Rubrika: Švýcarské info

Na první pohled vypadají USA a Švýcarsko jako dvě velmi odlišné země. Zpětný pohled na jejich společnou historii však přináší několik překvapení. Ukazuje, jak úzce spolu politické systémy obou zemí souvisí.

Od roku 1648, kdy Švýcarská konfederace začala fungovat jako suverénní federace států a Velká Británie založila své kolonie na východním pobřeží Severní Ameriky, si osobnosti z politiky, obchodu i kultury na obou stranách Atlantiku vyměňovaly myšlenky, tam a zpět.


Skepse vůči Rousseauově suverenitě lidu

Pro americké intelektuální elity v 17. a 18. století byla vůdčím principem anglická tradice, tj. myšlenky relativní svobody a parlamentního systému. Vedle anglického filozofa Johna Locka (1632-1704) a Francouze Montesquieua (1689-1755) s formováním politických debat nabývaly na významu další postavy evropského osvícenství. To platí zejména pro představitele frankofonní švýcarské školy přirozeného práva (École romande du droit naturel), jakými byli Jean-Jacques Burlamaqui (1694-1748) a Emer de Vattel (1714-1767).

Vliv Švýcara Jeana-Jacquese Rousseaua (1712-1778) s jeho pojetím suverenity lidu byl však omezený. Skepse vůči vůli lidu a přílišné rovnosti se později projevila ve federální ústavě USA zavedením systému volitelů při volbě prezidenta. Otcové zakladatelé byli obecně opatrní vůči „lidu“. Systém, který navrhli, tedy zajišťoval, že volitelé budou moci zvrátit výsledky přímé prezidentské volby v případě, že by se masy nechaly unést svými emocemi a chtěly dosadit na úřad nesprávného prezidenta, úskočného svůdce lidu.


Švýcarská škola přirozeného práva

Představitelé frankofonní švýcarské školy přirozeného práva se zabývali především bojem za moderní formu přirozeného práva, což je termín, který v podstatě znamená, že každý člověk má od narození určitá přirozená práva. Tyto myšlenky zasely semena věku osvícenství ve Švýcarsku a vyvrcholily zásadními debatami o lidských a občanských právech, stejně jako o základním demokratickém řádu. Učení frankofonní švýcarské školy přirozeného práva hrálo důležitou roli v severoamerickém hnutí za nezávislost a v americké revoluci. Američtí ústavní otcové Thomas Jefferson, James Madison a John Adams studovali díla představitelů této školy a přijali moderní principy přirozeného práva. Ty pak byly vyjádřeny v deklaraci nezávislosti USA ze dne 4. července 1776:

Moderní přirozené právo vyjadřuje také první písemná deklarace základních práv na světě. Listina základních práv státu Virginie ze dne 12. června 1776 v článku 1. říká:

„Všichni muži jsou od přírody stejně svobodní a nezávislí a mají daná nezcizitelná práva, kterých, když vstoupí do stavu společnosti, nemohou být, ani jejich potomstvo, žádným způsobem připraveni nebo zbaveni; jmenovitě užívání si života a svobody, včetně prostředků k nabývání a vlastnění majetku, a hledání a nacházení štěstí a bezpečí.“

Článek 2. říká:

„Veškerá moc je vložena v lid a vychází z lidu, úředníci a soudci jsou správci a služebníci a jsou lidu vždy k dispozici.“

Poprvé hovořily USA ve vztahu ke Švýcarsku jako o „sesterské republice“ na konci 18. století během války za nezávislost vůči Britům. Srovnávaly se v té době se Švýcarskem, které (ve zidealizované podobě) v jinak monarchistické Evropě tvořilo federativní stát.

Americká revoluce jako impuls pro francouzskou a helvétskou revoluci

Francouzská revoluce převzala poselství americké ústavy svým „Déclaration des droits de l’homme et du citoyen“ (Deklarací práv člověka a občana) ze dne 6. srpna 1789. V článku 1 prohlašuje za základ moderní přirozené právo:

„Čl. 1. Lidé se rodí a zůstávají svobodní a rovní si v právech.“

V článku 6 se francouzští ústavní otcové odvolávají na Rousseauův koncept suverenity lidu:

„Čl. 6. Zákon je vyjádřením obecné vůle (volonté générale). Všichni občané mají právo se osobně nebo prostřednictvím svých zástupců podílet na jeho vytváření.“

Během francouzské revoluce byly předloženy návrhy ústav, které obsahovaly nástroje přímé demokracie, a které se staly důležitými referenčními body pro vývoj ve Švýcarsku. Prozatím však ne pro vývoj v USA. Krátké období Helvetské republiky (1798-1803), poháněné politickou praxí americké a francouzské revoluce, položilo základy pro další demokratické debaty ve Švýcarsku.

Ústava USA jako vzor pro švýcarskou federální ústavu

Švýcarská federální ústava z roku 1848 dále začleňovala klíčové prvky federální ústavy USA z let 1787/89. Stejně jako v USA (Bill of Rights – prvních 12 dodatků americké ústavy přijatých v letech 1791-1804) byla základní lidská práva zakotvena přímo ve švýcarské federální ústavě. Švýcarská ústava po vzoru USA zavedla také rozdělení/oddělení státních mocí na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní.

Moc výkonná

Švýcarsko se však narozdíl od USA rozhodlo nevložit rozsáhlou moc do rukou jediného člověka – prezidenta. Namísto toho byla výkonná moc rozdělena mezi sedm osob. V USA je výkonná moc (prezident) volena nepřímo. Lid volí kandidáty, ale konečný výběr prezidenta je v rukou výše zmíněných volitelů. Prezidentem se tak může stát osoba, která nedostala nejvíce hlasů od voličů.

Ve Švýcarsku volí výkonnou moc (sedm členů federální rady (Vlády)) celý parlament (na společném jednání obou komor). Z hlediska složení Švýcarské federální rady (Vlády) bylo vždy prioritou zastoupení různých jazykových částí země a různých regionů. Postupem času byly prolomeny nároky liberálů na výhradní zastoupení a do federální rady (Vlády) se tak dostali konzervativní i sociálně demokratičtí politici. Vrcholem tohoto vývoje je tzv. „magická formule“ z roku 1959. Jde o nepsané rozdělení míst ve federální radě (Vládě) mezi politiky různých stran a jazykových regionů, které lze ji označit za vzor úspěchu.


Moc zákonodárná

Zákonodárný orgán ve Švýcarsku tvoří Národní rada (Poslanecká sněmovna) a Rada států (Senát). Ty jsou kopií amerického dvoukomorového systému. Impuls k tomuto konceptu vzešel od nejvýznamnějšího švýcarského filozofa 19. století Ignaze Paula Vitala Troxlera (1780-1866). Když byla švýcarská ústava revidována v roce 1848, Troxlerovy myšlenky se staly rozhodujícími v diskusích o federálních institucích. Dlouhodobě prosazoval koncepci federálního státu s dvoukomorovým systémem po vzoru USA. Práce, kterou na toto téma napsal, „Die Verfassung der Vereinigten Staaten Nordamerikas als Musterbild der schweizerischen Bundesreform“ (Ústava Spojených států Severní Ameriky jako vzor švýcarské federální reformy), se pravděpodobně dostala na jednání příslušné komise prostřednictvím některého z jeho bývalých studentů.

