Dva české fenomény, které nám brání v úspěchu (T. Raždík)

Švýcarský matematik Leonhard Euler. Portrét z roku 1753 na němž je patrná Eulerova vada zraku.


V roce 1757 odvodil švýcarský matematik Leonhard Euler rovnici, která umožňuje vypočíst, jak moc je možné zatížit štíhlý sloup předtím, než se díky své štíhlosti vychýlí do strany a zlomí.



Rovnice, kterou Euler odvodil, se v nezměněné podobě používá dodnes. A to nejen k výpočtu nosnosti sloupů, ale také k výpočtu nosnosti jednotlivých prutů příhradových konstrukcí, či jakýchkoli štíhlých, tlakem namáhaných součástek.

Tato rovnice je dnes používána po celém světě, protože bezchybně funguje a umožňuje nám s vysokou efektivitou navrhovat stavby a stroje.

Nikdo tuto rovnici neodmítl, protože pochází z kulturně odlišného prostředí Švýcarska.

Stejně tak nikdo neodmítl používat benzínové a dieslové spalovací motory v automobilech, protože jejich vynálezci jsou Němci (N. Otto a R. Diesel). Podobné platí pro tranzistory, jejichž otci jsou Američané, mobilní telefony, jejichž otci jsou Skandinávci atd. atd.

Používáme to, co funguje nejlépe a nejefektivněji


To ovšem neplatí v politice. Zde narážíme na fenomén země původu. „Nebudeme používat lepší politický systém, protože není český! My jsme přece Češi. My si to budeme dělat po svém.“

A dále na fenomén méněcennosti. „My Češi jsme jiní. Jsme horší. Lepší politický systém tady stejně nebude fungovat.“

Tyto dva fenomény se zdají být (mimo zkorumpovaných politiků, kteří záměrně brání pokroku) největší překážkou na naší cestě stát se špičkovou zemí.

Ze zahraničí jsme přejali a používáme, až na hrstku českých vynálezů, vše. Od systému arabských číslic, latinské abecedy, řecké Pythagorovy věty, po polovodiče a programovací jazyky. Používáme tyto systémy a technologie ke svému prospěchu, a to, že jsme Češi, nám není žádnou překážkou.

Důležité je si uvědomit, že ani náš politický systém jsme nevymysleli. Nejsme vynálezci zastupitelské demokracie. Tu jsme se všemi chybami převzali. Vzorem pro Československou prvorepublikovou ústavu byla ústava USA a vzorem naší dnešní ústavy je ústava prvorepubliková a ústava Německa.

Ani švýcaři nejsou nejsou vynálezci zastupitelské demokracie. Ti ji také převzali. Systém zastupitelské demokracie ovšem výrazně (ústavou) vylepšili. To, že se z kdysi chudého Švýcarska stala jedna z nejúspěšnějších zemí na světě, není náhoda.

S ohledem na náš hospodářský výkon (HDP na obyvatele), který je stále poloviční oproti sousednímu Rakousku a Německu a dokonce čtvrtinový oproti Švýcarsku, s ohledem na náš neustále rostoucí státní dluh a inflační měnu, je potřeba se zamyslet nad změnou systému.

Odmítaním lepších politických systémů, ať už na základě vlastenectví nebo pocitu méněcennosti, omezujeme a okrádáme pouze sami sebe (a naše budoucí generace).

Je čas začít používat ověřené a špičkově fungující systémy (technologie) také v politice.

S ohledem na výsledky je bezpochyby jednou z nejlepších politických technologií švýcarská demokracie.

Jeden komentář u “Dva české fenomény, které nám brání v úspěchu (T. Raždík)”

  1. Hlavní překážkou, která brání českému národu v rozkvětu do podoby švýcarské, je nedostatek důvěry. A to nejen důvěry v bližního svého, ale bohužel také ve své vlastní schopnosti 🙂

    A – (ne)důvěra v bližního svého
    Když jsem chtěl v rodné obci na lokální úrovni instalovat systém fungující ve Švýcarsku – obecní sněmy, iniciativy, referenda, zohledňování lokálních specifik a zastřešování společných zájmů, narazil jsem na tato myšlenkové tradice:
    – Osobně bych rozhodoval dobře, ale moji sousedé? Dookola převažují obecní volové!
    – Jen málo rozumných lidí má čas a chuť na rozhodování! Nezůstali by raději doma?
    – S Horňáky dohromady nechci, skoro sami Poláci! Sloučit se s Dolňáky zadluženými až po uši?

    B – (ne)důvěra v sebe samého
    Zejména čeští politici trpí chronickým nedosatkem důvěry ve vlastní schopnosti vysvětlit ostatním co je důležité a ovlivnit tak výsledek společného hlasování:
    – Švýcarští politici při prosazování specifických zájmů musí zohledňovat zájmy celku, protože velmi často na veřejnosti zdůrazňují, že “Poslední slovo má lid”.
    – Průměrný český politik se považuje chytřejší než celý národ dohromady, neboť mnozí tvrdí “Bylo by naší slabostí nechat rozhodovat lidi o věcech veřejných”.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

„Unus pro omnibus, omnes pro uno“ - „Jeden za všechny, všichni za jednoho“ - národní motto Švýcarska
/** záloha footer řádek 45-63
Švýcarská demokracie Používáme WordPress (v češtině).
*/