Hotovost je svoboda – Švýcaři prosazují referendum o změně ústavy s cílem zachování peněžní hotovosti

Švýcaři budou pravděpodobně hlasovat o změně ústavy za zachování peněz a bankovek, kterou zahájilo švýcarské libertariánské hnutí (Mouvement libertaire suisse).

„Hotovost je svoboda,“ tvrdí příznivci iniciativy, a to z ní činí „absolutní prioritu Švýcarska“. Hnutí se obává úplné digitalizace peněžních transakcí. Snaží se zabránit zrušení hotovosti prostřednictvím změny ústavy tak, aby Švýcarsko mělo vždy dostatek peněz a bankovek v oběhu. Navrhují také, že jakýkoli krok ke zrušení hotovosti by musel schválit lid a kantony.

Švýcarský politický systém se vyznačuje velmi vysokou mírou spoluúčasti občanů na řízení státu. Jedním z pilířů švýcarské přímé demokracie je tzv. lidová iniciativa, která umožňuje občanům navrhnout úplnou nebo částečnou změnu ústavy. Aby byla iniciativa platná, musí během 18 měsíců získat alespoň 100 000 podpisů občanů. Poté jde k celostátnímu hlasování.

Libertariánské hnutí zatím sesbíralo více než 157 000 podpisů, uvedl v neděli švýcarsko-německý list NZZ am Sonntag. Z toho více než 111 000 již bylo ověřeno.

Autoři iniciativy mají obavy z rozšíření elektronických transakcí a obávají se, že hotovost bude nakonec zrušena. Považují tento trend za ohrožení svobody a zvýšení možnosti sledování občanů.

Zdroj: swissinfo.ch 5.2.2023



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE:

K nejen naší měně by se toho dalo říct hodně a je to spíše smutný příběh.

Co se týká omezování plateb v hotovosti, tak bezpochyby probíhá. Již dlouhou dobu je omezení plateb v hotovosti nařízeno přímo zákonem (zákon č. 254/2004). Platby větší než 270 000 korun nesmí být provedeny v hotovosti. Dochází i ke snižování limitu. Dříve byl limit 350 000 Kč. Cílem má být omezení daňových úniků a působení proti trestné činnosti. Zadlužovat naše děti biliony korun (tj. nesplatitelným dluhem) je legální, ale zaplatit za auto v hotovosti je nelegální, protože by teoreticky mohly uniknout daně? Dodnes nemáme zákon o hospodaření s vyrovnaným rozpočtem.

Naši předci odvedli velký kus práce v oddělení peněžního oběhu od bývalého Rakouska Uherska a měli i snahu zavádět zlatý standard v letech 1928 -1932, viz stříbrné oběhové mince 5, 10 a 20 Kčs.

Během první republiky jsme se pyšnili silnou měnou. Jedna Říšská Marka stála v roce 1932 85 haléřů a Švýcarský Frank byl za zhruba 6 korun. Dnes je následovníkem Marky Euro za cenu 25 Kč a Švýcarský Frank stojí zhruba stejně.

Našim předkům se podařilo vytvořit i zlatý poklad. Po rozdělení Československa nám z něj připadlo zhruba 70 tun zlata, které z velké části (zhruba 60 tun) prodala národní banka na konci devadesátých let s argumentem, že zlato nenese úrok. Cena zlata od té doby vzrostla zhruba 6x. Nutno dodat, že zlatý poklad tvořily nejen surové slitky, ale také mince značné sběratelské hodnoty.

V šedesátých letech byl nejmenší raženou mincí 1 haléř. V roce 1993 byl nejmenší mincí 10 haléř. V roce 2008 národní banka haléře zrušila a nejmenší mincí se tak stala 1 koruna (měna ztratila hodnotu a za haléře se již prakticky nedalo nic koupit). To zhruba odpovídá znehodnocení měny na jednu desetinu za 15 let a znehodnocení měny na jednu setinu za období zhruba 45 let.

Zde je namísto hodnoty měny a inflaci potřeba nazývat věci pravými jmény a hovořit o poločasu rozpadu měny. U radioaktivních prvků dochází k jejich postupnému rozpadu, který se vyjadřuje poločasem rozpadu. Poločas rozpadu se počítá ze vstupního hodnoty, času a aktuální hodnoty. Pokud stejný vzorec použijeme pro naši měnu a její znehodnocení v letech 1993 – 2008 zjistíme, že poločas rozpadu české koruny je zhruba 4,5 roku. Pokud bychom použili hodnoty znehodnocení měny od šedesátých let do roku 2008, je poločas rozpadu koruny zhruba 6,8 roku.

Česká koruna ztrácí polovinu své hodnoty za méně než deset let. Někteří neinformovaní občané a nechápaví politici to bohužel vykládají jako růst platů, či růst cen nemovitostí.

V roce 1993 byl průměrný plat zhruba 5000 korun. Pár s průměrným platem si mohl dovolit uživit dvě děti, koupit si dům a auto a zajet si na dovolenou. Dnes je průměrný plat zhruba 8x vyšší (stejně jako je množství peněz v oběhu zhruba 8x vyšší). Může si dnes pár s průměrným platem dovolit živit 16 dětí, utáhne 8 hypoték, vlastní 8 aut a jede 8x ročně na dovolenou? Asi ne.

V roce 1993 byl celý státní rozpočet 350 mld. korun. Dnes se jen schodek státního rozpočtu (peníze, které si každý rok půjčujeme) pohybuje okolo 400 mld. korun (v roce 2021 činil schodek 420 mld. korun!!!).

A zde se dostáváme k tomu, k čemu vlastně tištění peněz (znehodnocování měny) v prvé řadě slouží. K financování státního dluhu. Nikdo není tak hloupý, aby půjčoval biliony korun insolvetním organizacím jako je Česká republika nebo třeba USA. A tak si peníze tiskneme sami. Aby to nebylo tak okaté, tak to děláme zkratkou naokolo. Národní banka vytiskne peníze, pak je za nějaký úrok, po většinu času něco blízko 0%, půjčí bankám, a ty je pak půjčí státu za 4% úrok.

Aby byla celá situace ještě absurdnější, národní banka používá vytištěné peníze a znehodnocování měny ještě k jedné věci. Aby z České republiky udělala levnou pracovní sílu pro zahraniční majitele firem. Za vytištěné peníze skupuje Eura a jiné měny (nazývá to devizovými intervencemi). Menší množství cizí měny v oběhu zvyšuje její hodnotu a zároveň více natištěných korun v oběhu snižuje hodnotu koruny. Zahraniční majitelé firem se radují. Zboží vyrobené v ČR prodají ve své zemi za stejnou cenu, ale díky pro ně lepšímu kurzu nám za to zaplatí méně. Máme v podstatě nejnižší nezaměstnanost z celé Evropy. Pracujeme nejvíce z Evropy, ale nebohatneme a zadlužujeme se.

Dobrou zprávou je, že cizí měny skoupené za vytištěné koruny nikam nezmizely, stále je máme. Kde? Na základě smlouvy o fungování Evropské unie jsou tyto peníze drženy v Evropské centrální bance ve Frankfurtu nad Mohanem. Kolik peněz tam máme? Aktuálně dle České národní banky 3 biliony korun!

Pokud máte pochyby o fungování našeho stávajícího měnového systému, je zde další dobrá zpráva. Celý měnový systém můžeme spolu s řadou dalších věcí změnit jedním velkým krokem. A to přijetím nové ústavy ve které nastavíme nová pravidla týkající se národní banky a měny. Myslíte si, že je nejvyšší čas na změnu? My si myslíme, že ano.