Myšlenka se stala skutečností a Troxler tak zanechal ve švýcarském federálním státním systému „stopu“ USA. Zavedením poměrného volebního systému pro Národní radu (Poslaneckou sněmovnu) v roce 1919 kupředu směřující Švýcarsko posílilo pluralismus politických stran a tím i demokracii. V USA k tomuto kroku dodnes nedošlo. Většinový volební systém je hlavním důvodem toho, proč v USA vládnou pouze dvě strany.

V případě systému poměrného zastoupení postupuje do komory parlamentu z každého volebního obvodu více kandidátů a tím i více stran (poměrně, podle toho, kolik procent hlasů získaly ve volbách). V případě většinového volebního systému postupuje do komory parlamentu z každého volebního obvodu pouze jeden kandidát (ten, který získal nejvíce hlasů). Obvykle tak uspěje kandidát jedné ze dvou nejsilnějších politických stran.

Tento systém je používán v USA i v UK (Spojeném království Velké Británie a Severního Irska). V roce 2015 získala Skotská národní strana ve volbách do House of Commons (Poslanecké sněmovny UK, která má 650 křesel) 4,7% hlasů a 56 křesel. Strana UKIP získala 12,6% hlasů, ale díky většinovému volebnímu systému získala pouze jediné křeslo! Ačkoli byla s 12,6% třetí nejvolenější stranou v UK, zastoupení ve sněmovně získala jen 0,15%.

Moc soudní

Členy Nejvyššího soudu USA, tedy vrcholné členy moci soudní, jmenuje prezident se souhlasem Senátu. Jsou jmenováni na doživotní mandát. Švýcarsko zvolilo jiný přístup. Členy Nejvyššího federálního soudu jmenuje na základě stranického poměrného zastoupení celý parlament (na společném jednání obou komor). Jmenováni jsou na období šesti let.

Jak již bylo uvedeno, američtí ústavní otcové byli skeptičtí vůči myšlenkám Švýcara Jean-Jacquese Rousseaua a odmítli jeho koncept suverenity lidu. Z tohoto důvodu byli obezřetní vůči jakýmkoli dalším formám účasti obyvatel na rozhodování. V USA převládl lockovský liberalismus a anglická tradice. Koncem 19. století se však Švýcarsko opět stalo důležitým zdrojem myšlenek pro USA, zejména co se týká přímé demokracie.


Lidové hnutí v USA volá po přímé demokracii jako ve Švýcarsku

Poté, co Švýcarsko zavedlo na federální úrovni v roce 1874 referendum (právo lidu zrušit rozhodnutí parlamentu) a v roce 1891 ústavní iniciativu (právo lidu přímo měnit ústavu), stal se tento přímý demokratický model předmětem intenzivní diskuse v USA. Lidové hnutí v USA ke konci 19. století zdůrazňovalo spojitost ústavního vývoje Švýcarska a USA a požadovalo více přímé demokracie po švýcarském vzoru.

Lidové hnutí v USA v té době představovali především zástupci zemědělského Středozápadu, kteří se snažili omezit sílící moc velkého byznysu a bank. V roce 1892 byla v USA založena Lidová strana. Se svými požadavky na větší politickou účast lidu a oslabení „velkého byznysu“ se politika strany shodovala se zájmy mnoha Američanů. Ve volbách v roce 1892 strana dosáhla značného úspěchu a hrozila demontáží systému dvou stran v USA, který byl založen na většinovém volebním systému. Když se však v roce 1896 Lidová strana rozhodla vytvořit koalici s Demokratickou stranou, rychle ztratila vliv.

Na základě veřejné debaty o přímé demokracii ve Švýcarsku zavedla v následujících letech téměř polovina států USA nějakou formu referenda a iniciativy. K zavedení přímé demokracie na federální úrovni však v USA dodnes nedošlo.

Zdroj: nationalmuseum.ch 20.1.2021 a eda.admin.ch 17.5.2018



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DMEOKRACIE

Mnoho občanů se brání přijetí švýcarského modelu řízení státu s odkazem na to, že není český. Očividně si neuvědomují, že nejsme vynálezci demokracie, státního zřízení republika, trojího dělení moci ve státě ani řady dalších politických principů. Vše jsme převzali ze zahraničí. Československá prvorepubliková ústava byla inspirována ústavou USA. Drtivá většina občanů vůbec netuší, že i samotní Švýcaři základ řízení státu převzali ze zahraničí. Chytře si ho však dále vylepšili.

Není po více jak sto letech od vzniku Československa, s ohledem na výsledky našeho státu, nejvyšší čas přejít na lépe fungující model? My si myslíme, že ano.

Budou Švýcaři uvězněni za to, že vytápěli své domovy nad 19 °C?

Jako by prudce rostoucí ceny energií lidem ve Švýcarsku nedělaly už tak dost starostí, k tomu nyní přichází fáma, že dostanou pokutu – a dokonce i půjdou do vězení – pokud si nastaví termostat nad 19 °C.

Stejně jako mnoho jiných zemí se i Švýcarsko připravuje na možný nedostatek energií, jakmile začnou chladnější měsíce. Jeden návrh zveřejněný úředníky v Bernu na konci srpna, co dělat v případě vážného nedostatku zemního plynu, vyvolal fámu, která obletěla celý svět.

„Koluje takový zvláštní příběh, že Švýcarsko bude pokutovat a dokonce posílat lidi do vězení za to, že budou vytápět své domovy na více než 19 °C,“ napsal jeden čtenář swissinfo.ch. „Je to pravda?“

Mnoho médií tuto informaci čerpalo ze švýcarského bulvárního deníku Blick, který 6. září zveřejnil zprávu, která začíná řádky: „V nouzi platí: méně topit. A energetičtí hříšníci by se měli bát. Porušení vyhlášky o plynu se trestá odnětím svobody a pokutami.“

Markus Spörndli, mluvčí Ministerstva pro ekonomické záležitosti, vzdělávání a výzkum, který je citován v Blick, řekl swissinfo.ch, že příběh byl některými nepochopen nebo nesprávně interpretován. Nikomu v zemi nehrozí, že by dostal trest za vytápění domu. Opatření jsou stále v jednání.

„Ve Švýcarsku momentálně není nedostatek elektřiny ani zemního plynu,“ napsal v e-mailu. „Neexistují proto žádná platná omezení nebo zákazy využívání energie, které by mohly být porušeny.“

„Plynová vyhláška, o které se Blick zmínil, je ve skutečnosti součástí návrhu čtyřfázového plánu, který Bern navrhuje, aby se vypořádal s nedostatkem plynu, který podle úředníků nelze tuto zimu vyloučit vzhledem ke geopolitické situaci“. Jednalo se pouze o návrh vyhlášky, který byl rozeslán ke konzultaci v tomto znění:


Nařízení o zákazu a omezení používání plynu ze dne … NÁVRH Z 31.08.2022

Švýcarská Vláda na základě čl. 31 odst. 1 a 2 písm. a a čl. 57 odst. 1 zákona o národním zásobování ze dne 17. června 2016 stanovuje:

čl. 1 Zákazy použití
odst. 1) Používání potrubního zemního plynu a potrubních plynů z obnovitelných zdrojů (metan) je zakázáno pro:

A. výrobu tepla a přípravu teplé vody:
1. v nevyužívaných budovách nebo jejich částech,
2. v budovách nebo jejich částech, které se nevyužívají denně, v době, kdy se nepoužívají,
3. pro bazény a koupaliště, wellness bazény a koupele, parní lázně a sauny;

B. provoz:
1. sálavých topidel,
2. teplovzdušných clon,
3. plynových ohňů, zejména v krbech a plynových grilech nebo pro dekorativní účely,
4. vysokotlakých čističů,
5. teplovzdušných stanů;

C. dodatečné spalování netoxických a neznečišťujících výfukových plynů a odpadního vzduchu.

odst. 2) Zákazy v odstavci 1 se nevztahují na systémy, budovy a jejich technická zařízení, pokud je výroba tepla plynem nezbytně nutná k ochraně před jejich poškozením mrazem a vlhkostí.

čl. 2 Omezení použití
odst. 1) Je-li výroba tepla pokryta převážně plynem nebo sítí dálkového vytápění na plyn, mohou být vnitřní místnosti vytápěny maximálně na 19 stupňů Celsia.

odst. 2) Je-li výroba teplé vody pokryta převážně použitím plynu, nesmí být voda ohřívána na více než 60 stupňů Celsia.

odst. 3) Odstavce 1 a 2 se nevztahují na:
a. nemocnice;
b. chirurgické místnosti pro lékařská ošetření;
c. porodnice;
d. domovy důchodců a pečovatelské služby.

čl. 3 Kontrola
Dodržování omezení a zákazů kontrolují kantony.

čl. 4 Provedení
Za realizaci této vyhlášky odpovídá Energetický odbor.

čl. 5 Vstup v platnost
odst.) 1 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem …….. v … hodin.
odst.) 2 Platí do 30. dubna 2023


Pokud by se vláda někdy rozhodla v tomto plánu pokračovat, limit na vytápění by nemusel být nutně implementován hned – pokud vůbec, protože přijatá opatření by závisela na závažnosti situace. Druhým krokem by bylo vyzvat obyvatele, aby snížili spotřebu, například ztlumením termostatu. Pouze v případě, že by se situace nezlepšila, by úřady přistoupily ke třetímu kroku, který zahrnuje povinnost spotřebitelů – počínaje veřejnými budovami a kancelářemi, a poté v případě potřeby i domácnostmi – omezit vytápění na 19 °C. Toto pravidlo by se vztahovalo pouze na místa vytápěná plynem. Domácnosti dle vlády spotřebovávají ve Švýcarsku více než 40 % zemního plynu, takže toto omezení by mohlo mít dopad na celkovou spotřebu. Dodržování nařízení je proto důležitou záležitostí. Teoreticky jsou možné sankce v případě vážného nedostatku plynu, řekl Spörndli.


Individuální sledování obyvatel není možné

Zákon o národním zásobování, který by sloužil jako právní základ pro navrhované nařízení, stanovuje pokuty v rozmezí od 30 do 3 000 CHF za den (od 750 Kč do 75 000 Kč) za porušení nařízení. Jak však vysvětlil Spörndli, proces udělování takových pokut by byl těžkopádný. Úřady by musely posuzovat každý případ individuálně, protože tyto sankce podle zákona nejsou správními pokutami, které může policie jednoduše udělit, jako například za dopravní přestupky.

„Sledování porušování nařízení by proto bylo komplikované,“ řekl. „V každém případě nejsou přísné kontroly proveditelné ani žádoucí.“

Pokud by úřady někdy udělily pokutu za porušení pravidel vytápění, soudce by mohl považovat částku 30 CHF (750 Kč) za přiměřenou výši pokuty, ale pokuta 3 000 CHF (75 000 Kč) by nebyla považována za přiměřenou tomuto činu, řekl Spörndli. Pokud jde o uvěznění, i když je to také teoreticky možné, soudce by pravděpodobně toto nepovažoval za přiměřené.

Pokud by omezení vytápění domů někdy vstoupilo v platnost, mluvčí uvedl, že pravděpodobný scénář je, že většina lidí by se jím řídila, stejně jako většina lidí dodržela opatření jako je sociální distancování nebo práce z domova na vrcholu pandemie Covid-19. „Ve Švýcarsku věříme, že lidé budou dodržovat zákony,“ řekl.


Verdikt:

Nepravda. Švýcarské úřady nepokutují ani nevězní lidi za to, že si vytápějí své domovy nad 19 °C, protože v současnosti není nedostatek plynu a neexistuje žádné omezení na vytápění. Návrh zavést omezení je stále v diskuzi. Platilo by pouze v případě vážného nedostatku zemního plynu. Pokuty jsou teoreticky možné, ale úřady by je těžko udělovaly. Uvěznění je vysoce nepravděpodobné.

Zdroj: swissinfo.ch 13.9.2022

Švýcarsko je neutrální zemí, která deklaruje neutralitu ze všech nejdéle, a to od roku 1815. Švýcarská ústava sice nařizuje Vládě a Parlamentu zajišťovat neutralitu země, nedefinuje ovšem podrobně jakým způsobem.

Bývalý člen Vlády Christoph Blocher (81) je přesvědčen, že ve federální ústavě musí být článek, který bude chránit švýcarskou neutralitu tak, aby ekonomické sankce ze strany Švýcarska, jakými jsou nyní sankce proti Rusku, již nebyly možné. Politik největší švýcarské parlamentní strany SVP to řekl ve své talk show „Teleblocher“ zveřejněné 11.3.2022.

Rozhodnutí Vlády uvalit sankce na Rusko vyvolalo kritiku zejména ze středopravého a krajně pravicového politického spektra. SVP tento krok kritizuje jako opuštění švýcarské neutrality. Strana je také proti kandidatuře Švýcarska do Rady bezpečnosti OSN v letech 2023-2024.

Poslanec SVP Roger Köppel řekl, že švýcarská Vláda „podlehla tlaku“ a „neměla sílu prosazovat princip neutrality“. Jako porušení neutrality je kritizována také návštěva Kyjeva parlamentní skupinou ze Švýcarska.

Na druhé straně se ovšem objevují hlasy, že by Švýcarsko nemělo zůstat neutrální. Tyto hlasy se objevily mimo jiné v souvislosti s rozhodnutím Švýcarské vlády zablokovat dodávku německých zbraní na Ukrajinu, protože obsahuje švýcarskou protileteckou munici.

