Celý stát je možné obřím způsobem změnit k lepšímu jedním velkým krokem – REVOLUCE BEZ REVOLUCE

https://www.history.com/.image/c_fit%2Ccs_srgb%2Cfl_progressive%2Cq_auto:good%2Cw_620/MTU3ODc4NjAzNTI1NzkzMDk3/image-placeholder-title.jpg
Benjamin Franklin, otec zakladatel Spojených států amerických, které se v roce 1848 staly vzorem státního zřízení Švýcarska.



Celý stát a dlouhou řadu špatných zákonů (= problémů) můžeme změnit jedním velkým krokem. Zcela nepřekvapivě tato možnost není NIKDY a NIKDE diskutována.

Tento krok je v podstatě velmi jednoduchý. Jedná se o PŘIJETÍ NOVÉ ÚSTAVY. Ústava je zákon číslo jedna, kterým je dáno nastavení celého státu, a který je nadřazen všem ostatním zákonům.

Pokud novou ústavou nastavíme nová pravidla, ve stejném okamžiku se stanou špatné zákony či jejich části neplatnými a zároveň budou politici nuceni vytvořit nové (dobré) zákony. Lhůty pro vytvoření nových zákonů budou stanoveny přímo v ústavě, v kapitole přechodných ustanovení.

Nadřazenost ústavy

Princip nadřazenosti ústavy musí být v ústavě výslovně uveden, aby ho pochopili i méně chápaví politici. Volby totiž, jak víme, nejsou test inteligence ani vědomostní test (do parlamentu může projít v podstatě kdokoli, kdo splňuje tři podmínky: je občan ČR, má předepsaný věk a není zbaven svéprávnosti). Velmi výstižně definuje princip nadřazenosti ústava Jihoafrické republiky (článek 2, kapitola 1).

Článek 2 kapitoly 1 ústavy Jihoafrické republiky.


2. Nadřazenost ústavy
Tato ústava je nejvyšším zákonem republiky; zákon nebo jednání, které je s ní v rozporu, je neplatné a povinnosti jí uložené, musí být naplněny.


Pokud ovšem někdo začne hovořit o změně ústavy, vynoří se učenci a začnou veřejnost přesvědčovat o dvou věcech: Že naše ústava je dobrá, a že ústava musí být co nejstručnější. Nic ovšem není dále od pravdy.

Naše ústava obsahuje vyložené nesmysly

Například, že člen Poslanecké sněmovny může být členem Vlády. Nejenže není možné pro běžného smrtelníka vykonávat dvě tak náročné funkce najednou, ale zcela to odporuje principu dělby moci ve státě. Moc zákonnodárná (Poslanecká sněmovna) má být oddělena od moci výkonné (Vlády). Ve Švýcarsku je toto samozřejmostí.

Mezi další nesmysly patří, že Poslanecká sněmovna může většinou poslanců přehlasovat Senát. To dělá ze Senátu zcela nesmyslnou komoru. Pokud má mít parlament dvě komory, pak musí být rovnocenné. Tak je to samozřejmě ve Švýcarsku.

To, že dle naší ústavy prezident není z výkonu své funkce zodpovědný, už ani není třeba komentovat.

Stručná ústava umožňuje politikům, dělat si co chtějí

Co není jasně dáno ústavou, politici dělat nebudou. Např. hospodařit s vyrovnaným rozpočtem. Švýcaři toto mají ošetřeno čl. 126 ústavy.

O energetice není v naší ústavě ani slovo. Švýcarská ústava naopak energetice věnuje hned tři články (čl. 89, čl. 90, čl. 91), kde mimo jiné dává politikům za úkol zajišťovat dostatečné, rozmanité, bezpečné a hospodárné dodávky energie!

A co není ústavou jasně zakázáno, politici naopak dělat budou. Např. uzavírat bez souhlasu občanů vojenské pakty. Viz naše členství v NATO. Politici rozhodli o nás bez nás. Dle čl. 140 švýcarské ústavy o přistoupení Švýcarska k organizacím kolektivní bezpečnosti může rozhodnout pouze lid v referendu.

Pokud to není jasně zakázáno, politici mohou např. cenzurovat nepohodlné weby…

Jak dál?

Je potřeba začít pracovat na nové ústavě. Vzorem a základem by nepochybně měla být ústava Švýcarska, která byla plně revidována a přijata v roce 1999. Jedná se tedy o velmi moderní ústavu (nejstarší ústavou na světě naopak zůstává ústava USA). Švýcaři zvládli nastavit stát a jeho politický režim špičkovým způsobem. Tomu odpovídají i špičkové výsledky Švýcarska.

Švýcarská ústava nám dává i návod, jaké základní principy má ústava splňovat: musí být demokratická, musí být na požádání občanů revidovatelná a musí být schválena lidem v referendu. Z pohledu Švýcarů naše ústava nesplňuje ani jeden z těchto požadavků!

Základní materiál je již na stole, švýcarská ústava je ke stažení zde. Novou ústavou pak můžeme snadno formovat stát k obrazu svému.

Nechceme, aby politické strany dostávaly peníze ze státního rozpočtu. Ročně se jedná o půl až jednu miliardu korun! Politických stran se týká čl. 137 švýcarské ústavy (ve Švýcarsku mimochodem strany peníze od státu nedostávají).

Čl. 137 švýcarské ústavy



Článek tedy doplníme o odstavec číslo 2, který bude znít zhruba takto: Příspěvky z veřejných zdrojů politickým stranám a hnutím jsou zakázány.

Dále máme problém s volebním systémem, konkrétně s volebním prahem 5%, díky kterému byl v posledních sněmovních volbách hozen do koše neuvěřitelný 1 milion hlasů. Ve Švýcarsku volební práh neexistuje, aniž by to bylo dáno ústavou, nicméně my toto budeme muset politikům dát příkazem. Volby do Poslanecké sněmovny jsou upraveny čl. 149 švýcarské ústavy.



Tento článek bychom tedy doplnili o odstavec č. 5, který by zněl zhruba následovně: Procentuelní volební práh omezující získání mandátu poslance je zákázán.

Švýcarský model řízení státu

Výše popsaný postup je v podstatě to, co zásadně odlišuje Švýcarsko od ostatních zemí. Lid ústavou stanovuje pravidla (ústavu schvaluje a mění pouze lid hlasováním u urny) a politici už jen vykonávají to, co je dáno ústavou. Návrh lidu na změnu ústavy nazývají lidovou iniciativou. K vyvolání lidové iniciativy je potřeba nasbírat 100 000 podpisů ve lhůtě 18 měsíců.

Pro případ, že by politici i v souladu s ústavou našli způsob, jak jednat proti zájmu veřejnosti, mají Švýcaři pojistku. Hlasováním u urny mohou zrušit rozhodnutí parlamentu. Tento proces nazývají referendum. K vyvolání referenda je potřeba nasbírat 50 000 podpisů do 100 dnů od zveřejnění rozhodnutí parlamentu.

Revolučních změn můžeme dosáhnout, aniž by k tomu byla potřeba revoluce. Napadá vás něco konkrétního, co byste doplnili do ústavy vy? Napište to, prosím, do komentářů.

Imigrace pod absolutní kontrolou státu

Zatímco 6,5 milionů Švýcarů dnes umožňuje v je­ jich zemi žít 2 milionům cizinců, do imigrace si ne­ nechají mluvit. Švýcarská ústava stanovuje, že nesmí být přijaty žádné mezinárodní smlouvy, které by jejich rozhodování o imigraci omezovaly.

Švýcaři se nebojí jít proti proudu, dbají na pre­venci a problematické menšiny drží pod kontro­lou. I přes kritiku mezinárodního společenství zakázali ve své zemi výstavbu minaretů a nošení burek. V afrických médiích platí protiimigrační kampaně „Nejezděte do Švýcarska“. 70 % cizinců páchajících kriminalitu deportují. Do roku 1992 švýcarské ženy dokonce ztrácely občanství, pokud si vzaly cizince.

Ozbrojená neutralita a nečlenství v NATO

Švýcaři již po staletí spoléhají jen sami na sebe. Nejsou členy NATO, ale mají brannou povinnost a 3. nejvyšší míru vlastnictví zbraní na světě. V pří­padě potřeby mají k dispozici přes milion vycviče­ných vojáků (my jich máme k dispozici jen 25 000).

Švýcarsko deklaruje ozbrojenou neutralitu: cílem je nebýt nikomu soupeřem a zároveň nedat svou kůži zadarmo. Díky tomu zabránili na svém území hned dvěma světovým válkám. Zároveň se nene­chají armádou vydírat. Na obranu dávají jen 0,7 % HDP (my dáváme 1,2 %). V referendu v roce 2014 odmítli předraženou vojenskou techniku, a tím zrušili záměr vlády nakoupit 22 Gripenů.

Stabilní měna, minimální inflace a zlaté rezervy

Švýcarský frank byl poslední měnou na světě, která přestala být kryta zlatem (do roku 1999, min. ze 40 % hodnoty) a zřejmě bude i první měnou, která opět kryta zlatem bude. Tyto inici­ativy již probíhají.

Dle švýcarské ústavy je cílem národní banky mě­ nová politika sloužící obecným zájmům země a 2⁄3 jejího zisku jsou přidělovány kantonům. Dle naší ústavy je hlavním cílem cenová stabilita. Inflace u nás je však oproti Švýcarsku dlouhodobě čtyřná­sobná. Hodnota franku oproti americkému dolaru vzrostla za posledních 50 let o 300 %. Ačkoli je Švýcarsko rozlohou až 132. na světě, má 7. nej­větší zásoby zlata, 1 040 tun (ČR 9,5 tuny).

Národní hospodářství

Švýcarská ústava uvádí několik základních principů, jak má být hospodářství státu řízeno.

Naše ústava jakékoli hospodářské principy igno­ruje. Hospodářství je tak v průběhu času řízeno zcela protichůdně podle toho, zda vládne levice či pravice. To mu brání ve stabilitě a růstu.

Díky federativnímu uspořádání státu existuje ve Švýcarsku daňová konkurence (systém přirozeně snižující daně), platí povinnost hospodařit s vyrov­naným rozpočtem, udržovat hospodářskou svo­bodu, DPH má ústavní strop 7,7 %, pravomoc státu vybírat daně je časově omezena (musí být lidem pravidelně prodlužována) a mnoho dalšího.

Justice

Kvalita justice zásadním způsobem ovliv­ňuje celé hospodářství. Zatímco Švýcarsko obsa­zuje ve světovém hodnocení justice horní příčky, ČR dosahuje jen „šedého“ průměru. S polovičním množstvím soudců na 1 000 obyvatel je švýcarská justice efektivnější než ta naše.

Švýcarsko nemá ústavní soud, soudci jsou voleni buď kantonálním parlamentem nebo přímo lidem na období čtyř až šesti let a musí se zodpovídat za výsledky své práce ve volbách (u nás jsou soudci jmenováni prezidentem na časově neomezené období), vykonávat činnost mohou do věku 68 let (u nás do 70 let), nejvyšší státní zástupce je volen celým parlamentem na funkční období čtyř let
(u nás je jmenován vládou na dobu časově neurči­ tou) a mnoho dalšího.

Decentralizovaný stát

Švýcarsko je vyhlášeno svou politickou sta­bilitou. Za ní stojí uspořádání státu. Švýcarsko není jedním centralizovaným státem, je federací 26 „ministátů“ zvaných kantony.

Federální vláda je limitovaná. Je uplatňován prin­cip subsidiarity (nic, co je možné politicky vykonat na nižší úrovni, nesmí být přenášeno na vyšší úro­veň), ministerstev je pouze sedm, parlament je poloprofesionální (většina členů parlamentu je za­ městnána pouze na částečný úvazek), Švýcarsko nemá prezidenta (hlavou státu je sedmičlenná vláda), 21 % občanů žijících v nejmenších kanto­nech drží nadpoloviční většinu senátu a může za­ blokovat přijetí zákona.

Neutralita a nezávislost

Švýcarsko je neutrální od Vídeňského kongresu roku 1815, kde si Švýcaři toto postavení mu­ seli vyjednat. Neutralitu Švýcaři hodnotí jako největší přednost Švýcarska. Neutralita a nezávi­slost však nejsou nepsanou tradicí. Jsou nařízeny přímo ústavou, která vládě a parlamentu dává po­ vinnost je zajišťovat.

V Evropě dnes deklaruje neutralitu šest zemí.
V rámci zajišťování nezávislosti se v minulosti Švý­carsko dostalo pod palbu kritiky ze strany mezi­ národního společenství. V rámci ochrany zemědělského sektoru i tak ve Švýcarsku platí pro některé druhy zeleniny, masa a mléčných výrobků dovozní cla vyšší než 100 %.

Ústava schválená v referendu

Švýcarský filozof J. J. Rousseau vyslovil myš­ lenku společenské smlouvy. Ti, kteří vládnou, by měli vládnout se souhlasem těch, kterým je vlád­nuto. Švýcaři toto naplňují beze zbytku. Lid schva­luje a mění dle potřeby ústavu, politici dle pravidel stanovených ústavou vládnou. V případě nutnosti může lid přijatý pochybný zákon zrušit.

U nás si politici ústavu napsali a schválili sami. Po­ litici si dělají, co chtějí a občanovi je dovoleno je­diné: házet lístek do volební urny. Platí slova amerického spisovatele a filozofa Herberta Mar­cuseho: „…svobodná volba otrokářů nezruší ani otrokáře ani otroky.“ Pojďme prolomit tento zača­rovaný kruh cestou ke skutečným změnám.

Volný obchod a nečlenství v EU

Svoboda obchodu je nezbytnou součástí
prosperujícího hospodářství. Asi žádný stát nedis­ponuje veškerými zdroji a výrobou. Švýcaři bližší vztahy s EU odmítli 2x v referendu. Volný obchod s EU však mají zajištěn prostřednictvím bilaterál­ních smluv na míru. Za volný obchod platí ročně 130 mil. franků (3,25 mld. korun), ale nedotýká se jich tolik absurdních regulací.

Naše země vstoupila do EU na základě zmanipulo­vaného referenda, kdy vláda dala 200 mil. korun na informační kampaň, která občany informovala pouze o výhodách členství v EU. Nevýhody byly zamlčeny. Ve Švýcarsku by takto neobjektivní refe­rendum zrušil federální soud.

„Unus pro omnibus, omnes pro uno“ - „Jeden za všechny, všichni za jednoho“ - národní motto Švýcarska
/** záloha footer řádek 45-63
Švýcarská demokracie Používáme WordPress (v češtině).
*/