Rubrika: Švýcarské info

Představte si Švýcarsko na přelomu dvacátého století. Lidé si k tělu připínají kilogramy bílého prášku a směřují k hranici. Alpský národ je mezinárodním centrem obchodu s touto nelegální látkou. Není to však heroin – ten byl v té době zcela legální.

Román Eduarda Ehrenspergera z roku 1913 pomáhá vyprávět tento příběh: Slušný muž frustrovaný z neúspěchu v podnikání dostává pokyny, jak si k tělu připevnit 15 kilogramů bílého prášku a propašovat ho přes hranice. Scéna se odehrává ve špinavém zákulisí dělnické čtvrti v Curychu.

Muž se řídí pokyny a jede vlakem do Prahy. Projde celními orgány a pak pokračuje ve svém lukrativním podnikání. Hrdina tohoto příběhu se ale brzy mění na lháře a darebáka a postupně padá do propasti korupce, zloby, barbarství a zvířecí brutality.

Sladká konkurence

Je ironií, že sacharin původně pocházel z Německa, které se později stalo pašeráckou destinací pro Švýcary. Německý chemik Constantin Fahlberg ho objevil náhodou v roce 1878. Po experimentech s dehtem ve své laboratoři si Fahlberg povšiml sladké chuti na svých rukou a byl překvapen, když zjistil, že syntetická látka, kterou právě vynalezl, je sladší než cukr. V roce 1887 začal Fahlberg vyrábět sacharin v továrně.

Výroba sacharinu byla složitá, a proto byl dražší než cukr. Avšak díky skutečnosti, že byl 550krát sladší než cukr, byl nakonec levnější variantou než cukr. Díky tomu se stal oblíbenou náhražkou pro lidi z chudších vrstev, kteří už byli zvyklí pít čekankovou kávu spíše než pravou kávu a místo pravého másla jedli margarín. Lidé si rádi dávali do svých falešných káv sacharin. A tak se zrodil černý trh s bílým práškem.

Cukrovarnická lobby nebyla potěšena, zejména v Německu, kde lobbisté neúnavně pracovali na ochraně místního řepného cukru před dovozem třtinového cukru ze zámoří. Trestná hraniční cla byla na třtinový cukr zavedena od poloviny devatenáctého století.

Nyní však místní produkci cukru neohrožoval cukr z kolonií, ale umělé sladidlo z laboratoře. Německá lobby s cukrovou řepou se pokusila přesvědčit veřejnost, aby konzumovala cukr – tiskem plakátů se slogany jako „Cukr vás posiluje“ a výukou výhod cukru ve školách. Cílem bylo vykreslit cukr jako extrémně výživný a zostudit sacharin nálepkou „lepkavý dehet. “ Spotřeba sacharinu nicméně v celé Evropě nadále rostla. Řada evropských zemí pod tlakem cukrovarnické lobby přijala zákony, které na přelomu století učinily ze sacharinu lék na předpis. Od roku 1902 byl téměř ve všech evropských zemích k dispozici pouze na lékařský předpis.

Ve Švýcarsku legální – pašeráci z Curychu

Novou zemí původu sacharinu se stalo Švýcarsko, protože švýcarské úřady neudělaly sladidlo nezákonným ani na něj neuložily vysoké daně. Jedinou další evropskou zemí s podobně uvolněnými pravidly bylo Nizozemsko. Švýcarský cukrovarnický průmysl se necítil být ohrožena sacharinem, protože daně z cukru byly nízké, aby ochránily čokoládový průmysl před nadměrnými náklady. Ve Švýcarsku byl cenový rozdíl mezi sacharinem a cukrem nevýznamný.

Na začátku 20. století byly ze Švýcarska pašovány tuny sacharinu a za jeho hranicemi celé komunity žily z obchodování se sacharinem. Celé sídliště v rakouské vesnici Kappl poblíž švýcarského města Samnaun i dnes stále nese název Saccharin na počest bílého prášku, který financoval jeho výstavbu. Ve venkovských oblastech byli pašeráci často považováni za hrdiny nebo za rebely proti pohraničnímu režimu. Kromě peněz si získali také slávu.

Skutečnost, že sacharin byl v jiných zemích nezákonný, byla pro švýcarské podniky velkým přínosem. Výroční zpráva farmaceutické společnosti Sandoz za rok 1902 uvádí, že zákaz sacharinů v zahraničí otevřel „příznivé perspektivy“ pro bazilejský průmysl. V dalších letech se sacharin stával pro výrobce chemikálií stále důležitějším.

Poté, co byl v roce 1906 pozměněn švýcarský zákon o potravinách, stal se sacharin (ze spíše bezvýznamného pro švýcarský obchod) nejobchodovanějším výrobkem, který představoval 34 procent vývozu. To bylo způsobeno především skutečností, že neexistovala žádná konkurence ze zahraničí a země jako USA nebo Japonsko, kde sacharin nikdy nebyl nezákonný, pokračovaly v zadávání velkých objednávek tohoto sladidla. Téměř polovina produkce však šla přes prostředníky, kteří distribuovali sacharin nelegálním pašováním.

Zlatou éru pašování sacharinů ukončila první světová válka. Po druhé světové válce došlo k rychlému oživení obchodu se sachariny, pašování např. do Itálie bylo stále lukrativní, ale v šedesátých letech toto podnikání zcela vyhaslo.

Zdroj: swissinfo.cz 26.12.2020



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE:

Za úspěchem Švýcarska stojí svoboda podnikání, nízké regulace a daně a to, že se vyhýbá zapojení do globální politické sítě. Například členem OSN se stalo až jako jednou z posledních zemí v roce 2002, 11 let po Severní koreji.

Švýcarsko je dlouhodobě jednou z ekonomicky nejsvobodnějších a nejméně zdaněných zemí v Evropě.

Nadměrné regulace, lobbismus a vysoké daně brání okolním zemím se Švýcarsku vyrovnat. Dnes tyto vlastnosti přebírá a reprezentuje EU.

Švýcarsko má strop DPH 7,7%

ČR má z EU nařízeno minimum DPH 15%

Švýcarský politický systém těmto negativům dokáže více cestami vzdorovat. Myslíte si, že by přechod na švýcarský politický systém naší zemi ve všech ohledech pomohl? My si myslíme, že ano, a to je náš cíl.

Pravicoví švýcarští politici vyzvali k uvolnění švýcarských zbrojních zákonů v důsledku vídeňského teroristického útoku.

S druhou nejvyšší mírou vlastnictví zbraní po USA je švýcarská kultura zbraní silná a neobvyklá.

Ale zatímco „evropské hlavní město zbraní“ Švýcarsko má lásku ke zbraním téměř v americkém stylu, má také relativně přísný režim kontroly zbraní.

V návaznosti na vídeňský teroristický útok ze dne 2.11.2020 – kde po řádění střelce v historickém centru města byli zabiti čtyři lidé a několik vážně zraněno – požaduje několik pravicových švýcarských politiků reformu švýcarských zbrojních zákonů.

Volání po reformě

Zatímco v současné době je vlastnictví zbraní ve Švýcarsku relativně svobodné, po majitelích zbraní je však vyžadováno speciální povolení, pokud chtějí nosit zbraň na veřejnosti.

Členové pravicové SVP (Švýcarská lidová strana) a FDP (Svobodní liberálové) požadují, aby vlastníci zbraní mohli nosit své zbraně na veřejnosti bez povolení.

Nicolas Rimoldi (FDP) k tomu uvedl na svém Twitteru: „Svobodní občané musí být schopni bránit sebe a své blízké proti teroristům: právo nosit zbraně veřejně hned teď!“

Jean-Luc Addor z SVP ve Valais předložil v roce 2017 podobnou myšlenku formou parlamentní iniciativy a řekl, že zváží, zda tak neučiní znovu. „Tento návrh jsem předložil Parlamentu v roce 2017. V té době jsem byl s touto myšlenskou jediný. Myslíte si, že nový parlament je na takovou myšlenku připraven?“

Švýcarské právo v současné době požaduje, aby lidé v případě teroristického útoku „uprchli, schovali se a uvědomili úřady“.

Švýcaři milují zbraně

Národ o počtu 8,3 milionů obyvatel vlastní přibližně 2,3 milionu zbraní, což je třetí nejvyšší míra vlastnictví zbraní na světě po Spojených státech a válkou zmítaném Jemenu. Přibližně 48 procent švýcarských domácností vlastní alespoň jednu zbraň.

Na USA má však Švýcarsko stále daleko. Počet zbraní v USA v roce 2009 převýšil počet občanů. Studie Švýcarského vysokoškolského institutu mezinárodních a rozvojových studií zjistila, že v USA bylo v roce 2018 okolo 393 milionů zbraní při populaci 326 milionů lidí.

Přibližně 41 procent amerických domácností vlastní alespoň jednu zbraň.

Ve Švýcarsku nedošlo k masové střelbě téměř 20 let. Dle studie však došlo v roce 2019 v USA k více masovým střelbám, než kolik je dnů v roce.

Zatímco má Švýcarsko vyšší míru úmrtí střelnými zbraněmi než je evropský průměr, je to hlavně kvůli sebevraždám.

Švýcarské zbraňové zákony

Švýcarská zbraně milující kultura je usměrňována silnou sérií předpisů o zbraních pro stávající i budoucí majitele zbraní.

Cílem švýcarských regulačních orgánů je v oblasti zbraní zabránit tomu, aby „násilníci a nekompetentní lidé“ vlastnili zbraně. Každému, kdo prezentuje „násilné nebo nebezpečné chování“, je vlastnictví zbraně odepřeno.

Existují federální zákony, které regulují vlastnictví zbraní, ale velká část regulací pro držení zbraní je v kompetenci kantonů.

Švýcarské úřady v každém kantonu vedou registr všech vlastníků zbraní v regionu, zatímco kantonální policie má také pravomoc hovořit s psychiatry nebo představiteli jiných kantonů v rámci procesu prověřování, když někdo požádá o zbrojní průkaz.

Lidé, kteří byli odsouzeni za trestný čin nebo například jednotlivci, kteří mají problémy se zneužíváním návykových látek, nemají možnost vlastnit zbraň.

Zdroj: thelocal.ch 5.11.2020

Obchodní dohoda mezi Bruselem a Londýnem obsahuje mnoho, co zní dobře švýcarským uším. Švýcarská bilaterální (dvoustranná) cesta se však řídí jinou logikou než britský model, píše Neue Zürcher Zeitung.

Také Švýcarsko vzrušeně sledovalo jednání mezi Británií a EU. Otázkou bylo, zda by větší země mohla z Bruselu „vyždímat“ víc, než dosud dokázali švýcarští vyjednavači.

Toto je první pohled na britskou dohodu o volném obchodu ze švýcarské perspektivy.

Dosáhl tedy předseda vlády Boris Johnson něčeho, co by zajímalo také Švýcarsko? Na první pohled se zdá, že tomu tak je.

Velká Británie a EU se shodly na dohodě o volném obchodu způsobem, který nedávají žádnou roli Evropskému soudnímu dvoru. Kromě toho Londýn nebude muset dodržovat žádné právní předpisy EU a nebude muset dodržovat pravidla EU o státních dotacích.

Nezávislý švýcarský Výbor pro autonomii oznámil, že dohoda o Brexitu by měla sloužit jako vzor pro Švýcarsko při jednáních s Bruselem.

Mezi britským modelem a bilaterální cestou Švýcarska však existují značné rozdíly, zejména proto, že se Velká Británie odklání od EU a od jejího jednotného trhu.

Bern podepsal s Bruselem dohodu o volném obchodu již v roce 1972. Ta mimo jiné zrušila cla a omezení množství průmyslového zboží. Dodnes tvoří základ bilaterálního vztahu.

Britská dohoda je zhruba srovnatelná s touto dohodou, ale týká se i jiných oblastí, protože od roku 1972 se čas nezastavil.

Poté, co Švýcarsko v roce 1992 řeklo „ne“ Evropskému hospodářskému prostoru, stále více se přibližovalo EU a jejímu vnitřnímu trhu. V rámci bilaterálních (dvoustranných) dohod se na tomto trhu podílí – a v některých případech také přijímá právní předpisy EU.

Jde tedy o jiný model, který se řídí jinou logikou. Bern a Londýn sledují stejný cíl: oba chtějí mít dobrou výchozí pozici ve vztahu k nejatraktivnějšímu domácímu trhu na světě. Ale čím bližší je přístup na tento trh, tím bližší je nutnost harmonizace právních předpisů.

Autonomie nebo přístup na trh?

Brusel trval na tom, aby prostřednictvím dohody o volném obchodu nedošlo k účasti na vnitřním trhu. Velká Británie má tedy horší přístup na tento trh než Švýcarsko – ale také nepřijímá žádnou legislativu EU.

Je tedy třeba zdůraznit, že Evropský soudní dvůr nehraje žádnou roli, jak požadoval Johnson. Obchodní dohoda mezi Bruselem a Londýnem stanovuje, že v případě sporu se strany mohou za určitých podmínek obrátit na rozhodčí soud.

Rozhodčí soud je rovněž stanoven v návrhu nové rámcové dohody mezi Bernem a Bruselem. Pokud jde o výklad práva EU, musí však konzultovat Evropský soudní dvůr. Švýcarsko má v úmyslu se těsněji svázat s EU a uzavřít nové dohody o přístupu na trh.

Tím se rovněž zvyšuje význam práva EU. Evropský soudní dvůr však trvá na tom, že pouze on to může toto právo jednoznačně interpretovat. Proto Brusel bude v této oblasti stěží schopen dělat ústupky.

Britská cesta by byla v zásadě otevřená i pro Švýcarsko. To by však znamenalo omezení přístupu na trh, což by znamenalo zrušení dvoustranných dohod.

Například co se týká Schengenské smlouvy Bern spolupracuje s Bruselem těsněji než spolupracovala Británie jako člen EU. V roce 2015 se švýcarská Vláda zabývala otázkou, zda by dohoda o volném obchodu byla alternativou k dvoustranným dohodám.

V reakci na výrok tehdejší senátorky Karin Keller-Sutterové (FDP) napsala, že ani při modernizované dohodě o volném obchodu nebudou potřeby švýcarské ekonomiky dostatečně zohledněny.

Dvoustranná dohoda umožňuje švýcarským společnostem účastnit se vnitřního trhu v mnoha oblastech, srovnatelně s konkurencí z EU.

To však v budoucnu nebude platit pro britské společnosti. Spíše se objeví nové obchodní bariéry.

Například dohoda o brexitu neobsahuje dohodu o vzájemném uznávání požadavků na zboží a služby (conformity assessment), která by odstranila necelní obchodní překážky. Naopak Švýcarsko takovou dohodu s EU má.

Velká Británie obětuje lepší přístup na vnitřní trh EU ve prospěch větší suverenity. Co je lepší, je otázkou. Zda by se Švýcarsko mělo vydat stejnou cestou, je otázkou druhou.

V roce 2015 švýcarská Vláda zdůraznila, že Švýcarsko pravděpodobně bude i bez závazků dodržovat více pravidel EU, protože to bude v jeho hospodářském zájmu. V některých případech je tomu tak již dnes.

Přísnější režim státních dotací

Pokud jde o státní dotace, EU upustila od maximálního požadavku, aby Velká Británie musela v tomto dodržovat právní předpisy EU.

Londýn se však zavazuje v budoucnu stanovovat dotace podle principů definovaných EU. A dohoda o Brexitu naopak umožňuje EU použít protiopatření, pokud budou dotace na druhé straně kanálu příliš velkorysé.

Rámcová dohoda stanoví přísnější režim pomoci, než jaký doposud vidělo Švýcarsko. Zpočátku to bude platit pouze pro dohodu o letectví, která již taková pravidla obsahuje.

Nový režim by se však vztahoval i na budoucí dohody o přístupu na trh, například pro elektřinu. V této oblasti však ještě nebylo vysloveno poslední slovo. Státní dotace jsou jednou z oblastí, u nichž švýcarská Vláda požaduje, aby je EU vylepšila.

Švýcarsko se stále snaží uzavřít rámcovou dohodu s EU. Jednání s Bruselem o vylepšeních byla odložena a pravděpodobně se uskuteční až v roce 2021. Vláda se poté bude muset rozhodnout, zda dohodu podepíše a předloží ji parlamentu.

I přes odlišnou logiku existují paralely s Británií. Londýn se chce jako třetí země účastnit nového výzkumného programu EU Horizon Europe. Stejné podmínky by měly platit i pro Švýcarsko.

Britské finanční služby navíc nejsou zahrnuty v obchodní dohodě s EU. Brusel jednostranně rozhodne, zda jsou britské regulace rovnocenné s regulacemi EU – nebo může rovnocennost odmítnout v závislosti na politické náladě, stejně jako tomu bylo u švýcarské burzy.

Zdroj: thelocal.ch 31.12.2020

Švýcarské letectvo bude od čtvrtka 31.12.2020 v pohotovosti 24 hodin denně. Dvě plně vyzbrojené stíhačky F/A-18 budou připraveny vzlétnout do 15 minut. Piloti strávili téměř měsíc cvičením nočních vzdušných manévrů v Británii.

Výzvy k větší připravenosti letectva existují již léta, ale staly se vrcholně diskutovaným tématem v roce 2014, kdy unesené osobní letadlo společnosti Ethiopian Airlines přistálo přibližně v 6 hodin ráno v Ženevě. Zatímco se italské a francouzské vojenské letouny předháněly, kdo bude letadlo doprovázet, Švýcarsko nemohlo nasadit stíhačky a zasáhnout, protože letectvo pracovalo pouze v úředních hodinách (8:00-12:00 a 13:30-17:00).

Drama skončilo bez krveprolití, ale Švýcaři se po celém světě stali zdrojem posměchu.

Tehdejší ministr obrany Ueli Maurer vinil z neschopnosti zaručit nepřetržitou ochranu švýcarského vzdušného prostoru nedostatek financí.

Od 1.1.2019 byly švýcarské stíhačky v pohotovosti od 6:00 do 22:00.

„Horké mise“

Obě ozbrojená letadla budou používána hlavně pro „horké mise“ a „živé mise“, uvedla švýcarská armáda v svém prohlášení. Do „horkých misí“ vzlétají za letadly, která porušují švýcarskou vzdušnou suverenitu nebo předpisy o letovém provozu. „Živé mise“ jsou náhodné kontroly cizích státních letadel, která mohou létat nad Švýcarskem na základě diplomatických dohod.

V roce 2020 bylo dosud provedeno patnáct „horkých misí“ a 290 „živých misí“, uvedla armáda.

V samostatném prohlášení armáda vysvětlila, že „aby byla optimálně připravena na nepřetržitou provozní připravenost“, byla v období mezi 24. listopadem a 18. prosincem 2020 v Yorkshire v severní Anglii prováděna cvičení nočního létání se 40 piloty, 70 členy pozemní posádky a deseti letadly F/A-18 švýcarského letectva.

Švýcarští piloti a jejich kolegové z Royal Air Force (RAF) procvičovali letové manévry nad Severním mořem za tmy bez omezení, která se jinak nočních letů týkají.

„Jednotka rychlého zásahu“

Hlavním místem stálé služby letecké policie, která se bude jmenovat „Quick Reaction Alert (Jednotka rychlého zásahu)“, je vojenská letecká základna Payerne v západním Švýcarsku. Přechod na 24-hodinové vzdušné zabezpečení vyžadoval vytvoření přibližně 100 nových zaměstnaneckých pozic a bude stát ročně asi 30 milionů franků (750 milionů korun), uvedla armáda. Tuto částku tvoří hlavně osobní náklady, náklady na řízení letového provozu a provozní náklady.

Zdroj: swissinfo.ch 30.12.2020



STANOVISKO ŠVÝCARSKÉ DEMOKRACIE

Po zveřejnění tohoto článku jsme vznesli dotaz na Ministerstvo obrany naší země, jak je chráněn náš vzdušný prostor.

Švýcarsko-Česko, srovnání 24-hodinové vzdušné obrany:

	Švýcarsko	Česká republika
Velikost území	41 tis. km2	79 tis. km2
Počet letadel	2	2
Počet misí za rok 2020	305	8
Náklady	750 mil. Kč	10 mil. Kč

U nás i ve Švýcarsku zajišťují nepřetržitou ochranu dva plně vyzbrojené letouny, které jsou schopny vzlétnout do 15ti minut. V poměru k velikosti území má Švýcarsko nasazeno více letadel a k misím vzlétá výrazně častěji.

Ačkoli jsme součástí aliance NATO, nevíme, jak se tato aliance zachová v případě globálního konfliktu. Situace se může vyvíjet podobně jako v roce 1938. Tehdy nás naši spojenci obětovali Německu.

Myslíte si, že by pro naší zemi bylo lepší vydat se po vzoru Švýcarska cestou ozbrojené neutrality? My si myslíme, že ano, a to je náš cíl.

Přijato většinou populace, avšak zamítnuto většinou kantonů: výsledek nedělního hlasování dne 29.11.2020 v referendu za „odpovědné podnikání“ vede k debatám o politickém systému ve Švýcarsku. Existuje napětí mezi federalismem a demokracií?

Švýcarské firmy se těsně vyhnuly větší odpovědnosti za porušování lidských práv a životního prostředí při svých obchodních aktivitách v zahraničí. Ačkoli rozporuplné referendum podpořila těsná většina 50,7% občanů, i přesto byla tato iniciativa zamítnuta, protože většina z 26 švýcarských kantonů byla proti.

Co to znamená pro švýcarský systém přímé demokracie, který volá své občany k volebním urnám častěji, než kterákoli jiná země na světě? Je tu něco špatně?

Takové debaty se vynořily hned po referendu. Ale pohled na frekvenci takových rozporných výsledků naznačuje, že je zde příliš povyku pro nic. Od zavedení lidové iniciativy (referenda za změnu ústavy) v roce 1891 bylo hlasováno celkem 481x. Pouze dvě iniciativy však byly zamítnuty kvůli nutnosti kantonální většiny. První případ nastal až po 64 letech v roce 1955.


Dlouhá historie

Požadavek dvojí většiny pro ústavní změny říká hodně o historii a fungování švýcarského politického systému.

1. Větší vliv malých kantonů

Dvojí většina je mechanismus, kterým zakladatelé švýcarské federální ústavy chtěli chránit malé kantony, aby nezůstaly pod diktátem větších kantonů – s větší politickou a ekonomickou působností.

Zde je důležitý historický kontext: Švýcarsko se ve své moderní podobě zrodilo z občanské války, v níž byla katolicko-konzervativní menšina (svazek kantonů nazývaný Sonderbund – Lucerne, Fribourg, Valais, Uri, Schwyz, Unterwalden a Zug ) poražena mocnější liberální a radikální většinou. Konec Sonderbundu vedl ke sjednocení a ke vzniku nového (federativního) uspořádání země v roce 1848.

Přirozeně, katolické kantony, menšina v tomto novém federálním uspořádání, nebyly vůbec nadšené z představy, že se budou muset vždy podřizovat rozhodnutím radikální většiny – díky tomu vzniknul princip nutnosti kantonální většiny při hlasování.

2. Federální kompromis

Princip dvojí většiny dává malým kantonům větší váhu při rozhodování. V referendu musí schválit rozhodnutí jak většina občanů, tak většina kantonů. Hlas většiny občanů v kantonu se počítá jako hlas celého kantonu. V senátu je pak většina kantonů zastoupena dvěma senátory. Pouze šest nejmenších kantonů má nárok jen na jednoho senátora. I to je však výrazná „páka“.

Dnes má například hlas občana z malého kantonu Appenzell-Innerrhoden 40x větší váhu než hlas občana z nejlidnatějšího kantonu Curych.

Ale právě přehnaná váha hlasu malých kantonů vytváří mechanismus kompromisu, který pomáhá spojovat různé švýcarské kultury, jazyky, náboženství a zeměpisné oblasti.

3. Vyhlídky na rozvolnění tohoto principu

Na rozdíl od jiných národů nemá Švýcarsko ústavní soud. Jak tedy zmírnit riziko extrémních nebo nerealistických iniciativ? Dvojitá většina zde opět funguje jako brzda: kdokoli, kdo zahájí iniciativu, musí mít na paměti, že může uspět, pouze pokud je „na palubě“ většina kantonů.

