Tzv. zemědělský článek švýcarské ústavy stanovuje, že má stát povinnost zajišťovat, aby zemědělství, prostřednictvím trvale udržitelné a tržně orientované výrobní politiky, přispívalo ke spolehlivému zásobování obyvatelstva potravinami, k ochraně přírodních zdrojů, k péči o krajinu a k decentralizovanému osídlení země.
Protože je pro Švýcary zemědělství a potravinová soběstačnost strategickou součástí státu, může se stát v tomto případě odklonit od zásady hospodářské svobody. Základní princip fungování moderního státu – hospodářská svoboda – je také dán přímo švýcarskou ústavou. Ačkoli tvoří zemědělská půda více jak polovinu rozlohy naší země, naše ústava zemědělství vůbec nezmiňuje.
Dotace
Přímé dotace představují konkrétní podobu pobídek, kterými stát reguluje zemědělství. Odměňují zemědělce za provozování služeb veřejného zájmu a jsou klíčovým prvkem švýcarské zemědělské politiky.
K získání přímé platby, musí zemědělci splňovat dané požadavky, mimo jiné: minimálního množství pracovní síly na farmě, formálního zemědělského vzdělání, výkon alespoň 50% provozu farmy vlastními silami a doložení ekologičnosti výroby.
Dotace se dělí na obecné a ekologické.
Služby poskytované zemědělci v rámci „obecného blaha“ jsou odměňovány prostřednictvím obecných dotací. Jejich cílem je zajistit náležité využití veškeré zemědělské půdy. Zemědělcům v kopcovitých a horských oblastech jsou navíc vypláceny dotace za obtížnější podmínky při hospodaření.
Nad rámec základních ekologických požadavků v zemědělství, za účelem podpory biologické rozmanitosti, snížení negativního dopadu zemědělství na životní prostředí, podpory podmínek příznivých pro zvířata, jakož i za účelem zajištění udržitelného využívání letních pastvin dostávají zemědělci ekologické platby.
Ekologické zemědělství v posledních letech neustále roste. V současné době je více než 12,2% všech švýcarských farem ekologických. Organické produkty tvoří 7,7% celého švýcarského trhu s potravinami.
Švýcarští zemědělci produkují jen 55% potravin konzumovaných ve Švýcarsku (2014). Stát si proto klade za cíl chránit zemědělské odvětví. V roce 2015 federální vláda vynaložila přibližně 4,2% jejího rozpočtu (2,8 miliardy franků, cca 70 miliard korun) na dotace na ochranu zemědělského sektoru a zabezpečení potravinové soběstačnosti země.
V období 2. světové války, v rámci zajištění potravinové soběstačnosti, každá zelená plocha ve Švýcarsku, která se zdála být použitelná, byla zorána a oseta obilím, zeleninou nebo bramborami. Rozloha zemědělské půdy se díky tomu do konce války téměř ztrojnásobila.
Ochrana zemědělského sektoru proti zahraniční konkurenci
Švýcarsko se v minulosti dostalo pod palbu kritiky ze strany Evropské unie a Spojených států amerických za nadměrně ochranářskou zemědělskou politiku.
Světová obchodní organizace (WTO) uvedla, že průměrné švýcarské dovozní clo v roce 2016 bylo 9% ve srovnání s 9,2% v roce 2012. Cla na zemědělské produkty však byla vyšší. V průměru činily v roce 2016 30,8%, zatímco průměr u nezemědělských produktů byl 2,3%. Sazby nad 100% platí pro některé druhy zeleniny, masa a mléčných výrobků.
Zdroje: swissinfo.ch 16.5.2017, admin.ch 27.11.2017 a land_f2f_2016_country_study_switzerland.pdf 30.8.2016
STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE
Zatímco se Švýcaři vydali cestou nezávislosti a ochranou vlastních zájmů, naši politici se vydali cestou podřízenosti zájmům velkých globálních hráčů. V případě zemědělství je často zmiňována třeba likvidace našeho cukrovarnického průmyslu kvótami EU.
Údajným přínosem této politiky měl být hospodářský růst. Prozatím je však náš hospodářský výkon (měřeno v HDP na obyvatele) stále poloviční oproti sousednímu Rakousku i Německu. Oproti Švýcarsku je dokonce čtvrtinový.
Myslíte si, že jsme schopný a pracovitý národ a to hlavní, co nás brzdí, je naše politika? Myslíte si, že by nám převzetí švýcarských politických principů pomohlo hospodářsky dohnat nebo dokonce předehnat naše západní sousedy? My si myslíme, že ano, a to je náš cíl.
Jeden komentář u “Švýcaři si nenechali zničit zemědělství levným dovozem”