Švýcarsko vstoupilo do Organizace spojených národů až v roce 2002. Švýcarům trvalo dlouho, než v nich myšlenka členství dostatečně zakořenila. V roce 1986 tři čtvrtiny voličů členství odmítly.
Neochota stát se členem je o to zajímavější s ohledem na fakt, že evropské sídlo OSN se nachází v Ženevě spolu s řadou zvláštních agentur OSN.
Když byli 3. března 2002 Švýcaři znovu vyzváni, aby hlasovali o vstupu do tohoto světového orgánu, ukázalo se, že toto rozhodnutí bylo docela těsné. Pouze 55% bylo pro připojení (dodnes je Švýcarsko jedinou zemí, která se připojila k OSN na základě referenda). Ve srovnání s referendem o této otázce v roce 1986 však šlo o významnou změnu směru.
Po úspěšném referendu v roce 2002 vláda předložila oficiální žádost o členství generálnímu tajemníkovi OSN. 10. září 2002 přijalo Valné shromáždění OSN v New Yorku Švýcarsko jako 190. členský stát. To ponechalo jako jediný stát mimo OSN Vatikán.
Když byla v roce 1945 založena OSN, švýcarská vláda vyloučila členství. Organizaci OSN považovala za neslučitelnou s neutralitou. Pro ostatní neutrální státy, včetně Švédska a Rakouska, nebyla jejich neutralita překážkou účasti.
Nečlenství však nezabránilo Švýcarsku v jednání s mnoha organizacemi OSN. Jako nečlen Švýcarsko podepsalo také mnoho dohod a smluv, například pakt OSN o hospodářských, sociálních a kulturních právech.
Mírové mise
Švýcarsko se těší statutu pozorovatele v hlavních orgánech OSN od roku 1948. Švýcarsko se do činnosti organizací OSN zapojuje mnoha různými způsoby. Pracovníci švýcarské armády dokonce na příkaz OSN sledovali příměří mezi Severní a Jižní Koreou (1953).
Švýcarští občané sloužili v Egyptě, Kongu (1990) a Namibii jako vojenští pozorovatelé OSN. Mírové síly švýcarské armády, se schválením Rady bezpečnosti OSN, dorazily do Kosova tři roky před vstupem Švýcarska do OSN.
Jako řádný člen Organizace spojených národů Švýcarsko prohlubuje své zapojení a vyvíjí další aktivity. Zaměřuje se na rozvoj mezinárodního práva.
Ústředí OSN v Ženevě bylo posíleno umístěním Rady pro lidská práva, což zajistilo postavení Ženevy jako druhého nejdůležitějšího sídla OSN po velitelství v New Yorku.
Pomalý proces
Debata o vstupu se začala rozvíjet koncem šedesátých let. Vláda předložila svou první zprávu o OSN v roce 1969. Ačkoli zpráva zmiňovala, že nevýhody nečlenství se zvyšovaly, závěr zněl, že na připojení je příliš brzy.
Ve druhé zprávě z roku 1971 se vláda držela postoje, že neexistují důvody pro usilování o členství.
Až teprve v roce 1977 si vláda dala členství za cíl. V roce 1981 vláda nejprve předložila návrh na členství parlamentu. Lidé a kantony však nebyli ochotni vládu následovat. U volebních uren 16. března 1986 iniciativu jasně odmítli. Nejdůležitější argument předložený táborem proti OSN bylo vnímané poškození tradiční švýcarské neutrality. Existovala také obava, že by se švýcarští vojáci mohli zapojit do vojenských konfliktů.
Lépe pozdě než nikdy
Po drtivém rozhodnutí o nečlenství nastalo na frontě příznivců OSN na několik let ticho. Teprve v polovině 90. let se politici znovu chopili věci. Vláda se zpočátku držela zpět, aby umožnila pokrok v jednání o dvoustranných dohodách s EU. Považovala za rozumné neřešit více citlivých otázek zahraniční politiky najednou.
V roce 1998 vláda představila svou čtvrtou zprávu o OSN. V této zprávě bylo členství prohlášeno za „strategický cíl“, o který by se Švýcarsko mělo snažit tak rychle, jak jen je to politicky možné. V referendu z roku 2002 o členství v OSN vláda spolu s oběma komorami parlamentu jasně uvedla, že doporučuje přijetí této iniciativy.
Zdroj: swissinfo.ch 25.5.2007
Jeden komentář u “Váhavý pohyb Švýcarska k členství v OSN”