Den vzniku moderního Švýcarska

Vzestup Švýcarska jako moderního státu začal 12. září 1848 přijetím federální ústavy, a to v reakci na 27denní občanskou válku. Do té doby bylo Švýcarsko volným svazkem kantonů (konfederací, bez centrální vlády). Ačkoli je dnes Švýcarsko federací, v názvu si ponechalo původní název Švýcarská konfederace.

Nová federální ústava byla silně ovlivněna ústavou Spojených států a myšlenkami francouzské revoluce. Během následujících desetiletí však byla několikrát pozměněna.

Nová federální ústava dala poprvé vzniknout švýcarskému občanství. Do té doby existovalo občanství pouze kantonální, to zůstává dodnes.

Byla zřízena federální centrální vláda. V určitých oblastech, kde to bylo výhodné v rámci celku, se kantony vzdaly části svých svrchovaných práv a delegovaly je na centrální vládu. Zbytek práv si ponechaly.

Parlament byl navržen dvoukomorový. Senát dostal za úkol reprezentovat kantony, bez ohledu na velikost populace. Každý kanton tak byl zastoupen dvěma senátory (v té době měl 44 členů). Poslanecká sněmovna dostala za úkol reprezentovat lid. Počet poslanců byl dán poměrem jeden poslanec na každých 20 000 občanů. Poslanci byli voleni na období tří let.

Členové kantonálních parlamentů, kteří pracovali na federální ústavě, nechtěli vložit příliš mnoho výkonné moci do rukou jednoho člověka. Hlavou státu proto ustanovili sedmičlennou vládu. Z ní je každoročně volen na období jednoho roku předseda, jehož postavení je popisováno jako „první mezi rovnými“. V zahraničí je mylně vnímán jako prezident Švýcarska.

Federální soud se skládal z jedenácti členů volených na tři roky Parlamentem. Federální soud se omezoval hlavně na občanskoprávní spory týkající se konfederace, ale řešil také politické zločiny velkého rozsahu. Řešení ústavních otázek bylo vyhrazeno Parlamentu.

V roce 1850 byla zavedena jednotná měna, která nahradila kantonální měny a byla zrušena všechna cla mezi kantony.

V roce 1854 byly pod federální správu převedeny vybrané silnice a kanály.

V roce 1855 byl v Curychu otevřen Federální polytechnický institut (federální technická vysoká škola).

V roce 1859 byla zakázána občanům Švýcarska služba u cizích vojsk s výjimkou Vatikánské gardy.

V roce 1868 byl zaveden metrický systém, který byl v roce 1875 prohlášen za povinný a univerzální.

V roce 1874 byla zrevidována federální ústava a bylo zavedeno fakultativní referendum. Na požádání 30 000 občanů (dnes 50 000) nebo 8 kantonů musely být federální zákony předloženy ke schválení popř. zamítnutí občanům. Na kantonální úrovni bylo fakultativní referendum většinově zavedeno mezi lety 1848 a 1874.

V roce 1891 byla uzákoněna lidová iniciativa – referendum umožňující, na žádost 50 000 občanů (dnes 100 000), navrhovat a schvalovat lidu částečné změny federální ústavy (dnes i celkovou revizi). Zároveň byla zavedena povinná školní docházka, kterou dostaly, avšak pod dohledem konfederace, na starost kantony.

Švýcarský hodinářský průmysl má svůj počátek v 18. století, ale vzkvétat začal až během 19. století, kdy přeměnil vesnici La Chaux-de-Fonds na průmyslové centrum.

Bankovnictví začalo být významnou součástí švýcarské ekonomiky po založení Union Bank of Swiss v roce 1862 a Swiss Bank Corporation v roce 1872.

„Zlatý věk alpinismu“ v 50. až 60. letech 20. století položil základy moderního odvětví cestovního ruchu.

Za svůj Národní den však Švýcaři považují 1. srpen. Historicky v tento den v roce 1291 vznikla koalice prvních třech kantonů Schwyz, Uri a Unterwalden proti Svaté říši římské.

Zdroj: en.wikipedia.org a admin.ch



STANOVISKO ŠVÝCARSKÉ DEMOKRACIE

Švýcaři se inspirovali v USA a dále pak přidávali k jejich systému vlastní prvky, kterými tento systém ještě více stabilizovali. Mimo celostátního referenda, práva občanů vetovat zákony či nařídit kompletní revizi ústavy, Švýcarsko například nemá prezidenta.

Švýcaři se nenechali polapit do pasti prázdných tvrzení o tom, že mají jinou kulturu a nemohou převzít jiný systém.

Myslíte si, že by převzetí švýcarských politických principů a systému pomohlo i naší zemi k větší stabilitě a prosperitě? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl.