Švýcarská ústava – plán na obnovu našeho státu

Ústava je základním kamenem státu, je zákonem číslo jedna, který definuje stát, práva občanů a rozsah pravomocí a povinností politiků.

Chyby naší ústavy vidíme hned v preambuli, která říká, že přijímáme ústavu prostřednictvím svých zvolených zástupců. Švýcarská ústava naopak stanovuje, že ústava nabývá platnosti pouze pokud je schválena lidem (čl. 195).

Je zásadní rozdíl jestli pravidla, kterými se politici mají řídit, schvaluje a mění výhradně lid, nebo jestli si je schvalují a mění politici sami. To rozhoduje o tom, zda je stát v rukou občanů, nebo občané v rukou státu.

Dalšími zásadními chybami jsou chybějící pravidla definující základní funkce a povinnosti státu. Cokoli není jasně stanoveno ústavou, dává politikům volnou ruku dělat si co chtějí, nebo nedělat to, co by dělat měli.

Zatímco švýcarská ústava stanovuje hned několik stran principů, jak má být řízeno národní hospodářství (čl. 97 a následující), naše ústava zmiňuje jen několik řádků. Větší polovinu rozlohy našeho státu tvoří zemědělská půda a o zemědělství nenajdeme v naší ústavě ani slovo.

Podobné platí o penzích. Věděli jste, že dle švýcarské ústavy (čl. 112) může být nejvyšší penze maximálně dvojnásobkem nejnižší penze?

Zatímco švýcarská ústava stanovuje hned v úvodu (čl. 2), že stát má zajišťovat nezávislost země a dále pak toto dává za povinnost parlamentu (čl. 173) a Vládě (čl. 185), naše ústava důležitost nezávislosti země zcela ignoruje.

Ve stejném článku švýcarská ústava stanovuje, že stát má zajišťovat co největší rovnost příležitostí mezi občany. Nic takového v naší ústavě nenajdete.

Švýcarská ústava stanovuje povinnost státu hospodařit s vyrovnaným rozpočtem (čl. 126) a stanovuje stropy daní (čl. 128 a čl. 130), nic takového v naší ústavě také nenajdete.

Velmi důležitou otázku imigrace naše ústava také ignoruje, ani slovo o imigraci. Švýcarská ústava naopak stanovuje, že o kontrole imigrace si švýcarský stát rozhoduje zcela nezávisle a nesmí být přijaty žádné mezinárodní dohody, které by ho v tom omezovaly (čl. 121a). Ve stejném článku švýcarská ústava stanovuje, že přednost na trhu práce mají Švýcaři.

Švýcarská ústava umožňuje občanům nařídit revizi ústavy (čl. 192 a následující), naše ústava nic takového neumožňuje.

To možná nejzajímavější se skrývá v přechodných ustanoveních (čl. 196, bod 13 a 14), které stanovují, že pravomoc státu vybírat přímé daně a DPH je pouze dočasná. O prodloužení této pravomoci rozhoduje lid. Naposledy končila tato pravomoc státu na konci roku 2020 a Švýcaři ji v referendu prodloužili do roku 2035. Stát v rukou občanů, ne občané v rukou státu – tak lze definovat Švýcarsko.

Pro upřesnění dodáváme, že Švýcarsko není centralizovaný stát jako naše země, ale je federací 26ti “ministátů“ nazývaných kantony. Švýcarský stát je díky tomu hluboce decentralizovaný. Ústavou je dán princip subsidiarity (čl. 5a), “Nic, co je možné vykonat na nižší politické úrovni, nesmí být přenášeno na vyšší politickou úroveň“. Centrální moc je omezena, politické rozhodování a kontrola je blíže k rukám občanů. Švýcarsko tak má pouze 7 ministerstev (my jich máme 14) a nemá např. ministerstvo zdravotnictví. Zdravotnictví, školství a kultura jsou hlavně lokální záležitostí.

Tyto a další principy dělají ze Švýcarska stabilní a prosperující stát a mohou ho udělat i z naší země – to je náš hlavní cíl.

Ústava České republiky