Švýcarské argumenty proti nacistické ideologii, které by uspěly i proti EU

Svoboda tisku

V průběhu 30. let nacistický režim sjednotil obsah německého a rakouského tisku a švýcarská média tak zůstala jedinou německy psanou platformou pro veřejnou kritiku nacistické ideologie.

Z geografických a kulturních důvodů však bylo Německo vždy nejdůležitějším obchodním partnerem Švýcarska. Stejně jako většina ostatních zemí bylo Švýcarsko v této době v hospodářské recesi, zatímco Německo se rozvíjelo díky průmyslovým iniciativám Adolfa Hitlera.

Ekonomická závislost Švýcarska na velkém sousedním Německu tak byla ještě větší než předtím. Z tohoto důvodu švýcarská vláda přijala některá cenzurní opatření, která se týkala zejména zahraničního obchodu. Největší a nejznámější novinové listy se však jasně vymezovaly proti nacistickému režimu.

Švýcarský státní rozhlas- svobodný hlas v okupované Evropě

V roce 1931 postavilo Švýcarsko tři národní rádiové vysílače – jeden v každém ze tří hlavních jazykových regionů země: Beromünster (centrální Švýcarsko: německý), Sottens (západní Švýcarsko: francouzský), Monte Ceneri (jižní Švýcarsko: italský). V roce 1937 byla vylepšena vysílací zařízení a anténa v Beromünsteru a v roce 1941 byl přidán krátkovlnný vysílač ve Schwarzenburgu, takže vysílání mohlo být přijímáno i za hranicemi Švýcarska.

Důvěryhodné informace byly obzvláště důležité v době, kdy německý ministr propagandy Dr. Goebbels používal rádio jako hlavní médium k šíření nacistické propagandy.

Švýcarský státní rozhlas (SRG) a společnost British Broadcasting Corporation (BBC) si během druhé světové války vybudovaly pověst nezávislých médií a od té doby si tento standard udržují. Obě stanice upřednostňovaly demokracii a svobodu, a místo toho, aby čelily německé propagandě další propagandou, neskrývaly úspěchy německých ozbrojených sil a problémy spojenců v prvních válečných letech. Lidé v Německu a v okupovaných zemích se naučili důvěřovat jejich zprávám. Poslech zahraničních rádiových stanic nacistický režim zakázal.

Klíčové argumenty

Myšlenková obrana byla reakcí na masivní a systematickou propagandu německé národně socialistické strany zaměřené na zmírnění odporu evropských národů:

Existuje rozšířená strategie, válka vedená myšlenkovými prostředky. … Co kdysi dokázalo udělat s pěchotou nepřítele dělostřelectvo, musí nyní psychologicky s nepřítelem udělat revoluční propaganda, ještě před tím, než armády začnou bojovat.

Nepřítel musí být demoralizován a připraven ke kapitulaci, musí být morálně pasivní, dříve než je možné uvažovat o vojenské akci. (přeloženo z: Rauschning Hermann, Gespräche mit Hitler (rozhovory s Hitlerem), New York 1940, s. 12f, 15f., citováno v němčině Morelem, s. 65)

Švýcarské hnutí duchovní obrany se sestávalo z asi 40 soukromých sdružení, která se skládala z novinářů, historiků, právníků a … socialistů. Poukazovali na tradiční hodnoty Švýcarska a pokoušeli se přesvědčit švýcarský lid o tom, jak dobře švýcarský systém funguje.

Zdůrazňovali bohatou švýcarskou kulturu a prvky spojující odlišné regiony, kultury a jazyky země a srovnávali je s ideologií nacismu:

– federalismus (rozmanitost) oproti uniformitě (jednotvárnosti)
– rovná práva a respekt k menšinám oproti aroganci jedné rasy
– tolerance a svoboda jednotlivce oproti státní ideologii
– demokracie založená na soutěži více politických stran oproti diktatuře jedné strany

Švýcarské krédo

Člen vlády Philipp Etter (Katolická konzervativní strana) formuloval v roce 1938 principy myšlenkové národní obrany ve svém návrhu parlamentu nazvaném „Návrh švýcarské vlády parlamentu týkající se organizace a poslání mise na zachování a podporu švýcarské kultury“:

Švýcarské krédo lze vyjádřit takto: Myšlenka švýcarského státu se nezrodila ani z rasy, ani z krve. Zrodila se z ducha.

Je tu něco velkolepého, něco úžasného na tom, že tato skvělá myšlenka vedla k vytvoření státu, jehož srdcem je Gotthard. Hora, která rozděluje (z Gotthardského masivu tečou vody do Středozemního a Severního moře) a průsmyk, který spojuje (Gotthardský průsmyk je historická pozemní cesta spojující severní a jižní Evropu, a tím i německou, italskou a francouzskou kulturu).

Je to evropská a univerzální myšlenka. Myšlenka duševního spojení západních civilizací. Není to nic jiného než vítězství ducha nad krví v drsné krajině tohoto státu.

(citováno ze závěrečné zprávy ICE: nezávislé komise odborníků k druhé světové válce, závěrečná zpráva, strana 85)

Zdroj: history-switzerland.geschichte-schweiz.ch 2.2.2021



STANOVISKO ŠVÝCARSKÉ DEMOKRACIE

Pokud shrneme švýcarské argumenty proti nacismu – uniformitu, aroganci, státní ideologii a diktaturu jedné strany – musí člověku na mysli vyvstát naše členství v EU.

Ačkoli ve slabé formě, zdá se, že EU tyto negativa reprezentuje a nepochybně nabývá na síle. Švýcaři i této EU ideologii dokázali odolat. A to pouze díky referendu. V roce 1992 a potom v roce 2001 těsnější vztahy s Evropou v referendu odmítnuli. Důležité mezinárodní smlouvy musí být dle švýcarské ústavy předloženy ke schválení voličům.

Ano, i u nás bylo ke vstupu do EU referendum. Problém je ovšem v tom, že toto referendum zmanipulovala naše vlastní vláda tím, že dala 200 mil. Kč (dnes by to odpovídalo částce okolo 450 mil. Kč) na jednostrannou kampaň informující občany pouze o výhodách členství v EU.

Ve Švýcarsku by takto krajně neobjektivní referendum zrušil Nejvyšší federální soud.

Myslíte si, že by nám už minulosti, stejně jako v současnosti, více prospělo přejít na švýcarský politický systém a řídít se ověřenou konzervativní švýcarskou politikou? My si myslíme, že ano, a to je náš cíl.