Švýcarský zákon o válečných materiálech zakazuje vývoz zbraní do zemí ve válečném stavu. Mimo humanitární pomoci Švýcarsko opakovaně zablokovalo vývoz všeho od zbraní až po přilby na Ukrajinu, a to i pro nevojenské účely.

Koncem února, když Švýcarsko oznámilo, že se připojí k sankcím proti Rusku, předseda švýcarské Vlády Ignazio Cassis argumentoval tím, že pokud by Švýcarsko nic neudělalo „hrálo by do rukou agresora“.

Uspořádáním referenda k otázce neutrality by se Švýcaři mohli vyjádřit k tomu, co přesně znamená být neutrální. Skutečnost, že „neutralitu je potřeba nově definovat, nezpochybňuje nikdo napříč politickým spektrem,“ uvedla švýcarská veřejnoprávní rozhlasová a televizní stanice SRF.

Zdroje: swissinfo.ch 14.4.2022, swissinfo.ch 1.5.2022, newsbeezer.com 11.3.2022, thelocal.ch 27.4.2022, thelocal.ch 2.5.2022,



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Obecně je neutralita chápana tak, že se neutrální země v případě ozbrojeného konfliktu nepřikloní k žádné zúčastněné straně. Dle Hágských úmluv z roku 1907 neutralita znamená, že neutrální stát:

– se zdrží účasti ve válce
– zajišťuje si vlastní obranu
– pokud jde o vývoz válečného materiálu, jedná s válčícími stranami stejně
– neposkytne žoldnéřské jednotky válčícím státům
– nedovolí válčícím státům využívat jeho území

Švýcaři se otázkou neutrality dostali k problému, který v mnohem větší míře trápí i naši zemi: Co není dáno jasně ústavou, dává politikům šanci dělat si co chtějí, nebo nedělat to, co by dělat měli.

Naše ústava narozdíl od švýcarské ústavy nestanovuje povinnost hospodařit s vyrovnaným rozpočtem, nestanovuje stropy daní, nedefinuje, jakým způsobem má být řízeno národní hospodářství, zahraniční politika, imigrace, důchodový systém, nedbá na potřebu zajišťování nezávislosti a prosperity země, nedává občanům možnost referenda ani neukládá povinnost předkládat mezinárodní smlouvy ke schválení občanům.

Švýcaři naštěstí mají mechanismus, kterým mohou dát věci do pořádku. Předložením 100 000 podpisů občanů mohou vyvolat referendum a nařídit částečnou nebo úplnou revizi ústavy.

My takové právo dosud nemáme, ačkoli kompletní revize ústavy je přesně to, co naše země potřebuje. Demokratické i logické nedostatky naší ústavy jsou nepřehlédnutelné.

Stejně jako na konci ledna má Švýcarsko (spolu s Lichtenštejnskem, které je se Švýcarskem v měnové unii a používá Švýcarský Frank) nejnižší inflaci v Evropě.

Švýcarská národní banka si užívá silného směnného kurzu Franku, který drží pod pokličkou inflaci, která jinde ve světě prudce roste. Představitelé Švýcarské národní banky nedávno dokonce projevili obavy z růstu hodnoty Švýcarského Franku, který 4. března dosáhl rovnosti s eurem.

Za prezidenta Thomase Jordana zůstává centrální banka v Curychu jednou z pouhých čtyř na celém světě, které uplatňují úrokové sazby pod nulou. Dalšími jsou Evropská, Dánská a Japonská centrální banka. S hodnotou úroku -0,75% je aktuálně níž než všechny ostatní. Švýcarská inflace je znatelně nižší než v jiných velkých ekonomikách. Nyní je na 1,9% ve srovnání s 5,9% v eurozóně. Míra ročního růstu spotřebitelských cen v USA je ještě vyšší, a to 7,9%. Silný Švýcarský Frank poskytuje významný nárazník. I poté, co ruská invaze na Ukrajinu dále zvýšila náklady na energie, vládní úředníci předpověděli, že růst spotřebitelských cen bude letos ve Švýcarsku v průměru pouze 1,9% (tj. pod 2% stropem Švýcarské národní banky), a sníží se na 0,7% v roce 2023.

Zdroj: swissinfo.ch 23.3.2022, tradingeconomics.com 29.3.2022



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE:

Neustále jsme přesvědčováni, že mít silnou měnu je chyba. Naše národní banka dokonce uměle znehodnocovala naši měnu devizovými intervencemi pod záminkou udržení vysoké zaměstnanosti. Ano, nezaměstnanost máme dlouhodobě jednu z nejnižších v EU, ale výměnou za to nám neroste životní úroveň. V HDP na obyvatele jsme dosud nedohnali ani sousední Německo a Rakousko. Připomeňme si HDP na obyvatele (a tomu odpovídající životní úroveň) v sousedních zemích:

Lichtenštejnsko …. 180 367 USD
Švýcarsko …………… 86 602 USD
Rakousko …………… 48 105 USD
Německo ……………. 45 724 USD
Česká republika … 22 762 USD
Slovensko …………… 19 157 USD
Polsko ………………… 15 656 USD
Zdroj: Světová Banka prostřednictvím google.com 8.4.2022

Během první republiky jsme se pyšnili silnou měnou. Jedna Říšská Marka stála v roce 1932 85 haléřů a Švýcarský Frank byl za zhruba 6 korun. Dnes je následovníkem Marky Euro za cenu 25 Kč a Švýcarský Frank stojí zhruba stejně.

Pro představu jak moc je devastována hodnota České koruny (oficiálním názvem Koruna česká) si připomeňme, že v roce 1993 byl nejmenší mincí 10 haléř a v roce 2008 národní banka haléře zcela zrušila a nejmenší mincí se stala 1 koruna. To odpovídá znehodnocení měny na jednu desetinu za pouhých 15 let. Švýcaři mají jednotnou měnu od roku 1850 a dodnes si své rappeny (haléře) nezrušili.

Dnes se nám v kombinaci s Covidovou krizí a válkou na Ukrajině slabá koruna vrací jako bumerang. Inflaci máme jednu z nejhorších v Evropě.

Myslíte si, že bychom si měli zachovat Českou korunu a dbát na udržování její hodnoty? Myslíte si, že by nám to pomohlo k hospodářské stabilitě a prosperitě? My si myslíme, že ano, a pevná Česká koruna je náš cíl.

Fiskální politika

Švýcarsko těží z promyšlené a rozumné fiskální politiky. Přestože vláda vysoce podporuje sektory negativně postižené pandemií – zejména cestovní ruch, pohostinství a osobní služby – ponechala si část své fiskální palebné síly v rezervě.

Deficit státního rozpočtu tak byl pouze 2,2% v roce 2020 a 2% v roce 2021. Pro srovnání v roce 2021 činil deficit USA 12,4%, v ČR cca 7%.

Státní dluh Švýcarska v roce 2021 skončil na úrovni 42,7 % HDP ve srovnání se 133% v USA a cca 41% v ČR (v roce 2019 před koronavirovou krizí činil státní dluh ČR 30,3%).

Očekává se, že inflace, která v roce 2021 dosáhla 0,6%, zůstane stejná po celý rok 2022. V roce 2021 dosáhla inflace výše 7% v USA a 6,6% v ČR.

Švýcarská centrální banka nemusí zvyšovat úrokové sazby, zatímco americká centrální banka tak nyní musí učinit, aby obnovila cenovou stabilitu a udržela důvěryhodnost.


Energetická politika

Významným faktorem úspěchu Švýcarska je jeho energetická politika. Země má to štěstí, že ačkoli je chudá na fosilní paliva, je bohatá na vodu. Výsledkem je, že 55% domácí výroby elektřiny je z vodních zdrojů. Co je důležité, Švýcarsko si také udrželo 35% podíl na výrobě z jaderné energie doplněné o 5% z ostatních obnovitelných zdrojů. Riziko energetické krize je ve Švýcarsku pod kontrolou.

Energetická krize je hrozbou spíše jinde v Evropě a v USA. Klíčovou prioritou by zde mělo být přehodnocení optimálního energetického mixu jednotlivých zemí pro udržení stabilních a konkurenceschopných cen elektřiny.


Inflace v Evropě ke konci roku 2021 dle webu tradingeconomics.com

Zdroje: swissinfo.ch 4.1.2022, swissinfo.ch 18.1.2022, tradingeconomics.com 29.1.2022, reuters.com 13.6.2021, cs.wikipedie.org 29.1.2022 a ct24.ceskatelevize.cz 6.1.2022



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE:

Dle webu tradingeconomics.com je Švýcarsko aktuálně zemí s nejnižší inflací v Evropě. Na prvních příčkách je spolu s Lichtenštejnskem, které je se Švýcarskem v měnové unii a jako měnu používá Švýcarský Frank.

Švýcarsko se jako ve většině žebříčků hodnocení kvality státu i zde drží na předních příčkách. Naše země se jako obvykle ztrácí v šedém průměru.

Výjimečný systém uspořádání a řízení státu přináší Švýcarům výjimečné výsledky.

Švýcarsko není členem EU ani NATO. Drží si vlastní měnu. Stát je hluboce decentralizovaný. Ačkoli je Švýcarsko menší zemí než my, je federací 26 ministátů. Ústavou je dán princip subsidiarity – nic, co je možné vykonat na nižší politické úrovni, nesmí být přenášeno na vyšší úroveň. Švýcarům k efektivnímu řízení státu stačí pouhých 7 ministerstev, my jich máme 14. Ústava dává Vládě a parlamentu povinnost zajišťovat nezávislost země. Stát musí hospodařit s vyrovnaným rozpočtem (mimo výjimečných událostí jako je právě Covid). Daně mají ve Švýcarsku ústavní stropy (DPH 7,7%) a pravomoc státu je vybírat je dokonce dočasná a musí být občany pravidelně prodlužována v referendu. V referendu mohou občané také zrušit rozhodnutí parlamentu. Občané si také např. volí soudce ve volbách (kanton Zug).

Principy fungování švýcarského státu jsou od principů fungování našeho státu zcela odlišné. Stejně tak jsou zcela odlišné i naše hospodářské výsledky. HDP na obyvatele máme ve srovnání se Švýcarskem pouze čtvrtinové. Myslíte si, že by nám přechod na švýcarský systém uspořádání a řízení státu pomohl k úspěchu? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl. Je potřeba se učit od úspěšných.

V referendu konaném v neděli 28.11.2021 jasná většina Švýcarů podpořila vládní politiku ohledně koronaviru. Pro schválení novely covidového zákona hlasovalo 62% voličů.

„V konečném důsledku je to další potvrzení pozice vlády,“ řekl Urs Bieri z gfs.bern, soukromého institutu pro výzkum v oblasti politiky a komunikace. Bieri uvedl, že zatímco kampaň byla vyhrocená více než v červnu, voliči se rozhodovali na základě své „každodenní zkušenosti“. Názory občanů vycházely z jejich názoru na užitečnost očkování a certifikátu, nikoli z toho, jaké politické skupiny co říkají, řekl.

Na tiskové konferenci v Bernu ministr vnitra Alain Berset uvedl, že výsledek umožní vládě „pokračovat ve svém úsilí proti pandemii“ – zejména v podpoře jednotlivců a podniků, které se potýkají s problémy. Poukázal také na „nepříjemnou“ vyhlídku, kterou přináší nová varianta Omicron.

V pátek 26.11.2021 bylo v zemi hlášeno 8 032 nových případů Covid-19, což je o 50% více než na začátku minulého týdne.

Tábor odpůrců mezitím z velké části řekl, že i když bude akceptovat výsledek, nezmění svůj odpor k certifikátu Covid a k tomu, co obecně považuje za přehnanou vládní moc.

„Demokratický proces byl respektován, ale zákon je stále protiústavní,“ prohlásila Michelle Caillerová z organizace„Přátelé ústavy“, jedné z několika skupin, které na začátku tohoto roku shromáždily 187 000 podpisů k vyvolání referenda (potřeba je 50 000).

Josef Ender, mluvčí skupiny odpůrců proticovidových opatření ze středního Švýcarska, uvedl, že vysoká účast „ukazuje, že vypsání referenda bylo správné rozhodnutí“. Švýcarskému veřejnoprávnímu rozhlasu SRF dále řekl, že výsledek referenda byl částečně výsledkem taktiky vlády, která se dle něho v posledních týdnech zdržela zavedení nových omezení, aby si neznepřátelila voliče.

Zdroje: swissinfo.ch 28.11.2021



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Na jaře 2020 schválila švýcarská Vláda balíček nouzových opatření týkajících se Covid-19. Nouzová opatření Vlády však musí do šesti měsíců potvrdit parlament. Parlament tato opatření potvrdil tzv. covidovým zákonem ze září 2020.

Švýcaři však mají ústavou dané právo zrušit v referendu rozhodnutí parlamentu (naše ústava nám toto právo nedává). K tomu je zapotřebí nasbírat 50 000 podpisů do 100 dnů od schválení zákona. Podpisy byly sesbírány a v červnu 2021 občané převahou 60,2% proticovidová opatření schválili. Mezitím byl ovšem covidový zákon novelizován.

Občané znovu sesbírali podpisy a rozhodovalo se o zrušení změn covidového zákona. Změny zákona zaváděly jak tzv. „covid pasy“ (nutnost předložení dokladu o očkování, prodělání nemoci nebo negativního testu), tak finanční pomoc firmám, živnostníkům, pořadatelům akcí a dalším postiženým proticovidovými opatřeními.

Právě finanční pomoc v řádech miliard franků byla pravděpodobně jedním a hlavních důvodů, proč Švýcaři rozhodli pro schválení změn covidového zákona. Nehlasovalo se o covidových pasech samotných. V takovém případě by mohl být výsledek značně odlišný.

Stále platí čl. 10 bod 2) švýcarské ústavy. Občané mají právo na nenarušování tělesného stavu (naše ústava nám toto právo nedává), čili nikdo nesmí být očkován proti své vůli.

