Celý stát je možné obřím způsobem změnit k lepšímu jedním velkým krokem – REVOLUCE BEZ REVOLUCE

https://www.history.com/.image/c_fit%2Ccs_srgb%2Cfl_progressive%2Cq_auto:good%2Cw_620/MTU3ODc4NjAzNTI1NzkzMDk3/image-placeholder-title.jpg
Benjamin Franklin, otec zakladatel Spojených států amerických, které se v roce 1848 staly vzorem státního zřízení Švýcarska.



Celý stát a dlouhou řadu špatných zákonů (= problémů) můžeme změnit jedním velkým krokem. Zcela nepřekvapivě tato možnost není NIKDY a NIKDE diskutována.

Tento krok je v podstatě velmi jednoduchý. Jedná se o PŘIJETÍ NOVÉ ÚSTAVY. Ústava je zákon číslo jedna, kterým je dáno nastavení celého státu, a který je nadřazen všem ostatním zákonům.

Pokud novou ústavou nastavíme nová pravidla, ve stejném okamžiku se stanou špatné zákony či jejich části neplatnými a zároveň budou politici nuceni vytvořit nové (dobré) zákony. Lhůty pro vytvoření nových zákonů budou stanoveny přímo v ústavě, v kapitole přechodných ustanovení.

Nadřazenost ústavy

Princip nadřazenosti ústavy musí být v ústavě výslovně uveden, aby ho pochopili i méně chápaví politici. Volby totiž, jak víme, nejsou test inteligence ani vědomostní test (do parlamentu může projít v podstatě kdokoli, kdo splňuje tři podmínky: je občan ČR, má předepsaný věk a není zbaven svéprávnosti). Velmi výstižně tento princip uvádí ústava Jihoafrické republiky (článek 2, kapitola 1).

Článek 2 kapitoly 1 ústavy Jihoafrické republiky.


2. Nadřazenost ústavy
Tato ústava je nejvyšším zákonem republiky; zákon nebo jednání, které je s ní v rozporu, je neplatné a povinnosti jí uložené, musí být naplněny.


Pokud ovšem někdo začne hovořit o změně ústavy, vynoří se učenci a začnou veřejnost přesvědčovat o dvou věcech: Že naše ústava je dobrá, a že ústava musí být co nejstručnější. Nic ovšem není dále od pravdy.

Naše ústava obsahuje vyložené nesmysly

Například, že člen Poslanecké sněmovny může být členem Vlády. Nejenže není možné pro běžného smrtelníka vykonávat dvě tak náročné funkce najednou, ale zcela to odporuje principu dělby moci ve státě. Moc zákonnodárná (Poslanecká sněmovna) má být oddělena od moci výkonné (Vlády). Ve Švýcarsku je toto samozřejmostí.

Mezi další nesmysly patří, že Poslanecká sněmovna může většinou poslanců přehlasovat Senát. To dělá ze Senátu zcela nesmyslnou komoru. Pokud má mít parlament dvě komory, pak musí být rovnocenné. Tak je to samozřejmě ve Švýcarsku.

To, že dle naší ústavy prezident není z výkonu své funkce zodpovědný, už ani není třeba komentovat.

Stručná ústava umožňuje politikům, dělat si co chtějí

Co není jasně dáno ústavou, politici dělat nebudou. Např. hospodařit s vyrovnaným rozpočtem. Švýcaři toto mají ošetřeno čl. 126 ústavy.

O energetice není v naší ústavě ani slovo. Švýcarská ústava naopak energetice věnuje hned tři články (čl. 89, čl. 90, čl. 91), kde mimo jiné dává politikům za úkol zajišťovat dostatečné, rozmanité, bezpečné a hospodárné dodávky energie!

A co není ústavou jasně zakázáno, politici naopak dělat budou. Např. uzavírat bez souhlasu občanů vojenské pakty. Viz naše členství v NATO. Politici rozhodli o nás bez nás. Dle čl. 140 švýcarské ústavy o přistoupení Švýcarska k organizacím kolektivní bezpečnosti může rozhodnout pouze lid v referendu.

Pokud to není jasně zakázáno, politici mohou např. cenzurovat nepohodlné weby…

Jak dál?

Je potřeba začít pracovat na nové ústavě. Vzorem a základem by nepochybně měla být ústava Švýcarska, která byla plně revidována a přijata v roce 1999. Jedná se tedy o velmi moderní ústavu. Švýcaři zvládli nastavit stát a jeho politický režim špičkovým způsobem. Tomu odpovídají i špičkové výsledky Švýcarska.

Švýcarská ústava nám dává i návod, jaké základní principy má ústava splňovat: musí být demokratická, musí být na požádání občanů revidovatelná a musí být schválena lidem v referendu. Z pohledu Švýcarů naše ústava nesplňuje ani jeden z těchto požadavků!

Základní materiál je již na stole, švýcarská ústava je ke stažení zde. Novou ústavou pak můžeme snadno formovat stát k obrazu svému.

Nechceme, aby politické strany dostávaly peníze ze státního rozpočtu. Ročně se jedná o půl miliardy korun! Politických stran se týká čl. 137 švýcarské ústavy (ve Švýcarsku mimochodem strany peníze od státu nedostávají).

Čl. 137 švýcarské ústavy



Článek tedy doplníme o odstavec číslo 2, který bude znít zhruba takto: Příspěvky z veřejných zdrojů politickým stranám a hnutím jsou zakázány.

Dále máme problém s volebním systémem, konkrétně s volebním prahem 5%, díky kterému byl v posledních sněmovních volbách hozen do koše neuvěřitelný 1 milion hlasů. Ve Švýcarsku volební práh neexistuje, aniž by to bylo dáno ústavou, nicméně my toto budeme muset politikům dát příkazem. Volby do Poslanecké sněmovny jsou upraveny čl. 149 švýcarské ústavy.



Tento článek bychom tedy doplnili o odstavec č. 5, který by zněl zhruba následovně: Procentuelní volební práh omezující získání mandátu poslance je zákázán.

Švýcarský model řízení státu

Výše popsaný postup je v podstatě to, co zásadně odlišuje Švýcarsko od ostatních zemí. Lid ústavou stanovuje pravidla (ústavu schvaluje a mění pouze lid hlasováním u urny) a politici už jen vykonávají to, co je dáno ústavou. Návrh lidu na změnu ústavy nazývají lidovou iniciativou. K vyvolání lidové iniciativy je potřeba nasbírat 100 000 podpisů ve lhůtě 18 měsíců.

Pro případ, že by politici i v souladu s ústavou našli způsob, jak jednat proti zájmu veřejnosti, mají Švýcaři pojistku. Hlasováním u urny mohou zrušit rozhodnutí parlamentu. Tento proces nazývají referendum. K vyvolání referenda je potřeba nasbírat 50 000 podpisů do 100 dnů od zveřejnění rozhodnutí parlamentu.

Revolučních změn můžeme dosáhnout, aniž by k tomu byla potřeba revoluce. Napadá vás něco konkrétního, co byste doplnili do ústavy vy? Napište to, prosím, do komentářů.

3 komentáře u „Celý stát je možné obřím způsobem změnit k lepšímu jedním velkým krokem – REVOLUCE BEZ REVOLUCE“

  1. Přestože je Ústava Švýcarské konfederace obsáhlá a konkrétní v mnoha detailech, ani zdaleka neobsahuje vše podstatné pro úspěšné fungování státu. Exekutivně-legislativně-soudní model je natolik komplexní a provázaný, že nestačí přebrat jen několik základních principů a očekávat zázraky.

    Čtvrtina lidí žijících v současnosti ve Švýcarsku jsou cizinci. Také desetitisíce Čechů, Slováků, Moravanů a Slezanů podporují pilnou prací nebo uloženým kapitálem přímou demokracii. Řada z nich má již dvojí občanství a může participovat na politických rozhodnutích. Pokud má někdo obavu, že skokovou implementaci švýcarského modelu by našinci nezvládli, můžeme na začátku nechat rozhodovat o ústavních iniciativách a změnách zákonů pouze tyto zkušené krajany. K nim postupně integrovat další, kteří projdou školícími centry ve Švýcarsku.

    Podstatné však je přebrat fungující jako celek, a až posléze vylepšovat českými specifiky. Pokud na začátku zavedeme federativní uspořádání dle stávajících krajských celků, pak jednotlivé kraje si mohou zvolit legislativu dle jednoho z 26 švýcarských kantonů:
    https://www.bfs.admin.ch/bfs/de/home/statistiken/kataloge-datenbanken/karten.assetdetail.453856.html

    Přehled švýcarské legislativy – vyhledávač:
    https://www.lexfind.ch/fe/de/search

    1. Federalismus (decentralizaci) samotní Švýcaři považují za jeden z hlavních pilířů svého úspěchu. Ten samozřejmě musíme zavést. Mimochodem jsme ho již jednou zavedli. V roce 1969 se Československo stalo federací. I tato změna bude dána ústavou. Ve švýcarské ústavě je to hned čl. 1 a čl. 5a.

      Čl. 1 Švýcarská konfederace
      Lid a kantony Curych, Bern, Lucern, Uri, Schwyz, Obwalden a Nidwalden, Glarus, Zug, Freiburg, Solothurn, Basilej-město a Basilej-venkov, Schaffhausen, Appenzell Ausserrhoden a Appenzell Innerrhoden, St. Gallen, Graubünden, Aargau, Thurgau, Ticino, Vaud, Valais, Neuchâtel, Ženeva, a Jura tvoří Švýcarskou konfederaci.

      Čl. 5a2 Subsidiarita
      Při přidělování a plnění úkolů státu musí být dodržována zásada subsidiarity (pozn. překladatele: na stát jsou delegovány jen ty záležitosti, které nelze, nebo které není výhodné, řešit na úrovni kantonu nebo obce).

      Kantony nahradíme kraji. Ty dostanou pravomoc samy si vybírat část přímých daní a řadu dalších kompetencí. Díky tomu poteče méně peněz přes Prahu. Politici, lobbysté a političtí podnikatelé v Praze příjdou o část moci a peněz. Zdravotnictví, školství a kultura se stane krajskou záležitostí (Švýcarsko nemá ministerstvo zdravotnictví!). Stavební zákony si budou určovat jednotlivé kraje. Zhruba takto je to nastaveno ve Švýcarsku.

  2. Švýcarský systém jako takový je nutno převzít se vším všudy: zákonodárství, exekutiva, soudnictví. Přinejmenším na počátku, aby byla zajištěna funkčnost. Až poté modifikovat – přidávat česká, slovenská, moravská, slezská a jiná specifika v jednotlivých kantonech či krajích. Nejméně ze tří dobrých důvodů:

    1) Bohužel většina lidí nejsou žádní svatoušci a jsou motivovaní egoistickými ekonomickými zájmy.
    Švýcarsko má proto velmi přísné zákony, zabezpečené silným policejním a soudním aparátem. Mnohým cizincům se dokonce zdá – když musí dodržovat pravidla – že se jedná o policejní stát.

    2) Švýcarská demokracie je parametrickým systém, vyváženým celkem, který je průběžbě vylepšován od svého vzniku v roce 1848 – víc jak 150 let. A neustále se vyvíjí – nejlepším důkazem je srovnání anglické verze stránky Wikipedie o Departementu vnitřích věcí s originálem – všimněte si přesunů
    https://en.wikipedia.org/wiki/Federal_Department_of_Home_Affairs
    https://www.edi.admin.ch/edi/de/home/das-edi/organisation/bundesaemter.html
    https://www.wbf.admin.ch/wbf/de/home/das-wbf/das-WBF.html

    3) Skoková změna k vyšší kvalitě vyžaduje jisté adaptační období. Přistěhovalci musí ve Švýcarsku strávit jistý čas, než se mohou plnohodnotně zapojit do politického rozhodování, dokonce i poté na to nemají automatický nárok – viz Einbürgerung. Aby Igor Stříž a jemu podobní tuto změnu přinejmenším fyzicky přežili (“Přímá demokracie u nás jen přes mou mrtvolu”), bude nutné na počátku využít zkušenosti krajanů, kteří v jednotlivých kantonech již zapadli do existujícího systému.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.