Systém dvojí většiny je jedním z nejdůležitějších nástrojů stability v zemi, která je právě tímto proslulá – politickou a společenskou stabilitou.


Švýcarsko však není ojedinělý případ

V případě amerických prezidentských voleb může být hlas většiny voličů převrácen většinou hlasů tzv. volitelů. Jasným příkladem byla porážka Hillary Clintonové ve prospěch Donalda Trumpa v roce 2016; celkem se toto stalo v USA pětkrát.

V Německu, stejně jako ve Švýcarsku, zajišťuje federální rovnováhu oproti Poslanecké sněmovně Senát (zástupce jednotlivých států federace), který Poslanecká sněmovna nemůže přehlasovat (narozdíl od naší země).

Austrálie, stejně jako Švýcarsko, vyžaduje dvojí většinu, pokud jde o ústavní změny. Tady, díky systému pouhých dvou politických stran (de facto), vznikl mechanismus, který vede k zamítnutí přibližně jednoho z deseti návrhů změn ústavy.

Na Filipínách se jako systém proti „tyranii většiny“ používá jiná pojistka. Při sběru podpisů na iniciativu ke změně ústavy, musí tuto iniciativu podepsat nejen 12% všech oprávněných občanů, ale minimalně také 3% voličů v každém z 243 krajů Filipín.


Pro a proti

Systém dvojí většiny má své podporovatele. V reakci na nedělní výsledek referenda pěla ministryně spravedlnosti Karin Keller-Sutter chválu na tento systém, zejména pro jeho ochranu zájmů malých kantonů. Samotní kantonální politici (zejména ti z malých kantonů), parlament a prakticky všechny politické strany sdílejí její názor.

Nespokojené hlasy přirozeně pocházejí od podporovatelů iniciativy za „odpovědné podnikání“. Z jejich pohledu byla veškerá tvrdá práce posledních měsíců a let ztracena vinou politických „manýrů“ z minulého století. Některé postavy z politické levice, veřejnosti nebo z okruhu politologů také kritizují dvojí většinu – podle nich brání politickému pokroku.


Reforma staré myšlenky?

Mohli by mít pravdu: Švýcarsko v roce 2020 má málo společného se Švýcarskem v roce 1848. Po 170 letech je jistě legitimní pochybovat o tom, zda a jak by mohl být „politický model“ přizpůsoben 21. století. Konec konců, demokracie znamená debatu. Nápady, jak reformovat systém, jsou na stole už léta. Ty zahrnují:

– Zvýšení požadované kantonální většiny z poloviny na dvě třetiny.

– Zneplatnění požadavku kantonální většiny, když více než 55% populace hlasuje pro iniciativu.

– Zavedení nového systému váhy hlasů kantonů: například dát velkým kantonům tři hlasy, středním dva hlasy a malým kantonům jeden hlas.

– Úplné zbavení se požadavku dvojí většiny.

Zní debata, která se tento týden rozhořela, jako umíráček pro tuto zvláštnost švýcarské demokracie? Ani v nejmenším: systém dvojí většiny je nakonec chráněn pevným obranným mechanismem – nutností většiny hlasů samotných kantonů. Reforma by znamenala ústavní změnu – něco, co by většina kantonů nikdy nepřijala, pokud by to znamenalo oslabení jejich postavení.

Zdroj: swissinfo.ch 1.12.2020



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

S ohledem na vyhlášenou politickou stabilitu Švýcarska, která stojí na federativním uspořádání státu a limitované centrální vládě, prosazujeme zavedení federativního uspořádání státu a s ním souvisejícího principu dvojí většiny i v naší zemi. Na samosprávné jednotky na úrovni kantonů navrhujeme převést současné kraje (po vzoru Švýcarska s možností je dále dělit nebo slučovat prostřednictvím referenda).

Vesnice v západním Švýcarsku zakázala stavbu nových domů, protože nemá k dispozici dostatek pitné vody. Odborník na zásobování vodou tomu říká „inteligentní rozhodnutí“, kterým by se měla řídit i další společenství.

S 1500 jezery, 890 km² ledovců a nesčetnými řekami a potoky by Švýcarsko nemělo mít problém s dodávkami vody. Na některých místech jsou však obyvatelé a zemědělci pravidelně konfrontováni s nedostatkem vody. Tento jev se podle vědců, v důsledku změny klimatu a předpokládaného snížení letních srážek, zvýší, říká studie.

Nedostatek pitné vody přinutil malou obec Enges s 270 obyvateli v kantonu Neuchâtel přijmout preventivní opatření. V polovině dubna se úřady rozhodly zablokovat projekt bydlení pro 140 osob a zakázat výstavbu nových domů na nejméně dva roky.

Ačkoli leží obec Enges jen pár kilometrů od jezera Neuchâtel, největšího jezera ve Švýcarsku (218 km²), a zároveň nedaleko od jezera Biel, má celá obec pouze jeden zdroj vody: studnu. Ta však sotva postačuje k pokrytí spotřeby v důsledku sucha v posledních letech. Enges může počítat s dodatečnými dodávkami vody ze sousedních obcí. Ty jsou ale v létě a na podzim také v obtížích.

Obec učinila „inteligentní rozhodnutí“, uvedl Raffaele Domeniconi ze Švýcarské asociace pro plyn a vodu (SVGW).

„Ve Švýcarsku máme štěstí, že máme spoustu vody.“ Podzemní voda je však v rostoucím ohrožení v důsledku intenzivního zemědělství a rozšiřování stavebních činností.“

„Ve Švýcarsku lze více než jednu třetinu spodních vod pít bez předchozí úpravy. Pokud však neochráníme vodní zdroje, mohlo by se mnoho z nich v budoucnu stát nepoužitelnými,“ dodal.

Enges není jediná švýcarská obec, která čelí problémům s dodávkami vody. V zájmu zachování zásob pitné vody v budoucnu se Domeniconi zasazuje o preventivní bezpečnostní opatření. Doporučuje rozšiřovat síť vodovodních potrubí společně s růstem obydlených oblastí, propojovat potrubní sítě mezi obcemi nebo využívat nové zdroje vody.

Švýcarsko disponuje zhruba 5% zásob sladké vody na evropském kontinentu. Přibližně 40% pitné vody je čerpáno z přírodních pramenů nebo studní, dalších 40% z podzemních vrtů a zbývajících 20% z nádrží na povrchovou vodu, zejména z jezer.

Zdroj: swissinfo.ch 6.5.2019

Švýcarsko uznává svou populaci kočovných lidí jako národnostní menšinu. Jak jsou tito kočovníci nazýváni ve Švýcarsku?

Cikáni: Tento termín je od druhé světové války považován za diskriminační, protože nacisté zabili statisíce Cikánů. Dnes se mnoho občanů Švýcarska hrdě nazývá Cikáni.

Romové: Obecný termín pro různé národy, které mluví romsky nebo mají romský původ – od lidí původně pocházejích z Indie a Persie. Odhaduje se, že Romů je v Evropě osm až deset milionů.

Sintové: Jsou potomky Romů, kteří v 15. století emigrovali do střední Evropy. Nejčastěji žijí ve Francii, Itálii a Německu. Ve Francii se jim říká Manuches.

Jenišové: Populace Jenišů žije především v Německu, Švýcarsku (okolo 30 000 lidí), Rakousku a Francii. Jedná se o zhruba 100 000 lidí, kteří mluví svým vlastním jazykem. Jeniš je slovotvar odvozený z jidiš, který se liší v závislosti na regionu a společenství.

Sintové a Jenišové jsou ve Švýcarsku uznáváni za národnostní menšinu od roku 1999, kdy Švýcarsko podepsalo rámcovou úmluvu Rady Evropy o ochraně menšin. To bylo součástí snahy o zachování identity Sintů a Jenišů, včetně jejich kočovného životního stylu.

Švýcarská legislativa o podpoře kultury nařizuje aktivní podporu těchto menšin. Dále pak legislativa týkající se územního plánování vyžaduje, aby všechny úrovně státní správy spravovaly své území v souladu s potřebami jejich populace, což zahrnuje i potřeby kočovných lidí. Nejvyšší federální soud ve Švýcarsku rozhodl, že kantony musí při územním plánování dát prostor i komunitě kočovných lidí.

V minulosti byli Jenišové zvláště zasaženi notoricky známým programem Děti na cestách, zahájeným v roce 1926 a provozovaným charitativní nadací Pro Juventute v boji proti „tuláctví“. S podporou všech úrovní švýcarské vlády nadace zabavila přes 600 dětí jejich jenským rodičům a přidělila je do usedlých rodin – tato praxe trvala až do 70. let.

Kempy pro menšiny

Místa zastavení, která jsou k dispozici švýcarským kočovným komunitám, jsou často spravována policií, ale podmínky pro jejich použití se liší od města k městu. Obecně platí, že skupina se musí zaregistrovat a složit kauci ve výši 200 až 300 franků (5000 až 7500 korun).

Většina těchto míst je vybavena toaletami, vodovodem, elektrickou sítí a systémem sběru odpadu. Ceny se pohybují okolo 10 až 15 franků (250 až 375 korun) za noc za jednu jednotku. Na dlouhodobějších místech k pobytu, často využívaných během zimy, lidé obvykle platí měsíční nájem na základě metrů čtverečních.

V roce 2000 bylo ve Švýcarsku k dipozici 46 takových míst, ale v roce 2015 jich bylo již jen 31. Většina těchto kempů je dočasných a mnoho z nich je otevřeno jen několik týdnů v roce, což švýcarským kočovníkům komplikuje způsob života.

Organizace na podporu Jenišů a Sintů tvrdí, že ve Švýcarsku by pro ně mělo být rovnoměrně rozmístěno přibližně 80 kempovacích míst. Obzvláště chybí zimní kempy, kterých je jen asi 15, zatímco potřeba by jich bylo okolo 40.

Zdroj: swissinfo.ch 16.9.2016 a swissinfo.ch 24.9.2019

Dle žebříčku Mezinárodního institutu pro rozvoj managementu se sídlem v Lausanne (IMD) je Švýcarsko nejkonkurenceschopnější zemí v Evropě a čtvrtou nejkonkurenceschopnější na světě.

Malý alpský národ se v žebříčku konkurenceschopnosti 63 zemí vyšplhal z 5. na 4. místo. Pomohl mu k tomu ekonomický růst, stabilita měny a kvalitní infrastruktura, uvedl v úterý 28.5.2019 institut IMD.

Švýcarsko se podle IMD umístilo na 1. místě v oblasti vysokoškolského a manažerského vzdělávání, zdravotnických služeb a kvality života.

Singapur byl poprvé od roku 2010 ohodnocen jako nejkonkurenceschopnější světová ekonomika, protože Spojené státy a Hong Kong sklouzly z prvních dvou míst.

Singapur získal nejlepší hodnocení díky své pokročilé technologické infrastruktuře, dostupnosti kvalifikované pracovní síly, příznivým imigračním zákonům a jednoduchému systému zakládání nových firem, uvedl IMD. Hong Kong si udržel druhé místo, k čemuž mu pomohlo příznivé daňové a podnikatelské prostředí a dostupné financování firem.

Světové hodnocení konkurenceschopnosti provádí IMD každý rok od roku 1989. Země jsou hodnoceny podle 235 ukazatelů, dvě třetiny se týkají statistik zaměstnanosti a obchodu a jedna třetina veřejného mínění zjištěného na základě průzkumů. IMD je přední soukromou obchodní školou se sídlem v Lausanne u Ženevského jezera.

Zdroj: swissinfo.ch 28.5.2019

POZN. PŘEKL.: Česká republika se v žebříčku 63 zemí za rok 2019 umístila na 33. místě.

Rakousko uzavřelo všechny školy, aby potlačilo rychle rostoucí počet případů koronaviru, ale sousední Švýcarsko nemá v plánu ho následovat. Švýcarské úřady založily toto rozhodnutí částečně na víře, že děti nejsou šiřiteli pandemie, i když výsledky výzkumu v této oblasti se různí.

Rakouský kancléř Sebastian Kurz nařídil všem školám, aby od úterý 16.11.2020 přešly na dálkové studium v ​​rámci nové národní karantény, která bude trvat nejméně dva a půl týdne. Mateřské školky a základní školy zůstanou otevřené pouze těm, kteří vyžadují péči o děti.

V první vlně na jaře byly školy ve Švýcarsku uzavřeny, nyní však zůstávají školy otevřené. Jak hlášené případy koronaviru v zemi prudce narůstají, kdy začátkem listopadu dosáhly více než 10 000 nových případů denně, objevují se hlasy ohledně toho, jestli mají školy zůstat otevřené.

„Švýcarsko se chce vyhnout druhé vlně uzavření škol tím, že pošle do karantény pouze postižené studenty, případně třídy,” řekl Beat A. Schwendimann, člen předednictva Federace švýcarských učitelů pro swissinfo.ch a dodal, že je důležité, aby dotčení dostali počítačové vybavení a výukové materiály, které budou potřebovat pro dálkové studium.

Švýcarští představitelé po celou dobu pandemie zastávali názor, že pro vzdělávání dětí je lepší, pokud mohou školu navštěvovat osobně.

„Rozhodnutí zda znovu zavřít školy leží v rukou kantonálních ministerstev školství nebo švýcarské Vlády,” řekl Schwendimann.

Ve Švýcarsku je vzdělávání kantonální záležitostí (normálně by měly rozhodovat o zavírání škol kantony) . Rozhodnutí švýcarské Vlády, která na jaře zakročila a zavřela školy celostátně, nemělo v historii obdoby.

Švýcarská Vláda koncem října zpřísnila opatření ve švýcarských školách, včetně povinnosti nošení roušek pro učitele a žáky starší 12 let. Další omezení byla ponechána na vůli jednotlivých kantonů.

Jakou roli hrají děti?

Klíčovou otázkou, která ovlivňuje rozhodování o případném uzavření škol, je do jaké míry šíří virus děti. Švýcarští představitelé již delší dobu dávají na jevo, že děti nepovažují za primární šiřitele.

Vědci se touto otázkou také zabývali. Susi Kriemler, vedoucí probíhající studie Ciao Corona v kantonu Curych zabývající se rolí školáků v pandemii, nedávno řekla švýcarské veřejnoprávní televizi SRF, že dosavadní výsledky studie ukazují, že problémem obecně nejsou mladší děti. Ty jen velmi zřídka nakazí vrstevníky nebo rodiče.

„V tuto chvíli to vypadá, že jsou více postiženi náctiletí.“ Jejich chování a zdá se, že i imunita, se liší, “uvedla profesorka z univerzity v Curychu.

Průběžné výsledky studie protilátek, zveřejněné v září, podle ní pomáhají ospravedlnit pokračování prezenční školní docházkyy. Výsledky ukázaly dva zajímavé body: že 2,8% dětí testovaných v kantonu Curych vykazovalo protilátky proti novému koronaviru SARS-CoV-2, což bylo přibližně stejné procento jako u náhodně vybraného vzorku dospělých.

Příznaky jako je kašel, nemají velkou vypovídací hodnotu, protože se vyskytovaly ve stejné míře jak u infikovaných, tak u dětí bez koronaviru. Celkově však v první vlně nedošlo ke vzniku hromadných infekcí Covid-19 na školách v kantonu Curych, říká závěr studie.

Během studie Ciao Corona, která probíhala od poloviny června do poloviny července 2020, bylo napříč kantonem Curych otestováno 2500 žáků, s cílem zjitit, zda byli během raného nástupu pandemie infikováni, a proto si vytvořili protilátky proti koronaviru. Testy ze slin a vzorků krve probíhají i nyní a další budou probíhat na jaře 2021.

Více dětí pozitivních, ale méně jich onemocní

Někteří známí vědci ve Švýcarsku však tvrdí, že ve školách může být vysoký počet nezaznamenaných případů. Ženevská viroložka Isabella Eckerle proto vyzvala k zavedení dalších testů a nošení roušek pro žáky základních škol.

Epidemioložka Olivia Keizerová pro SRF uvedla, že existuje několik indikátorů, které naznačují, že role dětí v pandemii byla podceňována. „Školy byly v první vlně zavřené. Od té doby procento dětí s pozitivním testem vzrostlo,“ uvedla.

Specialista na infekční nemoci v Curyšské dětské nemocnici Christoph Berger potvrdil, že ve druhé vlně bylo nakaženo více dětí. Ale jen velmi málo z nich onemocnělo.

„Děti jsou nositeli viru, ale protože nemají téměř žádné příznaky, nešíří ho dále,“ řekl pro SRF. Viry se přenášejí především kašlem nebo kýcháním, řekl.

Berger věří, že školy a školky by měly zůstat otevřené. “To je důležité pro děti i dospělé.” Musíme však zajistit, aby rodiče neinfikovali své děti. Děti pohromadě nejsou problémem. Pokud však bude druhá vlna pokračovat, roušky mohou mít smysl i pro mladší děti. Každá rouška ​​brání přenosu infekce,“ řekl.

Přísnější opatření ve školách

Protikoronová opatření ve školách byla od konce října zpřísněna kvůli nárůstu případů koronaviru v zemi.

Každý kanton má jiná pravidla. Učitelé na všech úrovních v zemi však již nosí masky, stejně jako studenti starší než 12 let, vysvětlil člen Federace švýcarských učitelů Schwendimann.

V současné době jsou žáci mladší 12 let ve Švýcarsku osvobozeni od používání masek.

„Kromě toho jsou v platnosti sociální distanční opatření a dezinfekce rukou.“ Je obtížné vymáhat nošení masek u dětí, “říká Schwendimann.

Zavírání škol ve Francii, Itálii a Německu

U sousedů Švýcarska to vypadá jinak. Někteří učitelé ve Francii zahájili tento měsíc stávku a požadovali přísná bezpečnostní a hygienická opatření ve školách. Roušky jsou povinné pro všechny učitele a pro žáky od šesti let.

Německo vstoupilo do částečné karantény 2. listopadu, ale školy a školky zůstaly otevřené; v Itálii jsou všichni starší žáci od středních škol na online výuce.