Švýcarská ústava dává občanům rozsáhlá práva, mimo jiné právo zrušit rozhodnutí parlamentu a právo na nenarušování tělesného stavu. Myslíte si, že bychom i my měli mít taková práva, jaká mají Švýcaři? My si myslíme, že ano a jejich zavedení je náš cíl. Je potřeba přijmout novou ústavu.

28. listopadu 2021 budou švýcarští voliči hlasovat v referendu o změně ústavy. Cílem změny je učinit soudce nezávislejšími na politické moci. Lidová iniciativa (návrh občanů na změnu ústavy) požaduje, aby byli federální soudci nominováni odbornou komisí na základě jejich kvalifikace a následně vybíráni losem. Federální soudci by navíc již nemuseli být znovu voleni, ale měli by zůstat ve funkci až do věku 70 let. Parlament by je mohl odvolat pouze v případě vážného porušení úředních povinností nebo nemoci.

V současnosti jsou švýcarští federální soudci voleni parlamentem každých šest let. Parlament se snaží mezi soudci udržet politické zastoupení odpovídající zastoupení politických stran v parlamentu. Federální soudci jsou členy politických stran. Po zvolení musí soudce straně odevzdávat část peněz – tzv. mandátovou daň, která je světově ojedinělá a je pro strany důležitým zdrojem příjmů.

V roce 2018 Rady států proti korupci (GRECO – jedna z organizací Rady Evropy) prohlásila, že postup ve Švýcarsku je „neslučitelný s principy moderní demokracie“. Zpráva kritizovala skutečnost, že soudci odvádějí část svého platu do vlastní stranické pokladny. Od roku 1943 nebyl jmenován jediný soudce, který by nebyl spojen s politickou stranou.

Iniciativa za nezávislost soudců, kterou spustil milionářský podnikatel Adrian Gasser, by nahradila současný systém systémem, v němž by se soudci losovali. Zastánci změn tvrdí, že právníci by měli mít přístup k těmto vysokým funkcím pouze na základě zásluh, i když nemají politické vazby.


Hlavní argumenty proti iniciativě

Odpůrcům iniciativy se návrh zdá příliš extrémní. Podle názoru většiny poslanců funguje stávající systém dobře a volba soudců parlamentem dává procesu demokratickou legitimitu. Jak to ve zkratce řekl jeden zákonodárce: „demokracie je lepší než loterie“. Odpůrci se také domnívají, že dnes může parlament při volbě soudců zohlednit kritéria jako věk, pohlaví a původ, a tím zaručit širokou společenskou rovnováhu při výkonu spravedlnosti.

Zdroje: swissinfo.ch 13.11.2021 a swissinfo.ch 21.10.2021



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Politické strany ve Švýcarsku narozdíl od našich nedostávají peníze ze státního rozpočtu. Jen v roce 2019 si naše politické strany přišly ze státní pokladny na 559 milionů korun.

Švýcarsko nemá ústavní soud. O tom, zda politici nejednají v rozporu s ústavou či jednají nepřiměřeně k požadovaným cílům státu, rozhoduje lid tím, že může v referendu zrušit rozhodnutí parlamentu. My takové právo dané ústavou nemáme. Máme naopak ústavní soud s patnácti soudci, které jmenuje prezident se souhlasem Senátu na období 10 let. Ústavní soud nás stojí okolo 240 milionů korun ročně, čili zhruba 16 milionů korun na jednoho soudce ročně.

Soudci švýcarského Nejvyššího federálního soudu mají politické vazby, to jim však očividně nebrání ve výkonu spravedlnosti. V roce 2016 proběhlo ve Švýcarsku referendum o rodině, ve kterém Vláda neposkytla voličům úplné informace. Toto referendum v roce 2019 zrušil Nejvyšší federální soud v Lausanne. U nás v roce 2003 proběhlo referendum o vstupu do EU, ve kterém vláda zmanipulovala voliče kampaní za 200 milionů korun, kdy jim předložila pouze výhody členství v EU, nevýhody byly zamlčeny. Toto referendum zůstává dodnes v platnosti.

Státní moci – výkonná, zákonodárná a soudní – mají být nepochybně odděleny. O časově neomezeném mandátu soudců lze ovšem pochybovat. Ve stávajícím švýcarském systém justice jsou soudci jak na federální úrovni (38 soudců), tak na kantonální úrovni (zhruba 1300 soudců), voleni na časově omezený mandát. Jedinou vyjímku tvoří kanton Fribourg, kde jsou soudci voleni na časově neomezené období. U nás je na časově neomezené období jmenována prezidentem většina soudců (aktuáně okolo 3000 soudců) mimo soudců Ústavního soudu (15 soudců, období 10 let) a vybraných soudců Nejvyššího, Vrchních, krajských a okresních soudů (období 7 až 10 let).

Práce justice by nepochybně měla být pravidelně diskutována při volbách soudců a nejhorší soudci by neměli být znovu zvoleni. Místo toho nás naše média zahlcují informacemi o práci a volbách zahraničních ústavních činitelů, aniž bychom na jejich volbu měli jakýkoli vliv (volby amerického prezidenta atd.).

Zatímco efektivita naší justice dosahuje světově jen šedého průměru, švýcarská justice je jednou z nejlepších na světě.

Myslíte si, že by volba soudců na časově omezené období, a to buď politiky nebo přímo lidem, pomohla ke zlepšení fungování naší justice? My si myslíme, že ano a zavedení časově omezeného mandátu soudců je náš cíl.

Švýcarský plán dodržovat Pařížskou dohodu o změně klimatu narazil na překážku, protože těsná většina voličů odmítla zákon o omezení skleníkových plynů. Zákon o CO2 v neděli 13.6.2021 odmítlo 51,6 % voličů.

Negativní výsledek představuje pro zemi, která je neúměrně zasažena změnou klimatu, velké rozrušení. Teploty ve Švýcarsku rostou zhruba dvakrát rychleji než je celosvětový průměr a hrozí, že jeho alpské ledovce do konce století zmizí.

„Ne má důsledky,“ řekla ministryně životního prostředí Simonetta Sommaruga. „Nyní bude obtížné dosáhnout klimatických cílů.“ Švýcarsko ale Pařížskou dohodu neopouští, řekla. Výsledek popírá politický trend ve Švýcarsku, kde se podobně jako v jiných částech Evropy prosadila Strana zelených. V rámci systému přímé demokracie byly 13.6.2021 poraženy také dvě další iniciativy vedené ekologickými zájmy.

„Ropné a plynárenské společnosti a jejich lobby… vyhrály,“ napsala Strana zelených v prohlášení. „To výrazně zpomaluje ochranu klimatu.“

Zákon o CO2, který byl založen na zásadě, že „znečišťovatel platí“, byl výsledkem širokého kompromisu a dlouhého boje v parlamentu. Počáteční průzkumy veřejného mínění naznačovaly, že zákon o CO2 má silnou podporu veřejnosti (60 %), ale tábor „Ne“ získal v posledních týdnech před hlasováním významnou podporu.

Pro návrh hlasovaly městské kantony včetně Basileje, Curychu a Ženevy. Celkem 21 z 26 kantonů však zákon odmítlo.

Finanční argumenty odpůrců zákona mají zásluhu na obratu karet v období poznamenaném koronavirovou krizí. Emocionální debata o iniciativách proti pesticidům možná odvedla pozornost od klimatických úvah, říkají pozorovatelé.

Občanský výbor „Ne zákonu o CO2“ vyjádřil radost z výsledku. „Ano tomuto zákonu by vedlo k obrovské finanční zátěži pro obyvatelstvo a k nesmírnému nárůstu byrokracie,“ uvedl výbor v prohlášení. Zastánci návrhu zákona označili výsledek jako „černý den ochrany klimatu“.


Těžké rozhodování

V souladu s pařížskou dohodou chce Švýcarsko být do roku 2050 klimaticky neutrální. O tom, jak toho nejlépe dosáhnout, se však vedou vášnivé diskuse. Prvním krokem bylo přepracování zákona o CO2 ve snaze snížit do roku 2030 národní emise skleníkových plynů na 50 % úrovně z roku 1990. Bez něj jsou šance Švýcarska na splnění uhlíkové neutrality pochybné.

Vládní strategie získala podporu všech politických stran kromě pravicové Švýcarské lidové strany (SVP). Zákon o CO2 zaváděl různá opatření zaměřená na silniční vozidla, leteckou dopravu, průmyslové emise a renovaci budov.

Cílem bylo omezit negativní dopady změny klimatu. Ne všichni ale byli o přínosech přesvědčeni a odpůrcům se podařilo nasbírat dostatek podpisů k vypsání referenda na toto téma. Ke kritikům patřila ropná lobby, majitelé domů, automobilové asociace a GastroSuisse, zastřešující organizace cateringového průmyslu. Dodatečné daně považovali za příliš vysoké a nespravedlivé, protože část populace nemá jinou možnost než použít auto.

I když kritici uznávali realitu změny klimatu, pochybovali, zda je zákon o CO2 tím nejvhodnějším prostředkem ke zmírnění jejích dopadů. Tvrdili také, že Švýcarsko nebude mít zásadní vliv na globální klimatické změny, protože pokud jde o snižování emisí CO2, mají největší vliv Čína a Spojené státy.

Někteří klimatičtí aktivisté zákon také odmítli, protože podle nich nezašel dostatečně daleko.

Zastánci argumentovali tajícími ledovci, vyšší frekvencí vln veder a sucha a rostoucí intenzitě přírodních katastrof. „Bez nového zákona o CO2 riskujeme roky stagnace klimatické politiky,“ varovali zastánci zákona včetně Swisscleantech, Swissmem, Švýcarské asociace měst a Climate Alliance.

Během referendové kampaně se 160 ze 200 švýcarských poslanců postavilo společně pro „Ano“ a prohlásilo, že zákon o CO2 je „schůdný, rozumný a nezbytný“. Více než 90 organizací občanské společnosti a 200 společností rovněž propagovalo tento zákon.

Pro zastánce byl návrh zákona po tvrdé parlamentní debatě „dobrým kompromisem“. Hlavní švýcarské strany vyjádřily zklamání nad výsledkem referenda. „Argumenty o nákladech pro domácnosti zjevně zavážily,“ řekla Cristina Gaggini ze Švýcarské obchodní federace (Economiesuisse). Řekla, že by se v budoucnu měl klást větší důraz na pobídky, než na zvyšování daně z CO2. Sommarugaová uvedla, že bude spolupracovat s parlamentem, aby zjistila, které prvky zákona zůstávají životaschopné. Ministryně také oznámila, že vláda brzy schválí návrh zákona o rozšíření obnovitelných zdrojů energie.

Zdroj: swissinfo.ch 13.6.2021



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Ledovce nepochybně tají. Tají však již 23 000 let. Před 23 000 lety vrcholila poslední doba ledová. Na Skandinávii ležel 2 km tlustý ledovec, celé Polsko bylo pod ledem, v Británii končil ledovec u Londýna, šumavská jezera vyhloubil ledovec. Francie byla z největší části polární tundrou, kde nerostly stromy.

Před 10 000 lety tento ledovec roztál. To zaznamenala nejen Bible jako potopu Světa. Vliv člověka byl na to naprosto nulový. Astronomické cykly Země a Slunce hrají nejzásadnější roli v oteplování, které nemůžeme vzdorovat. Za posledních 450 000 let se vystřídala doba ledová 5x. Šílenství okolo CO2 vniklo poté, co vědci na Antarktidě navrtali led jezera Vostok a zjistili, že se historicky pohybovalo množství CO2 ve vzduchu okolo 250 molekul CO2 na milion částic vzduchu, zatímco dnes je to 400 molekul. S velkou pravděpodobností množství CO2 ve vzduchu roste, protože se nemá kam ukládat. Za posledních 200 let přišla naše planeta o více jak 50% lesů.

Švýcaři zrušili novelu zákona o CO2 díky tomu, že mohou v referendu vetovat rozhodnutí parlamentu. K tomu je potřeba do 100 dnů od rozhodnutí parlamentu (schválení nebo novelizace zákona) nasbírat 50 000 podpisů. Toto právo je dáno švýcarskou ústavou. V roce 2014 Švýcaři například zrušili záměr nákupu předražených Gripenů.

Naše ústava nám možnost vetovat rozhodnutí parlamentu nedává. Myslíte si, že by mám možnost vetovat zákony pomohla stát se stabilnější a bohatší zemí? My si myslíme, že ano a zavést „lidové veto“ je náš cíl.

Na jaře 2020 schválila švýcarská Vláda balíček osmnácti nouzových proticovidových opatření, které zahrnovaly např. povinnost nošení roušek, zákaz pořádání hromadných akcí, zavírání některých obchodů či omezení pohybu přes hranice. Dle švýcarských zákonů musí nouzová opatření Vlády do šesti měsíců potvrdit Parlament. Ten tak učinil v září 2020.

V rámci švýcarského systému přímé demokracie však mohou občané rozhodnutí parlamentu (zákon) vetovat v celostátním referendu, pokud se do 100 dnů od jeho schválení Parlamentem podaří občanům shromáždit nejméně 50 000 podpisů.

Několik občanských výborů, včetně Přátel ústavy, shromáždilo přes 90 000 podpisů a vynutilo tak referendum. To se konalo 13.6.2021. V tomto referendu 60,2% voličů opatření daná zákonem schválilo. Švýcaři tak byli prvním národem na světě, který o covidových opatřeních rozhodnul v referendu.

Protože byl covidový zákon mezitím novelizován, mohou o něm Švýcaři opět rozhodnout v referendu.

Několika občanským výborům, mezi které patří skupina „Volba v očkování“ a sdružení „Přátelé ústavy“, která stála za květnovým hlasováním, se podařilo shromáždit dostatek podpisů k vynucení dalšího referenda. Potřebných 50 000 podpisů údajně nasbírali během tří týdnů, což je podle nich rekord švýcarské přímé demokracie. Celkem prý vybrali okolo 186 000 podpisů.

Podpisy byly předány k ověření Federálnímu kancléřství 8. července 2021. Referendum se bude konat 28. listopadu 2021.

Bude to podruhé za méně než šest měsíců, kdy švýcarský lid vynese svůj verdikt nad stejným zákonem – poprvé v historii švýcarské přímé demokracie.

Kritika covidové zákona směřuje proti rozšíření pravomocí Vlády a zejména proti certifikátu Covid-19.

Stejně jako minule měla kampaň za referendum tóny obecného protestu proti Vládní politice, kdy aktivisté tvrdili, že výkonný orgán převzal příliš mnoho moci a „promrhal více než 130 miliard franků z peněz daňových poplatníků“ (zhruba 3 bilióny korun – HDP Švýcarska je zhruba 17 bilionů korun, HDP ČR je zhruba 5 bilionů korun).

Odpůrci opatření tvrdí, že certifikát, který bude vyžadován pro mezinárodní cesty, pro vstup na hromadné akce a možná i pro další sociokulturní aktivity (od 13. září je povinný pro vstup do vnitřních prostor), diskriminuje neočkované lidi.

„Závislost účasti ve společnosti na tom, zda jste či nejste očkováni, je protiústavní, zavrženíhodná a neospravedlnitelná jakoukoli bezprostřední hrozbou“, říkají účastníci kampaně za referendum.

Zdroje: swissinfo.ch 18.4.2021, swissinfo.ch 13.6.2021, swissinfo.ch 8.7.2021 a swissinfo.ch 18.10.2021



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE:

Švýcaři mají pojistku proti tomu, aby stát jednal nepřiměřeně, jednal v rozporu s ústavou (Švýcarsko nemá ústavní soud) nebo jednal pod vlivem lobystů – lid může v referendu zrušit přijatý zákon. V roce 2014 tak Švýcaři například zrušili rozhodnutí parlamentu nakoupit předražené Gripeny.

Myslíte si, že by taková pojistka pomohla i nám stát se špičkovou prosperující zemí? My si myslíme, že ano a zavedení lidového veta je náš cíl.

Před téměř půlrokem opustilo Spojené království definitivně Evropskou unii. Nyní hrozí, že v samém srdci starého kontinentu vznikne další „bílé místo“ s minimálními vazbami na sedmadvacítku: švýcarská Vláda minulý týden po sedmi letech ukončila rozhovory s Bruselem o budoucích vztazích s Evropskou unií.

Téměř devítimilionové Švýcarsko není členem EU. Na rozdíl od Norska, Islandu a Lichtenštejnska není Švýcarsko součástí ani Evropského hospodářského prostoru (EHP). Přesto ale Švýcarsko na Unii napojeno je, a to několika desítkami bilaterálních (dvoustranných) smluv.

Ty řeší např. obchod se zemědělskými komoditami, pozemní či leteckou dopravu, propojení energetických soustav, volný pohyb osob (Švýcarsko je součástí schengenského prostoru) či vědeckou spolupráci.


Naléhání Bruselu

Brusel ovšem naléhal, aby byly dosavadní dílčí smlouvy zahrnuty do jediné rámcové dohody. Její podstatná část už byla vyjednaná. Avšak u některých otázek byla shoda v nedohlednu, protože ani jedna ze stran nechtěla ustoupit.

„Švýcarská Vláda došla k závěru, že rozhovory s Evropskou unií nevedou ve třech oblastech ke shodě. Proto se rozhodla rozhovory ukončit,“ prohlásil předseda švýcarské Vlády Guy Parmelin.


Obavy Švýcarů – mzdy, EU normy a EU soud

Zmíněné tři oblasti se týkaly:

– ochrany stávající výše mezd ve Švýcarsku (medián švýcarské měsíční mzdy je 6 500 franků, tj. zhruba 160 000 korun)
– podmínek pro poskytování státních podpor
– práv občanů EU nárokovat si dávky ze švýcarského sociálního systému

Poslední dva body hrály kdysi roli i při jednáních o odchodu Británie z EU. Bern proto vyčkával, jak rozhovory s Brity dopadnou, a chtěl případně některé z jejich závěrů převzít.

Nová rámcová dohoda měla mimo jiné zavést automatické přizpůsobování švýcarských norem těm evropským.

Stejně tak předpokládala, že případné budoucí spory mezi oběma stranami budou řešeny arbitrážně, ovšem se zahrnutím Soudního dvora EU.

Právě to byl bod, kvůli němuž kompromis dlouhodobě odmítala nejsilnější strana ve Švýcarsku, konzervativní Švýcarská lidová strana (SVP). Její představitelé proti dohodě brojili se slovy, že prý jde o „podmaňovací smlouvu“ představující nepřípustný zásah do suverenity země.

Nakonec ale byli proti rámcové dohodě i sociální demokraté a odbory – kvůli obavám z přílivu levné pracovní síly a vyššímu tlaku na švýcarský sociální systém. Podle statistických údajů žije ve Švýcarsku 1,4 milionu občanů EU, skoro půlmilionu Švýcarů pak naopak pobývá v EU.


Švýcaři mohli smlouvu odmítnou v referendu

Švýcarská Vláda proto čelila rostoucímu tlaku, aby návrhy Bruselu odmítla. Navíc musela počítat s tím, že i kdyby na ně nakonec přistoupila, pravděpodobně by dohodu odmítli občané v referendu.


Dále bez aktualizace smluv

Současné bilaterální smlouvy Švýcarska s EU budou platit dále, avšak zřejmě již nebudou obnovovány. Časem proto může EU označit některá odvětví ve vztahu ke Švýcarsku za nedostatečně smluvně zajištěná. To by se mohlo týkat např. finančních služeb.

Dalším komplikacím mohou být vystaveny i firmy působící na vnitřním trhu EU, kam dosud směřuje až polovina veškerého švýcarského vývozu. Firmy by mohly mít časem povinnost plnit nové technické nebo hygienické předpisy, s nimiž dosavadní dvoustranné smlouvy nepočítají.

Zdroj: lidovky.cz 31.5.2021



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

Švýcaři odmítli účast na projektu centrálně plánované Evropy již v roce 1992 odmítnutím členství v Evropském hospodářském prostoru. V dalších referendech v letech 1997 a 2001 pak odmítli zahájení jednání o členství v EU. Doplatili na to?

Dle organizace Heritage Foundation je Švýcarsko nejsvobodnější ekonomikou Evropy. Dle společnosti GFK se po Lichtenštejnech Švýcaři těší druhé nejvyšší kupní síle obyvatelstva v Evropě. V jiných žebříčcích vítězí Švýcarsko obecně jako nejlepší země k životu na světě.

Naše země naopak ani po třiceti letech od revoluce a všechny údajné přínosy členství v EU nedohnala hospodářsky ani naše nejbližší západní sousedy. Myslíte si, že by nám k růstu a stabilitě pomohla celková změna politického přístupu a systému po vzoru Švýcarska? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl.