Rubrika: Program

Zatímco 6,5 milionů Švýcarů dnes umožňuje v je­ jich zemi žít 2 milionům cizinců, do imigrace si ne­ nechají mluvit. Švýcarská ústava stanovuje, že nesmí být přijaty žádné mezinárodní smlouvy, které by jejich rozhodování o imigraci omezovaly.

Švýcaři se nebojí jít proti proudu, dbají na pre­venci a problematické menšiny drží pod kontro­lou. I přes kritiku mezinárodního společenství zakázali ve své zemi výstavbu minaretů a nošení burek. V afrických médiích platí protiimigrační kampaně „Nejezděte do Švýcarska“. 70 % cizinců páchajících kriminalitu deportují. Do roku 1992 švýcarské ženy dokonce ztrácely občanství, pokud si vzaly cizince.

Švýcaři již po staletí spoléhají jen sami na sebe. Nejsou členy NATO, ale mají brannou povinnost a 3. nejvyšší míru vlastnictví zbraní na světě. V pří­padě potřeby mají k dispozici přes milion vycviče­ných vojáků (my jich máme k dispozici jen 25 000).

Švýcarsko deklaruje ozbrojenou neutralitu: cílem je nebýt nikomu soupeřem a zároveň nedat svou kůži zadarmo. Díky tomu zabránili na svém území hned dvěma světovým válkám. Zároveň se nene­chají armádou vydírat. Na obranu dávají jen 0,7 % HDP (my dáváme 1,2 %). V referendu v roce 2014 odmítli předraženou vojenskou techniku, a tím zrušili záměr vlády nakoupit 22 Gripenů.

Švýcarský frank byl poslední měnou na světě, která přestala být kryta zlatem (do roku 1999, min. ze 40 % hodnoty) a zřejmě bude i první měnou, která opět kryta zlatem bude. Tyto inici­ativy již probíhají.

Dle švýcarské ústavy je cílem národní banky mě­ nová politika sloužící obecným zájmům země a 2⁄3 jejího zisku jsou přidělovány kantonům. Dle naší ústavy je hlavním cílem cenová stabilita. Inflace u nás je však oproti Švýcarsku dlouhodobě čtyřná­sobná. Hodnota franku oproti americkému dolaru vzrostla za posledních 50 let o 300 %. Ačkoli je Švýcarsko rozlohou až 132. na světě, má 7. nej­větší zásoby zlata, 1 040 tun (ČR 9,5 tuny).

Švýcarská ústava uvádí několik základních principů, jak má být hospodářství státu řízeno.

Naše ústava jakékoli hospodářské principy igno­ruje. Hospodářství je tak v průběhu času řízeno zcela protichůdně podle toho, zda vládne levice či pravice. To mu brání ve stabilitě a růstu.

Díky federativnímu uspořádání státu existuje ve Švýcarsku daňová konkurence (systém přirozeně snižující daně), platí povinnost hospodařit s vyrov­naným rozpočtem, udržovat hospodářskou svo­bodu, DPH má ústavní strop 7,7 %, pravomoc státu vybírat daně je časově omezena (musí být lidem pravidelně prodlužována) a mnoho dalšího.

Kvalita justice zásadním způsobem ovliv­ňuje celé hospodářství. Zatímco Švýcarsko obsa­zuje ve světovém hodnocení justice horní příčky, ČR dosahuje jen „šedého“ průměru. S polovičním množstvím soudců na 1 000 obyvatel je švýcarská justice efektivnější než ta naše.

Švýcarsko nemá ústavní soud, soudci jsou voleni buď kantonálním parlamentem nebo přímo lidem na období čtyř až šesti let a musí se zodpovídat za výsledky své práce ve volbách (u nás jsou soudci jmenováni prezidentem na časově neomezené období), vykonávat činnost mohou do věku 68 let (u nás do 70 let), nejvyšší státní zástupce je volen celým parlamentem na funkční období čtyř let
(u nás je jmenován vládou na dobu časově neurči­ tou) a mnoho dalšího.

Švýcarsko je vyhlášeno svou politickou sta­bilitou. Za ní stojí uspořádání státu. Švýcarsko není jedním centralizovaným státem, je federací 26 „ministátů“ zvaných kantony.

Federální vláda je limitovaná. Je uplatňován prin­cip subsidiarity (nic, co je možné politicky vykonat na nižší úrovni, nesmí být přenášeno na vyšší úro­veň), ministerstev je pouze sedm, parlament je poloprofesionální (většina členů parlamentu je za­ městnána pouze na částečný úvazek), Švýcarsko nemá prezidenta (hlavou státu je sedmičlenná vláda), 21 % občanů žijících v nejmenších kanto­nech drží nadpoloviční většinu senátu a může za­ blokovat přijetí zákona.

Švýcarsko je neutrální od Vídeňského kongresu roku 1815, kde si Švýcaři toto postavení mu­ seli vyjednat. Neutralitu Švýcaři hodnotí jako největší přednost Švýcarska. Neutralita a nezávi­slost však nejsou nepsanou tradicí. Jsou nařízeny přímo ústavou, která vládě a parlamentu dává po­ vinnost je zajišťovat.

V Evropě dnes deklaruje neutralitu šest zemí.
V rámci zajišťování nezávislosti se v minulosti Švý­carsko dostalo pod palbu kritiky ze strany mezi­ národního společenství. V rámci ochrany zemědělského sektoru i tak ve Švýcarsku platí pro některé druhy zeleniny, masa a mléčných výrobků dovozní cla vyšší než 100 %.

Švýcarský filozof J. J. Rousseau vyslovil myš­ lenku společenské smlouvy. Ti, kteří vládnou, by měli vládnout se souhlasem těch, kterým je vlád­nuto. Švýcaři toto naplňují beze zbytku. Lid schva­luje a mění dle potřeby ústavu, politici dle pravidel stanovených ústavou vládnou. V případě nutnosti může lid přijatý pochybný zákon zrušit.

U nás si politici ústavu napsali a schválili sami. Po­ litici si dělají, co chtějí a občanovi je dovoleno je­diné: házet lístek do volební urny. Platí slova amerického spisovatele a filozofa Herberta Mar­cuseho: „…svobodná volba otrokářů nezruší ani otrokáře ani otroky.“ Pojďme prolomit tento zača­rovaný kruh cestou ke skutečným změnám.

Svoboda obchodu je nezbytnou součástí
prosperujícího hospodářství. Asi žádný stát nedis­ponuje veškerými zdroji a výrobou. Švýcaři bližší vztahy s EU odmítli 2x v referendu. Volný obchod s EU však mají zajištěn prostřednictvím bilaterál­ních smluv na míru. Za volný obchod platí ročně 130 mil. franků (3,25 mld. korun), ale nedotýká se jich tolik absurdních regulací.

Naše země vstoupila do EU na základě zmanipulo­vaného referenda, kdy vláda dala 200 mil. korun na informační kampaň, která občany informovala pouze o výhodách členství v EU. Nevýhody byly zamlčeny. Ve Švýcarsku by takto neobjektivní refe­rendum zrušil federální soud.