„Švýcarsko směřuje k bankrotu“, prohlásil v roce 1997 švýcarský týdeník Facts po sérii deficitů státní pokladny, které se dostaly do řádu miliard franků. O deset let později tento magazín ukončil činnost, zatímco švýcarské veřejné účty jsou dodnes v dobré kondici.
Státní dluh Švýcarska dosahuje sotva 33% hrubého domácího produktu (HDP), zatímco průměr EU je více než 85% HDP. Přesto téměř každý rok švýcarská vláda přichází s novými způsoby, jak snížit veřejné výdaje.
Finanční obezřetnost nebo spořící mánie?
Švýcarské státní účty jsou ve vynikající kondici. Spolu s Norskem – kde příjmy z ropy výrazně pomáhají státním financím – je Švýcarsko jednou z jediných dvou evropských zemí, které od začátku hospodářské a finanční krize v roce 2007 snížily státní dluh.
Navíc ani nebylo nutné, aby se Švýcarsko vzdalo budování nákladné infrastruktury jako je např. nový Gotthardský železniční tunel, který byl oficiálně otevřen 1.6.2016, a který je aktuálně nejdelším tunelem na světě.
Švýcarsko zůstalo mimo Evropskou unii a patří k několika evropským zemím, které od počátku splňovaly „konvergenční kritéria“ Maastrichtské smlouvy navržená v roce 1992 s cílem zajistit, aby ekonomika členského státu byla dostatečně připravena na hospodářskou a měnovou unii, k přijetí jednotné měny eura. Aby kandidátské země přistoupily k měnové unii, musely především udržet státní dluh pod 60% HDP.
Švýcarská ekonomika zaznamenala pokles pouze v roce 2009 a z mezinárodní ekonomické krize se rychle dostala ven: spotřeba se ustálila, vývoz se nezhroutil navzdory oslabující poptávce na trzích EU a míra nezaměstnanosti se pohybovala mezi 3% – 4%.
Skutečnou výhodou pro Švýcarsko byla skutečnost, že poměr veřejných výdajů k HDP byl tradičně nízký ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi.
Rozhodujícím faktorem při zajišťování dobrého zdraví státní pokladny však byla „dluhová brzda“, mechanismus poprvé zavedený v roce 2003, který má zabránit nerovnováze ve státních financích a růstu státního dluhu, tak jak tomu bylo v 90. letech.
Navzdory pozitivnímu trendu státních financí je fiskální politika po celá léta jedním z nejdůsledněji diskutovaných témat ve švýcarském parlamentu.
Pro některé strany – a některé ekonomy – je politika spoření nyní až přehnaná: v posledním desetiletí vláda vykázala přebytky i v letech, kdy ekonomika zpomalila.
I přes to vláda každý rok předkládá nové plány na snižování veřejných výdajů. Podle politické levice by státní finance měly být vynakládány hlavně na posilování sociálního státu, podporu ekonomiky a vytváření pracovních míst v době hospodářského útlumu. Podle těch, kteří jsou uprostřed a napravo, ekonomika nepotřebuje státní podporu, ale spíše další daňové úlevy.
Stejně jako ostatní země v Evropě musí i Švýcarsko čelit dvěma faktorům, které mohou výrazně ovlivnit veřejné výdaje: stárnoucí populaci a explozi zdravotních nákladů. V příštích 30 letech bude na pokrytí nákladů spojených s měnící se demografií zapotřebí přibližně 150 miliard CHF (3,9 bilionů korun), uvádí se ve zprávě ministerstva financí o dlouhodobých vyhlídkách veřejných financí v zemi.
Zdroj: swissinfo.ch 15.6.2016
STANOVISKO ŠVÝCARSKÉ DEMOKRACIE
Náš stát pravidelně hospodaří se schodkem státního rozpočtu i v době hospodářského růstu. V době hospodářského poklesu pak vytváří obří deficity. Může takový stát čelit výše uvedeným výzvám, aniž by zásadně poškodil životní úroveň a svobodu občanů?
My si myslíme, že nemůže. Švýcarsko je oproti naší zemi zcela odlišně uspořádaný stát. Toto uspořádání je dáno ústavou a první odlišností je, že ve Švýcarsku musí být ústava předložena ke schválení občanům. Druhou odlišností je, že občané Švýcarska mohou nařídit revizi ústavy. U nás ani jedno z uvedeného neplatí.
U nás si ústavu, dokument, který má v prvé řadě limitovat moc politiků, politici napsali a schválili sami. Myslíte si, že je čas na kompletní změnu uspořádání státu? Že je čas na revizi ústavy? Po vzoru Švýcarska? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl.
0% politiků=100% míru….a také vyrovnané rozpočty. Lidé si nemohou dovolit dluhy které nepomáhají k rozvoji, ale slouží ke spotřebě. Tohle dělají politici aby se udrželi u koryt. Sypou do lidí peníze, které nejsou jejich a berou je příštím generacím, od kterých se očekává (?) že je zaplatí. Švýcaři brání majetky banksterů svými životy a je logické, že jim systém dovolí mít se dobře, aby nerebelovali. Jakékoli srovnávání s kýmkoli jiným je nesmyslné.
1. Lidé sami jsou generátorem nepřátelství a tímpádem opaku toho, co je mír. Je to dáno zejména tím, že většina lidí všude na světě myslí jen na sebe.
Avšak také je pravda, že nepokoje megalománského rozsahu, to jest války, vytváří vždy politikové.
Mír…. mír je někdy také nežádoucí.
Česká republika je totalitní zemí a jediný způsob, jak se vymanit z totality, je OBČANSKÁ VÁLKA, ale aby k ní nikdy nedošlo, tak jsou davy lidu prošpekování mračnem agentů. Agenti jsou na každém kroku.
A pokud píšete něco na internet, můžete si být v České republice naprosto jist, že do vašeho zaměstnání nebo školy, kterou studujete, brzy nastoupí někdo, kdo… bude agent a donašeč.
Spoustu lidí si myslí, že agenti byli mezi lidmi jen za komunistů, před rokem 1989. To se ale hodně šeredně mýlí. Agenti jsou mezi lidmi dodnes.
2. Do kterých lidí sypou politici peníze? Poslední dvě vlády sypaly peníze především do státních zaměstnanců, tím si samozřejmě kupují hlasy chamtivých a nenažraných a sobeckých státních zaměstnanců. S prominutím, ve státní správě se hromadí lidé, kteří pro peníze udělají naprosto cokoliv (úředníci, policajti, učitelé).
Takže si draho na státní dluh koupili hlasy státních zaměstnanců. Ale co ostatní lidé? Proč by měl člověk ze soukromého sektoru být unesen tím, že někdo přidává policajtům, úředníkům a učitelům?
Můj názor: Politické strany si nekupují hlasy voličů, ale kupují si věrné gardy chladnokrevných zabijáků (=státní zaměstnanci), které budou politiky chránit před davy nespokojených občanů.
Týdeník Facts napsal varování. Ono… Pokud by Švýcarsko pokračovalo v tehdejší rychlosti zadlužování nebo tu rychlost zadlužování ještě zvýšilo, tak by skutečně směřovalo k bankrotu. Každý stát, který navyšuje svůj dluh, směřuje k bankrotu.
Ale Švýcaři si řekli NE, takhle pokračovat nechceme.
A dnes můžeme Švýcary jedině obdivovat.
Ale pokud by si Švýcaři situace nevšímali, tak by skutečně směřovali k bankrotu, jako Itálie, Španělsko, USA a bohužel i Česká republika.
Česká republika není v situaci, která by se nedala zachránit. Zachránit se dá. Ale to by občané museli hned teď vstát, násilím svrhnout vládu, vyhodit polovinu státních zaměstnanců, vynutit si násilím nové zákony, atd. Ale pokud budou čeští občané se založenýma rukama, tak dosavadní tempo zadlužování České republiky může pokračovat, a vše nasvědčuje tomu, že pokračovat bude. Petr Fiala chce šetřit, ale bohužel chce šetřit jen hubou. Pokud se nic nezmění, tak i Českou republiku čeká bakrot.
Česká republika potřebuje právě takovýto týdeník Fakty,
který by napsal článek o tom, že Česká republika směřuje k bankrotu. Aby se lidé chytili za nos.
Jenže… co píšou české noviny? “máme nedostatek učitelů, je třeba jim zvýšit platy” “máme nedostatek policajtů, je třeba jim zvýšit platy” “máme slabou armádu, je třeba nakoupit další pandury” “musíme zvýšit výdaje za armádu, že to náš závazek NATO” “potřebujeme silnější armádu, abychom se ubránili agresivnímu Rusku”.
Bohužel České noviny vymývají Českým občanům mozky.
Ještě si vzpomínám na článek z idnes.cz (v tištěné podobě Mladá Fronta Dnes) , jehož nadpis zněl
GENETICKY MODIFIKOVANÁ RAJČATA NÁM CHUTNALA.
Ukázkově oblbovací článek zaměřený na blbečky.
Já mám chuť napsat článek
MOCHOMŮRKA ZELENÁ NÁM CHUTNALA.
Je chutná? Samozřejmě, že ANO! Kdyby nebyla chutná, tak by se nikdy nikdo neotrávil!
Mochomůra zelená je velmi chutná a přece je jedovaná, dokonce smrtelně jedovatá.
Teze, že musíme více sypat do armády, učitelům, policajtům, potřebujeme inkluzi, musíme více bojovat s globálním oteplováním, to vše píšou stále ti samí. Ti samí, co píšou očkovací propagandu a napsali onem článek
GENETICKY MODIFIKOVANÁ RAJČATA NÁM CHUTNALA.
A nejen, že jsou to stále ti samí písálci, ale mají ve všech případech stále toho samého zadavatele.