Na druhé straně oceánu město New York oznámilo, že celý jeho systém veřejných škol bude od čtvrtka 19.11.2020 uzavřen. Uzavření škol přichází osm týdnů poté, co se školy znovu otevřely. Po Bostonu a Detroitu je to další město, které školy opět uzavírá. Města Las Vegas a Philadelphia školy na podzim ani neotevřely.

Zdroj: swissinfo.ch 19.11.2020

Ačkoli je to ve Spojených státech a Velké Británii běžné, ve Švýcarsku nenajdete žádné žebříčky hodnocení státních škol. Jak ukazuje poslední zamítnutí v parlamentu, vůči hodnocení existuje odpor.

Cizinec přijíždějící do Švýcarska, který hledá hodnocení úrovně státních škol, bude zklamán. Prostě neexistují. Ve Švýcarsku neexistuje tradice hodnocení škol a odpor učitelů – a některých poslanců – je silný.

Parlamentní diskusi o hodnocení škol podnítil návrh poslankyně Andrey Gmürové, která je bývalou učitelkou angličtiny a francouzštiny na střední škole. Ta žádá zveřejnění již existujících údajů o tom, jak se žákům středních škol daří na univerzitách a kolik jich předčasně končí univerzitní studium.

Tyto informace, které ve skutečnosti nepředstavují hodnocení, jsou vypracovávány Federálním statistickým úřadem a jsou k dispozici kantonům, nikoli však veřejnosti. “Myslím, že je důležité, aby měl přístup k těmto informacím každý,” uvedla poslankyně Gmürová ze středopravé Křesťanskodemokratické lidové strany pro swissinfo.ch. Vysvětlila, že univerzity již vědí, které školy produkují nejvíce připravené žáky.

Odmítnutí zavedení hodnocení

Senát však překvapivě návrh zamítl v poměru 30 na 10 hlasů, ačkoli Poslanecká sněmovna návrh schválila. “Nechceme tabulkovou kulturu jako v USA,” uvedl Ruedi Noser, předseda senátního výboru pro vědu, vzdělávání a kulturu, který se návrhem zabýval podrobněji.

Jak jsou žáci rozdělováni do škol?

Žáci základních škol ve Švýcarsku jsou do škol přidělováni místními školskými úřady, nejčastěji do nejbližší školy. Po ukončení základní povinné školní docházky (v 15/16 letech) se většina žáků rozhoduje pro učňovskou přípravu, která má ve Švýcarsku dobrou pověst. Pouze asi 20% jde na střední a akademické školy, které připravují žáky na univerzitu. Ty mají přísná vstupní kritéria a v některých kantonech zkoušky. Volba střední školy s maturitou je často ovlivněna její specializací: matematikou a přírodními vědami nebo například jazyky.

Při diskuzi v parlamentu zazněly argumenty, že na akademický úspěch žáků má vliv mnoho faktorů, například rodinné zázemí. Stejně tak se různí i důvody, proč někteří studenti univerzitní studium končí předčasně. Někteří se například dají přednost zaměstnání.

Gmürová zdůraznila, že nikdy nepožadovala žádné hodnocení, pouze způsob „dosažení určité míry kontroly kvality“. Poukázala i na to, že Švýcarsko se účastní různých srovnávacích žebříčků, například mezinárodní srovnávacích testů pro univerzity a PISA testů OECD prováděných u patnáctiletých žáků po celém světě.

V květnu 2019 dokonce proběhla švýcarská obdoba PISA testů. Ty srovnávaly znalosti žáků kantonálních základních škol v oblasti matematiky a německého jazyka. Výsledek vykázal nestejnoměrné znalosti zejména v matematice ačkoli švýcarští „náctiletí“ jsou v matematice nejlepší v Evropě. Ale okolo toho nebyl tak velký rozruch, řekla Gmürová. Všichni diskutovali hlavně o tom, jak to zlepšit. Stejný postup by se dal použít i v případě středních škol.

Sdružení učitelů, s nimiž konzultoval tuto otázku i senátní výbor, zůstávají pevně proti hodnocení škol. „Myslím, že se každý bojí, že jejich škola nedosáhne výsledků, ve které doufají, takže je lepší být proti, než prostě jen zveřejnit statistiky,“ řekla Gmürová.

Žádná tradice v hodnocení

K otázce, proč ve Švýcarsku neexistují žebříčky, uvedl člen sdružení učitelů Lucius Hartmann v písemných komentářích, že „hodnotící kultura ve Švýcarsku (zatím) nemá tak velký význam jako v zahraničí (což platí i pro oblasti mimo školství)“.

Gmürová souhlasila s tím, že švýcarský vzdělávací systém je vynikající. Dodala, že státní školy v USA jsou nesrovnatelné se školami ve Švýcarsku a člověk nemusí své děti posílat do soukromé školy, aby uspěly v životě.

„Obecně platí, že ve Švýcarsku je každá škola velmi dobrá a pokud existují rozdíly, jsou malé a lze je srovnat. A co není úplně dokonalé, lze vylepšit.“dodala.

(pozn. překl.: Státní Vysoká škola technická v Curychu se dle hodnocení univerzit společností Quacquarelli Symonds (QS) dostala před anglickou Cambridge a stala se 6. nejlepší univerzitou na světě. Karlova univerzita se umístila na 260. místě.)

Hodnocení škol v zahraničí

V některých zemích rodiče sledují tabulky srovnání škol, aby vybrali školu pro své děti. V Anglii byly sestaveny státní srovnávací tabulky (zahrnující i soukromé školy; Severní Irsko, Wales a Skotsko mají samostatné tabulky). Austrálie má také vládní žebříčky v rámci NAPLAN. V USA mohou rodiče konzultovat soukromé zdroje jako je U.S. News & World (střední školy) nebo vysokoškolský srovnávací web Niche. K jiným zdrojům pro srovnávání škol patří na Greatschools.org.

Hodnocení není bez kritiky

Ve Velké Británii, USA a Austrálii je známo, že rodiče kupují domy ve spádových oblastech dobrých škol, což pak vede k nerovnosti se školami jinde.

Zdroj: swissinfo.ch 10.7.2019