavy.



2) Ústava musí být schválena lidem. Švýcarská ústava navíc respektuje kantony a žádá i jejich souhlas. Nová švýcarská ústava nahrazující ústavu z roku 1874 byla schválena občany v referendu dne 18. dubna 1999 a začala platit od 1. ledna 2000. Poprvé o schválení ústavy rozhodovali Švýcaři již v roce 1798. Česká ústava souhlas lidu ignoruje.

Článek 140 švýcarské federální ústavy.
Článek 195 švýcarské federální ústavy.
Závěrečná ustanovení švýcarské federální ústavy.



3) Ústava musí být na požádání občanů revidovatelná. Švýcarská ústava umožňuje navrhovat změny ústavy nejen oběma komorám parlamentu, ale také občanům. A dává navíc na výběr dva způsoby: úplnou revizi a částečnou revizi. Česká ústava nic takového neumožňuje.

Článek 193 švýcarské federální ústavy.
Článek 194 švýcarské federální ústavy.




STANOVISKO ŠVÝCARSKÉ DEMOKRACIE

Česká ústava nesplňuje tři základní požadavky, které Švýcaři na ústavu kladou a v referendu by ji nepochybně odmítli.

Nejzákladnější princip – ústava schválená v referendu – chybí. Takto čeští politici ukradli stát občanům. Jedním z hlavních poslání ústavy je totiž limitovat moc politiků. U nás si politici ústavu napsali a schválili sami. Toto si většina občanů bohužel vůbec neuvědomuje. Informovala o tom občany vůbec někdy Česká televize?

Myslíte si, že by naší zemi ve všech ohledech pomohlo, kdyby česká ústava odpovídala švýcarským normám? Myslíte si, že v prvé řadě je potřeba nastavit přísnější pravidla politikům? Myslíte si, že není možné, aby si pravidla stanovovali politici sami? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl.

Federativní uspořádání státu

Osmimiliónové Švýcarsko není jedním centralizovaným státem. Je složeno z 26 „ministátů“ nazývaných kantony, které jsou spojeny do federace. Švýcarsko je federací stejně jako Německo, Rakousko nebo Spojené státy americké. Každý kanton má svou ústavu, svůj parlament, své soudy, vybírá si vlastní daně a stanovuje si vlastní zákony. Ačkoli je Švýcarsko federací, v názvu používá původní historický název konfederace (Švýcarská konfederace).


Mapa jednotlivých kantonů tvořících Švýcarsko (Švýcarskou konfederaci).



Federativní uspořádání zavedli Švýcaři přijetím federální ústavy dne 12. září 1848 v reakci na 27-denní občanskou válku. Vzorem pro federativní uspořádání státu jim byly Spojené státy americké!

Systém vlády evropských států. Unitární (centralizované) státy – modře. Federální státy – zeleně. Zdroj: en.wikipedia.org


Federativní uspořádání a jednotlivé kantony jsou pro Švýcary tak důležité, že je v ústavě staví na úroveň lidu.

Preambule a článek 1 švýcarské federální ústavy.


Od jiných federativních států Švýcarsko odlišují dva rozdíly.

Prvním je velmi malá velikost jednotlivých států. Největším státem Švýcarské konfederace je kanton Curych s 1,48 miliony obyvatel. Nejmenším státem je Appenzell-Innerrhoden s pouhými 16 tisíci obyvatel.

Druhým je velmi vysoká úroveň práv a samosprávy jednotlivých členských států. Švýcarská ústava mnohokrát zmiňuje práva kantonů, jejich samostatnost, povinnost konfederace konzultovat s nimi své záměry či nutnost jejich hlasu při schvalování změn federální ústavy. Slovo kanton nebo jeho tvar je ve švýcarské ústavě zmíněno 260x.

Článek 47 švýcarské federální ústavy.
Článek 140 švýcarské federální ústavy.
Článek 147 švýcarské federální ústavy.
Článek 160 švýcarské federální ústavy.



Díky tomu, že je rozčleněno na velmi malé jednotky s velmi vysokými pravomocemi, je celé Švýcarsko obtížněji manipulovatelné a zkorumpovatelné než jiné federace nebo centralizované státy. Vysoký stupeň rozčlenění a vysoké pravomoce kantonů umožňují také lépe přizpůsobit právní předpisy místním podmínkám a rychleji a pružněji jednat v případě obtíží.

Česká republika, Polsko a Slovensko jsou centralizované (unitární) státy. Naopak Německo, Rakousko a Švýcarsko jsou federativní státy. Srovnejme si, pro informaci, třeba HDP na obyvatele v těchto zemích:

Polsko ………………… 13 800 amerických dolarů
Slovensko ………….. 17 600 amerických dolarů
Česká republika …. 20 400 amerických dolarů
Německo ……………. 44 500 amerických dolarů
Rakousko …………… 47 300 amerických dolarů
Švýcarsko …………… 80 200 amerických dolarů
(zdroj: Světová banka prostřednictvím google.com, rok 2017)



STANOVISKO ŠVÝCARSKÉ DEMOKRACIE

Může Český národ zvládnout přechod na federativní uspořádání státu?

Zvládli jsme rozdělení Rakouska-Uherska v roce 1918. Zvládli jsme rozdělení Československa při zavedení protektorátu v roce 1939. Zvládli jsme oddělení Podkarpatské Rusi v roce 1945. Zvládli jsme zavedení federativního uspořádání státu v roce 1969. Zvládli jsme rozdělení ČSFR v roce 1993. Zvládli jsme rozdělení sedmi velkých územních krajů na 14 menších samosprávných krajů, zavedení krajských voleb a vznik krajských zastupitelstev v roce 2000.

Můžeme zvládnout zavedení vysoce decentralizované federativní republiky po vzoru Švýcarska – například dle hranic stávajících krajů? A pomohlo by to naší zemi zbavit se korupce a pružněji a rychleji jednat? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl.

Švýcarsko nemá prezidenta

Švýcaři se při vzniku Švýcarska jako moderního státu v roce 1848 inspirovali Spojenými státy americkými. Nicméně měli obavu vložit do rukou jednoho člověka příliš mnoho moci. Mohl by ji zneužít. Nahradili proto jednu osobu ve funkci hlavy státu hned sedmi lidmi – celou Vládou.

Švýcarský parlament sice volí každý rok z členů Vlády Bundespräsidenta, nicméně v jazycích, kterými se ve Švýcarsku hovoří, má slovo prezident význam také předseda, a to je také nejbližší popisu jeho funkce.

Zdroj: slovnik.seznam.cz



Předsedá Vládě a jeho pozice je popisována výrazem „primus inter pares“ – „první mezi rovnými“. Nemá například, na rozdíl od českého prezidenta, pravomoc rozpustit parlament, není vrchním velitelem ozbrojených sil (v případě války volí na společném zasedání celý švýcarský parlament Generála), nejmenuje soudce ani členy vlády (ministry), nepodepisuje zákony ani nemá pravomoc udělovat amnestie (v česku tradičně obří, podmíněné pouze souhlasem Vlády, ve Švýcarsku o amnestii rozhoduje parlament).

Zatímco naše ústava věnuje prezidentovi jednu celou kapitolu se třinácti články, německá ústava věnuje prezidentovi jednu kapitolu s osmi články a rakouská ústava jednu kapitolu s deseti články, švýcarská ústava nevěnuje prezidentovi žádnou kapitolu. Bundespräsident je zmíněn pouze v jediném článku č. 176 nazvaném Předsednictví (v kapitole Vláda a Federální správa), kde je uvedeno, že předsedá Vládě. Postava švýcarského Bundespräsidenta je významově očividně pouze postavou předsedy Vlády.

Článek 174 a 175 švýcarské ústavy.

Článek 176 švýcarské ústavy.


Mezi jeho kompetence patří, že pokud při hlasování členů Vlády dojde k rovnosti hlasů, rozhoduje jeho hlas, pronáší řeč k národu na Nový rok a na národní den Švýcarska (1. srpna), v naléhavých situacích může nařídit preventivní opatření a v nepravděpodobném případě, že poslanecká sněmovna nebude schopna svolat řádnou nebo mimořádnou schůzi, může přijmout jednostranné rozhodnutí.

Protože není hlavou státu, nevyjíždí do zahraničí na státní návštěvy. Pokud vyjede do zahraničí, má právo hovořit pouze jménem jemu přiděleného ministerstva nebo na základě pověření celé Vlády. Cizí diplomaty může přijmout, ale státní návštěvy přijímá celá sedmičlenná Vláda.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je image-49.png.
Na německé wikipedi na stránce o Švýcarsku se v kolonce hlava státu dočteme: „Der Bundesrat bildet de facto das kollektive Staatsoberhaupt“, přeloženo: „Vláda tvoří de facto kolektivní hlavu státu“ a dále je vyjmenováno sedm osob. Přirovnání „sedmihlavý prezident“ není daleko od pravdy. Zdroj: de.wikipedia.org



Hlava státu bez odpovědnosti?

Schválili byste dobrovolně následující ustanovení naší ústavy? „Prezident není z výkonu své funkce odpovědný“ a zároveň „prezident je vrchním velitelem ozbrojených sil“.

Článek 54 ústavy České republiky.
Článek 63 ústavy České republiky.



Pojistka proti tomu, aby lidé výše uvedené odmítnuli, leží v samotné ústavě. Narozdíl od ústavy Švýcarska naše ústava nevyžaduje schválení lidem v referendu. Ústavu, dokument, jehož jedním z hlavních poslání je limitovat moc politiků, si u nás politici napsali a schválili sami.

Mimochodem náš prezident ve skutečnosti není vrchním velitelem ozbrojených sil. Ústavní pořádek České republiky tvoří ústava, listina základních práv a svobod a ústavní zákony. Ústavní zákon o bezpečnosti ČR pak říká, že obrana je v kompetenci parlamentu a vlády. Kdo je vrchním velitelem ozbrojených sil ČR není jasně dáno.

Vzorem moderních republik, obzvláště pak USA, je římská republika, která existovala v letech 509 př.n.l. – 27 př.n.l. S ohledem na to je třeba se ptát, jak měli Římané vyřešenu problematiku „hlavy státu“. Česká wikipedie k tomu říká následují:

„Každoročně (princip annuity) byli voleni dva konzulové (princip kolegiality), kteří mohli uplatnit právo veta vůči jakémukoliv rozhodnutí svého kolegy.“

Římané tedy neměli jednu hlavu státu. Měli de facto dva prezidenty. Ti měli právo si navzájem vetovat svá rozhodnutí, čili museli rozhodovat společně (kolegiálně). Navíc byli voleni na období pouhého jednoho roku.



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Myslíte si, že osoby prezidentů doposud české občany spíše spojovaly nebo spíše rozdělovaly? Co prezident Beneš, který po Mnichovské dohodě rezignoval a odjel (se svými penězi) do zahraničí? Co po něm následují prezident Hácha, který podepsal Hitlerovi kapitulaci české armády a vojáci dostali rozkaz nebránit svou zemi? Co prezident Havel, který je mnohými občany vnímám jako přisluhovač Západu? Viz umístění Havlovy busty v americkém parlamentu a řada jeho kontroverzí. Co prezident Klaus a jeho amnestie? Je normální vypustit na svobodu tisíce vězňů, kteří pak obratem páchají zločiny, dokonce i vraždy? Co prezident Zeman, který je mnohými občany vnímám jako přisluhovač Východu? Jako jediný prezident ze zemí západní Evropy se např. účastnil přehlídky armády Čínské lidové republiky.

Myslíte si, že by naší zemi prospělo přejít raději na švýcarský „bezprezidentský“ systém? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl.

„Unus pro omnibus, omnes pro uno“ - „Jeden za všechny, všichni za jednoho“ - národní motto Švýcarska
/** záloha footer řádek 45-63
Švýcarská demokracie Používáme WordPress (v češtině).
*/