Poprvé naši politici selhali již při vzniku našeho státu v roce 1993. Úplně prvním referendem v naší zemi mělo být referendum o schválení ústavy. To se vůbec nekonalo.
Ústava je nejzákladnější dokument, který definuje základní uspořádání státu, základní práva občanů a rozdělení moci ve státě. Ústava je dokument, jehož jedním z hlavních poslání je limitovat moc politiků. To se samozřejmě příliš nehodí politikům s nečistými úmysly. Naši politici si ústavu napsali a schválili sami. To mluví samo za sebe. Zřejmě ne náhodou zapoměli dát do ústavy jakýkoli strop zdanění občanů, povinnost hospodařit s vyrovnaným rozpočtem, právo občanů řídit politiku přímo prostřednictvím referenda, právo občanů nařídit revizi ústavy a mnoho dalšího.
Ve Švýcarsku naopak musí být ústava a její změny vždy předloženy ke schválení lidu. Toto pravidlo je dáno ústavou a jeho původ sahá více jak 200 let do historie. Ústavou bylo referendum (právo lidu zrušit rozhodnutí parlamentu) uzákoněno v roce 1874 a lidová iniciativa (právo lidu měnit ústavu) v roce 1891.
Podruhé naši politici selhali při referendu o přistoupení naší země k Evropské unii. Zde nedokázali dodržet základní principy objektivního informování občanů.
V roce 2002 přidělil parlament Ministerstvu zahraničních věcí částku 200 mil. Kč na provedení informativní kampaně k referendu o vstupu do EU. Pro informaci, v poměru k velikosti státního rozpočtu by tato suma dnes odpovídala zhruba částce 435 mil. Kč, přičemž například velikost kampaně do Poslanecké sněmovny je dnes zákonem omezena na 90 mil. Kč.
Jak tato kampaň vypadala? V prvé řadě bylo vytvořeno jednostranně manipulativní logo kampaně. Tím byl žlutý nápis ANO na modrém podkladu, přičemž písmeno O bylo složeno ze žlutých hvězd. Rozhodně to nebyl neutrální nápis jako např. “ROZHODNĚTE”, nebo “PŘIJĎTE ROZHODNOUT”, nebo “EU, ANO ČI NE?”.
Tato kampaň dále pokračovala v nejrůznějších médiích, kde informovala občany výhradně o výhodách členství v EU. Nevýhody byly zamlčeny. Občané se zachovali zodpovědně. Účast byla nadpoloviční 55%, přičemž 77% hlasů bylo pro vstup. Občané bohužel rozhodovali na základě pouhé poloviny informací.
Švýcaři odmítli těsnější vztahy s Evropou několikrát. V roce 1992 odmítli stát se členy Evropského hospodářského prostoru (EHP), a to těsnou většinou hlasů 50,3%. V roce 1997 odmítli lidovou iniciativu o zahájení přístupových jednání s EU většinou 74,1% hlasů. Další podobnou iniciativu odmítli i v roce 2001 převahou 76,8% hlasů.
Zatímco u nás byli občané v referendu informováni neobjektivní jednostrannou kampaní, ve Švýcarsku jsou občanům předkládána pro i proti. Ke každému referendu dostává každý oprávněný volič (i voliči žijící v zahraničí) brožurku, kde jsou popsána pro a proti, argumenty předkládající strany, názor (hlasování) obou komor parlamentu, názor a doporučení Vlády a text k hlasování. Níže přikládáme obrázky z brožurky k referendu z roku 1992 o vstupu Švýcarska do Evropského hospodářského prostoru.
Obsah na první stránce hovoří sám za sebe, říká:
Strana 3 ………….. To nejdůležitější ve zkratce
Strany 4-6 ……… Co je Evropský hospodářský prostor (EHP)
Strana 7 ………….. Rozhodnutí parlamentu o EHP
Strany 8-11 ……… Postoj Vlády
Strany 12-16 ….. Argumenty pro a proti EHP
Strany 17-19 ……. Změny zákonů (Eurolex)
Strany 20-62 ….. Znění smlouvy o EHP
Na stránkách týkajících se pro a proti jsou pak předloženy argumenty k následujícím otázkám: hospodářská izolace Švýcarska, politická izolace Švýcarska, přímá demokracie, federalismus, suverenita, volný pohyb osob, mzdy, nezaměstnanost, nájemné, hypotéky, spotřebitelé, zemědělství a ochrana životního prostředí.
Ačkoli švýcarská Vláda a většina parlamentu byla pro členství v EHP, všichni zůstali objektivní, předložili pro i proti a Švýcaři těsnou většinou toto členství odmítli.
V roce 2019 dokonce Nejvyšší federální soud v Lausanne zrušil platnost referenda z roku 2016, protože bylo prokázáno, že Vláda neposkytla občanům úplné informace.
STANOVISKO ŠVÝCARSKÉ DEMOKRACIE:
Kampaň k našemu vstupu do EU nebyla dle švýcarských standardů zdaleka objektivní. EU se pak od našeho vstupu v roce 2004 zásadně změnila. Z původního záměru čtyř svobod: volného pohybu zboží, služeb, peněz a osob se EU dostala tak daleko, že například žalovala Polsko, kvůli reformě justice nebo naši zemi za nejpřijímání uprchlíků (imigrantů).
Jednotný trh EU (levný dovoz a kvóty) poškozuje naši potravinovou soběstačnost a je neslučitelný s budováním nezávislého státu. S budováním nezávislosti státu je také neslučitelné naše členství v EU. Cizinci v zahraničí nemohou tvořit zákony naší země, stejně jako nemohou hlasovat v našich volbách. Bohužel členstvím v EU jsme to de facto umožnili.
Myslíte si, že by pro nás bylo lepší, kdybychom si uspořádali vstahy s EU jako Švýcaři – prostřednictvím bilaterálních smluv s důrazem na ochranu nezávislosti země? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl.
Kampaň byla krajně neobjektivní.
Byla manipulace hlavně na důchodce se slibem západního standardu důchodu.
Manipulace studentů vymytých mozků.
A výsledek?
Cenami na špici, příjmy na chvostě a ještě s nekvalitní zboží včetně potravin.
Zde je na místě se zaměřit i na údajnou objektivitu České televize. Každoroční reportáž k výročí našeho vstupu do EU informující všechny občany o tom, že naše vláda referendum o vstupu zmanipulovala jednostrannou kampaní předkládající pouze výhody členství, tu na ČT nenajdete.
jde o to, že i kdyby se ty správné síly a strany chtěly spojit,jsou tam stále velké rozdíly co do té zparchantělé EU. Musí se na tom zapracovat,ale bohužel to chce čas.