Válka v Jugoslávii
Připomeňme si vznik válečného konfliktu v Jugoslávii, tak jak jej uvádí wikipedie:
Na začátku 90. let chtělo Kosovo následovat další jugoslávské republiky, které se chtěly odtrhnout od jednotného státu. Proto byla v roce 1990 prohlášena kosovská republika jako sedmá republika SFRJ. Získala i vlastní ústavu, schválenou ve městě Kačanik u makedonských hranic. O rok později vyhlásila kosovská republika nezávislost. V referendu z 30. září 1991 rozhodlo 99 procenta hlasujících o vytvoření samostatného státu[2]. Celý proces byl však podle jugoslávské ústavy nelegální a nezávislé Kosovo nikdo neuznal. …
… Jugoslávská vláda se ve snaze udržet kontrolu nad územím Kosova rozhodla povolat na území autonomní oblasti armádu, která zahájila bojové operace na území celého Kosova. Tato skutečnost však paradoxně vedla k tomu, že více Albánců se postavilo na stranu Kosovské osvobozenecké armády a bojovalo proti jugoslávskému vojsku. …
… Po krachu jednání se kvůli pokračujícím násilným akcím srbské armády NATO rozhodlo pro leteckou kampaň, která byla známá jako tzv. Operace Spojenecká síla, v rámci níž bylo bombardováno území Svazové republiky Jugoslávie. …
NATO bez mandátu OSN bombardovalo Jugoslávii 78 dnů, přičemž zemřelo zhruba 500 civilistů a byly způsobeny škody za zhruba 30 mld. dolarů (700 mld. korun). Poté vznikla republika Kosovo, která sice byla vojensky chráněna, avšak co se týká zákonů a policie, nebyla funkčním státem. Díky tomu se stala významným distributorem zbraní a drog v Evropě. Za bombardování Jugoslávie se srbskému národu v roce 2021 omluvil náš prezident M. Zeman.
Válka na Ukrajině
Velmi podobný scénář se dnes odehrává na Ukrajině, kde nezávislost chtějí Luhanská a Doněcká oblast. Bez mandátu OSN se tentokrát rozhodla zakročit Ruská federace.
Masaryk odsouzen k trestu smrti
Nezapomeňme, že vzniku Československa samozřejmě také předcházely snahy o nezávislost (separatismus). Náš prezident zakladatel T. G. Masaryk byl v roce 1916 v nepřítomnosti ve Vídni odsouzen k trestu smrti za velezradu Rakouska-Uherska.
Občanská válka v USA
I hlavní vzor západních zemí, USA, si prošly své období separatismu, které bylo potlačeno násilně. Ve válce „Severu“ proti odtržení „Jihu“ zemřely zhruba 2% tehdejší populace USA. Na samotném počátku vzniku USA pak stála válka za nezávislost nad Británií, která stála obě strany desítky tisíc životů.
Násilnosti na civilistech v Katalánsku
V roce 2017 jsme byli svědky násilností páchaných na Kataláncích, kteří chtěli nezávislost na Španělsku. Španělská policie rozbíjela dveře volebních místností, zabavovala volební urny a střílela po občanech gumové projektily, aby jim zabránila demokraticky vyjádřit svůj názor. Zraněno bylo přes 800 lidí.
Řešení
Motivy, proč vládní režimy usilují za každou cenu udržet obyvatele/území proti jejich vůli ve státě, mohou být různé. Enormní množství peněz z daní a pravomoc o nich rozhodovat bude zřejmě hlavním motivem.
Elegantní a demokratické řešení tohoto problému nabízí ústava Lichtenštejnska. Řešení je vskutku prosté. Obce mají ústavou (čl. 4, bod 2) dáno právo na vystoupení ze státu a rozhoduje se o tom hlasem většiny občanů dané obce.
Článek 4 ústavy Lichtenštejnského knížectví
PŘEKLAD BODU 2): Jednotlivé obce mají právo vystoupit ze státu. O zahájení procesu vystoupení rozhoduje většina občanů dané obce, kteří mají právo volit. Proces vystoupení je upraven zákonem, případně smlouvou. V druhém případě se po ukončení jednání v obci uskuteční druhé hlasování (o znění smlouvy).
STANOVISKO HNUTÍ ŠVÝCARSKÁ DEMOKRACIE
Je pravdou, že ke skutečné demokracii máme nejen my, ale většina zemí světa ještě hodně daleko. Připomeňme si sněmovní volby roku 2021, ve kterých byl do koše hozen téměř milion hlasů voličů. Připomeňme si, že ani po třiceti letech nemáme ústavní zákon o celostátním referendu, na který máme dle ústavy nárok (čl. 21, bod 1, listiny zákl. práv a svobod). Připomeňme si, že referendum o našem vstupu do EU bylo zásadně zmanipulováno naší vlastní vládou. Připomeňme si, že naše ústava nebyla schválena občany a není na požádání občanů revidovatelná, což je zcela v rozporu s demokratickými principy Švýcarska.
Myslíte si, že by zavedení tohoto principu do budoucna zabránilo dalším válkám? Myslíte si, že by ústava moderního demokratického státu měla mimo jiné dávat občanům/obcím právo vystoupit ze státu? My si myslíme, že ano.
Tam, kde je skutečná demokracie se neválčí.
Nám je neustále vnucováno, už od školky, “TAK TO MUSÍ BÝT A TAK JE TO SPRÁVNÉ” naším úkolem je měnit tato paradogmata. Úžásný nápad, jsem každopádně pro, jako je tomu už více než 25 let, ale teprve loni jsem našla Vás.
To je samozřejmě hezké. Jenže právo (je dílem člověka – společnosti) musí někdo nastolit, garantovat a vymáhat. A to může jen ten, kdo má moc (bylo tomu tak už i ve starém Řecku).
Stát sice je prostředkem a nástrojem takové moci, ale podstatné je, kdo ten stát – státní moc ovládá, kdo je držitelem té státní moci.
Naše demokracie ústavou formálně deklaruje, že státní moc vychází z moci lidu (všimněme si už jen toho, že “vychází z moci lidu”, což ještě neznamená, že “je mocí lidu”), přitom ale jak všichni vidíme, naše demokracie v praxi je ve skutečnosti nekompromisně mocí oligarchie, a to jak domácí, tak zahraniční – globální, která ji ovládá.
Náš stávající právní systém sice není dokonalý, ale i tak by nebyl až tak špatný, pokud by se dodržoval a uplatňoval. Jenže dnes (v nedávné minulosti zhasnutí v justici, justiční mafie, ohýbání práva na zakázku, korupce jako Brno …..) v přímém přenosu jsme svědky fašistických praktik naší vlády, která vědomě překračuje dané právo, popírá ústavní práva a listinu základních lidských práv.
Takže Lichtenštejnské právo je dobrý vzor, stejně jako švýcarská ústava – švýcarská demokracie, ale jak toto vše známé a vyzkoušené (jako skutečně funkční a ověřené praxí) nastolit, zavést, udržovat a chránit – garantovat.
Státní moc u nás pevně třímá ve svých rukou oligarchie s podporou té zahraniční, která dnes ovládá prakticky svět.
Jak psali bolševici: “Revoluce, která se nedokáže sama bránit a ubránit nemá smysl, protože bude co nejdřív potlačená a její vůdci budou pověšení nebo zastřelení (podle místního zvyku)”.
Takže hledejme cestu a způsob: “Jak to udělat? Čeho chceme dosáhnout, to už víme.”
Jestli to existuje a funguje v Lichtenštejnsku nebo ve Švýcarsku, tak cesta zjevně existuje, takže hledejme (ale počítejme s tím, že oligarchie se své moci jen tak snadno nevzdá – v této souvislosti se může případně změnit i pohled a vnímání na dnes odsuzované revoluční hnutí 19. a 20. století, protože “sytý samozřejmě hladovému nevěří”).
Ještě doplnění:
Nějak si neumím představit “švýcarskou demokracii” bez neutrality samostatného a suverénního státu. Taková demokracie musí být dostatečně odolná – imunní proti vměšování zvenčí, jinak potom už není demokracií pro všechny, ale jen pro někoho, jak ze života dobře víme.
Jak nastolit demokraci? V prvé řadě se při tom snažit neučit se z vlastních chyb m(pofesor fordhamské university ekonom Milan Zelený). Z toho logicky vyplývá, že je potřeba se učit tam, kde už demokraci mají. A Není daleko.
Lenin i Masaryk se ukázali jako nepoučitelní. Přestože žili, resp. měli těsné vazby na Švýcarsko, nepřevzali osvědčený fungující systém stabilního uspořádání mnohonárodního státu. Jak jejich “kreativní” experimentování na lidech dopadlo, všichni víme.
Žádná z národnostních skupin se nechce odtrhnout od Švýcarska a připojit k “svému národu” ve Francii, Itálii nebo Německu. Lidé jsou si zde vědomi, že by tím ztratili svou suverenitu – možnost něco aktivně ovlivnit ve své obci, kantonu a státu. Toto nejlepší lepidlo, které drží pohromadě heterogenní národ, funguje mnohem lépe a spolehlivěji než dotace EU.
Žádná obec v Lichtenštejnsku se nikdy neodtrhne, protože by nejen přišla o finančně silného mecenáše, ale také o smluvní ochranu sousedního Švýcarska a Rakouska. Když ve Švýcarsku bojovali za nezávislost občané kantonu Jura, nejspíše nikdo nepožadoval vystoupení z konfederace nebo anšluss k Francii.
Takže zůstat u švýcarkého modelu mi přijde lepší. Putin nedávno ve svém vystoupení několikrát opakoval, že největší chybu udělal Lenin, když v Deklaraci práv národů zakotvil možnost vystoupení z federace, čímž nejen naprogramoval rozpad Sovětského Svazu, ale podkopal tím i bezpečnost Ruska.
Možnost vystoupit je samozřejmě pojistkou poslední instance. V kantonu Bern se podařilo uhasit násilnosti a žhářské útoky vytvořením nového kantonu Jura. Ukrajinská vláda však takovou variantu odmítla, ačkoli byla na stole (Minské dohody I, bod 3 a 9).
https://en.wikipedia.org/wiki/Minsk_agreements#Text_of_the_protocol
Vzhledem k tomu, že je Lichtenštejnsko špičkovou zemí, tak vystoupení obcí nehrozí (HDP na obyvatele 180 000 dolarů, ČR 23 000 dolarů). Ale možná právě proto, že obce mohou vystoupit, funguje tento stát špičkově.
Nezapomeňme, že preambule naší listiny základních práv a svobod říká, že “navazujeme na samosprávné tradice… …vycházíme z práva českého národa na sebeurčení…” a že se chceme “…zařadit mezi státy, které tyto hodnoty ctí…”
Prohlášení OSN č. 664 z roku 1952 v bodě 1) říká, že: “Členské země OSN budou prosazovat právo lidí a národů na sebeurčení a budou respektovat jejich nezávislost”. S tím se nedá než souhlasit, praxe je ovšem zcela odlišná.
https://digitallibrary.un.org/record/580327/files/E_CN.4_664-EN.pdf
byl možná tou nejlepší demokracií při obraně revoluce před mezinárodní invazí a během následné občanské války. Potom měl následovat přechod k osvědčenému švýcarskému modelu:
suverénní demokracie na bázi subsidiarity a konkordance
Suverenita – hlasující občan je nejvyšší instancí, a to jak v obci na obecním sněmu, tak na úrovni kantonu i federace při hlasování o lidových iniciativách a referendech potvrzujících/odmítajících zákony přijaté parlamentem.
Subsidiarita – decentralizované rozhodování na příslušné podúrovni (kanton, obec), na úrovni federace optimalizování společných zájmů (měna, obrana …).
Konkordance – zapojení všech dotčených skupin do rozhodování (politické strany, zájmové skupiny, občanská sdružení)