EU – Švýcaři platí za volný obchod méně než některé členské země EU

Švýcarsko není členem EU. Členství v EU definitivně odmítlo v roce 2016 stažením své žádosti o členství z roku 1992. Součástí Schengenského prostoru je od roku 2008. Vztahy s EU si vyjednalo sobě na míru prostřednictví bilaterálních smluv schválených prostřednictvím referend v letech 2000 a 2005.

Od roku 2008 platí Švýcarsko do EU – lze říci výměnou za volný obchod – 130 milionů franků ročně (čili ekvivalent 130 mil. eur nebo 3,3 mld. Kč). Naše země platí ročně okolo 40 mld. Kč.

Členství v EU s sebou nese i břemeno administrativy, které brzdí ekonomiku. Podle zprávy a pracovního dokumentu Evropské komise z roku 2006 nás toto administrativní břemeno může stát ročně zhruba 3,3% HDP. To by dnes odpovídalo částce zhruba 180 mld. Kč. Stejná zpráva říká, že pokud by se podařilo zredukovat administrativní břemeno o čtvrtinu, mohlo by nás administrativní EU břemeno v roce 2025 stát jen 1,3% HDP. To by dnes odpovídalo částce okolo 70 mld. Kč. Bohužel administrativy EU od té doby spíše přibývá (GDPR atd.). Tato čísla je nutné srovnat s údaji ministerstva financí, podle kterých jsme doposud z EU dostávali jen o 50 miliard více, než kolik jsme do ní ročně odvedli.

Z těchto údajů tak vyplývá, že i přes velké množství peněz z EU v celkovém součtu na našem členství zřejmě proděláváme. Peníze z EU navíc pokřivují tržní prostředí – daně a platby do EU platíme všichni, dotace však dostávají jen někteří (těch 50 mld. Kč navíc, které dostáváme z EU, odpovídá částce 5000 Kč na obyvatele; dostává každý člen vaší rodiny ročně 5000 Kč z EU?). Dotace také vedou k neefektivnímu využívání peněz. Příkladem je třeba Nupharo Park – z fondů EU vybudovaný technologický park v hodnotě 300 mil. Kč, který skončil v úpadku.

Dalším problémem je břemeno samotných EU regulací. Evropská komise raději nespočítala, kolik to členské země stojí. K tomu se přidávají jiné zásadní problémy jako je např. žaloba Evropské komise na naši zemi za nepřijímání uprchlíků (imigrantů).

Níže uvádíme seznam plátců a příjemců EU rozpočtu, zdroj statista.com. Modře jsou vyznačeny státy, které v součtu daly do EU více než kolik dostaly. Červeně jsou vyznačeny státy, které dostaly více než kolik odvedly. Německo v roce 2018 v součtu přispělo částkou 17 213 milionů eur, tj. 17,2 miliardy eur (430 mld. Kč).

Srovnejme si Švýcarsko a některé státy z výše uvedené tabulky podle počtu obyvatel a částky, kterou přispívají do EU:
Dánsko ………. 5,8 mil. obyvatel, 1468 mil. euro
Finsko ……….. 5,6 mil. obyvatel, 679 mil. euro
Irsko ………….. 4,8 mil. obyvatel, 542 mil. euro
Švýcarsko ….. 8,5 mil. obyvatel, cca 130 mil. euro

Velmi zajímavý je i fakt, že nadprůměrně bohaté Lucembursko dostává více než dává! Celkem 1,631 mld. eur, tj. 40 mld. Kč za rok 2018.

Připoměňme si státní dluhy největších přispěvatelů. Naše země vstoupila do EU v roce 2004. Všimněte si, jak se od té doby vyvíjely jejich státní dluhy. Zdroje tradingeconomics.com a bbc.com. Částky se pohybují v řádech milionů milionů tzn. bilionů! Ano, čtete správně, miliony milionů.

Vidíme situaci, kdy jsme dotováni zeměmi, které se výrazně zadlužují. Je to racionální? Je to morální brát dotace od někoho, kdo si na ně musel půjčit? Za pozornost stojí, že dluh Německa začíná zvolna klesat. Německo přijalo v roce 2009 ústavní “dluhovou brzdu” po vzoru Švýcarska. Ta od roku 2016 zavádí pro federální vládu povinnost hospodařit se schodkem rozpočtu maximálně 0,35% HDP.



STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE

O vztazích s EU by se toho dalo napsat mnoho. Jaký je závěr? Švýcarsko má s EU zajištěno obchod i pohyb pracovních sil, přičemž za to platí ročně pouhých 130 mil. franků (3,3 mld. Kč). Netýká se ho takové břemeno administrativy a regulací. Je osvobozeno od dotací pokřivujících tržní hospodářství, spravedlnost i zdravý rozum. Nepodílí se na nemorálním zadlužování jiných zemí.

Myslíte si, že by pro nás bylo výhodnější nebýt členem EU a vyjednat si vlastní bilaterální smlouvy po vzoru Švýcarska? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl.