Švýcarská ústava stanovuje strop DPH na 6,5% a dočasně, do roku 2027, ho za účelem financování demografického poklesu a výstavby železnic zvyšuje na 7,7%.
Česká ústava oproti tomu žádné stropy zdanění neuvádí a stává se tak “bianko šekem” pro politiky. Navíc, díky našemu členství v EU, máme nařízeno trvalé minimum DPH 15%.
Na obrázku výše je pozoruhodný výrok zdánlivě směřujícímu k zachování volného tržního hospodářství: “Minimální základní sazba zabrání tomu, aby se sazby … příliš lišily. Tím se předejde … narušení hospodářské soutěže …”.
Hospodářská soutěž je důležitá, nicméně i ta má své limity. Švýcaři si například nenechali zničit své zemědělství levným dovozem ze zahraničí. Na některé druhy masa, zeleniny a mléčných výrobků platí dovozní cla vyšší než 100%.
To hlavní, co se za jednotnou sazbou DPH skrývá, je odstranění daňové hospodářské soutěže. Daňová konkurence je odstraněna a vzniká daňový kartel. Podívejme se, co o hospodářské soutěži říká wikipedie.
Co se týká cen, platí i pro daně. Z daňové konkurence těží občané, neboť vyvíjí tlak na politiky hospodařit efektivně. Proto se politici na EU trhu dohodli na vzájemném zvýšení daní. To jim zvýší výnosy. A odstraní nutnost hospodařit co nejefektivněji. Dvě mouchy jednou ranou. Součástí hospodářské soutěže je nejen cenová, ale nepochybně i daňová konkurence. Nastavením limitu DPH samotná EU narušuje hospodářskou soutěž.
STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE
To, že si naši politici nastavili DPH na velkorysých 21%, není třeba komentovat. Myslíte si, že by naší zemi lépe vyhovovalo DPH 7,7% nebo dokonce 6,5%? My si myslíme, že ano, a to je i náš cíl.
Zatím jsme v EU, což znamená, že nemůžeme jít pod 15%. I to však znamená, že by jsme měli snížit DPH o 6% dolů.
Když byla ekonomická krize, tak Kalousek vymyslel, že se zvýší DPH, aby nebyly tak vysoké schodky rozpočtu. Avšak mělo to být jen DOČASNÉ.
Pak přišla ekonomická konjuktura, jenže to byl u moci již Sobotka s Babišem. A mohli DPH snížit, protože výběr daní byl obrovský. Ale tito dva čurá*i si řekli “Proč bychom DPH snižovali, když peníze navíc můžeme rozfofrovat?”. A tak se také stalo.
A z DOČASNÉ se stalo TRVALÉ.
Od roku 2013 až do coronaviru rychle rostly příjmy státního rozpočtu. Logické by bylo v této situaci snížit daně, ale oni ne, ani raději hledali způsoby, jak peníze rozfofrovat. Raketovým tempem rostl počet státních zaměstnanců a raketovým tempem rostly platy státních zaměstnanců. K tomu milion zbytečných výdajů našeho státu do všech směrů, kdy polovina firem čerpá nějaké debilní dotace, dotace na rozvoj kinematografie, úhrady na smrtonosné vakcíny, podpora soukromých sportovních klubů, inkluze, a šílené výdaje v oblasti policie, armády a tajné služby. Přičemž je problém zjistit, co si vlastně nakupují.
Přimhouřil bych oči, kdyby se peníze z daní použili na umoření státního dluhu. To, že máme “jeden z nejmenších dluhů v evropě” neznamená, že se dluhu nemůžeme či nesmíme zbavit. Nejlepší je být bez dluhu.
Bohužel peníze se na umoření státního dluhu nepoužili, použili se na astronomické platy státních zaměstnanců atd.
Krom toho, to, že má ČR “malý” státní dluh, je způsobeno víceméně tím, že v době revoluce 1989 byl dluh nula. Zatímco západní země měly již v té doby dluhy.
To znamená, že ty západní státy můžeme ve výši dluhu klidně dohnat.
Kdyby stát více šetřil, tak 90% lidí nepozná rozdíl.
90% lidí nemá z toho, že stát utrácí, vůbec nic.
Jenže židovští lobysté si dupnou: “Tady se utrácet musí!” a nadiktují si jakým způsobem. A občané se na to mohou jen dívat.