Švýcarsko uznává svou populaci kočovných lidí jako národnostní menšinu. Jak jsou tito kočovníci nazýváni ve Švýcarsku?
Cikáni: Tento termín je od druhé světové války považován za diskriminační, protože nacisté zabili statisíce Cikánů. Dnes se mnoho občanů Švýcarska hrdě nazývá Cikáni.
Romové: Obecný termín pro různé národy, které mluví romsky nebo mají romský původ – od lidí původně pocházejích z Indie a Persie. Odhaduje se, že Romů je v Evropě osm až deset milionů.
Sintové: Jsou potomky Romů, kteří v 15. století emigrovali do střední Evropy. Nejčastěji žijí ve Francii, Itálii a Německu. Ve Francii se jim říká Manuches.
Jenišové: Populace Jenišů žije především v Německu, Švýcarsku (okolo 30 000 lidí), Rakousku a Francii. Jedná se o zhruba 100 000 lidí, kteří mluví svým vlastním jazykem. Jeniš je slovotvar odvozený z jidiš, který se liší v závislosti na regionu a společenství.
Sintové a Jenišové jsou ve Švýcarsku uznáváni za národnostní menšinu od roku 1999, kdy Švýcarsko podepsalo rámcovou úmluvu Rady Evropy o ochraně menšin. To bylo součástí snahy o zachování identity Sintů a Jenišů, včetně jejich kočovného životního stylu.
Švýcarská legislativa o podpoře kultury nařizuje aktivní podporu těchto menšin. Dále pak legislativa týkající se územního plánování vyžaduje, aby všechny úrovně státní správy spravovaly své území v souladu s potřebami jejich populace, což zahrnuje i potřeby kočovných lidí. Nejvyšší federální soud ve Švýcarsku rozhodl, že kantony musí při územním plánování dát prostor i komunitě kočovných lidí.
V minulosti byli Jenišové zvláště zasaženi notoricky známým programem Děti na cestách, zahájeným v roce 1926 a provozovaným charitativní nadací Pro Juventute v boji proti „tuláctví“. S podporou všech úrovní švýcarské vlády nadace zabavila přes 600 dětí jejich jenským rodičům a přidělila je do usedlých rodin – tato praxe trvala až do 70. let.
Kempy pro menšiny
Místa zastavení, která jsou k dispozici švýcarským kočovným komunitám, jsou často spravována policií, ale podmínky pro jejich použití se liší od města k městu. Obecně platí, že skupina se musí zaregistrovat a složit kauci ve výši 200 až 300 franků (5000 až 7500 korun).
Většina těchto míst je vybavena toaletami, vodovodem, elektrickou sítí a systémem sběru odpadu. Ceny se pohybují okolo 10 až 15 franků (250 až 375 korun) za noc za jednu jednotku. Na dlouhodobějších místech k pobytu, často využívaných během zimy, lidé obvykle platí měsíční nájem na základě metrů čtverečních.
V roce 2000 bylo ve Švýcarsku k dipozici 46 takových míst, ale v roce 2015 jich bylo již jen 31. Většina těchto kempů je dočasných a mnoho z nich je otevřeno jen několik týdnů v roce, což švýcarským kočovníkům komplikuje způsob života.
Organizace na podporu Jenišů a Sintů tvrdí, že ve Švýcarsku by pro ně mělo být rovnoměrně rozmístěno přibližně 80 kempovacích míst. Obzvláště chybí zimní kempy, kterých je jen asi 15, zatímco potřeba by jich bylo okolo 40.
Zdroj: swissinfo.ch 16.9.2016 a swissinfo.ch 24.9.2019