Od 1. ledna 2019 je Švýcarsko jedinou zemí v Evropě, kde se daně zaměstnanců nestrhávají přímo z jejich mezd. Přes četné parlamentní iniciativy Švýcarsko ještě není připraveno zavést srážkovou daň.
Švýcarští daňoví poplatníci a cizinci, kteří jsou držiteli povolení k pobytu typu C (dlouhodový pobyt), musí každý rok podávat daňové přiznání, ze kterého se vypočítává jejich daň. Švýcarská federální struktura funguje tak, že daňoví poplatníci platí daň na federální (celostátní), kantonální a komunální (obecní) úrovni. Federální daň je přímá daň vybíraná kantony jménem Švýcarské konfederace.
Obecně je možné platit kantonální a komunální daně ve splátkách v průběhu daného roku. Počet splátek se mezi jednotlivými kantony liší. Některé kantony stanovují měsíční zálohy, jiné dávají možnost zaplatit vše najednou. Na konci daňového roku vypočítá finanční správa konečnou výši daně a posuzuje, zda zálohy byly dostatečné ke krytí daně či nikoli.
Výjimky
Příjmy cizinců bez povolení typu C podléhají srážkové dani. Jejich zaměstnavatel odečítá daně přímo z jejich měsíčního platu a tuto částku odvádí finačnímu uřadu. Avšak ve většině kantonů, kde jsou zaměstnáni francouzští přeshraniční pracovníci (s výjimkou Ženevy), mají tito pracovníci povinnost přiznat a zaplatit daně v zemi svého bydliště, takže jejich příjmy nepodléhají srážkové dani. Francouzský stát poté převádí část získaných daní do švýcarských kantonů a obcí, ve kterých tito dojíždějící pracují.
Odmítání změn
V minulém století se drtivá většina průmyslových zemí přesunula z takzvaného systému deklaratorních daní do systému srážkových daní. V Evropě bylo v této oblasti průkopníkem Německo, které tento systém přijalo již v roce 1925.
Do 1. ledna 2019 jen dvě země v Evropě nezvedly systém srážkových daní – Francie a Švýcarsko. Francie však 1. ledna 2019 přešla na nový systém, tato reforma se neobešla bez velkých obtíží. Švýcarští zaměstnanci zůstávají nyní jedinými na kontinentu, jejichž výplatní pásky nejsou snižovány o daň z příjmu.
V posledních letech bylo předloženo několik parlamentních iniciativ s cílem zavést ve Švýcarsku srážkovou daň – naposledy na podzim roku 2018. Švýcarská Vláda však tento návrh opět odmítla.
Argumentem vlády je, že srážková daň by představovala nadměrnou administrativní zátěž pro firmy, daňové poplatníky a správce daně, zejména pokud pracoviště a bydliště zaměstnance nejsou ve stejném kantonu.
Daňové nedoplatky
V nedávno zveřejněné studii exekutorské agentury Intrum se Švýcarsko umístilo na evropském kontinentu hned druhé za Řeckem, co se týká daňových nedoplatků. Daňové pohledávky jsou uváděny jako hlavní důvod exekucí ve Švýcarsku.
Přímé a automatické odpočty daně ze mzdy by tento problém do značné míry vyřešily, tvrdí příznivci systému srážkové daně. Daňoví poplatníci by přesně věděli, kolik peněz mají k dispozici, aniž by se museli starat o své daňové přiznání.
Ze srážkových daní by podle nich měli prospěch ti daňoví poplatníci, kteří si plní své občanské finanční závazky, a v konečném důsledku by to vedlo ke snížení daňových ztrát státu.
Zdroj: swissinfo.ch 3.12.2018 a swissinfo.ch 14.1.2019
STANOVISKO ŠVÝCARSKÉ DEMOKRACIE
Tento systém zdaňování považujeme za jeden z mnoha důvodů, proč Švýcarsko zůstává jednou z nejméně zdaněných zemí v Evropě, kterou lze nejlépe charakterizovat jako „stát v rukou občanů, ne občané v rukou státu“.
Myslíte si, že by zavedení švýcarských politických principů pomohlo i naší zemi k větší prosperitě? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl.
Dobrý den, prosím Vás ještě více dát propagace nebo fotky na předvolebních kampaně… Děkuji Miroslav Bartoš (neslyšící)
Jako obvykle si dovolím článek opravit, zpřesnit a doplnit.
1)
Povolení typu C (C-Bewilligung) není povolení k pobytu, ale k “usazení se” (v originále Niederlassungsbewilligung – v protikladu k povolení k pobytu – Aufenthaltsbewilligung ) a jeho držitelé podléhají v daleko větší míře šv. jurisdikci, než běžní cizinci – tj. držitelé průkazů Typu B, L, G, F, N… Jejich status se tím částečně blíží Švýcarům.
Povolení k pobytu (Aufenthalsbewillugung) jsou de facto jen B a L (i když se tak někdy nesprávně označují i průkazy typu F, G a N).
2)
Švýcaři (držitelé šv. občanství), držitelé Niederlassungsbewilligung Bew-C, ale i někteří další (byl to i můj případ v době, kdy jsem ještě měl B-Bewilligung) dostávají mzdu Brutto (po odečtení odvodů) a jsou povinni podat daňové přiznání, vypočítat si daň a nejpozději po schálení – resp. korekci od FÚ – tuto sami zaplatit.
Quellensteuerpflichtig – tedy povinně podléhající srážkové dani z hrubé mzdy u zaměstnavatele (proto Quellensteuer /QST/… die Quelle znamená pramen) je většina z těch držitelů jiného povolení, kterým nebyla určena povinnost podávat daňové přiznání.
3)
V průběhu daňového roku se neplatí daň (ta ještě není určena), ale předběžná záloha na daň. Zálohy na daň jsou každoročně předepisovány kantonem, přičemž to, jestli se platí ve splátkách (typicky 3x – 30.4. dr, 31.8. dr a 31.12. dr) nebo najednou (typicky 31.7. dr.) závisí především na výši předpokládané daně. Nikoliv na kantonu. Takže je-li daň malá, předpokládá se její placení v kuse a je-li větší, je možnost ji platit ve splátkách (jejichž termín nabízí kanton – a často dost popleteně :-)).
Zálohy se de facto platit nemusí, nenásleduje sankce (pokuta), ale nedoplatek se úročí – tedy plátce musí platit kromě daně ještě pa. úrok z částky odpovídající té části roku, po kterou je platba “zpožděna” za předepsanými splátkami.
4)
Konečnou výši daně nepočítá FÚ “na konci daňového roku” – jak je mylně uvedeno výše, ale až po odeslání daňového přiznání poplatníkem. To bývá občas kolem 31.3. následujícího roku (jako je typické v ČR), ale věšinou podstatně později, protože jednotlivé kantony umožňují bezplatné posunutí termínu na léto nebo podzim – čehož většina populace využívá.
5)
Základní daň určí kantonální daňový úřad, z té je odvozena daň pro Gemeinde (obec), která je násobkem daně kantonální. Násobící koeficient se jmenuje “Steuerfuss” a např. v naší obci je 1,27. Znamená to, že pro obec platím automaticky 1,27-násobek daně kantonální. Daň obecní je tedy nejvyšší, ale pokud by obec měla z nějakého důvodu koeficient třeba jen 0,5, může být i nižší než kantonální.
Trochu speciální pravidla platí pro Kanton Basel-Stadt (Basilej město), kde se mnohé kompetence i úřady kantonální s městskými (= obecními) kryjí.
Daň státní je pak zdaleka nejmenší – tvoří jen pár procent daně kantonální a vypočítává se sice na stejném daňovém přiznání, ale s trochu jinými pravidly pro daňový základ.
Pro cizince panuje mírný zmatek v názvosloví, protože daň státní se jmenuje “Bundessteuer” – tedy “spolková”, ale daň kantonální se někde jmenuje “Kantonalsteuer” (kantonální) a někde (např. SO) “Staatssteuer” (tedy státní daň).
Bundessteuer se někde platí ročně, ale někde a někdy jen jednou za 2 roky.
6)
Pokud jde o pracovníky podléhající srážkové dani u zaměstnavatele, těm určuje/počítá daň po skončení daňového roku přímo odpovídající FÚ. Pravidla pro srážkovou daň jsou nesmírně komplikovaná a zaměstnavatel musí komunikovat nejen s jednotlivými kantony, ale dokonce někdy i obcemi (Kanton Thurgau) – každá je zpracována zvlášť.
7)
Pokud jde o přeshraniční pracovníky (držitelé povolení typu G, případně pracovníky ze zemí EU/EFTA, využívající lhůtu 90 dnů, po kterou smějí (po nahlášení) pracovat i bez povolení), ti podléhají většinou speciálnímu režimu podle separátních bilaterálních dohod mezi CH a FR, CH a DE atd…
U pracovníků z Francie se rozlišuje, zda zaměstnavateli v CH předložili potvrzený “Attestation de Residence Fiscale France” nebo nikoliv. Pokud ano, srážková daň neprobíhá a šv. FÚ zúčtuje daň přímo s francouzkou stranou po skončení daňového období. Pokud nikoliv, je s nimi jednáno jako s běžnými QST-pflichtige a platí srážkovou daň u CH-zaměstnavatele. Pracovníci z Německa jsou zdaňováni speciální sazbou (Kanton BS např. 4,5%) a nahlašováni zvlášť.
8)
Kantony ve francouzky mluvící části CH – Ženeva, Vaud atd. mají pak odlišný systém zdanění na roční bázi, jehož rozebrání by však bylo příliš složité. Navíc i mezi těmito kantony jsou odchylky.
Nutno ještě zmínit, že zdanění bylo z velké části upraveno/změněno daňovu reformou ke dni 1.1.2021.
9)
Pokud jde o argument proti zavedení srážkového zdanění, je částečně oprávněný. Naše firma zaměstnává pracovníky ze třech zemí a 14ti kantonů a zpracování srážkových daní je doslova peklo, které si český mzdový účetní neumí představit.
10)
Vysoká míra neplacení daní je logická. Běžný Švýcar nebo cizinec nepodléhající QST dostane procenta nebo desítky procent (dle výše příjmu a bydliště) do ruky a je na jeho vlastní disciplíně tyto peníze odevzdat později na FÚ. Logicky je velké lákadlo tyto peníze utratit – především pro spoustu lidí žijících se svými příjmy na hraně. Posléze jim pak tato částka na účtu chybí a oni ji nemají z čeho daně zaplatit. Případně neodhadnou jak vysoké daně budou platit a dávají si stranou (nebo platí na zálohách) málo. Částečnou pomocí je 13. mzda, kterou velká část Švýcarů dostává a odkládá ji celou na daně, ale principielně to nic neřeší.
Je nabíledni, že tento systém vůbec může fungovat jen u zodpovědných, disciplinovaných a bohatých Švýcarů. Představte si, že by Češi dostali (při průměrné výplatě) do ruky 480.000 Kč za rok a příští rok na jaře by měli z toho 100.000 Kč poslat jako daň na FÚ. Obávám se, že by daňové nedoplatky fyz. osob byly ve výši 95%.